Příslušenství DSLR - 1. Filtry - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

13. září 2006, 00.00 | Zlatá éra optických filtrů již definitivně pominula. Zmizela s ústupem filmových fotoaparátů, u kterých byla manipulace s obrazem po jeho exponování problémem a např. u diapozitivního procesu byla vyloučena zcela. Přesto však existuje řada filtrů, které jsou zcela nezbytné či vrcholně užitečné i pro digitální přístroje.

::Příslušenství DSLR - 1. Filtry
::Příslušenství DSLR - 2. Speciální příslušenství
::Příslušenství DSLR - 3. Ostatní příslušenství

U klasických fotoaparátů nezbylo než všechny, případně velkou většinu barevných, jasových i speciálních efektů zařídit ještě před expozicí a to zejména pomocí optických filtrů. S nástupem digitálních fotoaparátů a s rozvojem fotografických editorů je dnes mnohem snadnější docílit stejné efekty digitální cestou pomocí následné manipulace s obrazem v PC. Pokud jsou snímky perfektně exponované, s efekty to nepřeháníte, při simulaci filtrů tzv. "víte co děláte" a nedopustíte přeexpozici, klipování kanálů, posterizaci atd., je výsledek s optickou cestou co do kvality srovnatelný. Přesto však existují filtry nutné či alespoň vhodné i pro digitální přístroje.

Bez filtrů se v digitální fotografii samozřejmě dá obejít, některé fotografie bez nich ale pořídit téměř nelze. Zejména polarizační filtr je u mnoha snímků téměř povinnost a jeho náhrada v PC je nemožná.

Filtry pro digitální fotoaparáty se nijak neliší od filtrů pro klasické fotoaparáty. Lze tak používat veškerou nabídku filtrů na trhu a pokud jsou některé filtry označeny „Digital“ či podobně, jedná se jen o marketingový trik. Staronovým problémem filtrů byly a jsou průměry závitů. Filtry se většinou šroubují na přední příruby objektivů , a tak se lze u DSLR setkat s průměry 46-49-52-55-58-62-67-72-77-82-86-95-105-112 mm ale i s jinými. Různým průměrům závitů na objektivech a jejich řešení jsme se podrobně věnovali v článku Objektivy, jak vybrat a používat - 1. Parametry objektivů.

Kvalita filtrů se nejvíce pozná podle jejich odolnosti na protisvětlo a samozřejmě podle optické a mechanické kvality. Nejlepší filtry jsou vyrobeny z optického skla s perfektně známými a stabilními optickými vlastnostmi, s precizní  kovovou obroučkou, s vysokou odolností na poškrábání i na reflexe v protisvětle. Nejlevnější filtry jsou potom plastové a mohou se u nich ve zvýšené míře objevit nejrůznější „prasátka“ či odlesky, vlivem tepelné roztažnosti obroučky může jít filtr hůř nasadit či sejmout z objektivu a lze předpokládat i drobné optické vady. Pravdou ovšem je, že filtr je natolik mimo hloubku ostrosti objektivu, že drobné vady a nečistoty se projeví jen opravdu minimálně.

Největším problémem filtrů není prach ani drobné nečistoty. Ty jsou totiž natolik mimo hloubku ostrosti, že nejsou vidět. Nepřítelem jsou zejména mastné skvrny (opalovací krémy!), které změkčí obraz, září a tím snímek zcela znehodnotí.

Tenká verze filtru (Slim)
Zejména širokoúhlé objektivy (méně než cca 25mm po přepočtu na kinofilm) mají tak široký zorný úhel, že jakýkoliv filtr by mohl být v obraze již vidět a způsobit v rozích vinětaci (ztmavení kresby). Proto existuje většina filtrů i ve výrazně tenčí verzi označované "SLIM" (tenký). SLIM filtry bývají dražší a některé ve snaze o co nejtenčí provedení již ani nemají přední závit na další filtr. Musí být tedy našroubovány na objektivu jako poslední. U extrémně širokoúhlých objektivů (např. rybí oka) již použít filtry není možné vůbec, a tak se používají tzv. želatinové či zadní filtry (rear) což je fólie zasunutá do držáku na výstupní (zadní) straně objektivu.

