Objektivy, jak vybrat a používat - 4. Příslušenství k objektivům - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

3. února 2006, 00.00 | Pořízením objektivu to může ale nemusí skončit. Řada na trhu dostupného příslušenství umožňuje vyřešit speciální požadavky či splnit dnešní vysoké nároky na fotografie. Jaká je tedy současná nabídka?

::Objektivy, jak vybrat a používat - 1. Parametry objektivů
::Objektivy, jak vybrat a používat - 2. Potíže objektivů
::Objektivy, jak vybrat a používat - 3. Praxe s objektivy
::Objektivy, jak vybrat a používat - 4. Příslušenství k objektivům
::Objektivy, jak vybrat a používat - 5. Rádce kupujícího

Základní příslušenství - sluneční clona a krytky
Mezi základní příslušenství každého objektivu patří zadní a přední krytka a sluneční clona. Krytky chrání objektiv, není-li používán, zatímco sluneční clona brání objektiv v akci a to nejen proti nežádoucímu protisvětlu, ale též proti dešti (neprší na přední čočku), prachu a větru (přední čočka není ošlehávána pískem) i mechanicky chrání objektiv proti zdem, rámům dveří, prstům, větvím atp.

Každý objektiv potřebuje jiný tvar sluneční clony. Je to dáno ohniskem, tj. zorným úhlem objektivu. Čím je zorný úhel širší, tím otevřenější musí být sluneční clona, což jde proti požadavku ochrany. U zoom objektivů nesmí být sluneční clona vidět ani při nejširším ohnisku, přičemž největší zorný úhel je v rozích snímku - proto sluneční clony bývají v těchto místech vykrojeny (tzv. Flower Shape Lens Hood). Vykrojení je ale problém u objektivů, které otáčejí předním členem a tím i sluneční clonou. U nich musí být sluneční clona nevykrojená, vykrojení by se totiž otáčelo při ostření.

Typický tvar vykrojené sluneční clony, která v rozích obrazu umožňuje širší zorný úhel

Potřebu různých clon při různých ohniscích řeší některé zoom objektivy opravdu důsledně. Např. objektiv Canon EF 24-70mm f/2.8L USM při zoomu mění délku, ale sluneční clona je nasazena až za pohyblivou část, tudíž se při zoomu neposouvá. Protože objektiv má při nejkratším ohnisku 24 mm největší délku, je přední čočka vysunutá a sluneční clona stíní jen mírně. Na ohnisku 70 mm je naopak objektiv krátký, přední čočka zajede dovnitř a sluneční clona tak mnohem účinněji stíní.

Sluneční clony se většinou nasazují na bajonet umístěný v přední části objektivu, u extrémně širokoúhlých objektivů a rybích ok bývají sluneční clony velmi malé a většinou pevné - neodnímatelné. Přední krytka se potom nasazuje na redukci, která se nasune na sluneční clonu.

Fixní sluneční clona na objektivu Sigma AF 12-24mm f/4.5-5.6 DG EX IF ASP HSM a redukce na krytku.

Potřeba správného tvaru clony a upevňovacího bajonetu většinou vede k pořízení značkové sluneční clony přímo určené pro každý objektiv. Zatímco krytky jsou v ceně vždy, se sluneční clonou je to složitější. Často v ceně nebývá, a tak je cenu sluneční clony třeba připočíst. U objektivů alternativních výrobců (Sigma, Tamron) ale sluneční clonu většinou najdete jako součást objektivu.

Existují i universální sluneční clony, většinou šroubované na přední závit jako filtr. Bývají nevykrojené, šroubování totiž nezaručí správnou polohu vykrojení a navíc se neví, na jaký objektiv budou nasazeny. Gumové sluneční clony mohou být navíc rozkládány podle ohniska a mají výhodu vysoké skladnosti ve fotobrašně.

Universální šroubovací gumová sluneční clona na průměr 58 mm.

