Mini-recenze ultrazoomu Olympus SP 800UZ s 30x zoomem - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

17. června 2010, 00.00 | Měli jsme možnost se seznámit s ultrazoomem Olympus SP 800UZ s rozlišením 14,2 Mpix, který disponuje úctyhodným objektivem s rozsahem ohnisek 28 – 840 mm (ekv. 35 mm), což v praxi představuje 30x přiblížení. Více viz naše mini-recenze.

Nastává rekreační sezona, a tak se možná mnozí z vás poohlížejí po nějakém kompaktu, který by vás příliš netížil a přitom nabízel objektiv s velmi univerzálním rozsahem ohnisek. Mezi fotoaparáty, jež tyto požadavky jsou s to splnit, patří i tzv. „ultrazoomy“. Mezi danou kategorii aparátů spadá i ultrazoomový kompakt Olympus SP 800 SZ, jehož největším lákadlem je objektiv s 30x zoomem, což v době uvedení tohoto fotoaparátu představovalo suverénní rekord v dané kategorii aparátů. Jaký bude tento ultrazoomový „rekordman“ v praxi?

Ultrazoomový kompakt Olympus SP 800UZ

Co fotoaparát nabízí a komu je určen
Přístroj SP-800 UZ disponuje objektivem s úctyhodným rozsahem 28 – 840 mm (ekv. 35 mm), což uživateli v terénu poskytne možnost značné univerzality v oblasti použití (například širokoúhlé fotografování krajiny či rapidního přiblížení vzdálených objektů). Objektiv navzdory svému gigantickému rozsahu nabízí akceptovatelnou světelnost f2,8 – f5,6 a dovoluje mimo jiné fotografovat v makro režimu již ze vzdálenosti 1 cm. Nechybí systém optické stabilizace, což je u takto mohutného zoom opravdu nutnost.

Fotoaparát je vybaven maličkým senzorem o velikosti 1/ 2,3palce, a tak je překvapující, že se výrobce rozhodl vybavit rozlišením 14,2 Mpix, což bude mít patrně negativní dopad v podobě většího výskytu šumu (jak si ukážeme níže). Citlivost ISO dovoluje aparát nastavovat v rozsahu hodnot 50 – 1 600 ISO (v plném rozlišení) a 3 200 ISO při sníženém rozlišení 3 Mpix (výrobce ve specifikaci přístroje slibuje ještě možnost nastavení hodnoty 6 400 ISO, ale v menu přístroje jsme danou hodnotu citlivosti nenašli).

Testovaný fotoaparát dále nabízí širokoúhlý displej (jeho smysl nám snad vyjma natáčení videa uniká) s uhlopříčkou 3 palce a rozlišením 230 000 obrazových bodů, jež dnes již můžeme považovat za nízké. U testovaného ultrazoomu je nutné pochválit nezvykle vysokou kapacitu interní paměti 2GB. Dále fotoaparát dovoluje pořizovat HD videonahrávky s rozlišením 1280 x 720 pixelů při rychlosti 30 sn./s.

Ultrazoom Olympus SP-800UZ je určen především pro začínající či méně náročné fotografy, čemuž odpovídá i funkční výbava přístroje. Fotoaparát tedy postrádá jakékoliv manuální a poloautomatické režimy (priorita clony a času). Uživatelé se tedy musí spokojit s inteligentní automatikou „i-Auto“, Programovým režimem a paletou cca 17 scénických režimů.

Pro ty, kteří rádi experimentují, aparát dále například nabízí sadu 4 „magických“ filtrů na stylizaci snímků či retušovací režim „Beauty“. Mezi další funkční výdobytky aparátu můžeme také zmínit třeba sekvenční snímání až 10 sn./s, AF tracking, detekce tváří, digitální korekce stínů. Dále již v popisu fotoaparátu zde v recenzi nemá smysl pokračovat, a proto vás odkazujeme na stránky výrobce či na náš starší článek, který jsme tomuto fotoaparátu věnovali v době jeho uvedení (únor 2010) a kde je možné naleznout všechny potřebné informace o testovaném fotoaparátu.