Při snímání ultraširokoúhlými ohnisky (zde 17mm a 2 filtry) si dejte pozor, aby filtry nebyly na snímku již vidět. O to spíš, že hledáček obvykle nemá 100% pokrytí  a nevidíte tak obraz celý. Dodatečný ořez to sice vyřeší ale de facto tím zase prodloužíte ohnisko.

Absorpční faktor
Každý filtr již z principu své funkce část světla filtruje (nepropustí), a tak světla na senzor dopadne vždy méně než bez použití filtru. Proto v technické dokumentaci každého filtru lze nalézt i tzv. absorpční faktor neboli velikost úbytku světla na filtru (Filter Factor, Absorption Factor). Ten může být uveden v násobcích kdy např. hodnota 4x udává, že filtr světlo 4x zeslabuje neboli ho propustí jen 25%. Běžnější ale je udávat úbytek světla na filtru v EV jednotkách či clonových číslech (F-stop). Hodnota úbytku 4 EV potom znamená, že filtr zeslabí světlo 16x (2⁴=16). Více o EV najdete v článku Expozice - 1. Expoziční základy. Prakticky nulový úbytek světla mají UV filtry, běžné filtry se pohybují v rozmezí 1/3 až 2 EV, úbytky nad 3 EV mají jen speciální filtry. Automatické TTL měření expozice samozřejmě pokles vyrovná ale jen za cenu delšího expozičního času, více otevřené clony či vyššího ISO.

Mired
Již v článku o vyvážení bílé bylo řečeno, že barva světla se dá vyjádřit barevnou teplotou v Kelvinech. Barva světla o teplotě cca 5600 K tak odpovídá barvě světla ze slunce. Nevýhodou barevné teploty v Kelvinech však je, že se nedá sčítat ani odčítat, protože se nechová lineárně. Proto byly zavedeny jednotky Mired, které mohou být snadno sčítány a odčítány a u kterých lze tedy snadno provádět kalkulace účinku filtru.

Mired = 1 000 000 / Kelvin
Kelvin = 1 000 000 / Mired

Např. modrý filtr 80B má korekční účinek cca -115 Mired, přičemž kladné hodnoty znamenají posun do červenějších barev a záporné hodnoty posun do modrých barev. Proto modrý filtr 80B má zápornou hodnotu Mired a posouvá světlo do modré barvy. Tím červené světlo halogenů o teplotě 3400 K (294 Mired) zkoriguje na běžné denní světlo 5600 K (179 Mired):

294 Mired (halogen) - 115 Mired (filtr) = 179 Mired (5600 K)

UV filtry
UV filtr již podle svého názvu zabraňuje průniku UV části spektra na senzor. Film byl na UV spektrum citlivý, a tak silné UV záření (např. na horách) mohlo ovlivnit jeho expozici. Senzor má však před sebou z konstrukčních důvodů řadu různých filtrů (viz článek Rozumíme DSLR - 1. Základní konstrukce, hledáček a senzor) a ty odfiltrují i UV záření. A tak na přídavný UV filtr zbývá jen jedna funkce a sice prostá mechanická ochrana přední čočky objektivu.

Žádný UV filtr není tak špatný aby jakkoliv výrazně ovlivnil kvalitu kresby je-li čistý a nepoškrábaný. Co však levný filtr může výrazně zhoršit je odolnost na protisvětlo. Jednak bodové (Slunce či lampy v záběru) či plošné (silné protisvětlo např. z oblohy). Zatímco bodové protisvětlo se projeví prasátky a odlesky v obraze, tak plošné protisvětlo zmléční obraz a dramaticky sníží jeho kontrast podobně jako se při protisvětle stane téměř neprůhledné přední sklo auta.

Skylight filtr
Tento filtr se opět používal zejména u filmu k odstranění modrého nádechu a současně UV části spektra při fotografování na horách. Jak vyplývá z článku o vyvážení bílé, světlo na horách má silně modré zabarvení, a tak skylight filtr zabarvený do doplňkové růžové barvy tento nádech odstraňoval. U digitálních fotoaparátů opět nemá velký význam, protože k odstranění modrého nádechu způsobeného silně modrým světlem z oblohy je bez problémů možné použít správné vyvážení bílé.

Zatímco UV filtr odfiltruje jen neviditelné záření kratší než cca 370 nm tak Skylight filtr navíc lehce zeslabí i modré světlo a tím odstraňuje modrý nádech.

