Kam míří digitální fotografie? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

13. září 1999, 00.00 | Vývoj na poli digitální fotografie je velmi bouřlivý. Jak si dnes vybrat digitální fotoaparát, aby v budoucnu ztrácel svojí hodnotu co nejpomaleji?

Digitální fotografie prochází bouřlivým vývojem. Co platilo loni, již dávno není pravda. Fotoaparát, který stával padesát tisíc korun, je dnes ve výprodeji. Investice do tak prudce se vyvíjející technologie není nikdy jednoduchá a je nutné dobře vážit každou vloženou korunu. Mnoho potenciálních kupců se proto snaží pořizovat si co nejlevnější fotoaparáty, aby nepřišli, postupným stárnutím přístroje, o příliš velkou investici.

V předtiskové přípravě a v přípravě tiskových materiálů jsou obecně kladené nároky na digitální fotografii extrémní. Pro tisk je potřebné dosáhnout maximálního rozlišení, aby se fotografie mohlo využít pro co největší formát. Samozřejmě že existují aparáty, které dokáží uspokojit i nejnáročnější uživatele, ale jejich cena se pohybuje v řádech statisíců až miliónů korun. My se zaměříme na fotoaparáty střední třídy s cenou nepřevyšující 100 000 korun, které jsou i přesto použitelné na přípravu tiskových materiálů.

Abychom byli zcela přesní, právě v cenové hranici okolo 100 000 Kč existuje na trhu velká mezera, kterou zatím nedokázal zaplnit žádný výrobce. Přístroje střední třídy se prodávají v cenách od třiceti do šedesáti tisíc korun, potom už nastává jak cenové, tak i kvalitativní vakuum. Nejbližším vyšším modelem byla Minolta RD 175 s cenou kolem 130 000 Kč, je však beznadějně vyprodaná a dál se už neprodává. Její nástupce, RD 3000, zatím na českém trhu není a jeho cena má být, podle našich neoficiálních informací, značně vyšší než byla cena Minolty. Reálně dostupným je tedy až Kodak DCS 315, který stojí v základní sestavě skoro 250 000 Kč.

Ve střední cenové kategorii panuje opravdu velká konkurence. Přetlak nabízených modelů do 50 000 Kč vede jak ke snižování cen, tak i k technickému pokroku. Vývoj je, zejména v posledním půl roce, natolik razantní, že jsme se rozhodli podrobněji rozebrat směry vývoje a mírně poodkrýt budoucnost.

Úvodem si popíšeme typický digitální fotoaparát, který v současnosti můžete koupit v ceně do 50 000 Kč, následně probereme jeho jednotlivé parametry.

Soudobý "digiťák" na úrovni by měl splňovat tato kritéria:

1. Rozlišení přes 2 milióny bodů nebo se alespoň k této hranici přiblížit
2. Musí mít optický zoom, postačí trojnásobný, bez možnosti výměny objektivu, ale s velmi dobrou světelností
3. Rozhodně neuškodí digitální zoom či další digitální efekty
4. Použití paměťových karet CompactFlash nebo SSFDC o kapacitě 8 nebo 16 MB
5. S použitím vyrovnávací paměti lze nabídnout i sekvenční snímání
6. Kompaktní konstrukce s malým, ale kvalitním objektivem
7. Bohaté ovládání za pomoci menu na displeji
8. Široká nabídka poloautomatických režimů

Doslova sprinterské závody se konají v oblasti zvyšování rozlišení fotoaparátů. Právě rozlišení je prvním parametrem, kterého si kupující všimne. Z pohledu pre-pressu by se mohlo zdát, že je tím jediným důležitým parametrem, ale zdaleka tomu tak není. Rozlišení hraje klíčovou roli, ale musí být doprovázeno odpovídající kvalitou obrazu.

Výroba CCD snímačů s rozlišením 2 mil. bodů není právě levnou a technicky jednoduchou záležitostí. Rozlišení je pouze jedním z parametrů snímače. Zvyšující se rozlišení přináší zmenšování jednotlivých buněk snímače, což nepříjemně působí na kvalitu obrazu. Podobně je tomu i s rychlostí přenosu nasnímaných dat. Každý snímač musí být konstruován tak, aby nedocházelo ke vzniku příliš velkého množství šumu v obrazu a aby se z něj informace zachycená senzorem rychle přenesla do operační paměti.

Příkladem různých vlastností CCD snímačů mohou být fotoaparáty C-1400XL a C-2000ZOOM společnosti Olympus. První jmenovaný má rozlišení 1,3 mil. bodů a velmi kvalitní obraz díky použitému CCD snímači.

