Několik tipů pro fotografování s teleobjektivy - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

10. prosince 2009, 00.00 | Dnešní článek je určen pro začínající fotografy, kteří vlastní teleobjektiv, ale ještě nemají dostatek zkušeností pro vhodné používání v praxi. Přinášíme vám tedy několik rad a zásad, které se vyplatí při fotografování s teleobjektivy respektovat. Více viz náš článek.

Za teleobjektivy jsou obvykle označovány objektivy, které jsou schopné „přiblížit" i velmi vzdálené předměty. Díky této vlastnosti jsou teleobjektivy široce používány například při fotografování sportu, divoce žijících zvířat, detailů a podobně. Teleobjektivy jsou také oblíbeným artiklem fotografů při kupříkladu portrétní ateliérové fotografii, neboť nabízejí práci s nízkou hloubkou ostrosti a opticky nedeformují tvář portrétované osoby.

Teleobjektivy se vyrábějí buď s proměnlivou ohniskovou vzdáleností (tzv. „zoomovací“) anebo s pevně daným ohniskem. Ohnisková vzdálenost objektivů se obvykle pohybuje v rozpětí 70 – 400 mm, nicméně některé drahé teleobjektivy mají ohniskovou vzdálenost mnohem vyšší (např. „monstrózní“ teleobjektiv Carl Zeiss STL Sonnar T* 1 700 mm f4,0).

Pokud jste si například teprve nedávno pořídili teleobjektiv, tak je pravděpodobné, že se při jeho používání můžete dopustit určitých chyb. Tyto chyby většinou vyplývají z nerespektování určitých pravidel, které zkušení fotografové v praxi při fotografování s teleobjektivy dodržují. Výsledkem těchto pochybení může být pokažený či ne úplně optimální snímek.

Nejčastější problémy, které začínající uživatele teleobjektivů obvykle potkávají, je produkce rozmazaných snímků, špatně zaostřený hlavní objekt či nezvládnutí práce se sníženou hloubkou ostrosti, jež je pro daný typ objektivů charakteristická. V našem článku se vám pokusíme vyjmenovat ty nejčastější rady a doporučení, které vám mohou pomoci se vyvarovat vzniku pokaženého snímku.

Používejte větší hodnoty citlivosti ISO
Pokud fotografujete s teleobjektivy bez stativu a nemáte přitom k dispozici stabilizační systém, tak je třeba si velice pečlivě hlídat, jak dlouhý expoziční čas nastavujeme. Obecně se říká, že člověk je schopen bezpečně „udržet“ čas, jehož výši získáme z podílu 1/hodnota použité ohniskové vzdálenosti objektivu (např. používáme-li ohniskovou vzdálenost 400 mm, tak bychom neměli volit delší expoziční čas, než je 1/400 s.). Samozřejmě je možné, že máte natolik klidné ruce, že dokážete udržet časy i o něco delší, ale pokud si zakládáte na bezpečném pořizování ostrých snímků, tak je to více méně riskantní záležitost.

Proto je v praxi nutné nastavovat vyšší hodnoty ISO (400 ISO a výše), aby bylo možné při uvedených „bezpečných“ časech pořizovat správně naexponované snímky. Se zvýšením ISO sice degradujete vyšším šumem obrazovou kvalitu svých snímků, ale stále je lepší pořídit v nouzi ostrou a zašuměnou fotografii, než mít nezašuměný snímek, který je ale rozmazaný.

Používejte stativ pro zajištění precizní ostrosti snímku
Při používání větších ohniskových vzdáleností (např. 200 mm a více) nám při fotografování z ruky dramaticky vzrůstá riziko rozmazání snímků i při malém chvění teleobjektivu. Je to dané tím, že teleobjektiv při použití velkých ohniskových vzdáleností zobrazuje pouze zúžený úsek fotografované scény. Díky velkému zvětšení teleobjektivu je pak násoben i sebemenší pohyb fotoaparátu s nasazeným objektivem.

Z tohoto důvodu je třeba používat kvalitní stativ (tripod), jehož hlava dokáže unést danou váhu objektivu (tzn., že stativ se pod váhou fotoaparátu a nasazeného objektivu nesmí chvět či vibrovat).

Pokud nemáte po ruce tripod, tak byste měli alespoň zvážit použití monopodu, který dokáže s uvedeným problémem částečně pomoci. Další výhodou používání tripodu či monopodu je to, že si nemusíte při držení fotoaparátu s těžkým teleobjektivem namáhat své ruce.