Polarizační filtr
Jestli nějaký filtr má zásadní význam i pro digitální fotoaparáty, tak je to polarizační filtr. Jeho účinek není možné žádným způsobem v PC nahradit ani napodobit. Jednoduše řečeno, světlo ze slunce není nijak polarizováno ale průchodem atmosférou či odrazem od předmětů se různě polarizuje. Polarizační filtr si přitom lze představit jako "štěrbinu", která propustí pouze světlo polarizované shodně jako je filtr. Účinek filtru je tak selektivní, pro různé části scény jiný a není ho tedy možné nijak v PC napodobit. Polarizační flitry jsou konstruovány v otočné objímce a díky tomu lze otáčením polarizačního filtru regulovat sílu jeho účinku.

Polarizační filtr se uplatní při řadě snímků a jeho efekt bývá někdy až dramatický. Účinek je ale silně závislý na počasí, denní době a charakteru scény. Záleží totiž na polarizaci světla ve scéně versus natočení filtru. Jeho typické použití bývá:

• Ztmavení modré oblohy
  Modré světlo z oblohy zejména v úhlu přibližně kolmém k slunci bývá silně polarizováno, a tak  je možné polarizační filtr použít k jejímu silnému ztmavení. Tím klesne dynamický rozsah snímků, kde nejsvětlejším bodem je právě modrá obloha. Snímky současně dostanou ten správný "pohlednicový" vzhled se sytě modrou a tmavou oblohou.
• Zdůraznění mraků
  Pokud polarizační filtr ztmaví modrou oblohu, tak bílé mraky na ní (beránci) se silně zdůrazní. Polarizační filtr tedy zdůrazňuje mraky, a tak opět produkuje "reklamní pohlednice".
• Odstranění atmosférického oparu
  Atmosféra je pro světlo sice průhledná, ale současně je plná prachu, vodních par, smogu a jiných nečistot, které její průhlednost snižují. Proto pohled do větší dálky ztrácí na brilantnosti a čistotě. Polarizační filtr může opět tento efekt omezit tím, že omezí viditelnost rozptýlených složek světla.
• Odstranění odlesků ze skel, vodních hladin, listů vegetace, karosérií aut atd.
  Vhodným natočením je polarizační filtr schopen odstranit odlesky (reflexe) z povrchu většiny elektricky nevodivých materiálů. Je proto často využíván je-li nutné fotografovat přes sklo, odstraněním odlesků umožní pohled přes okna dovnitř aut, lidem pod brýle, do vitrín, na obrazy za skly či dokonce pod vodní hladinu.
• Nasycení barev
  Většina barevných předmětů je pokryta šedou vrstvou prachu. Ta společně s odlesky způsobuje, že předměty se jeví světlejší, bledé, zašedlé až zamlžené a celkově méně barevné a mdlé. Polarizační filtr odstraní nejen odlesky ale i polarizované světlo odražené od prachu a tím nasytí barvy a předměty se zdají čistější a barevnější.

Polarizační filtr má zejména pro krajinářskou fotografii nenahraditelný význam. Jeho použití je však všestranné, a tak by neměl chybět v žádné fotobrašně.

Efekt polarizačního filtru je vidět okamžitě a na trhu jsou i sluneční brýle (např. Polaroid), které jsou vybaveny polarizační fólií, a tak fotograf může okamžitě a to i bez pohledu do hledáčku vidět výsledek. I když laik bývá efektem polarizačního filtru okouzlen a svádí ho téměř k trvalému použití, tak polarizační filtr není rozumné používat stále a pro všechny druhy scén. Použití polarizačního filtru je totiž potřeba u některých scén pečlivě zvážit:

• Snímky vodní hladiny
  Je-li na snímku vodní hladina zejména mělkých tůněk a rybníčků, tak polarizační filtr je schopen tuto hladinu zcela zlikvidovat a poskytnout nerušený pohled na dno. Jeho efekt tak může působit až nepřirozeně a na podobných fotografiích může být jen bahno či ryby "vznášející se nad hladinou".

