Jak vybrat správný digitální fotoaparát? IV. - Funkční výbava - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

DF 10 rad

DF 10 rad

25. listopadu 2004, 00.00 | V našem již čtvrtém dílu o výběru digitálního fotoaparátu se budeme věnovat funkční výbavě, do které patří například expoziční režimy, vyvážení bílé, video sekvence, sériové snímání apod. Rozebereme si tyto jednotlivé funkce a popíšeme jejich důležitost při výběru fotoaparátu.

:: Jak vybrat správný digitální fotoaparát? I.
:: Jak vybrat správný digitální fotoaparát? II. - Snímače
:: Jak vybrat správný digitální fotoaparát? III. - Optika

Ve čtvrtém díle našeho seriálu o výběru digitálního fotoaparátu se zaměříme na funkční výbavu. Co to vlastně funkční výbava je? Její položky nejsou tolik používány marketingovým oddělením jako údaj o počtu megapixelů, nebo násobku optického zoomu, ale jsou neméně důležité pro správný výběr. Každý uživatel upřednostňuje jiné věci, takže se může stát, že si někdo vybere fotoaparát podle kvality video sekvencí, ale někdo jiný na tuto položku nebude klást žádnou váhu. Proto tedy postupně rozebereme nejzajímavější věci, které se ve funkční výbavě vyskytují a jaké jsou jejich běžné vlastnosti.

Expoziční režimy
Zkratka PASM vychází z počátečních písmen čtyř základních expozičních režimů AE Program, Aperture prioriry, Shutter priority a Manual. P označuje režim automatické expozice, kdy fotoaparát nastavuje čas expozice a clonu, A je označení pro režim priority clony, kdy uživatel nastaví požadovanou clonu a fotoaparát dopočítá čas, S je označení pro opak předchozího, kdy uživatel nastaví čas a fotoaparát dopočítá clonu. M pak označuje manuální režim kde má uživatel plnou kontrolu nad nastavením expozičního času a clony. Poloautomatické režimy s prioritou času, nebo clony slouží jako kompromis mezi automatikou a manuálem v případě, kdy fotograf ví přesně jaký čas, nebo clonu potřebuje. Například při fotografování rychlých pohybů uživatel nastaví krátký čas, např. 1/1000s a na fotoaparátu nechá nastavení clony, které se může měnit podle míry osvětlení. Naopak nastavení dlouhého času je vhodné pokud chceme na fotografii daný pohyb promítnout, například světla automobilů v noci apod. Režim priority slouží k ovlivnění hloubky ostrosti, kdy s rostoucím clonovým číslem roste i hloubka ostrosti.

Fotoaparáty jsou většinou vybaveny i tzv. plně automatickým režimem, kde fotoaparát nastavuje veškeré parametry jako je čas, clona, citlivost, vyvážení bílé apod. V takových případech pak nelze nastavit korekci automatické expozice apod. Pro snadnější fotografování jsou současné digitální fotoaparáty vybaveny scénickými režimy (též označované jako kreativní), které v sobě mají uložené priority některých parametrů. Například v režimu sport je kladen důraz na krátký čas expozice, v režimu portrét je pak většinou vypnuto, nebo sníženo doostřování a volí se malé clonové číslo proto, aby se dosáhlo rozostřeného pozadí. Režimy pláž, sníh, nebo západ slunce pak mají předdefinované vyvážení bílé pro správné podání barev. Ve scénických režimech jsou zpravidla nastaveny i ostřící oblasti a nelze je měnit. Je to tedy velmi užitečná pomůcka, ale za cenu určitých kompromisů.