V nouzi mohou dobře pomoci některé alternativní druhy stativu, se kterými můžete například fotografovat z auta apod. (více informací o alternativních stativech můžete naleznout například ZDE).

Používejte při exponování snímku dálkovou spoušť
I když se to příliš nezdá, tak i při obyčejném stisku spouště fotoaparátu dochází k určitému roztřesení fotoaparátu, které může mít při fotografování dlouhými teleohnisky za následek vznik neostrého snímku. Pomocí bezdrátové či kabelové spouště můžeme tento problém výrazně minimalizovat.

Důležitost používání dálkové spouště dramaticky vzrůstá například při fotografování s velkými ohniskovými vzdálenostmi (od 200 mm a výše). Při exponování za zhoršených světelných podmínek (například v noci) a následném používání delších expozičních časů (tzn. při použití časů, které jsou delší než 1/hodnota zvolené ohniskové vzdálenosti) vám dálková spoušť pomůže se vyvarovat nežádoucímu rozpohybování fotoaparátu, které může mít za následek vznik fatálně rozostřené fotografie.

Jako určitou alternativu k použití dálkové spouště můžete používat při fotografování statické scény režim samospouště, kterým rovněž minimalizujete nežádoucí záchvěvy fotoaparátu (pozn.: zpoždění samospouště nastavte minimálně na 10 s, aby se vibrace fotoaparátu, vzniklé stiskem spouště, stihly ustálit).

Pro maximální eliminaci vibrací fotoaparátu je rovněž vhodné zkombinovat použití dálkové spouště s funkcí předsklopení zrcátka, pokud ji vaše DSLR umožňuje. Tato funkce dovolí před vlastním exponováním snímku sklopit zrcátko hledáčkového systému DSLR tak, aby při pořízení snímku svým chodem nezpůsobilo rozvibrování fotoaparátu. V tomto případě je nutné spoušť zmáčknout dvakrát - první stisk spouště slouží pro sklopení zrcátka, zatímco druhým stiskem spouště se provede vlastní naexponování snímku.

Při použití režimu předsklopeného zrcátka je třeba počítat s tím, že vám dočasně zmizí obraz z matnice hledáčku. Proto je nutné před použitím funkce předsklopení zrcátka provést vlastní kompozici záběru a zaostřit na fotografovaný objekt.

Zapomeňte na systém optické stabilizace teleobjektivu, pokud používáte stativ
Většina kvalitních a dražších teleobjektivů dnes již bývá vybavena systémem optické stabilizace. Stabilizační systém nemusí být prováděn pouze přes optickou soustavu objektivu. Někteří výrobci fotoaparátů totiž nabízejí DSLR, které jsou vybaveny systémem mechanické stabilizace senzoru (např. některé DSLR značky Olympus, Sony či Pentax).

Obecně lze říci, že při fotografování tzv. „z ruky“ vám stabilizační systém poskytne velmi hodnotnou výhodu 2 až 4 expozičních stupňů. Nicméně jsou i situace, kdy používání stabilizačního systému může vést přesně k opačnému výsledku – tzn. že vznikne „máznutá“ fotografie. Takovému riziku se vystavujeme, pokud necháme stabilizační systém zapnutý i při nasazení fotoaparátu s teleobjektivem na stativ. Pohyblivé elementy stabilizačního systému mají totiž tendenci být neustále v pohybu i v situaci, kdy je s pomocí stativu fotoaparát s objektivem plně znehybněn. Zbytečné pohyby stabilizačních čoček pak v konečném výsledku mohou vést ke vzniku neostrého snímku.

Proto nezapomeňte deaktivovat stabilizační systém na objektivu či fotoaparátu pokaždé, když budete při fotografování používat stativ. Minimalizujeme tak riziko „samovolného“ vzniku neostrého snímku.

Snažte se vyplnit s fotografovaným objektem co největší plochu na záběru
Při používání výkonných teleobjektivů je možné, díky jejich velkému zvětšení scény, fotografovat vzdálené objekty tak, že to může budit zdání, jako bychom od těchto objektů byli vzdáleni jen kousek. Proto se teleobjektivy velmi často používají například v oblasti fotografování divokých zvířat, které není možné snímat zblízka.

Pokud fotografujete objekt, u kterého není pochyb, že je tím hlavním objektem na snímku, tak je žádoucí, abyste se s ním snažili vyplnit co největší plochu záběru. Taková kompozice nejen že dobře vizuálně vypadá, ale zároveň tak můžete na snímku zachytit u hlavního objektu maximální množství detailů.

