Minolta F100 - první doteky - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Minolta DiMAGE F100

Minolta DiMAGE F100

16. dubna 2002, 00.00 | Na víkend nám byla zapůjčena žhavá novinka ze stáje Minolty. Jaké to bylo pohrát si s předprodukčním vzorkem Minolty DiMAGE F100? Dokáže tento fotoaparát konkurovat modelům jako je Olympus C40Z, Canon S40 či Sony P9?

Minolta v letošním roce představila hned dvě novinky, které překvapily zcela nečekaným konstrukčním řešením a výrazně tak rozšířily nabídku "masových" modelů digitálních fotoaparátů značky Minolta. O Dimage X jsme informovali okamžitě po jeho představení na veletrhu CES 2002 a posléze i z veletrhů PMA a Cebit. Dobrou zprávou jest, že po Interkameře budeme mít konečně prostor pro důsledné testování tohoto modelu. V tomto článku se však budeme věnovat ještě žhavější novince, Minoltě F100, kterou společnost představila na CeBITu a nyní jsme jí v podobě vzorku měli možnost dva dny testovat.

Čelní pohled

Koncept a konkurenční souvislosti
Dimage F100 je jednoduše ovladatelný, velmi dobře mobilní a přitom rozumně vybavený digitální fotoaparát se špičkovým rozlišením 4 mil. bodů. To by z něj mělo dělat ideální nástroj pro náročnější fotoamatéry toužící zároveň po možnosti kreativní fotografie a jednoduchosti v kombinaci se skladností. Právě u tohoto segmentu se aktuálně očekává velký nárůst poptávky a výrobci na to reagují.
Prvními, kdo zaútočili na tento segment, byly Olympus a Canon se svými modely C40 a S40. Jejich konstrukční řešení je sice trochu odlišné, ale funkčnost je velmi podobná. A nelze zapomenout na Sony, se kterým se Minolta uvedením F100ky dostala do přímého konkurenčního boje. Model Sony DSC-P9 je totiž konstrukčně velmi blízký F100ce či naopak. Navíc oba fotoaparáty byly uvedeny na trh v podstatě součastně, což rivalitu ještě zvyšuje.
Bylo by asi nesmyslné přemýtat nad tím, kdo od koho v případě P9ky a F100ky opisoval. Je totiž poměrně dobře možné, že oba výrobci "spolupracovali" při vývoji či si vzájemně poskytli tolik OEM komponent, že výsledek nemohl být příliš odlišný. Neoddiskutovatelným faktem tedy zůstává pouze to, že Sony se může ohánět tradicí konstrukce řady "P" a Minolta pro změnu novými technologiemi.

Ovládací prvky + displej

Konstrukce a design
F100ka je jakási miniaturní cihlička s rozměry 111 x 52 x 32 mm a hmotností kolem 220 g vč. baterií. Designéři pochopitelně mírně zaoblili většinu hran a horní zadní hranu nahradil elegantní oblouk, přesto ve srovnání se Sony P9 je fotoaparát výrazně hranatější. Nějakou super luxusní ergonomii od fotoaparátu této kategorie čekat nelze, ale podlouhlý tvar spolu s několika tvarovými doplňky umožňuje poměrně rozumné držení přístroje.
Minolta připravila dvě varianty, z nichž k nám dorazila ta stříbrná. U tohoto modelu je základní plášť vyveden v kovově stříbrné barvě doplněné jak tmavě šedými plastovými prvky, tak i kovovými leštěnými doplňky. Cíl je zřejmý, vyvolat kýžený dojem elegance kombinovaný s pocitem robustnosti. V tomto ohledu je trochu kontraproduktivní relativně nízká hmotnost fotoaparátu a výrazné zastoupení plastů, ale elegance fotoaparátu rozhodně nechybí.

Praktické postřehy ke konstrukci
V této pasáži se neubráníme častému srovnání s modely Sony P, ale takový je již úděl F100ky, která se odvážně vydala velmi podobným směrem.
Jednoznačným plusem F100ky je umístění průzoru optického hledáčku vlevo od středu fotoaparátu a umístění displeje zcela do leva. To umožňuje používat oba dva prvky, aniž by člověk zápasil s vlastní rukou, kterou fotoaparát drží na pravé straně. V tomto ohledu Minolta velmi dobře využila tvar přístroje. Naopak trochu nešťastně je vyřešeno rozmístění některých prvků. Zejména umístění ovladače zoomu je tak nešťastné, že prakticky znemožňuje fotografování jednou rukou. Snad jen zkušený ilusionista by dokázal zároveň palcem ovládat obě tlačítka zoomu a udržet lehký fotoaparát bez výraznějších výstupků v jedné ruce.
Podobně nešťastným nešvarem, který se opakuje u mnoha modelů různých značek, je umístění perforace pláště pro mikrofon a reproduktor na horní ploše přístroje. Za deště tak zodpovědný uživatel nemůže ani uvažovat o jediném snímku, protože zatečení byť minimálního množství vody pod plášť je nevyhnutelné.
Celkově je však konstrukce přístroje velmi dobrá. Pro každodenní nošení je příjemný objektiv, který v klidovém stavu zajede do těla a je překryt automatickou krytkou, pravidelný tvar také zvyšuje odolnost a snižuje riziko poškození při běžném přenášení. Nedovolíme si na základě dodaného vzorku posoudit odolnost povrchové úpravy, která působí trochu "oděrunáchylně", ale to je bolest všech fotoaparátů s hliníkovým pláštěm či podobnou úpravou.