Telekonvertory (Teleconvertors)
Telekonvertor je zařízení primárně určené pro prodloužení ohniskové vzdálenosti objektivu. Telekonvertor se vkládá mezi tělo fotoaparátu a objektiv (objektiv se tedy nasadí do bajonetu telekonvertoru) a obsahuje v sobě optiku (čočky). Na trhu je  výběr telekonvertorů s koeficienty prodloužení 1.4x, 2x a 3x. Například telekonvertor 2x udělá z 200milimetrového objektivu objektiv 400 mm.

Telekonvertory Kenko 1.4x, 2x a 3x.

Telekonvertory jsou určeny zejména pro teleobjektivy a podle dokumentace výrobců pracují nejlépe s ohnisky v rozsahu 100-500 mm. V praxi ale pracují i s širokoúhlými objektivy, i když to nemá příliš praktický smysl a výrobci to nedoporučují (kvalita obrazu nebude valná).

Zadní část telekonvertorů 2x v provedení firmy Sigma (vlevo) a Kenko (vpravo).

Bohužel telekonvertory mají své nevýhody:

1. Za nejhorší lze považovat ztrátu světelnosti. Telekonvertor sice prodlouží ohniskovou vzdálenost, ale drasticky sníží množství světla dopadajícího na senzor, neboli zhorší světelnost původního objektivu:

   Telekonvertor	Úbytek světla	Příklad zhoršení světelnosti objektivu s původní světelností f/2.8	Příklad prodloužení expozičního času z původní hodnoty 1/125 sec
   1.4x	2x	f/4	1/60 sec
   2x	4x	f/5.6	1/30 sec
   3x	8x	f/8	1/15 sec

2. Pasivní ostřící systémy moderních zrcadlovek potřebují pro svojí bezchybnou práci dostatek světla. Nasazení telekonvertoru množství světla zmenší, a proto ostřící systém většinou přestane pracovat s objektivy s horší světelností než f/2.8. I s objektivy se světelností f/2.8 se ale přesnost a spolehlivost ostření zhorší.
3. Telekonvertory zhorší kresbu - další sklo na světelné cestě zhorší zejména barevnou aberaci (chromatickou vadu) a obraz ztratí něco málo na své brilantnosti. Není to ale tak hrozné.
4. Telekonvertor neobsahuje jen sklo ale i elektroniku která transformuje elektrické signály z těla fotoaparátu do objektivu. Může se tedy objevit celá řada problémů s kompatibilitou podobně jako při nákupu neznačkových objektivů.

Výhody jsou ale výrazné:

1. Koupě objektivu s dlouhým ohniskem není nijak levná. Mít v brašně dlouhý objektiv vynásobením ohniskové délky běžného objektivu může být výrazně levnější řešení.
2. Telekonvertor lze v nouzi nasadit na většinu objektivů a tím si značně rozšířit pokrytí ohniskových vzdáleností vašimi stávajícími objektivy z brašny.
3. S telekonvertorem ve vaší brašně přibude jen cca 200 g a pár cm³. Pokrytí stejných ohniskových vzdáleností skutečnými objektivy je naopak několik kilo a dm³!

Telekonvertory patří mezi oblíbenou výbavu fotografů divoké zvěře či sportovních fotografů. Praktický test telekonvertorů Kenko a Sigma naleznete zde.

Mezikroužky (Extension Tubes)
Mezikroužky se podobně jako telekonvertory nasazují mezi tělo DSLR a objektiv. Neobsahují však žádnou optiku a jsou tak jen "černou trubkou" oddalující objektiv od snímače. Podobně jako telekonvertory musí ale zabezpečit transport elektrických signálů mezi tělem a objektivem.

Sada 3 mezikroužků Soligor o délce 12, 20 a 36 mm.

Oddálením objektivu od snímače se dosáhne dramatického posunu jeho zaostřovacího rozsahu. Není tak možné zaostřit na nekonečno, ale zato je možné snímat z mnohem kratší vzdálenosti. U širokoúhlých objektivů používaných s mezikroužky se tak může stát, že zaostřovací rozsah se dokonce posune "dovnitř objektivu" a tak nelze zaostřit vůbec. Například u populárního objektivu Canon EF-S 18-55mm lze používat mezikroužky jen na středním a dlouhém ohnisku.

