Jak vybrat digitální fotoaparát z pohledu uživatele - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

DF 10 rad

DF 10 rad

1. března 2005, 00.00 | Nabízíme Vám příběh jednoho z dlouholetých uživatelů digitálních fotoaparátů popisující to, jakým způsobem si vybíral svou foto techniku a jaké měl následně zkušenosti s několika různými modely.

Dnešní článek není ani tak tutoriálem jako spíše pomůckou při výběru digitálního fotoaparátu. Focením se zabývám delší dobu a spousta mých kolegů, kamarádů a známých se mě často ptá, jaký že typ (digitálního) fotoaparátu si mají pořídit, od jakého výrobce, kolik má mít těch "mega" atd. atd. ... Rada není jednoduchá a zvláště mezi kompaktními fotoaparáty najdete nepřeberné množství těch, které jsou téměř všechny stejné, mají podobné parametry, podobné funkce... Takže, který si vybrat? Na nekonečný vodopád těchto otázek není jednoznačná odpověď a závisí na spoustě "vstupních parametrů". Výběr kamery nezávisí jen na "hmatatelných" parametrech jako je počet megapixelů nebo rozsah zoomu (správně transfokátoru). Existuje totiž i spousta jiných důležitých vlastností digitálu, které mohou výrazně ovlivnit vaši volbu. Pokusím se zde dnes nastínit podle čeho byste mohli vybírat nový digiťák a nabídnout vám pár svých osobních zkušeností.
Čtení dnešního článku vám zabere pár minut, ale doufám, že jeho přínos, zvláště pro začátečníky, bude velký. V dnešním článku se pokusím shrnout své (dlouholeté) zkušenosti s několika třídami i typy digitálních fotoaparátů. Budu zde hodnotit šest typů digiťáků z pohledu uživatele, nikoli však výčtem technických parametrů, které mají, nýbrž tím, čím mě nadchly nebo zklamaly. Totiž - technické parametry si můžete stáhnout z kdejaké internetové stránky, ale "genius loci" ten bohužel poznáte až teprve, pokud výrobek začnete používat (a netýká se to jen fotoaparátů).

Co od nového fotoaparátu očekáváte

Dříve než vejdete do fotoprodejny a utratíte tam nehoráznou sumu peněz za vašeho nového miláčka, uvědomte si, co od foťáku očekáváte. Myslet si, že po nákupu nového digitálu budou vaše fotky vypadat jako ty na titulních stránkách magazínů je stejná hloupost jako si myslet, že dáte vyvolat film do minilabu a za pět minut budete mít stejné výsledky jako profesionál s drahou výbavičkou.
Velkou výhodou digitálů je možnost prohlédnout si okamžitě výsledek své práce na displeji a poučit se z chyb. Nic vás to nestojí a můžete své pokusy opakovat znovu a znovu. Abyste dělali skutečně dobré digitální fotky, bude potřeba abyste věděli něco o rozlišení, vyvážení bílé, křivkách, histogramu, úrovních, ořezu, doostřování... Najděte si tyto informace na internetu nebo v knížkách.
Další výhodou digitálů je, že nemusíte utrácet za filmy. Nechte si vyvolat jen ty fotky, které se vám skutečně líbí, zbytek smažte nebo je prostě jen uložte do archivu.
Mnoho lidí touží po tzv. digitální zrcadlovce. I přesto, že ceny jdou rychle dolů, jsou tyto kamery stále poměrně drahé a lidé po jejich nákupu mohou být zklamáni, protože foťák je velký a ovládání složité.

Megapixely

Běžte se podívat do prodejny s fotoaparáty. V drtivé většině případů jsou tam foťáky vyrovnány podle počtu megapixelů. A zkuste si položit otázku "Kolik jich potřebuji?". Uznávám, že čím více tím lípe, ale pro někoho je prostě osmimegová zrcadlovka zbytečná, když si fotky bude prohlížet jen na monitoru počítače nebo si nechá občas udělat fotku 10x15 cm. Je to hned z několika důvodů. Jednak taková fotka při kvalitní kompresi zabere na kartě kolem 3-4MB a druhak na monitor nebo fotku 10x15 nepotřebujete rozměry obrázku 3500 x 2300 pixelů, ale bohatě vám postačí 1600 x 1200.
Pronásobte si 1600 krát 1200 a vyjdou vám necelé dva milióny (pixelů). Takový foťák vám na monitor bude bohatě stačit a navíc ušetříte spoustu peněz, za které si můžete koupit karty a tak podobně.