Využijte „zplošťovacího“ efektu teleobjektivů ve svůj prospěch
Jedna z charakteristických vlastností teleobjektivů je znatelná ztráta plasticity fotografované scény. Vzniká tak vizuální klam, že na snímku jsou objekty v popředí a pozadí u sebe velmi blízko, i když tomu tak ve skutečnosti není. Je třeba tedy s tímto efektem zhuštěné perspektivy fotografované scény počítat již při samotném komponování záběru a využít této vlastnosti teleobjektivů ve svůj prospěch.

Pokud naopak chcete pořídit s teleobjektivem snímek, ze kterého bude vyzařovat dojem prostorovosti, tak je k tomu nutné uzpůsobit i obrazovou skladbu obrazu. Zdání plasticity fotografované scény například umocní kompoziční technika rámování, kdy rozostřené popředí orámuje hlavní objekt v pozadí. Je vhodné rovněž do záběru zakomponovat nějaký předmět v popředí, který pomůže divákovi si uvědomit, že mezi popředím a pozadím je určitý prostor. Další dobrou pomůckou pro zdůraznění prostorovosti je využít v kompozici snímku motiv výraznou linií, které povedou pohled diváka směrem od popředí k pozadí záběru.

Teleobjektivy jsou ideální pro fotografování portrétů
Není žádným tajemstvím, že v portrétní fotografii jsou teleobjektivy velmi používaným artiklem. Je to především z důvodu toho, že dovolují fotografům si udržet dostatečný odstup od portrétované osoby. Navíc díky úzkému zornému úhlu teleobjektivů nejsou v záběru snímku vidět např. odrazné desky či jiné části používaného fotopříslušenství, což se v praxi velmi hodí.

Další výhodou teleobjektivů je minimální výskyt perspektivního zkreslení, které produkují například širokoúhlé objektivy. Teleobjektivy lze tak použít k potlačení některých rysů fotografované osoby, například velkého nosu apod. Díky práci s malou hloubkou ostrosti dovolují teleobjektivy zachytit portrétovanou osobu bez přítomnosti rušivého pozadí.

Využijte teleobjektiv k odstranění rušících elementů v kompozici snímků
Zoomovací teleobjektivy dávají fotografovi velkou výhodu při komponování záběru. Z jednoho místa se s pomocí teleobjektivu můžeme přibližovat a či naopak vzdalovat od fotografovaného objektu. Můžeme tak snadno ze záběru snímku vyloučit rušící prvky, které by jinak kontraproduktivně odváděly pozornost diváka jiným směrem, než je náš tvůrčí záběr. V tomto smyslu mají teleobjektivy nespornou výhodu v tom, že nám pomáhají zdůraznit na snímku objekt, který by se jinak na záběru, pořízeným například širokoúhlým objektivem, ztrácel mezi ostatními elementy.

Pozor na zmenšenou hloubku ostrosti
Při fotografování s dlouhými teleohnisky je dobré mít na zřeteli fakt, že se nám výrazně snižuje hloubka ostrosti. Dokonce i při vyšších hodnotách zaclonění je obtížné mít celý snímek úplně proostřený (například při fotografování krajiny). Tento jev ale můžeme také použít ve svůj prospěch, neboť díky jemu lze hlavní objekt lépe izolovat od pozadí. Separačního efektu je možné rovněž docílit i při použití méně světelných teleobjektivů (pozn.: platí to v zejména situacích, kdy mezi hlavním objektem a pozadím je větší vzdálenost; v tomto případě splní dostatečně svou funkci i clona F5,6).

Dejte si pozor na přesné zaostření
V souvislosti se zmenšováním hloubky ostrosti je nutné při fotografování s teleobjektivy dbát zvýšenou pozornost přesnému zaostření, aby byly ostré všechny podstatné elementy na vašem záběru. Pokud tedy např. fotografujeme teleobjektivem portrét osoby či dravou zvěř, tak je vždy žádoucí, abychom měli zaostřené oči. Pokud bychom například ostřili na ramena člověka, tak jeho oči už mohou být mimo hloubku ostrosti a portrét tak bude znehodnocen.

Pro jistotu co nejpřesnějšího zaostření doporučujeme používat na fotoaparátu autofokus, protože ne vždy může být dostatek času pro každý záběr provádět ruční ostření.