Fotoaparát Olympus SP-800UZ – hlavní charakteristika:

• Ultrazoomový kompakt
• Rozlišení: 14,2 Mpix (efektivně)
• Typ snímače: 1/ 2,33 palcový CCD senzor
• Mechanická stabilizace: Ano
• Citlivost ISO: 50 – 1 600 (při plném rozlišení); 3 200 a 6 400 při sníženém rozlišení)
• Autofokus: Ano (144 měřících zón)
• Objektiv: Rozsah ohniskových vzdáleností 28 – 840 mm (ekv. 35 mm; 30x zoom); optická soustava objektivu obsahuje 15 čoček řazených v 10 skupinách
• Minimální zaostřovací vzdálenost: od 1 cm (režim Super Makro); standardně 10 cm (Wide) a 180 cm (Tele)
• Manuální zaostřování: Ne
• Rychlost sériového snímání: až 10 sn./s
• Rozsah časů závěrky: 1/2 s - 1/ 2 000 s (eventuálně 4 s dle zvoleného scénického presetu)
• LCD displej: 3palcový s rozlišením 230 000 obrazových bodů (širokoúhlý s poměrem stran 16:9)
• Video: 1 280 x 720 pixelů při rychlosti záznamu 30 sn./s (formát záznamu MPG-4)
• Typ podporovaných paměťových karet: SD/SDHC (plus interní paměť 2GB)
• Rozměry: 107,3 x 73,4 x 84,7 mm
• Váha: 418 g
• Napájení: Li-Ion akumulátor LI-50B (výdrž cca 200 snímků)

Podrobnější technickou specifikaci naleznete ZDE

Popis a ovládání fotoaparátu
Tělo fotoaparát Olympus SP-800UZ je vyrobeno převážně z plastových komponent s kovovou metalízou vyjma tubusu zoom objektivu a několika ovládacích prvků (např. tlačítka spouště, spínače on/off či zoom ovladače). Tělo přístroje, pomineme-li adekvátně robustní těleso objektivu s 30x zoomem, se vyznačuje tenkou tloušťkou (místy jen cca 74 mm), což přístroji propůjčuje značně kompaktní vzhled. Gripový výstupek, podle našeho názoru, dovoluje pohodlné držení fotoaparátu.

V oblasti ovládacích prvků působí přístroj až extrémně minimalisticky. Na konci gripu aparátu je standardně umístěna spoušť, okolo které rotuje zoomovací prstenec. Přístroj se zapíná malým tlačítkem, které je vnořené na horní straně, kde také nalezneme vyklápěcí blesk. Na zadní straně fotoaparátu nalezneme zbývající ovládací tlačítka, kterých ovšem již mnoho není. Můžeme zde vidět samostatnou videospoušť pro okamžitou iniciaci videozáznamu a dvoucestný volič (ovládá přístup do rychlého menu a volbu jednotlivých parametrů zobrazených na LCD displeji, včetně nastavení zobrazovaných informací). Okolo dvoucestného voliče je dále tlačítko pro přehrání pořízených snímků a spuštění integrované nápovědy (včetně rejstříkového vyhledávání klíčových slov). Na pravém boku dále nalezneme miniaturní zdířku, obsahující USB a miniHDMI konektor. Li-on akumulátor a paměťovou karta se do fotoaparátu vkládají na zadní straně (do gripového výstupku). Dodejme, že stativový závit je na zadní straně fotoaparátu lokalizován výrazně mimo osu objektivu.

Menu a ovládání
Testovaný aparát je, podle nás, primárně určený pro uživatele, kteří spíše jen mačkají spoušť a do menu fotoaparátu nechodí příliš často. Přístroj postrádá otočný volič expozičních režimů a tak hlavní „páteř“ ovládání představuje lišta rychlého menu, která je zobrazována na LCD displeji. Zde je možné například zvolit expoziční režim (iAuto, Program, 17 scénických režimů, 4 magické filtry a retušovací režim „Beauty“ vyhlazující pleť), nastavení makro režimu, korekce expozice (+-2EV) či volba presetu vyvážení bílé.

Na konci boční lišty je možné se dostat do hlavního menu fotoaparátu, které je členěno do 7 záložek. První dvě záložky menu se týkají fotografování (například volba rozlišení, komprese snímku, metoda měření expozice, zapnutí stabilizace, vypnutí/zapnutí redukce šumu). Další záložka je zasvěcena volbě parametrů natáčeného videa (např. rozlišení videa a jeho kvalita, iniciace kontinuálního ostření). Zbývající záložky menu jsou klasickým setupem, odkud můžeme například provádět formátování karty, nastavit úsporu energie navolit si jazyk menu (čeština zde samozřejmě nechybí), či obnovit veškeré výchozí nastavení fotoaparátu. V režimu prohlížení snímku v menu fotoaparátu můžeme provést jednoduché úpravy jako je například ořez, natočení fotografie, nastavit prezentací snímku plus další volby.