Objektiv

Objektiv je z hlediska neznalých uživatelů naprosto opomíjená věc. Neprávem! Každý se zajímá o všelijaká "mega" a vůbec si neuvědomuje, že ta skleněná věcička, která kouká z těla fotoaparátu je jedním z klíčových faktorů pro kvalitu snímku. Dobrou fotku vytvoří jen to světlo, které projde objektivem a žádné jiné. A čím lepší objektiv, tím lepší světlo a tím lepší fotky.
Další hodně diskutovanou věcí je transfokátor (dnes se spíše vžil anglický ekvivalent ZOOM). Netvrdím, že bych si podle toho vybíral foťák, ale zeptal bych se sám sebe, zda zoom ano či ne. Můj názor je takový, že fotograf má nohy a když chce něco vyfotit tak může popojít. Neplatí to ve všech případech a občas je nutné transfokátor použít, nemluvě o tom že s použitím transfokátoru (zoomu) se mění kromě ohniskové vzdálenosti i zorný úhel (mnohdy se nesprávně mluví o změně perspektivy) a změnou zorného úhlu je možno na fotografii hodně vyjádřit.
Je třeba si však uvědomit dvě základní věci:
Za prvé - snímače v běžných digitálech mají ještě stále rozměry menší než kinofilmové políčko, takže ohnisková vzdálenost digitálů je poměrně menší než u kinofilmu z čehož plyne velký problém - nemožnost udělat skutečně širokoúhlý objektiv pro digitál.
Za druhé - s malým rozměrem snímače je spojená velká hloubka ostrosti. Pokud chci hloubku ostrosti zmenšit, zmenším clonu. A mám-li u digitálu řekněme clonu f2.0 je to úplně stejné jako kdybych měl u kinofilmu třeba clonu f4.0 což je propastný rozdíl.
Vybírejte tedy kvalitní, hodně světelné objektivy s co nejširším ohniskem. Nedejte se zmást marketingovými tahy typu "10x zoom" a poohlédněte se raději po více širokoúhlém objektivu. Vaše případné zklamání z malého rozsahu zoomu směrem k delším ohniskovým vzdálenostem bude ve finále jistě menší než zklamání z toho, že v malé místnosti prostě nebudete moci udělat pořádnou fotku jenom proto že máte příliš velkou "nejkratší" ohniskovou vzdálenost a tím pádem i "malý" zorný úhel objektivu.

Paměťová média

Počet druhů, typů, výrobců a kapacit paměťových médií neustále roste, ceny naopak klesají. Paměťové karty se dnes vkládají do kdejakého "walkmana", diktafonu, mobilu... Popíšeme si pár základních:
SmartMedia: Paradoxně ta nejjednodušší karta má ve svém názvu slůvko "Smart - chytrý". Možná to souvisí s její cenou, která je v dnešní době skutečně lidová. Kapacity nejsou nijak závratné, přenosové rychlosti také ne. Hodí se tak pro dvoumegové foťáčky.
CompactFlash: Opět paradox a slůvko "Compact" - nepoznal jsem větší a hlavně tlustší kartu. Ale vzhledem k tomu, že se jedná snad o nejstarší paměťovou kartu vůbec, možná je to na místě. Existují v typech I a II přičemž typ II je ještě malinko silnější než typ I. CF karty je možno považovat za standard pro profesionální fotografii. Karty jsou levné, můžete však narazit na problémy s jejich přenosovou rychlostí.
Memorystick: Značková karta od Sony, má spoustu dobrých vlastností, ovšem za cenu toho, že jí nestrčíte do žádného jiného zařízení než Sony.
MultiMedia a SecureDigital: Nejmenší karty, navenek se liší jen počtem konektorů. SD se liší od MMC vnitřně ve správě dat. MMC karty lze použít v SD zařízeních, opačně však nikoli.
xD Picture: Karta vyvíjená ve spolupráci Fuji a Sony. xD znamená "eXtreme Digital", karty jsou skutečně maličké a na rozdíl od MMC nebo SD podporují větší kapacity (až 8 GB). Dokonce se objevily i zprávy, že bude existovat jakýsi adaptér, který umožní použít xD kartu ve slotu pro CF, ovšem nevím, jestli to je tah správným směrem, když cena CF karet je tak nízká.
Jak velkou kartu si mám koupit? Výpočet potřebné velikosti karty je poměrně jednoduchý. U 2Mpx kamery je velikost souboru cca 0,5 MB, u 3Mpx zhruba 0,75 MB, u 4 Mpx cca 1 MB, u 5 Mpx zhruba 1-2 MB a u 8 Mpx cca 3 MB. Podle toho si spočtěte, kolik snímků asi tak budete chtít dostat na jednu kartu a jak velkou kartu potřebujete. Moje praktická zkušenost je taková: vydělte počet Mpx vašeho foťáku dvěma, vynásobte stem a vyjde vám velice zhruba přiměřená velikost karty. Např.: 2Mpx kamera, 2/2 = 1 * 100 = 100 MB, čili koupím kartu s nejbližší vyšší nebo nižší kapacitou což je 128MB nebo 64MB. Stejně tak 5Mpx / 2 = 2,5 * 100 = 250MB čili koupím si 256MB kartu. U většího počtu Mpx volte spíše vyšší hodnoty (klidně i dvojnásobné), u kamer s 2-3MPx postačí hodnoty nižší.