Použití polarizačního filtru u tohoto snímku zlikvidovalo vodní hladinu a ryby se tak až nepřirozeně "vznáší nad hladinou".
• Zvýšení kontrastu
  Polarizační filtr snižuje kontrast ale pouze u scén, v kterých je nejsvětlejší částí modrá obloha. Tu ztmaví a tím kontrast scény sníží. Naopak ale zvyšuje kontrast u těch scén, u kterých světlé části snímku neovlivní a naopak odstraněním odlesků ze stinných partií scény tyto stíny ještě prohloubí. Celkový kontrast scény tak stoupne a snadno může vzrůst  až mimo dynamický rozsah fotoaparátu.
• Nerovnoměrný efekt
  Efekt polarizace silně závisí na úhlu světla relativně ke zdroji světla (slunce). U širokoúhlých objektivů je však tak velký úhel záběru (např. u 17 mm objektivu je 84° horizontálně), že světlo přichází již výrazně odlišně polarizováno, a tak efekt filtru bude jiný v různých částech snímku. To se projeví tmavými rohy snímku podobnými vinětaci případně stranově nestejnoměrně modrou oblohou.

Nestejnoměrný efekt polarizačního filtru je dobře vidět na tomto snímku pořízeného ohniskem 17mm.
• Úbytek světla
  Polarizační filtr propouští jen světlo určité polarizace, a tak logicky propustí světla o něco méně než je originál. Obvykle tak klesne intenzita světla o cca 1-2 EV. Použití polarizačního filtru je tak pečlivě třeba zvážit tam, kde je nedostatek světla a jeho pokles o 1-2 EV může být kritický.

Polarizační filtry jsou v zásadě dvou typů - lineární a cirkulární. Svým účinkem jsou oba typy zcela identické, liší se pouze svojí kompatibilitou s některými přístroji. Lineární polarizační filtr bývá levnější a světlo jím prošlé je polarizováno jen v jednom směru (proto lineární). Analogie se štěrbinou u něj tedy funguje. Zaostřovací automatiky (Autofocus) některých přístrojů však pracují s polarizací světla, a tak lineární polarizační filtr může jejich činnost omezit. Proto jsou na trhu mírně dražší cirkulární polarizační filtry, které mají na výstupu speciální fólii, jenž světlo opět převede na nepolarizované tedy kmitající do všech stran. I když problémy se zaostřováním bývají vzácné, tak je nelze zcela vyloučit, a tak buď lineární polarizační filtr předem vyzkoušejte nebo pořiďte universální cirkulární.

Dva polarizační filtry našroubované na sebe (první lineární a druhý jakýkoliv) mohou pracovat jako neutrální šedý filtr s plynule měnitelnou intenzitou filtrace od téměř 0 (světlo projde skoro beze změny, maximálně s účinkem běžného polarizačního filtru) až k absolutní tmě (světlo neprojde vůbec). Jsou-li totiž "štěrbiny" obou filtrů v zákrytu, světlo prochází, jsou li na sebe kolmo, dvojice filtrů je zcela nepropustná.

Přechodové filtry (Graduated Neutral Density filter, GND filter)
Jedna z největších bolestí digitálních fotoaparátů je jejich omezený dynamický rozsah. Překročí-li množství světla na senzoru určitou limitní hodnotu, projeví se na fotografii již jen jako čistě bílá vypálená plocha a hovoříme potom o tzv. přepálené bílé (podrobnosti viz článek Expozice - 4. Dynamický rozsah a kontrast scény). Tento problém postihuje nejčastěji oblohu, kde místo jemné barevné kresby a mráčků je jen nepěkná čistě bílá plocha.

Jedna z možností jak se tohoto problému zbavit je použití šedého přechodového filtru jehož šedá část se natočí na oblohu a průhledná část na zbytek snímku. Proto jsou přechodové filtry podobně jako polarizační filtry konstruovány v otočné objímce, aby bylo možné filtrem otáčet. U přechodových filtrů se s výhodou dá použít systém Cokin, který díky držáku filtrů umožní s filtrem nejen otáčet, ale i ho posouvat. Přechodový filtr tak optickou cestou a ještě před dopadem na senzor sníží jas části snímku (např. oblohy) a snímek je tak možné i s omezeným dynamickým rozsahem digitálních přístrojů kvalitně a celý zaznamenat.