C-2000ZOOM má rozlišení přes 2 mil. bodů, ale protože byl použit prokládaný CCD snímač, kvalita a ostrost obrazu je nižší. Výsledkem je velmi podobná použitelnost obrazové informace. Takže spojení C-1400XL s Adobe Photoshopem nabízí podobné výsledky jako C-2000ZOOM. I když je třeba přiznat, že hodnocení kvality obrazu je poměrně subjektivní záležitostí a C-2000ZOOM má mnoho jiných výhod.

Úkolem tohoto příkladu není degradovat hodnotu rozlišení. Pouze ukazuje, že není všechno zlato, co se třpytí. Výrobci v honbě za novou magickou hranicí 2 miliónů bodů jsou ochotni použít všech dostupných možností. Ano, ve střední třídě již nejde o to mít MEGA pixel, ale každý výrobce se snaží nabídnou přístroj s označení 2 MEGA pix. Typicky to znamená rozlišení okolo 1 600 x 1 200 bodů, což při tisku na 200 dpi dává dostatek informací pro plochu 20 x 15 cm.

Je tady ještě jedno řešení problémů s vysokým rozlišením, a to jeho umělá interpolace. Pokud vám tento termín nic neříká, tak jde, zjednodušeně řečeno, o implementaci programového zvyšování rozlišení buď do fotoaparátu, nebo do ovladačů. Senzor fyzicky nasnímá například obrázek o rozměrech 1 280 x 1 024 bodů a elektronika doplní nové body tak, aby z fotoaparátu vyšlo potřebných 1 600 x 1 200 bodů. Doplnění se děje podle komplikovaných algoritmů - často chráněných patenty, aby byl nově vzniklý obraz co nejkvalitnější. S touto technologií přišla již dříve společnost Agfa a v současnosti ji využívají i další firmy, například fotoaparát EPSON PhotoPC 750Z.

Objektivy

Pokud někdo ve skrytu duše doufal, že za rozumný peníz koupí fotoaparát s výměnným objektivem, bude letos opět zklamán. Klasické objektivy, tak jak je známe od období zrcadlovek, jsou zatím doménou pouze profesionálních modelů. Jedinou alternativou jsou přístroje s možností záměny několika malých objektivů. Například Minolta Dimage EX nabízí dva objektivy, jeden širokoúhlý a druhý běžný transfokátor.

Takže typický fotoaparát roku 1999 je vybaven pevným objektivem s proměnlivou ohniskovou vzdáleností. Nejčastější hodnoty jsou okolo 38 - 115 mm při přepočtu na 35 mm film. Objektivy jsou malé, ale bývají vybavené poměrně kvalitní optickou soustavou. Tato kombinace přináší jednu novou a velmi příjemnou vlastnost. Je to velká světelnost objektivů a existuje hned několik modelů s objektivy, u nichž najdete F2.0.

Tady je celkem jasně patrný pokrok. Pokud ještě loni nebyl problém prodávat fotoaparáty s fixním objektivem i ve střední třídě, letos je transfokátor prakticky podmínkou pro vstup do elitního klubu.

Digitální efekty

První, kdo nabízel klasické digitální efekty u fotoaparátů, byla snad společnost Sony. Dnes je můžete najít u celé řady výrobců. Dokonce i konzervativní Kodak nabízí u modelu DC240 černobílé snímáni či efekt Sephia. Tato a všechny podobné funkce se dají bez problémů simulovat na průměrném grafickém programu, takže je ocení pouze méně zdatní uživatelé. Jde o zpestření, které nic nestojí, tak proč si jej nedopřát.

Podobně je tomu i u digitálního zoomu. Jeho jedinou výhodou, oproti zvětšení v počítači, je okamžitá možnost provedení změny přímo v přístroji. Nejčastěji se může krokově vybrat zvětšení až do faktoru 2 či 2,5. Přesto je potřebné mít neustále na paměti, že digitální zoom nepřináší žádnou novou obrazovou informaci a pouze zvětšuje body, které jste již měli.

Paměť

U pamětí dochází k možná ne příliš patrnému, zato zásadnímu posunu. Stále jsou nabízeny dvě základní konkurenční technologie. První je Compact Flash, která nabízí stále vyšší kapacitu při zachování plné kompatibility, a druhou jsou karty SmartMedia (SSFDC). Ty sice povýšily až na 32 MB, ale bohužel se potýkají s velkými problémy. Kompatibilita fotoaparátů a pamětí je problematická a paměti s kapacitou 32 MB se reálně dají používat pouze v nejnovějších modelech. Je pravdou, že jediným, kdo viditelně začal koketovat s myšlenkou opustit tuto technologii, je společnost Agfa (model ePhoto CL 30), ale začíná se šeptat, že problémy vadí i ostatním tradičním zastáncům.