Napájení

Podle druhu napájení lze fotoaparáty rozdělit do dvou skupin - první skupina používá jako zdroj energie tužkové akumulátory, buďto dva nebo čtyři. Druhá skupina používá speciální články určené přímo pro ten který typ fotoaparátu. Obě skupiny mají své výhody. Můžete si buď zakoupit sadu výkonných a levných nabíjecích akumulátorů nebo mít ve fotoaparátu baterii navrženou přesně podle potřeb přístroje. Výhoda tužkových akumulátorů je ta, že nepotřebujete žádnou speciální nabíječku, jsou levné takže není problém mít třeba i čtyři sady náhradních akumulátorů a v krajním případě kdy je veškerá energie pryč, stačí zajít do nejbližší trafiky a koupit si čtyři obyčejné tužkové baterie a třeba si alespoň zasunout objektiv do těla fotoaparátu, abyste jej mohli uložit do brašny...
Výhoda speciálních battery packů je ta, že jsou speciálně navrženy pro foťák. Jak co se týče elektrických parametrů tak co se týče rozměrů. Věřte mi, že si nedovedu představit mju400 digital jak do něj strkám čtyři tužkovky! Pokud se rozhodnete pro foťák se speciální baterií, neváhejte a kupte si hned ještě jednu na střídání. Není nic horšího než když na jeden den zapomenete strčit baterii s nabíječkou do zásuvky, pak nemůžete fotit a snímky jsou prostě pryč...

Propojení s počítačem

Pryč jsou časy fotoaparátů se sériovým rozhraním, stahování jedné karty zabralo třeba i hodinu, foťák buď musel mít zcela nabité baterie, aby se během stahování nevypnul a nebo být napojen na externí zdroj. V dnešní době si nemusíte moc lámat hlavu s tím, jak je fotoaparát připojen k počítači. Většina modelů používá tzv. USB storage class, což znamená, že se foťák prostě připojí kablíkem k PC a tváří se jako další disková jednotka. Některé modely dokonce používají FireWire rozhraní, které je rychlé.
Z pohledu uživatele je rozdíl mezi USB1.1 a USB2.0 v podstatě jen v přenosové rychlosti, u USB1.1 je to 11 Mbit/sec to znamená že 128 MB kartu dostanete do počítače za asi dvě minuty, u USB2.0 je to pak 480 Mbit/sec, což znamená, že pokud máte takto rychlou i kartu, její obsah se zkopíruje do počítače asi za 3 sekundy.
FireWire (také známé jako IEEE 1394) rozhraní je technicky starší než USB, nicméně nijak nezaostává. Přenosová rychlost 400 Mbit/sec je srovnatelná s USB2.0, ovšem pro stolní PC je potřeba zakoupit speciální kartu s FireWire konektorem.

Shrnutí

Tímto bych ukončil hodnocení fotoaparátů, se kterými jsem měl možnost se setkat a shrnul bych rady k výběru nového fotoaparátu asi takto:
Vyberte si výhody, které jsem právě vyzdvihl, právě ty, o kterých si myslíte, že by vám mohly vyhovovat a pátrejte, zda ten Váš vysněný fotoaparát právě tyto vlastnosti má.
Zamyslete se nad nevýhodami uvedenými v hodnoceních a dejte pozor, aby jich nový fotoaparát měl co nejméně.
Preferujte samozřejmě to, co byste od svého foťáku čekali... Toužíte-li po červeném, futuristicky vyhlížejícím modelu, kupte si jej, ale dejte si třeba pozor na to, aby nezapomínal svoje nastavení po vyjmutí baterie. Na druhou stranu, chcete-li zrcadlovku, jistě jí odpustíte, že je velká a těžká. Hodně často se setkávám s názorem, že napájení speciální baterií není příliš vhodné, že lepší jsou tužkové baterie nebo akumulátory. Proto jsem tuto skutečnost uváděl i v hodnocení. Další radou je nešetřit penězi. Nemyslím tím nějaké snobské hýření, ale chcete-li zakoupit třímegový přístroj řekněme za 80 00,- a čtyřmegový za 9 500,- zamyslete se nad tím, zda za čas nebudete toužit po něčem "lepším" a jestli nebude výhodnější si teď připlatit patnáct stovek než pak vyměňovat celý foťák za dalších 7-8 tisíc. Zastavte se v honbě za megapixely! Jak již bylo uvedeno v samém začátku článku - megapixely nejsou všechno a kvalita výsledné fotografie závisí na spoustě dalších okolností, pátrejte po objektivu, po jeho vlastnostech, světelnosti, zkreslení, použitém materiálu, po možnosti expozičních korekcí, vyvážení bílé, podívejte se v jakém formátu aparát ukládá obrázky na kartu atd. atd. atd. ... A poslední rada - spoléhejte se na prověřenou kvalitu. Kupujte "značkové" zboží, zboží, o kterém máte dobré reference od známých, z internetu a podobně. Oželte pár "speciálních" funkcí navíc u neznačkového aparátu za pár korun a kupte si raději dražší, značkový model stejné kategorie. Věřte mi, že vím o čem mluvím, zklamání z takového levného přístroje, z jeho ovládání, nastavování, nebo ve finále ze špatných fotografií vám nemůže nikdy vykompenzovat pár ušetřených stokorun.
Dokonalý přístroj neexistuje a je jen na vás, jaký zvolíte kompromis.

Doufám, že Vám dnešní článek něco přinesl. Děkuji za pozornost a těším se u dalších článků.

Karel Schwarz
člen fotoklubu F99