 

 

 

 

 

Zkušenosti z praxe
Testovaný fotoaparát není co se týče náběhu po zapnutím žádným cvalíkem, o čemž svědčí prodleva cca 3 s, za kterou je fotoaparát od zapnutí připraven pořizovat snímky. Pro účely pohotovějšího fotografování můžeme tedy tuto vlastnost fotoaparátu považovat za handicap, na druhou stranu chápeme, že velkou roli zde hraje čas, který zabere vysouvání mohutného zoomu. Rychlost autofokusu je na širokoúhlém ohnisku objektivu vcelku standardní (bez namáčknutí cca 1 s, s namáčknutím cca 0,5 s), zato na koncovém teleohnisku je ostření přístroje značně pomalé a často nejisté i při dobrých světelných podmínkách (zpoždění až 3 s), což se nám nezamlouvá. LCD monitor poskytuje navzdory svému menšímu rozlišení důstojně kontrastní obraz. Nicméně jeho širokoúhlost nám přijde jako zbytečné gesto, neb kromě snímání videa nenalézá uplatnění a akorát zvyšuje energetickou spotřebu aparátu. Připomeňme, že aparát postrádá EVF hledáček, a tak je LCD displej jeho jediným zobrazovacím zařízením.

Objektiv fotoaparátu chrání volně nasouvací plastová krytka, která na něm drží jen velmi vratce, a tak není vůbec těžké ji nechtěným dotykem ruky z objektivu srazit. Na druhou stranu zapomenutá krytka na objektivu vůbec nebrání vysunutí tělesa objektivu.

Přiznáme se, že máme k ovládání fotoaparátu skrze menu určité vážné výhrady. Za prvé se nám nelíbí, že si přístroj v liště rychlého menu nepamatuje poslední upravovaný parametr, a proto je nutné se pokaždé ke kýžené volbě nepohodlně prolistovávat. Aparát dále postrádá samostatné tlačítko pro vstup do hlavního menu, takže jediná možnost, jak se do něj dostat, je opět přes zmiňovanou kontrolní lištu, kde na konci je umístěn odkaz na hlavní menu. A co to znamená? Ano, opět to představuje další zdržování, ale tímto problémem se asi nenáročný uživatel, který spíše jen mačká spoušť, příliš zabývat nebude.

Přezoomování z počátečního ohniska na koncové teleohnisko zabere cca 3 s a jeho průběh můžeme označit za plynulý. Režim inteligentní automatiky si při samočinném výběru počíná sofistikovaně, přesto náročnější skupině uživatelů doporučujeme raději fotografovat v režimu PROGRAM, kde mají mimo jiné možnost pracovat s funkcí kompenzace expozice. Proč? Protože testovaný fotoaparát podle nás má při fotografování výrazný sklon přeexponovávat, což spolu s nízkým dynamickým rozsahem malého senzoru se projevuje zvýšeným množstvím přepalů (často jsme museli expozici korigovat až o -0,7EV). Z nabídky cca 17 scénických režimů nás zaujal například režim simulace nízké hloubky ostrosti (detekuje obrysy zaostřeného hl. objektu a zbytek snímku je rozostřen) či režim multiexpozice slučující více snímků do jedné finální fotografie. Šikovnou stylizační pomůckou na ozvláštnění může být čtveřice „magických“ filtrů, ze kterých se nám nejvíce líbil efekt napodobující dírkovou komoru či rybí oko.

Stabilizační systém fotoaparátu se statečně potýká s mamutími nároky, které na něj kladou extrémní teleohniska objektivu. Přesto udržet koncové teleohnisko 840 mm je možné maximálně do expozičního času 1/320 s, což klade při světelnosti f5,6 jasný požadavek na užívání vyšší citlivosti ISO. Pod tuto hranici je sice možné pořídit použitelné snímky, ale při bližším ohledání vidíme, že již nejsou úplně ostré. Důsledek používání vyšší citlivosti ISO si rozebereme níže.