Trik použití přechodového filtru je samozřejmě v tom, aby přechod nebyl na snímku vůbec patrný. Proto je na trhu přechodových filtrů velké množství a liší se zejména:

• Silou filtrace v šedé části která se opět udává buď v násobcích poklesu (2x, 4x, 8x) či v EV jednotkách (1 EV, 2 EV, 3 EV)
• Umístěním přechodu v pětině, třetině či polovině plochy - tento problém odpadá u filtrů typu Cokin, kterými lze nejen otáčet ale i je posouvat
• Plynulostí přechodu od poměrně ostrého zlomu až ke zcela plynulému přechodu na velké ploše

Množství přechodových filtrů rozšiřuje i skutečnost, že v tmavé části nemusí být filtr jen neutrálně šedý ale i libovolně barevný. Na trhu jsou tak modré přechodové filtry, které jednak snižují jas oblohy ale současně jí sytí do modré barvy, žluté přechodové filtry které simulují západy slunce, tabákové přechodové filtry vhodné pro písek, pouště a mnoho dalších.

Na tomto snímku byly použity celkem tři filtry. Polarizační filtr a dva přechodové filtry, jeden šedý v horní části ke ztmavení oblohy a tabákový v dolní části k nasycení barvy písku.

Neutrální šedé filtry (Neutral Density filter, ND filter)
V drtivě většině případů zápasí fotografové s nedostatkem světla na scéně. Málo světla komplikuje expozici i ostření a celkově ztěžuje snímací podmínky. Je však pár situací, kdy fotograf naopak zápasí s příliš velkým množstvím světla na scéně. Jednou z nich je zachycení pohybu (typicky tekoucí vody) vyžadující dlouhou expozici v řádu vteřin. Snadno se tak může stát, že i přes nejvyšší možné zaclonění objektivu a nejnižší možné ISO povede expoziční čas v řádu 2-4 vteřin k přeexpozici.

V této situaci pomůže právě šedý neutrální filtr, který snižuje množství světla podle typu 2x, 4x nebo 8x (tj. o 1 , 2 nebo 3 EV) a tím umožní použít i dlouhé expoziční časy na scéně zalité sluncem. Kuriozitou jsou potom filtry firmy B+W typu 106 a 120, které snižují množství světla 64x (o 6 EV) respektive 1000000x (o 20 EV).

Neutrální šedý filtr je nutný i v případě, že je požadována malá hloubka ostrosti  (pro tu je nutné držet maximálně otevřenou clonu) a současně se pracuje s bleskem. Ten pokud neumí režim vysokorychlostní synchronizace (FP Flash, High Speed Flash Sync) limituje nejkratší možný expoziční čas (tzv. X-sync) hodnotou typicky kolem 1/200 s (podrobnosti viz článek Blesk - 3. Další funkce a příslušenství blesků). Neutrální šedý filtr potom umožní dodržet X-sync čas a současně ponechat otevřenou clonu pro malou hloubku ostrosti.

Použití ND filtru je nutné např. v případě, kdy chcete dlouhou expozicí rozmazat vodu. Při snímání na slunci totiž největší zaclonění na f/22 i při nejnižším ISO 100 nestačí. Zde použit filtr ND 8 (8x zeslabuje čili o 3 EV), clona f/32 a ISO 100. Expozice potom byla 1 vteřina.

Barevné filtry
Použití barevných filtrů jak v barevné tak v černobílé digitální fotografii pokleslo, protože je snadné a pohodlné nahradit barevné filtry v PC. Řada editorů má i přímé funkce na simulaci klasických barevných filtrů. Přesto má použití barevných filtrů své místo v situacích, kdy na scéně převládá světlo jedné barvy a je nutné tuto barvu kompenzovat.

Kompenzaci je sice možné provést pomocí vyvážení bílé ale je nutné si uvědomit, že vyvážení bílé probíhá výpočtem až po expozici. Převládá-li na scéně světlo např. červené barvy (běžná situace při nasvícení scény halogeny či žárovkami), je červený kanál nejvíce exponován a tudíž nejvíce náchylný k přepalům. I když následné vyvážení bílé červený kanál výpočtem zeslabí, přepalu způsobeného při expozici již nezabrání.

Je tak vždy lepší upravit barvu světla na bílou a tedy vyrovnat expozici jednotlivých RGB kanálů opticky ještě před senzorem a tím předcházet přeexpozici jednoho kanálu. K tomu právě slouží barevné filtry a díky této jejich funkci se jim často říká konverzní.

Změkčující, efektové a speciální filtry
Velmi oblíbeným druhem filtrů zejména na portréty, svatby atp. jsou změkčující filtry (Soft Focus). Legendárním filtrem tohoto druhu je potom Zeissův Softar s řadou mikročoček různé velikosti rozmístěných po filtru zcela náhodně. Podobně však jako barevné filtry, i změkčující a zejména efektové filtry jsou v digitální fotografii používány zřídka. Je neskonale jednodušší, pohodlnější a i levnější provádět různé efekty změkčení kresby, oválů, hvězdiček atd. v PC než opticky.