Vyvážení bílé
U digitálních fotoaparátů je to velmi důležitý parametr, hned po času expozice, cloně a citlivosti. Ovlivňuje barevné podání snímků, zejména pak bílé barvy, protože různé zdroje světla mají různou "teplotu barev". A jelikož fotografování je pouze zachytávání odraženého světla, je důležité vědět, jaké světlo na předměty dopadá. Může se pak velmi rychle stát, že při nastavení vyvážení bílé na žárovkové osvětlení budou snímky z prostředí které bylo osvětleno slunečním zářením modré atd. Proto mají fotoaparáty vždy možnost aktivace automatického vyvážení bílé a více, či méně předvoleb pro různé druhy osvětlení (slunce, zataženo, stín, žárovka, zářivka). V nejlepším případě mají i možnost manuálního měření vyvážení bílé, které se jednoduše provede pomocí čistě bílé, nebo středně šedé (18%) plochy. Tato možnost není přítomná u všech fotoaparátů, ale u přístrojů cca nad 15.000,- Kč se s ní zcela jistě setkáme. Fotoaparáty bez této možnosti jsou spíše ojedinělé.

Video sekvence
Profesionály zatracovaná a podle nich zbytečná záležitost je naopak u většiny uživatelů velmi oblíbená a možnost pořizování video sekvencí, většinou i se zvukem, je chápána jako velmi příjemná výhoda digitálního fotoaparátu. U drtivé většiny digitálních kompaktních fotoaparátů a EVF zrcadlovek se s možností natáčení video sekvence setkáme, ale DSLR přístroje to neumožňují. Pokud budeme chtít tuto funkci využívat je dobré si hlídat několik základních parametrů, mezi které patří: rozlišení sekvence (většinou max 640x480 bodů, výjimky poskytují 800x600 bodů), frekvence snímání (většinou max 30 snímků za sekundu, nejméně 10sn./s.), možnost ozvučení (většinou mono, ojediněle stereo a u levnějších modelů bez ozvučení) a délka nahrávání (max do zaplnění karty, minimálně 10s.). Tyto parametry se mohou vyskytovat v různých kombinacích, takže například vysoké rozlišení bude mít nízkou frekvenci a naopak nižší rozlišení ji bude mít vyšší. Důležitá je také maximální délka záznamu, která bude v nejlepším omezená pouze kapacitou použité paměťové karty.
Kvalita video sekvencí z většiny fotoaparátů je vhodná pro zdokumentování nějaké situace, ale nelze počítat s příliš velkou kvalitou konkurující kamerám. Omezující je také slabá kvalita při horším osvětlení, kde si u některých modelů můžeme za cenu vysokého šumu nastavit větší citlivost. Co také snižuje kvalitu je frekvence snímání. Pro zachycení pohybů je vhodnější frekvence 30sn./s, kde již není pohyb příliš trhaný. Cenou za kvalitu je ale velikost výsledného souboru. V kvalitě 640x480 bodů s frekvencí 30sn./s uložíte na 512MB kartu něco mezi 10 a 15 minutami záznamu se zvukem. Konkrétní údaj záleží na přesném typu fotoaparátu, ale je zjevné, že fotoaparáty nejsou vhodné pro pořizování dlouhých záznamů.

Sekvenční snímání
Též nazývané jako sériové, kontinuální apod. Jedná se o záznam série fotografií v rychlém sledu za sebou. Opět je zde několik parametrů: rozlišení, frekvence a maximální počet snímků. Stejně jako u video sekvencí se tyto parametry navzájem ovlivňují. V plné rozlišení zpravidla pořídíme max 10 snímků rychlostí okolo 2, nebo 3 snímků za sekundu. Pokud rezignujeme na požadavek vysokého rozlišení, tak některé přístroje umí vysokorychlostní série snímků v rozlišení např. 1280x960 rychlostí 10sn./s. Kromě klasického snímání, kdy se série ukládá od momentu stisku spouště, existují také režimy, kdy se uloží posledních X snímků, které byly pořízeny PŘED uvolněním spouště. Znamená to tedy, že můžeme držet spoušť jak dlouho chceme a až nastane kýžený zachyceníhodný okamžik, tak spoušť uvolníme a uloží se např. posledních 10 snímků. Vybrané modely disponují i sériovým snímáním, který uloží celou sérii do jednoho snímku.