Hodnocení obrazové kvality
Malý snímač, který disponuje vskutku zbytečně velikým rozlišením 14,2 Mpix, produkuje v oblasti výskytu digitálního šumu dosti „neveselé“ výsledky. Barevný šum je již viditelný při nejnižší citlivosti ISO 50 (při zobrazení snímku v poměru 1:1), přičemž při vyšších hodnotách citlivosti ISO dochází k progresivnímu nárůstu šumu. Jako mezní hranici bereme hodnotu ISO 400, eventuálně ISO 800 (ale nemyslíme tím fotografování v noci). Pak už je výskyt barevného šumu vskutku neúnosný, takže raději zapomeňte na používání vyšších citlivostí ISO (jedná se o pouhé vábničky marketingu).

 

 

 

 

Automatické vyvážení bílé v podmínkách umělého osvětlení klasicky selhává (produkce teplých tónů barev, stejně jako u drtivé většiny kompaktů). Jelikož aparát není vybaven funkcí manuální kalibrace bílé, což hodnotíme negativně, doporučujeme sáhnout po odpovídajícím WB presetu (například mód „Žárovka“) z nabídky příslušné nabídky fotoaparátu.

 

Dostáváme se k hodnocení kvalit objektivu testovaného fotoaparátu. Širokorozsahové sklo 28 – 840 mm překvapivě podává dobré výsledky v oblasti kresebnosti (včetně koncového teleohniska) a přináší poměrně nízký výskyt chromatických vad. Největší nešvar daného objektivu je tak velmi výrazná soudkovitá vada, která je logicky nejvíce přítomna u počátečního širokoúhlého ohniska 28 mm. Nicméně chápeme, že takto velké soudkovité zkreslení objektivu je určitou daní za jeho „mamutí“ rozsah. Sluší se ovšem dodat, že dobrá kresebnost daného objektivu je do jisté míry negována zašuměností obrazu a masivním doostřováním (viz výřez ze snímku pořízeného při ohniskové vzdálenosti 840 mm), kterou produkuje malý snímač v kombinaci s obrazovým procesorem, jenž je zatížený velkým rozlišením 14,2 Mpix.

 

Nahrávání HD videa s rozlišením 1 280 x 720 pixelů je plynulé a neseká se. Na fotoaparátu umístěné tlačítko samostatné videospouště výrazně zrychluje vlastní zahájení záznamu videa. Avšak velmi nás mrzí, že při natáčení vide nelze u fotoaparátu používat zoom objektivu, což je tristní nedostatek, pokud uvážíme možnosti přístroje s extrémním výkonem optiky. Doufáme, že výrobce tento nešvar napraví například pomocí nové verze firmwaru.

 

 

 

Pochválit naopak můžeme sadu efektových filtrů (Pop-art, Dírková komora, Rybí oko; vyjma rozporuplného efektu napodobující perokresbu), která umožní spolu s některými scénickými režimy (například simulací nízké hloubky ostrosti či multiexpozice) uživateli provádět s fotoaparátem spoustu kreativních „vylomenin“.

Pět „oslavné ódy“ můžeme také k dispozici přístroje pořizovat kvalitní makrofotografie již ze vzdálenosti 1 cm (blíže to již opravdu nejde, protože bychom si jinak objektivem fotoaparátu vrhali stín na snímaný objekt.

Závěr a srovnání s konkurencí
Dostáváme se k závěru naší mini-recenze. Nejprve si uveďme cenu, za kterou se testovaný fotoaparát Olympus SP-800UZ dnes prodává na trhu a jací jsou jeho nejbližší konkurenti. Jmenovaný aparát je dnes možné zakoupit ji za cca 6 900 Kč. Z rodiny Olympus přístrojů mu nejvíce konkuruje nižší model SP-600UZ (cena cca 4 500 Kč), který nabízí nižší rozlišení 12 Mpix, objektiv s 15x zoomem (rozsah ohnisek 28- 420 mm; ekv. 35 mm) a nižší kapacitu integrované paměť i (pouze 1G). Z konkurenčních značek můžeme například zmínit ultrazoom kompakt Nikon COOLPIX P100 (cena cca 8 400 Kč; 26x zoom; širokoúhlejší rozsah ohnisek 26 – 678 mm; nižší rozlišení 10,6 Mpix; CMOS senzor), Canon PowerShot SX20 IS (cena cca 8 400 Kč; 20x zoom; rozsah ohnisek 28 – 560 mm; rozlišení 12,1 Mpix, výklopný displej a EVF hledáček), Panasonic Lumix DMC-FZ38 (cena cca 7 300 Kč, 18x zoom; rozsah ohnisek objektivu 27- 486 mm; rozlišení 12,7 Mpix) či Samsung WB5500 (cena cca 7 600 Kč, 26x zoom, rozsah ohnisek 26 – 676 mm, rozlišení 14 Mpix).

