KODAK DX3600 - jinak a jednodušeji - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Kodak DX3600

Kodak DX3600

6. listopadu 2001, 00.00 | Uvažujete o nějakém jednoduchém a možná trochu netradičním digitálním fotoaparátu? V tom případě vám nabízíme praktický test Kodaku DX3600, zástupce nové "mladé" generace digitálních fotoaparátů tradiční značky.

Když jsme poprvé do redakce dostali nový Kodak DX 3600, byli jsme překvapeni. Překvapeni razancí designové změny, kterou fotoaparáty značky Kodak prošly od dob DC 265ky. Nicméně tento model je určen zcela jiné uživatelské skupině a navíc byl zřejmě navržen se zcela jiným zadáním. Jaký je tedy nový styl Kodaku v praxi?

Vzhled a mechanické provedení
Čím více tenhle KODAK prohlížím, tím více se ve mně vzmáhá pocit, že jeho návrhář ztratil pravítko, nebo ho alespoň hrozně nemá rád. Kruhy, elipsy a obliny všeho druhu jsou jediné tvarové prvky, ze kterých je aparát složen. Sám dávám přednost techničtějšímu vzhledu, ale nakonec musím uznat, že je tahle boubelka docela sympatická a že je její záměrně netechnický vzhled v naprostém souladu s celou filozofií a zacílením tohoto fotoaparátu. Kombinace lesklého a matového stříbřitého povrchu s neutrální šedou je elegantní. Malá gumová ploška poskytující oporu konečkům prstů pravé ruky je nejen hezká, ale také překvapivě účelná.
Tělo fotoaparátu dobře padne do ruky a všechny ovládací prvky, jejichž počet je snížen na nezbytné minimum, jsou dobře dosažitelné. Pravá ruka ovládá hlavní volič režimu práce, zoom a samozřejmě spoušť. Pro levou ruku zbývají všechny ostatní prvky. S výjimkou tlačítka ovládání vestavěného blesku se však jedná vesměs o prvky určené pro ovládání komunikace s menu, takže během focení nemá levá ruka na práci nic jiného než poskytnout aparátu oporu pro dostatečně pevné držení. Občas se jí při troše nepozornosti může podařit z pilnosti strčit prstíček před objektiv. Jeho obruba i kousek objektivu po zapnutí sice mírně vystupuje, ale ne zas tolik, aby to nechtěné zakrytí objektivu vyloučilo. Samozřejmě, že je to otázka alespoň minimální opatrnosti. Přesto si ale myslím, že je objektiv posazen zbytečně do kraje. Vzniká tím kromě jiného i stranová paralaxa hledáčku, který je umístěn více do středu fotoaparátu. Důvodem ale může být mimo jiné i nutnost umístit vedle objektivu mechanismus ukrývající velmi účinnou a dobře fungující krytku objektivu. Otevřením krytky se aparát zároveň zapíná. Odkrytí objektivu v režimu prohlížení je sice zbytečné, ale na druhé straně toto řešení přispívá k maximálnímu zjednodušení obsluhy.
V obrubě objektivu je závit, který umožňuje připojení přídavné optiky nebo filtrů. Pro jejich aplikaci je však třeba specielní nástavec. Využití této možnosti však asi nebude u tohoto aparátu časté.
Krycí dvířka baterie jsou dostatečně solidní. Kryt paměťové CF karty již přehnanou důvěru nevzbuzuje, ale k jeho vyvrácení by přesto bylo zapotřebí značnou dávku neopatrnosti.
Nezvykle tuhá gumová krytka konektoru napájení a přípojky USB kabelu dává tušit, že bude vzhledem k existenci napájecí a komunikační základny používána minimálně.
A tím se dostáváme k dalšímu významnému dílu dodávky fotoaparátu, který samozřejmě nesmím opomenout. Jedná se o samostatný podstavec, tvarově plně harmonizující s celým aparátem, jehož prostřednictvím lze dobíjet vnitřní akumulátory a komunikovat s okolním světem. Je to jistě veskrze účelné zařízení, se kterým se příliš často, zejména u aparátů této kategorie, nesetkáváme.
Vzhledem k napájení akublokem obsahujícím pouze dvojicí NiMH akumulátorů, není výdrž zdroje nijak zázračná a alespoň jedny rezervní akumulátory budou při delším výletě jistě nezbytné. Výdaj za samostatnou nabíječku pravděpodobně náročnějšího uživatele nemine.