Nesmíme také zapomínat na společnost Sony, která na letošním CeBitu přišla s novou technologií. Paměti Memory Stick jsou malé, ale zatím se nenašlo mnoho alternativních výrobců podporujících novinku. Obáváme se, že půjde o další dobrou technologii, kterou laboratoře Sony vyprodukovaly a kterou obchodníci nedokázali prodat.

Pokud se oprostíme od typu paměti, je tady ještě otázka její kapacity. Výrobci zatím poměrně překvapivě vybavují aparáty paměťmi s celkem nízkou kapacitou. Důvodem je buď boj o každou korunu při navrhování přístroje, nebo výrobci pouze kalkulují s faktem, že si každý dokoupí paměť větší a tím vydá další peníze. U nových fotoaparátů střední třídy najdete většinou 8 nebo 16 MB paměťovou katru a je na vás, jestli si pořídíte větší.

Sekvenční snímky

Jednou z často vytýkaných vlastností u digitálních fotoaparátů střední a nižší třídy byla velká prodleva mezi jednotlivými snímky. Zápis do paměti typu flash není z nejrychlejších, takže výrobcům nezbylo, než použít vyrovnávací paměť. Do digitálních přístrojů je zabudována běžná dynamická paměť, do které se ukládají snímky před uložením do pomalejší flash paměti. Kapacita se různí podle modelu, například C-1400XL, který mimochodem jako první nabídl v této cenové kategorii vyrovnávací paměť a je schopen pořídit až 5 snímků v intervalu 0,2 sekundy. Vzhledem k tomu, že vyrovnávací paměť příliš nezvyšuje cenu aparátu, možnost sekvenčního fotografování už nabízí celá řada modelů od různých výrobců.

Toto řešení sice není natolik komfortní jak u rychlé klasické zrcadlovky, ale řeší zhruba 80 % všech palčivých situací, v nichž sekvenční snímání chybělo.

Kompaktní konstrukce

SLR zrcadlovek ve střední třídě mnoho nenajdete. Kompaktní konstrukce, minimální rozměry a váha jsou dominujícím prvkem. Hlavním důvodem je zřejmě reálný zájem trhu, protože kompaktní přístroj je skladný, elegantní a nenápadný. Přestože všichni uživatelé vyžadují co nejlepší výsledky, nejsou ochotni platit za ně velkými rozměry a váhou přístrojů. Profesionální fotograf s největší pravděpodobností nikdy nepřivykne půlkilogramovému plastovému kompaktu, ale žádný manažer by s sebou nenosil brašnu s fotoaparátem. Aparáty střední třídy jsou určeny široké uživatelské veřejnosti z nejrůznějších oborů, takže rozměry a váha hrají velkou roli. Dobrým ilustrativním příkladem je model Agfa CL 50, který používá opravdu miniaturní objektiv a má velmi kompaktní konstrukci.

Grafika a menu

Klasický fotograf byl hodně dlouho zvyklý na "kroužky" na objektivu, kterými nastavil skoro všechno. U digitální fotografie je patrný vliv výpočetní techniky. Spojení digitální fotografie a počítačů je natolik těsné, že si uživatelé dlouho těžko přivykali na velké množství ovládacích tlačítek s nepřehlednou strukturou. Jasně dominujícím trendem se stalo nastavování za pomoci výběrů zobrazovaných na LCD displeji. Všichni výrobci se snaží redukovat počet tlačítek a ovládacích prvků a vše soustředit do jednoho menu.

Pro lepší přehled jsou menu hezky grafická, barevná a někdy dokonce animovaná. Jasný primát v tom drží společnost Kodak, která již delší dobu nabízí plně grafická menu se skvělou symbolikou.

Poloautomatika

Na závěr jsme nechali asi nejpříjemnější změnu pro všechny fotografy - amatéry. Snahou výrobců digitálních fotoaparátů je už tradičně nabídka co nejjednoduššího ovládání. Takže 99 % digitálních fotoaparátů bylo plně automatických. Uživatel měl možnost maximálně posunout expozici třeba v sedmi expozičních krocích. Tak tomu je už odzvoněno. Ve střední třídě se definitivně usídlily poloautomaty. Pro vaše pohodlí samozřejmě zůstává možnost plně automatického nastavení, ale můžete také manuálně nastavit clonu nebo uzávěrku. U jiných modelů si můžete vybrat z několika expozičních programů tak, aby výsledek byl co nejlepší. Mezi přístroji jsou největší rozdíly právě na poli uživatelského ovládání, protože jde o žhavou novinku, na kterou jednotliví výrobci teprve reagují.

Článek byl převzat z letního dvojčísla polygrafického měsíčníku Svět tisku(celkem 152 stran informací, právě přichází do distribuce).
Svět tisku obsahuje 88 stran informací a je distribuován pouze formou přeplatného za 49,- Kč. Neváhejte proto a předplaťte si časopis tímto formulářem.