Srovnání s Dimage X a pohled do útrob

Parametry
Uvnitř fotoaparátu trochu paradoxně tepe CCD snímač vyrobený společností Sony s rozlišením 4,1 mil. bodů, primárním filtrem a citlivostí nastavitelnou v rozsahu 100 - 800 ISO. V citlivosti si Minolta dovolila jít o kousek dál, než Sony, které u P9ky nabízí rozsah pouze 100-400 ISO. Snímač doplňuje objektiv s rozsahem ohnisek 38 - 114mm při světelnosti F2.8 - F4.7, u kterého Minolta neopomíjí zdůrazňovat použití GT technologie. Ta v praxi ve srovnání se Sony přináší lepší světelnost a o "milimetřík" širší ohnisko. Jako paměťové médium slouží perspektivní SD karty, v dodávce je 16MB verze, jako rozhraní do počítače pochopitelně USB 1.1. Snímky je možné ukládat jak v JPEGu s podporou EXIFu 2.2 a tří kompresí, tak i v nekomprimovaném TIFFu.
Fotoaparát nabízí celou řadu fotografických funkcí, počínaje klasickými režimy P,A,S,M, přes bohaté možnosti autofokusu včetně Object Trackingu, až po například možnost použití infračerveného dálkového ovládání. Funkčně tedy nabízí tento model podobně bohatou výbavu jako jeho konkurenti.

Růžová menu

Praktické postřehy z provozu
Fotoaparát je napájen dvojicí tužkových baterií či akumulátorů a podle našich zkušeností nepatří k nejúspornějším. Je otázkou, zda nejde pouze o neduh tohoto vzorku, ale upřímně řečeno to spíš vypadá na to, že spotřeba je na dvojici baterií poměrně velká.
Co se týče ovládání, návrháři zvolili model směřovaný na začínající uživatele. To v praxi znamená, že poměrně hodně funkcí je skryto v menu, aby základní nastavení bylo co nejjednodušší a ovládání nezbytného minima nejpřehlednější. Například na voliči režimů jsou pouze položky OFF, AUTO, MANUAL, přehrávání, video, mikrofon a setup. Volba z režimu A, S, M je ukryta až v menu (růžovém).

Samozřejmě velmi zvědaví jsme byli na funkci Object Tracking AF, tedy automatické sledování pohybu předmětů v rovině ostrosti s patřičným přeostřováním. Přestože poskytnutý vzorek viditelně nebyl ani v tomto směru ve finálním stádiu, fungovala tato funkce překvapivě spolehlivě. Fotoaparát byl schopen sledovat postavu při běžné chůzi, projíždějící automobil či třeba letící letadlo s tím, že průběžně korektně doostřoval. Pouze u rychle projíždějícího automobilu již nestihl adekvátně reagovat.

Co se týká funkce Subject modes, tedy automatického rozpoznávání typu scény, ta u vzorku, který jsme zkoušeli, v podstatě nefungovala. Uvidíme, jak na tom budou produkční kusy.

Hodnocení
Na základě dvoudenního hraní si se vzorkem nelze provádět žádné přehnané závěry. Kvalitu fotografií jsme nemohli posuzovat, a proto zde ani nezveřejňujeme žádné ukázkové snímky. Přesto doufáme, že naše konkrétní postřehy ke konstrukci vám fotoaparát trochu přiblížily a pokud ne, tak se na něj můžete přijít podívat na Interkameru Digital.
Již nyní je jasné, že F100ka bude zajímavá zejména pro fotoamatéry toužící po každodenním společníkovi. Dle všeho přístroj nabídne několik nadstandardních funkcí a bude se tak snažit oslovit potenciální kupce. Nicméně jeho pozice nebude zrovna lehká. Uvnitř produktové řady Minolty je to jednoduché, jde o prostorový i funkční kompromis mezi S404kou a Dimage X. Porovnání s konkurencí již však tak jednoduché závěry nenabízí.