Technické parametry
Technické parametry vezmeme velmi rychle. CCD snímač má fyzické rozlišení 2,3 mil. bodů a citlivost 100-200ISO. Snímky v JPEGu se ukládají buď do 8MB interní paměti či na Compact Flash kartu typu I. Objektiv s ohniskovou vzdáleností 35 – 70mm a světelností F3.3 – F4.5 doplňuje 3x digitální zoom. Expozice je plně automatická. Z výbavy nechybí záznam videa, vestavěný blesk či USB. Pro spojení s počítačem a dobíjení NiMH akumulátorů slouží speciální kolébka, do které se fotoaparát vkládá bez připojování dalších kabelů.

Ovládání a praktické zkušenosti
Celý koncept fotoaparátu je prodchnut starým a stále platným Kodakovským sloganem. "Stiskněte spoušť a ostatní uděláme za Vás." Aparát je skutečně určen zejména takovým uživatelům, kteří nejen že nevyžadují možnost zasahování do vnitřního procesu tvorby snímku, ale přejí si být jakýchkoli technických detailů a fines ušetřeni. Prostě chtějí mít co nejdokonalejší snímek a je jim úplně jedno, jak to fotoaparát provede. V menu je možno navolit pouze opravdu nezbytné parametry provozu a ani o ně se nemusíme starat, vyhovuje-li nám tovární nastavení. Nepředpokládá se příliš častá operativní změna způsobu práce, takže veškeré nastavení s výjimkou ovládání blesku je uloženo v menu. Neumím odpovědět na otázku, zda je pro zcela netechnického uživatele přijatelnější volit režim makro, nebo samospoušť v nastavovacím menu, nebo raději sáhnout po samostatném tlačítku.
Vlastní menu je přehledné, jednotlivé volby jsou nabízeny formou dobře pamatovatelných ikonek. V záhlaví každé volby navíc na chvíli problikne i slovní název volby (proč na chvíli, vůbec by nevadilo jeho trvalé zobrazení). Menu je barevně pestré a i zvoleným typem písma zapadá do celkové snahy po přívětivost tohoto aparátu. Když už ale jde tato snaha až do takových detailů, nezdá se mi struktura menu dotažená. Vždyť takové parametry, jako je volba rozlišení, ukládání záznamu do vnitřní nebo přidané CF paměti i předvolba povolení rychlého náhledu jsou relativně trvalého charakteru a mohly by být soustředěny pouze do základního nastavovacího režimu, který aparát tak jako tak nabízí. Při této příležitosti se zastavím u možnosti volby způsobu ukládání dat do vnitřní, nebo i vnější paměti. To je samo o sobě zajímavé a ne zcela obvyklé řešení. Aparát je schopen funkce bez přídavné paměti, která je nabízena pouze jako rozšiřující příslušenství. Vnitřní paměť má kapacitu cca 8MB, takže postačí přibližně na 12 snímků vyšší kvality. V menu je nabízena možnost využití vnitřní paměti, nebo automatické rozpoznávání přídavné paměti. Slovíčko "automatické" je však v tomto případě silně zavádějící. Je-li k dispozici CF paměť, použije se. Jinak se používá paměť vnitřní. A jsme u prvního nepochopitelného zádrhelu. Aparát neumí po zaplnění paměti interní přejít na využívání paměti přídavné a naopak. To je nutno zvolit v menu. Pokud tedy nechceme nechat interní paměť ležet ladem, musíme se po naplnění CF karty vydat do menu. Pokud máme navolenu interní paměť, nemůžeme zase používat CF kartu bez nového vstupu do menu.
Nebo další lahůdka. Pokud je vymazán obsah kterékoli paměti, objeví se nápis "no image..." a nelze se už dostat do menu. Je třeba opustit režim prohlížení, v jakémkoli jiném režimu zvolit druhou paměť, přepnout zpět a teprve pak jsou k dispozici zbývající snímky. Bůh suď, co vedlo tvůrce softwaru tohoto jinak šikovného fotoaparátu k takovým krkolomnostem. Buď byl jejich záměr tak geniální, že se vymyká mému chápání, nebo vyrobili pěknou obuv.
Jako (skoro) všechno na tomto aparátu je i objektiv podřízen požadavku maximálního usnadnění obsluhy. Jedná se o poměrně velmi kvalitní objektiv s dvojnásobným zoomem. Navzdory schopnosti zoomu se trochu překvapivě jedná o neostřený systém - focus free. Za tuto vlastnost je zaplaceno nepříliš oslnivou světelností (3.3. - 4.5). V normálním režimu je trvale zaostřeno od 50 cm do nekonečna, v režimu makro od 26 do 60 cm. Ziskem tohoto řešení je minimalizace zpoždění závěrky a schopnost vyprodukovat ostrý snímek i v situaci, kdy by zaostřovací mechanika daleko dražšího přístroje zákonitě selhala. Přestože spoušť má klasické namáčknutí, nic se neděje, pokud je promáčknuta naráz. Poloha namáčknutí funguje jako přidržení expozice. Velmi chvályhodné je, že je přece jen dána šance zkušenějšímu uživateli k operativnímu ovlivnění expozice. Přesto, že je objektiv neostřený, je zřejmě použit nějaký systém vyhodnocení ostrosti, protože fotoaparát rozpozná, když je objekt mimo zaostřené pole a upozorní na to výstražným oranžovým blikáním v hledáčku. Při namáčknutí spouště je zřetelně slyšet zavrčení tohoto systému.