Ne vždy musí být na snímku vše zcela ostré. Zejména portrétům a nevěstám sluší velmi měkká kresba. Je to sice poněkud těžší ale i tyto efekty lze dnes již provést digitálně.

Jedním ze speciálních filtrů, který však nemůže být v PC nijak nahrazen je infračervený filtr. Ten zcela blokuje viditelné záření (je tedy zcela černý) a propouští až neviditelné záření pod červenou složkou spektra (infračervené).

Oko nikdy nemůže svět vidět v infračervené oblasti, fotoaparát ale může infračervené světlo na pro oko viditelné převést. Vznikají ale falešné barvy určené jen a pouze podle záměru tvůrce. Svět v infračervené oblasti vypadá tak zcela jinak, odlišně a nepodobně od světa který vidíme okem. Někdy je až bizardně barevný a proto je poměrně časté presentovat infračervené snímky v černobílé či jen kolorované verzi.

Samotný senzor digitálního fotoaparátu je velmi citlivý na infračervené světlo, což je ale pro běžnou fotografii nevýhodné a mohlo by produkovat falešné barvy. Proto je před každým senzorem silný filtr, který infračervené světlo blokuje. Tím ale komplikuje infračervenou fotografii, a tak při infračerveném fotografování je třeba počítat s velmi dlouhou expozicí řádu vteřin a to i na prudkém poledním slunci.

Tento snímek byl pořízen přes infračervený filtr Hoya R72. Vznikl nepřirozeně barevný obrázek, který byl následně přehozením barevných kanálů kolorován. Barvy jsou tak jen a pouze záměrem tvůrce, nikoliv odrazem reality.

Softwarové filtry
Jak již bylo zmíněno, řada filtrů se dnes realizuje softwarově v PC. Králem těchto úprav je opět Adobe Photoshop i když i řada jiných editorů nabízí velké množství filtrů a efektů. Photoshop je natolik universální nástroj, že existuje vždy mnoho způsobů, jak filtr simulovat. Uveďme alespoň základní postupy, které však vyhoví v mnoha situacích:

Softwarový přechodový filtr
Jeden z velmi účinných způsobů simulace přechodového filtru ve Photoshopu je tento:

1. Otevřeme obrázek a vrstvu s obrázkem zkopírujeme (Ctrl+J)
2. Režim prolnutí nové vrstvy nastavíme na "Násobit (Multiply)", čímž se celý obrázek ztmaví
3. Stiskem klávesy G vybereme nástroj "Přechod (Gradient)" a stiskem klávesy D vybereme základní barvy bílá a černá
4. Klepneme na symbol masky a tím nové vrstvě přidáme masku (na obrázku označeno)
5. Přímo v obrázku potom natáhneme odshora dolů svisle čáru, čímž vytvoříme gradient v masce a efekt ztmavení se projeví jen v horní části obrázku. Natahování čáry můžeme libovolně opakovat až efekt plně vyhovuje.

Simulace přechodového filtru v Adobe Photoshop.

Je třeba si ale uvědomit, že na rozdíl od opticky realizovaného přechodového filtru tato simulace nikdy nezvýší dynamický rozsah a tedy nikdy neobnoví kresbu tam, kde již v původním obrázku nebyla.

Softwarový barevný filtr
Photoshop má přímo nástroj Fotografický filtr (Obraz/Přizpůsobení/Fotografický filtr...), kde lze volit z předdefinované nabídky standardních filtrů či zvolit libovolnou barvu filtru. Volba "Zachovat světlost" znamená, že Photoshop automaticky kompenzuje pokles jasu způsobený použitím tmavého filtru.

Nástroj "Fotografický filtr" v Adobe Photoshop.

Alternativní způsob může být potom tento:

1. Otevřeme obrázek
2. Vytvoříme novou vrstvu a tu celou vyplníme požadovanou barvou filtru
3. Režim prolnutí nové vrstvy nastavíme na "Barva (Color)" a krytí nastavíme na rozumných 20-50%
4. Případným přidáním masky a gradientu k nové vrstvě jako v předchozím případě lze potom simulovat i barevný přechodový filtr