Barevné filtry
Nyní se dostáváme k parametrům, které jsou již nahraditelné úpravou v počítači (v případě snímání do formátu RAW, je možné na počítači měnit i vyvážení bílé). Jedním z těchto parametrů jsou barevné filtry. Naprostá většina přístrojů má k dispozici fotografování v černobílém režimu. Dalším pak je takzvaný filtr sepia, který je zřejmě druhý nejoblíbenější, imitující staré fotografie s typicky žlutým nádechem. Na vybavenost těmito filtry nemusíme prakticky vůbec hledět, protože úprava v počítači je opravdu velmi jednoduchá.

Redukce šumu
Tento parametr někdy nenajdeme ani v manuálu, ani v menu přístroje. Někteří výrobci používají silné softwarové redukce digitálního šumu na vysokých citlivostech bez možnosti jejich vypnutí. Ojediněle nalezneme v manuálech časy expozice, při kterých se redukce aktivuje. Její účinky se mohou velmi lišit, od jemných zásahů až po velmi hrubé zásahy ovlivňující kresbu a detaily.

Digitální zoom
Dalším, velmi silným marketingovým nástrojem, je takzvaný kombinovaný zoom, nebo celkový zoom atd. Jedná se o kombinaci optického a digitálního zoomu. Optický je zajišťován pohybem čoček v objektivu a nijak neovlivňuje rozlišení snímku. Zato digitální zoom není nic jiného, než oříznutí snímku na menší rozlišení, takže objekt na displeji vypadá zdánlivě větší, ale je pro jeho vykreslení ve skutečnosti použit stejný počet bodů. Druhou variantou je oříznutí snímku a následnou interpolací (matematickým dopočítáním pomocí sousedních bodů) zvětšení rozlišení na původní hodnotu. Všechno to jsou ale opět úpravy proveditelné na počítači, většinou s lepším výsledkem. Doporučujeme tedy sledovat hlavně hodnotu optického zoomu.

Redukce červených očí a elektronický blesk
Tyto funkce se vyskytují zřídka, ale pomáhají zejména uživatelům, kteří ještě tolik neovládají úpravy na počítači. Softwarová redukce červených očí je procedura, která vyhledá dvě sousední oblasti a s červenou barvou, které považuje za oči a vyplní je černou barvou. Metoda je to jednoduchá a také překvapivě velmi spolehlivá. Ještě před úpravou přístroj označí vybrané oblasti a uživatel má možnost potvrdit, že se jedná o oči.
Druhou funkcí, která se vyskytuje jen velmi ojediněle, je elektronický blesk (též digitální blesk), který bez použití skutečného záblesku zesvětlí tmavé části snímku a zlepší tak detaily v těchto místech. Podobná funkce je i v programu Photoshop, nazvaná Světla a stíny, která funguje s větší kvalitou a lze jí nastavit i míru účinku.

Shrnutí
Stručně popsání vlastnosti fotoaparátů by mělo zjednodušit a zefektivnit výběr fotoaparátu. Je potřeba zejména klást menší důraz na funkce, které lze dodělat ve specializovaných programech na počítači, jako je například redukce šumu, barevné filtry, digitální zoom, možnost interpolace, softwarová redukce červených očí, elektronický blesk atd. Náročnější fotografové by jistě měli sáhnout po fotoaparátu, který poskytuje všechny 4 základní expoziční režimy. Vyvážení bílé by mělo nabízet možnost manuálního měření. Parametry video sekvencí a sériového snímání již záleží čistě na osobních preferencích.

:: Jak vybrat správný digitální fotoaparát? I.
:: Jak vybrat správný digitální fotoaparát? II. - Snímače
:: Jak vybrat správný digitální fotoaparát? III. - Optika