Teleobjektiv jako alternativa k makroobjektivům
Teleobjektiv můžeme efektně použít při fotografování blízkých objektů (například květin), aniž bychom se museli „plazit“ s fotoaparátem po zemi. Nedosáhneme sice takové kvality zvětšení jako u makroobjektivů s poměrem zvětšení 1:1, ale i tak můžeme s teleobjektivy pořídit zajímavé snímky.

Další z benefitů, které skýtají teleobjektivy ve srovnání se širokoúhlými skly, je konzistentnější podání perspektivy, které je obdobné jako u makroobjektivů. Proto na místo naříkání v terénu nad absenci makroobjektivu, se pokuste s teleobjektivem fotografovat scénu stejně, jako kdyby to byl váš makroobjektiv. Výsledek vás může příjemně překvapit.

Zkuste používat telekonvertory
Používání telekonvertorů dovoluje u teleobjektivu významně zvětšit ohniskovou vzdálenost a díky tomu se může fotograf ještě více přiblížit k fotografovanému objektu (telekonvertor se nasazuje mezi tělo digitální zrcadlovky a objektiv). Nejčastěji se vyrábějí telekovektory v násobcích 1,4x a 2,0x. Pokud tedy použijeme telekonvetor 2,0x u objektivu s ohniskovou vzdáleností 400 mm, tak v praxi dostaneme stejný obrazový záběr jako u objektivu s ohniskem 800 mm.

Samozřejmě používání telekonvertorů má svoji odvrácenou tvář, neboť dochází k degradaci obrazové kvality snímku (úbytek kresby, nárůst chromatické aberace apod.). Další nevýhodou telekonvertorů je snížení světelnosti (v rozsahu 1 až 2 EV), které rovněž zpomaluje chod autofokusu a nutí fotografa přikročit ke zvyšování citlivosti ISO. Je proto vhodné telekonvertor, v případě, že chcete mít funkční autofokus, používat pouze na světelnějších objektivech (f2,8, popřípadě f4).

Celkově však telekonvertor, přes všechny jeho uvedené nevýhody, představuje jednu z cenově přijatelných alternativ, díky které je možné fotografovat s větší ohniskovou vzdáleností, než je koncové ohnisko použitého objektivu.

Snímek, který byl pořízený objektivem Canon EF 70-200mm f/2.8L IS USM spolu s telekonvertorem - 2x200mm, f/5.6.; Foto: Roman Pihan

Využívejte s teleobjektivy „Panning“ techniku
Teleobjektivy jsou rovněž ideálními prostředky pro využití tzv. „Panning“ techniky, která se používá pro izolování pohybujících se objektů od pozadí snímku. V zásadě tato technika funguje tak, že fotograf na aparátu zvolí delší čas a sleduje teleobjektivem pohybující se objekt. Díky pohybové neostrosti tak dochází k efektnímu rozostření pozadí, zatímco hlavní objekt, jehož pohyb jsme předtím s teleobjektivem sledovali, zůstává dostatečně ostrý.

Celkově snímky, které byly vytvořeny technikou „Panning“, působí velmi dynamicky, protože je na nich dobře vyjádřen pohyb daného objektu. Nejlepších výsledků v „Panningu“ dosáhneme při použití monopodu či tripodu s kulovou hlavou, protože je nutné eliminovat pohyb fotoaparátu v jiném směru, než ve kterém se pohybuje sledovaný objekt.

Pokud při uvedené technice máte fotoaparát či teleobjektiv vybaven stabilizačním systémem, tak je vhodné nastavit příslušný stabilizační mód, který je určen pro eliminování záchvěvu fotoaparátu pouze v jednom směru (jinými slovy: stabilizační systém se pak nesnaží kontraproduktivně potlačovat vznik žádoucí neostrosti v okolí pohybujícího se objektu).

Závěr:

Tento článek si neklade za cíl podat vyčerpávající exkurs o správném používání teleobjektivů, neboť tato problematika je natolik široká, že ji nelze celou pojmout v jediném článku. Přesto doufáme, že uvedený výčet zásad pro fotografování s teleobjektivy dokáže pomoci především začínajícím fotografům, kteří zatím nemají s používáním teleobjektivu dostatek zkušeností.

Pokud vás po přečtení našeho článku napadají některé další rady a tipy pro fotografování s teleobjektivy, tak neváhejte a přispějte s nimi do diskusního fóra pod článkem. Děkujeme.