Oblasti měření expozice - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

24. června 2005, 00.00 | Již dlouhou dobu umí fotoaparáty měřit světlo na scéně a určit podle toho správné expoziční hodnoty času a clony. Příroda a člověk však dokáží vytvořit tak složité světelné podmínky, že měření expozice nelze provádět pouze jedním způsobem. Proto má většina fotoaparátu možnost nastavení oblasti, kde se bude expozice měřit.

Již dlouhou dobu umí fotoaparáty měřit světlo na scéně a určit podle toho správné expoziční hodnoty času a clony. Příroda a člověk však dokáží vytvořit tak složité světelné podmínky, že měření expozice nelze provádět pouze jedním způsobem. Proto má většina fotoaparátů možnost nastavení oblasti, kde se bude expozice měřit.

Kde se expozice měří?
Expozici fotoaparát měří vždy až za objektivem a jsou dva způsoby, jak se měří. U kompaktních fotoaparátů snímá dopadající světlo obrazový snímač, tzn. ten snímač, který zachycuje i výsledný obrázek. Po dobu zapnutí fotoaparátu je tak neustále vystaven světlu.
U většiny digitálních DSLR zrcadlovek je obrazový snímač krytý závěrkou, a tak se světlo prošlé objektivem měří na speciálním snímači. Typickým řešením je umístění snímače na jednu ze stran hranolu hledáčku. Světlo, co projde objektivem, se na polopropustném zrcátku rozdělí, jedna část (větší díl, např. 60%) směřuje do hledáčku a druhá jde na dolní stranu šachty na senzor sloužící pro automatické zaostřování.

Schéma Canonu D30

Poměrové celoplošné
Jak v případě kompaktů, tak i DSLR zrcadlovek jsou snímače rozděleny na několik pomyslných zón, ze kterých se naměřená data zpracovávají. Takových oblastí mohou být jednotky i desítky. To záleží na konkrétním modelu fotoaparátu. Celoplošné měření (také označované jako poměrové, zónové, maticové apod.; anglicky multi-zone, matrix, evaluative) vyhodnocuje údaje ze všech těchto segmentů. Zpravidla nastavuje takové hodnoty expozice, aby snímek neobsahoval přeexponované oblasti. Fotoaparáty mají také základní databázi nejrůznějších světelných situací, a tak jsou schopny rozpoznat zdroje světla (které mohou nechat přeexponované). Jedná se o nejuniverzálnější a zároveň také nejsložitější vyhodnocování expozice, a přesné způsoby se liší dle výrobce. Toto měření je nejlepší pro většinu scén, a amatérům by mělo poskytnout nejvíce povedených záběrů.

	symbol u Canonu
	symbol u Nikonu

Celoplošné se zdůrazněným středem
Anglicky nazývané „center-weighted average“. Pracuje na stejném principu jako celoplošné, jen dává hodnotám naměřeným v zónách okolo středu větší váhu (cca 75% váhy) než těm okrajovým. Klade tedy důraz na správnou expozici hlavního objektu ve středu scény. Může se tedy stát, že okolí bude citelně přeexponované nebo podexponované. Ve většině situací vyhodnotí tento režim expozici správně, ale je dobré mít určité znalosti o jeho fungování pro jeho zvládnutí. Vhodný může být například na portréty nebo pro fotografování v protisvětle .

	symbol u Canonu
	symbol u Nikonu

Bodové
Bodové (spot) měření expozici měří na malé ploše uprostřed hledáčku (cca 1-9% plochy hledáčku). Pokročilejší fotoaparáty umožňuji svázat bodové měření se zvoleným bodem zaostřování. Zbývající oblasti jsou ignorovány, a proto při nesprávném používání dochází k přeexponování nebo podexponování snímku. Pro práci s tímto druhem měření se vyžadují znalosti, a není vhodné pro úplné začátečníky. Vhodné je pro fotografování scény s velkým dynamickým rozsahem (velký rozdíl mezi nejsvětlejším a nejtmavějším bodem scény), kdy přesně víme, kterou oblast chceme mít správně exponovanou. Lze využít také právě pro zjišťování dynamického rozsahu, kdy podle změřených expozičních údajů na nejtmavějším a nejsvětlejším bodě můžeme vypočítat rozdíl EV.

	symbol u Canonu
	symbol u Nikonu

Shrnutí
Nastavení oblasti měření expozice je jeden z mála nástrojů (spolu s kompenzací automatické expozice), kterým můžeme ovlivňovat automatické a poloautomatické expoziční režimy. Jako nejuniverzálnější a pro amatéry nejvhodnější je celoplošné měření.