Důsledkem změny zaostřovacího rozsahu vzroste měřítko snímání (zvětšení) objektivu. U běžných objektivů je tak možné dosáhnout měřítka až 1:1 (zvětšení 1x), u pravých makroobjektivů i více než 2:1 (zvětšení více než 2x).

Efekt růstu zvětšení objektivu se dá hrubě zjistit ze vztahu:

Nové zvětšení = Staré zvětšení *
* (1 + Délka mezikroužku [mm] / Ohniskem objektivu [mm] )

Příklad: Pokud s 50mm objektivem s maximálním zvětšením 0.15x použijeme mezikroužek o délce 20 mm, maximální měřítko objektivu vzroste přibližně na 0.15 * (1+20/50) = 0.21x.

Nárůst zvětšení tak bude nejvýraznější u širokoúhlých objektivů a nejméně patrný u teleobjektivů. Aby se snadno dal regulovat nárůst zvětšení, prodávají se mezikroužky většinou v sadách např. 12, 20 a 36mm. Různým skládáním se tak dají docílit různé délky mezikroužků, v extrému až 12+20+36=68 mm.

Současné objektivy jsou složité optické soustavy, a tak zjistit přesný vliv mezikroužků je komplikované. Přesný vliv udává většinou dokumentace výrobce, excelentní tabulku vlivu mezikroužků a předsádkových čoček na většinu Canon objektivů najdete zde.

Příklad změny měřítka a zaostřovacího rozsahu u zoom objektivu Canon EF 24-70 F2.8L USM.

Oddálení objektivu od snímače má ale negativní vliv na množství světla dopadajícího na senzor. Pokud pomocí mezikroužků oddálíte objektiv od snímače o velikost jeho ohniska, světla dopadne na senzor 4x méně.  Pokud se ale použijí mezikroužky kompatibilní s tělem DSLR, zůstane plně funkční automatické TTL měření expozice. Díky tomu se automatika s úbytkem světla vyrovná, bude ale muset prodloužit expoziční čas nebo snížit clonové číslo.

Při oddálení objektivu od senzoru se s druhou mocninou zvětší plocha obrazového pole a senzor využije jen zlomek světla procházejícího objektivem.
 

Dalším problémem mezikroužků je, že násobí optické vady použitého objektivu. O stejnou hodnotu o jakou zvětší měřítko snímání zhorší kresbu objektivu. Nárůst zvětšení také vede k dramatickému poklesu hloubky ostrosti, a tak práce s mezikroužky je poměrně náročná.

Předsádkové čočky (Proxary)
Předsádková čočka je dodatečná optika většinou šroubovaná podobně jako filtry na přední závit objektivu. Potýká se tak se stejnými ekonomickými problémy při nákupu jako filtry - různé průměry závitů na objektivech vyžadují různé předsádkové čočky.

Předsádkové čočky se dají rozdělit  na 3 typy:

1. Telepředsádky (Tele Conversion Lenses) slouží podobně jako telekonvertory k prodloužení ohniskové vzdálenosti objektivu
2. Širokoúhlé předsádky (Wide Conversion Lenses) slouží naopak ke zkrácení ohniskové vzdálenosti a tím k rozšíření zorného úhlu
3. Makropředsádky (Close-Up Lenses) slouží podobně jako mezikroužky k nárůstu zvětšení objektivu (zvýšení makro měřítka)

Telepředsádky a širokoúhlé předsádky se u SLR a DSLR moc nepoužívají. Tento účel bezezbytku plní možnost výměny objektivů případně telekonvertory. Telepředsádky a širokoúhlé předsádky tak najdou uplatnění zejména u kompaktních fotoaparátů či videokamer, kde objektivy měnit není možné.

Širokoúhlé předsádky a telepředsádky najdou uplatnění zejména u kompaktů a videokamer. Na obrázku širokoúhlá předsádka Sony s brašnou pro průměr závitu 37 mm a zkracující ohnisko 0.7x.

U SLR a DLSR mají význam zejména makropředsádky, které zkrátí (podobně jako lupa) zaostřovací vzdálenost a tím zvýší zvětšení objektivu. Mají tedy účinek podobný mezikroužkům. Makropředsádky jsou nejsnazší a nejlevnější cesta k makrofotografii.