Na testovaném aparátu se nám nejvíce zamlouvala jeho kompaktnost, kvalita zpracování těla fotoaparátu, inteligentní automatika (spolehlivá detekce adekvátních scénických režimů). Hlavní zbraní ultrazoomu je jeho extrémně výkonný objektiv s 30x přiblížením a vcelku příznivým intervalem světelnosti f2,8 – f5,6. Slušným „tahákem“ přístroje je jeho nezvykle rozměrná kapacita interní paměti 2GB a samostatné tlačítko videospoušťě pro okamžité spouštění videozáznamu. Oceňujeme možnost fotoaparátu nabíjet baterii přes USB rozhraní. Pochvalu si rovněž zaslouží koncept interaktivní nápovědy, která zahrnuje i rejstříkové vyhledávání vybraných atributů.

Na druhou stranu se nám nelíbí rozhodnutí výrobce osadit tento ultrazoom malým CCD snímačem, který disponuje naprosto zbytečně velkým rozlišením 14,2 Mpix. Tento nepoměr mezi velkým rozlišením a malým senzorem ústí ve znatelně větší výskyt digitálního šumu, který degraduje obrazovou kvalitu pořízených snímků. Protože používání koncových teleohnisek si žádá i při dobrých světelných podmínek aplikaci krátkých expozičních časů, což nelze zajistit jinak než používáním vyšších hodnot citlivosti ISO, tak problém se zašuměnými fotografiemi považujeme u testovaného ultrazoomu za vskutku podstatnou záležitost. Je třeba také kriticky zmínit poměrně nízký dynamický rozsah CCD senzoru a sklon automatiky k přeexponování snímku (ve většině případů je nutné sáhnout ke korekci expozice).

Rovněž se nám nezamlouvá velmi strohé a minimalistické rozvržení ovládacích prvků fotoaparátu, které může snad vyhovovat pouze těm uživatelům, kteří při fotografování mačkají pouze spoušť a do menu přístroje zavítají jen výjimečně. Nelibí se nám také absence 4cestného voliče (a kolečka expozičních režimů), obsahující příkazy pro zobrazení menu u těch nejčastěji používaných parametrů při fotografování (například WB vyvážení, Citlivost ISO, Samospoušť, Režimy AF ostření), což nutí náročnější skupinu uživatelů se zdržovat „prodíráním“ k daným položkám skrze „rychlé“ menu (daný postup je nešikovný proto, že si přístroj nepamatuje pozici posledně upravovaného parametru a rovněž proto, že přístup do hlavního menu přístroje je možný pouze přes kontrolní lištu, což je značně zdržující). Chybějící manuální režim a jeho poloautomatických variací podle nás odrazuje náročnější klientelu, která by chtěla mít proces fotografování více pod kontrolou.

U zkoušeného fotoaparátu nás mrzí nemožnost zoomování objektivu během nahrávání videa a poměrně dosti pomalý průběh AF ostření při používání koncových teleohnisek objektivu. Poslední výtku adresujeme k nedostatečné kapacitě Li-Ion baterie LI-50B, která podle našich zkušeností postačí na pořízení pouze cca 200 snímků (systém optické stabilizace výdrž baterii znatelně ruinuje). Proto důrazně doporučujeme si pro účely delšího fotografování pořídit alespoň jednu rezervní baterii k fotoaparátu navíc.

Pokud vezmeme v úvahu veškeré klady a nedostatky testovaného fotoaparátu Olympus SP-800UZ, tak bychom tento přístroj doporučili především okruhu nenáročných uživatelů (jež při fotografování preferují režim plné automatiky) a kteří potřebují například pro účely dovolené obstarat univerzální kompakt s velmi výkonným zoomem a přitom nehodlají pořizovat tisky fotografií ve větším formátu než je A4 (kvůli větším výskytu šumu).

Ukázky fotografií pořízených fotoaparátem Olympus SP-800UZ