V úvodu jsem slíbil, že se vrátím ještě k problematice napájení. Aparát lze napájet z dodávaného akubloku, dvojicí tužkových NiMH akumulátorů, dvěma lithiovými bateriemi, v nouzi výjimečně dvěma alkalickými bateriemi. Tedy dost slušný výběr. Dodávaný akublok je dvojice běžných NiMH akumulátorů spojených navzájem plastovým můstkem. Ten má svůj význam nejen v tom, že zabraňuje chybnému vložení akumulátorů, ale umožňuje dobíjení pouze tohoto originálního akubloku. Jiné, pro aparát nerozpoznatelné zdroje energie, se nenabíjí a nemůže tudíž dojít k jejich poškození, případně poškození celého aparátu nevhodným režimem dobíjení. To je jistě vtipnější řešení, než oblíbené několikastránkové varování před použitím jakéhokoli jiného než firemního zdroje. Dobíjení rezervních akumulátorů je ovšem nutno řešit samostatnou nabíječkou, ačkoli základní výbava vlastně již jedno takové zařízení obsahuje. Příliš nepomůže ani další originální akupak. Ten lze nabít opět jen ve fotoaparátu, protože ho nelze vložit do většiny běžných nabíječek.

Dosažené výsledky
Snímky pořízené tímto aparátem snesou srovnání s nejkvalitnějšími zástupci dvoumegové kategorie digitálů. Automatické vyvážení bílé funguje velmi slušně, řekl bych lépe, než je běžný standard. Jakoby nemožnost ručního ovlivnění bílé zavazovala konstruktéry k lepšímu provedení automatiky. Citlivost snimače (ISO 100, 200) je rovněž volena automaticky a rozsah zvládnutelného osvětlení je rozhodně dobrý.
Objektiv kreslí ostře až do krajů a sklon k barevné aberaci není nijak výrazný. Dvojnásobný optický zoom není sice nijak ohromující, ale velmi výrazně zvyšuje užitnou hodnotu aparátu.
Digitální zoom funguje jednoduše a vyvolává se po krocích dalším stiskem páčky optického zoomu. Ač nejsem obdivovatelem digitálního zoomu, musím v případě aparátu tohoto zaměření jeho význam ocenit. Je vysoká pravděpodobnost, že výsledné snímky budou zpracovávány bez použití počítače buď z přídavné CF karty, nebo přímým propojením s tiskárnou. V této souvislosti jsem se ještě nezmínil o možnosti aplikace "datové stěny". Do obrázku lze nakopírovat datum v několika volitelných formátech. Pokud je tato možnost zvolena, nakopíruje se datum skutečně přímo do snímku, ne jen do tištěného obrázku. Volba je indikována symbolem razítka na displeji.
Kvalitu videozáznamu jsem příliš nezkoumal, je odpovídající použitému rozlišení 320 x 240 bodů. Ostatně, ačkoli je záznam videosekvence dnes již téměř samozřejmostí, nepovažuji jej za rozhodující funkci při hodnocení fotoaparátu. K této oblasti snad jen dvě poznámky. Za zmínku stojí vestavěný minireproduktor, který umožňuje kontrolovat záznam videosekvence včetně zvuku. Na druhou stranu není záznam zvuku aplikovatelný jako komentář k jednotlivým snímkům. Žádné velké minus v tom ale nevidím.

Celkové hodnocení
Jak vyplývá z celého popisu, jedná se o digitální fotoaparát určený netechnickému, laickému uživateli, který si přeje jednoduše a při tom dostatečně kvalitně zachytit svět okolo sebe. Chce, aby mu fotografování přinášelo radost a čerta dbá na to, jak to vlastně funguje. Pro někoho je taková charakteristika jednoznačným plusem, druhý si tento aparát právě pro uvedené vlastnosti rozhodně nepořídí. Pokud bych měl s klidným svědomím doporučit někomu opravdu snadno ovladatelný digitál s dobrými vlastnostmi, pak tento Kodak DX 3600 bude mezi horkými kandidáty.