Síla účinku makropředsádky se udává v dioptriích. Převrácená hodnota dioptrií říká, na jakou vzdálenost v metrech bude zaostřeno. Tento údaj je nezávislý na ohnisku objektivu (chování bude stejné na 50mm i 200mm objektivu) a platí v okamžiku, kdy objektiv je zaostřen na nekonečno. Makropředsádka +2 dioptrie tak zaostří na 1/2 metru, makropředsádka +3 dioptrie na 33 cm atd. Bude-li objektiv zaostřen na kratší vzdálenost než nekonečno, kombinace makropředsádky a objektivu zaostří ještě na kratší vzdálenost. Tabulku dosažitelného zvětšení objektivů Canon s makropředsádkami Canon 250D (síla +4D) a 500D (síla +2D) najdete zde.

Makropředsádky se prodávají buď samostatně nebo v setech (např. +1, +2 a +4 dioptrie) přičemž jejich účinek se sčítá. Našroubujete-li na sebe 2 makropředsádky +1 a +4, účinek je rovný +5 a je možné zaostřit od 20cm níže. Jako poslední je vždy lepší našroubovat slabší předsádku.

Síla makropředsádek se udává v dioptriích. Předsádky je možné šroubovat na sebe, účinek se jednoduše sčítá.

Vliv makropředsádky je nejmarkantnější u teleobjektivů na rozdíl od mezikroužků, které se projeví nejvíce u širokoúhlých objektivů. Zásadní výhoda předsádek je ale v tom, že na rozdíl od mezikroužků nesnižují množství světla dopraveného na senzor. Nezpůsobí tak žádné prodloužení expozičního času či snižování clonového čísla.

Nevýhoda makropředsádek je, že snižují kvalitu kresby způsobenou zejména barevnou vadou (chromatickou aberací) projevující se nejvíce na hranách. Ztráta ostrosti obrazu se bude zhoršovat se stoupající silou makropředsádky, a tak lze s nimi jen obtížně dosáhnout měřítek lepších než 1:1. Zacloněním objektivu se částečně dá ztráta kvality kresby potlačit.

Kvalita a cena předsádek je určena jednak jejich antireflexními vrstvami a tím odolností na reflexe v protisvětle a jednak kvalitou kresby. Nejkvalitnější makropředsádky jsou již tvořeny více čočkami (většinou 2 členy ve 2 skupinách) a výsledkem bývá částečně kompenzovaná barevná vada. V názvu je potom často uvedena zkratka APO.

Podvojná čočka (Split Close-up Lens, Split Field Lens, Split Field Filter) má polovinu plochy např.+2 dioptrie, zatímco druhou polovinu má čirou. Umožňuje tím zaostřit na velmi blízké předměty (díky dioptrické polovině čočky) a současně mít ostré předměty v nekonečnu (díky čiré polovině čočky). Naklápí tak rovinu ostrosti podobně jako tilt-shift objektiv.

Podvojná čočka umožňuje v polovině snímku zaostřit na velmi blízké předměty a současně v druhé polovině na nekonečno.

Filtry
O filtrech jsme již psali v prvním díle seriálu, a tak jen připomeňme, že existují filtry klasicky šroubované na přední závit objektivu, filtry vkládané do těla objektivu (drop-in) či tzv. želatinové či zadní filtry (rear) zasouvané do držáku na výstupní straně objektivu. Šroubované filtry je možné pořídit v klasické či tzv. SLIM versi. SLIM verse je výrazně tenčí, a tak se hodí pro širokoúhlé objektivy, kde při použití 2 a více filtrů jsou již v rozích filtry vidět a obraz tak vinětuje. SLIM filtry bývají dražší a některé ve snaze o co nejtenčí provedení již nemají přední závit na další filtr. Musí být tedy našroubovány na objektivu jako poslední. Pozor tedy na správný výběr!

