Olympus C 1400L - Pohled fotografa. - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Abychom Vám lépe přiblížili tento neobyčejný přístroj, svěřili jsme jej výrazně zkušenějšímu fotografovi. Takže Vám teď přinášíme jeho názor.

">Jan A. Březina

Hned v úvodu recenze předesílám, že se budu vlastnostem tohoto Olympusu věnovat vyloženě z hlediska fotografa z delší praxí s klasickými přístroji na kinofilm. Proto se nehodlám příliš zabývat rozebíráním teoretických vlastností digitálního záznamu, budu skutečně spíše srovnávat s možnostmi klasických fotopřístrojů.

První dojmy byly kladné
Na všech Olympusech řady Camedia se mi líbí jejich klasický design. Není to žádná moderna, vypadají prostě jako běžné kinofilmové přístroje doplněné o display, atd. C1000/1400 vycházejí z řady přístrojů all-in-one. S tímto pojetím přišel na trh jako první Ricoh Mirai a myšlenky se ujal právě Olympus svou řadou IS. Idea je jednoduchá - princip jednooké zrcadlovky (SLR)  má jasné výhody, jednoduchost kompaktních přístrojů také. Přístroje all-in-one jsou jakousi kombinací, hledáček je zrcadlový, ale zoom objektiv se nedá měnit. Přesně v tomhle duchu je řešen C1400L, vybaven je pevně vestavěným  objektivem s rozsahem 9-28mm (ekvivalent 35-115mm u kinofilmu). U klasických přístrojů je trochu nezvyklé pevné polopropustné zrcadlo, obvykle se při snímku sklápí, nicméně naprostá novinka to není. U digitálních přístrojů to ale asi není problém.
Na zadní straně přístroje je obligátní LCD TFT display. Slouží k prohlížení pořízených snímků a nastavování některých ovládacích parametrů. Jako hledáček se použít nedá, což je ostatně vzhledem k přednostem SLR vcelku zbytečné. Ovládací prvky jsou tlačítkové, k jejich velikosti nemám námitky. Vestavěný blesk je naprosto identický jako u kinofilmového IS10.
První dojem je tedy dost kladný, přístroj sedí dobře v ruce, koncepce SLR all-in-one mi byla poměrně sympatická již u přístrojů IS. Příjemné jsou i rozměry a váha. Tady si trochu rýpnu do první z řady recenzí od J. Březiny, ve které napsal, že velikost není na denní nošení - doporučoval bych nějakou dobu tahat brašnu s Pentaxem a třemi objektivy, pak se vám začne velikost C1400L líbit mnohem více.

Jenže...
Již první pohled do hledáčku mi připravil značné zklamání. V hledáčku totiž není ani náznak indikace času závěrky o použité cloně ani nemluvě. Program je k dispozici rovněž jen jeden. Možnost jeho ovlivnění korekcí expozice je spíše jen teoretická, navolení patřičné korekce na displayi je totiž velmi nepraktické. Příliš mě nenadchl ani rozsah závěrky 1/4-1/10000s. Nejkratší čas je totiž spíš jen poněkud směšným marketingovým trikem. Pokud nechápete proč, vezměte si ruční expozimetr a změřte si, jaký čas můžete použít při cloně 2,8-3,9 (světelnost objektivu) při citlivosti 100ASA (citlivost CCD). K té 1/10000s se budete blížit jen výjimečně. Naopak dlouhé časy by se třeba pro noční snímky ze stativu velice hodily. 1/4s ovšem není nic moc, třeba pro záběr noční Prahy potřebujeme časy na úrovni několika sekund... Zkrátka a dobře, expoziční automatika je tak na úrovni kvalitního kompaktu na kinofilm (třeba Yashicy T5 za cca 7000,-) a zdaleka nedosahuje možností ani nejjednodušších SLR (třeba Pentaxu MZ50 za cca 11000,-).

Pojďmě raději fotografovat
Dost kritiky, raději to zkusme v praxi. Musím říci, že přes předchozí výhrady mě C1400L docela překvapil. Kvalita snímků pořízených s bleskem i bez něj je velmi slušná. Přispívá k tomu samozřejmě i vyšší kvalita CCD snímače, umožňující výsledné rozlišení 1280x1024 bodů. Myslím si ale, že stejnou měrou se na tom podílí i velmi kvalitní objektiv s asférickými prvky a vícenásobnými antireflexními vrstvami. Dá se říci, že C1400L byl první digitální přístroj, jehož snímky byly na obrazovce plně srovnatelné s kinofilmem skenovaném na stejné rozlišení. Je jasné, že u kinofilmu se mohu dostat i na mnohem vyšší rozlišení, nehledě k mnohem větší kvalitě zvětšeniny na papíře. To ale nic nemění na tom, že kvalita snímků z C1400L je rozhodně dobrá.
Za zvláštní zmínku stojí jedna vlastnost, ve které testovaný přístroj dokonce klasické fotoaparáty překonává. A to výborná automatická korekce barev při změně osvětlení. Doma jsem zkoušel několik ateliérových záběrů ze stativu při žárovkovém osvětlení (bez blesku). Výsledky byly z hlediska barevného podání téměř perfektní. U klasického filmu bych musel volit speciální film nebo laborovat s konverzními filtry a výsledek by byl i tak nejistý.
Kromě toho se mi zdá, že CCD snímač má dobré vlastnosti i z hlediska přenosu kontrastu. Při pokusu o rádoby výtvarný záběr s vycházejícím sluncem přímo ve středu obrazu jsem byl překvapen, jak dobře byly prokresleny stinné partie obrazu. Při stejném záběru na běžný kinofilm by byly stíny patrně zcela černé a neprokreslené. Tuto vlastnost by bylo třeba ještě více ověřit, vypadá ale slibně.
Abych jen nechválil, tak si trochu rýpnu do autofocusu. Přístroj má blokování spouště, tj. nefotí pokud není správně zaostřeno. Bohužel tato situace nastávala častěji, než by se mi líbilo. AF systém C1400 rozhodně nezvládá nejlépe motivy s nízkým kontrastem a občas to ve spojitosti s blokováním spouště dost naštve.

Celkové hodnocení?
Snad raději žádné. Z textu je jasné, že mám výhrad dost. Jenže aby byla kritika co k čemu, musel bych dát doporučení nějakého jiného výrobku. A je třeba přiznat, že ve své cenové kategorii tento Olympus zatím konkurenci nemá. Třeba Minolta RD175 ho překonává ve všech ohledech, stojí ovšem přes 150000,- A to je více než trojnásobek ceny C1400L. Myslím, že toto konstatování nevyžaduje komentář...