Držák na stativ (Tripod Collar)
Těžší a delší objektivy (většinou teleobjektivy) jsou natolik těžké, že posunou těžiště soustavy  DSLR/objektiv výrazně dopředu. Stativový šroub na těle fotoaparátu má potom problém objektiv udržet na stativu, fotoaparát má tendenci se sklápět dolů a stativ je vratký. Proto tyto objektivy bývají vybaveny držákem na stativ umístěným v těžišti soustavy. Originální držáky bývají konstruovány často tak, že v jedné ose otáčejí objektivem kolem jeho optického středu (tzv. nodal point) a v druhé ose natáčí obraz. Držák je možné z objektivu též odejmout. Držáky je možné pořídit i universální a samostatně.

Samostatný držák objektivu na stativ. Objektivem i fotoaparátem je možné v držáku otáčet.

Brašny
Objektiv je jemné zařízení citlivé na nárazy a nečistoty, a tak jeho transport je choulostivou záležitostí. Při běžné práci je zcela dostačující polstrovaná fotobrašna či fotobatoh, pro samostatný transport se ale hodí měkký vak, měkké či tvrdé pouzdro - obvykle upravené též pro nošení na opasku či přes rameno. Pro náročné transporty lze doporučit specializovaný fotokufr. U dražších objektivů výrobci často přibalují vak či pouzdro jako standardní příslušenství v ceně.

Vak (Lens Pouch, vlevo), tvrdé pouzdro (Lens Hard Case, vpravo) a kufr na objektivy (dole).

U lepších objektivů bývá zvykem dodat v ceně i sluneční clonu (1), vak či pouzdro (2) a držák na stativ (3). Zde objektiv Sigma AF 180mm f/3.5 EX APO Macro IF HSM.

Makro blesky (Macro Flashes)
Svým způsobem se makro blesky dají považovat za příslušenství objektivů, protože přední část objektivu většinou slouží k jejich uchycení. Makro blesk sestává z řídící jednotky, což je díl podobný blesku ale bez vlastní bleskové hlavice. Dále z jedné, dvou nebo i více bleskových hlavic řízených řídící jednotkou a většinou umístěných kolem přední čočky objektivu a uchycených na ní.

Nový bezdrátový systém makro blesků Nikon sestávající z řídící jednotky SU-800 (1) s dosahem 4 metry a bleskových hlavic SB-R200 (2). Bleskové hlavice mají  směrné číslo 10 a mohou být naklápěny v úhlu +60° až -45°. Řídící jednotka dokáže nezávisle řídit a nastavovat až 3 skupiny hlavic.

Tzv. kruhový blesk (Macro Ring Flash) má bleskovou hlavici uspořádanou do kruhu kolem celé přední čočky. Toto uspořádání je mimořádně vhodné pro bezestínové focení malých předmětů případně pro vědeckou či lékařskou praxi.

Kruhový blesk Sigma EM-140 DG se směrným číslem 14 a se 2 výbojkami v kruhové hlavici ovládaných samostatně.

Společným rysem všech makro blesků je snaha rovnoměrně osvítit malý fotografovaný předmět, protože klasické svícení se vzhledem k velmi malým snímacím vzdálenostem potýká se stíněním objektu fotoaparátem a objektivem. Hlavice makro blesků se uchycují na přední přírubu objektivů, a proto v sadách bývají redukční kroužky schopné se vypořádat s různými průměry závitů.

Snad nejkreativnější a nejuniversálnější soubor nabízí německá firma Novoflex. Sestává se z řídící jednotky (1) přizpůsobené pomocí adapterů (5) pro různé fotoaparáty. Dále z bleskových hlavic (2), kruhového blesku (3) a plošného světla - bleskového panelu (4).

Ne všechny blesky jsou však kompatibilní se všemi DSLR. Moderní DSLR vyžadují pokrokové metody řízení blesku, a tak pokud pořizujete blesk, musíte jeho kompatibilitu s DSLR tělem brát v úvahu. Canon používá systém E-TTL, Nikon i-TTL, Pentax P-TTL a Sigma S-TTL.

Další díly seriálu:
::Objektivy, jak vybrat a používat - 1. Parametry objektivů
::Objektivy, jak vybrat a používat - 2. Potíže objektivů
::Objektivy, jak vybrat a používat - 3. Praxe s objektivy
::Objektivy, jak vybrat a používat - 4. Příslušenství k objektivům