Jak se vyvíjela a kam směřuje digitální fotografie? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

4. prosince 2008, 00.00 | Digitální fotografie je v současnosti bezpochyby jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících odvětví. Za posledních zhruba 10 let urazil daný segment obrovský kus cesty a my se v následujícím článku pokusíme shrnout, jakým vývojem digitální fotoaparáty prošly a kam směřují...

Za poslední dekádu prodělala digitální fotografie obrovský vývoj a spolu s výpočetní technikou a mobilní komunikací, je z technologického i komerčního hlediska, nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím na trhu. Když se v druhé polovině 90. let minulého století objevily první digitální fotoaparáty, málokdo mohl tehdy tušit, jakou revoluci to v následujících několika letech rozpoutá. Dinosauři mezi digitálními fotoaparáty (se svým rozlišením cca 0,15 MPix), jsou sice z dnešního pohledu spíše k smíchu, ale následující strmý vývoj tohoto segmentu očekával málokdo. Zejména začátkem nového milénia zaznamenala digitální fototechnika prudký nárůst a stala se masovou záležitostí. A jak se tento segment vyvíjel? Kde jsou digitální fotoaparáty dnes a co nám asi přinesou v nejbližších letech?

Mustek Gsmart LCD2: 1.3MPix, CMOS snímač, pevné ohnisko

Fenomén digitální fotografie
Největší komerční potenciál je pochopitelně v masovém rozšíření, proto výrobci logicky kladou důraz hlavně na uživatelský (nebo chcete-li - “spotřebitelský”) segment trhu. Proto necháme stranou profesionání třídu, kde platí úplně jiná specifika (navíc, high-end modely se v krátkých časových horizontech – v řádu několika let, většinou nijak dramaticky nemění). Naproti tomu amatérská třída je však značně široká (a hranice mezi “amatérem” a “profíkem” je mnohdy dost nezřetelná), tudíž je v ní dost potenciálních zákazníků a cílových skupin. Základní myšlenka kompaktního digitálního přístroje platí stále – tj.: malý a snadno přenosný aparát, poskytující co nejvyšší možnou kvalitu obrazu (jak ostatně sám název napovídá). Problémem však vždy bylo - a pořád je, vytvořit takový snímač, který by nabídl jak vysoký dynamický rozsah, tak rozumné rozměry v kombinaci s co nejvyšší kvalitou obrazu. Limity zde máme ryze fyzikální a problémem jsou malé rozměry čipu vs. vysoký počet (stále menších) světlo-citlivých buněk vs. vysoký výskyt digitálního šumu. Podobné to je v případě použité optiky, u které platí též nepřímá úměra – čím menší, tím horší optické vlastnosti a vyšší přirozené optické vady (chromatická aberace, vinětace). Východisko představuje rozumný kompromis – nenáročné kompaktní řešení s relativně kvalitními výstupy.

Panasonic Lumix DMC-F1: 3Mpix, 3x optický zoom

S jídlem roste chuť
Kompakt se tak nejprve stal nedílným společníkem tzv.: “technofilů” (technologických nadšenců) avšak postupem času jej určitá část společnosti “pasovala” do jakéhosi “stylového doplňku”. Pro mnohé uživatele tak digitální kompakt nebyl jen pouhým prostředkem pro záznam vzpomínek a událostí ale především módním přívěskem, který zvedal společenský kredit svého majitele. Dnes již má většina výrobců produktové řady, zaměřené výhradně na tuto sortu zákazníků (Canon IXUS, Nikon S, Olympus mju atd.).

Sony Cyber-shot DSC-T2: 8.1MPix, 3x optický zoom, 4GB int. paměti

Začátkem nového tisíciletí však již těm náročnějším (či movitějším) zákazníkům a pokročilejším fotografům-amatérům, přestalo stačit vybavení a možnosti, které klasické kompatky nabízely. Řešení se naskytlo v podobě tzv.: “EVF kompaktních přístrojů” (Electronic view finder), často též označovaných (trochu zavádějícím) názvem: “elektronická zrcadlovka”. Od regulérních zrcadlovek DSLR (Digital Single Lens Reflex) je dělil zásadní fakt – EVF neměly ve svých útrobách žádné zrcadlo. Na druhou stranu ale svou konstrukcí, rozměry i možnostmi ovládání a nastavení měly k DSLR mnohem blíže než právě klasické kompakty. Cíl EVF přístrojů byl jasný – nabídnout více muziky za málo peněz, navíc vše stále v relativně kompaktním balení.

Fujifilm FinePix S9600: 9.0MPix, 10.7x optický zoom

Náš zákazník, náš Pán
S vývojem technologií i samotných přístrojů jdou pochopitelně ruku v ruce též stále rostoucí požadavky zákazníků, stejně tak se rozrůstají i jednotlivé modelové řady, určené pro konkrétní zákaznickou skupinu. Už nestačí prostě jen vyrobit nový typ digitálního fotoaparátu, či jen navýšit rozlišení nebo přidat ISO-citlivost (i když to je často využívaný a maretingově pořád dobře fungující trik), ale aby byl ten který model úspěšný, musí mít své jasné zacílení (na specifickou zákaznickou skupinu). Proto výrobci dávno začali jasně rozlišovat digitálních aparáty podle skupin: pro začátečníky, pro pokročilé, lifestylové modely, outdoorové modely atd. Modely jednotlivých řad se liší tu výbavou, tu funkcemi, tu parametry a často prostě jen designem.

Nikon Coolpix P6000: 13MPix, 4x optický zoom, int. GPS modul.

Jednou ze specifických skupin byly právě EVF aparáty, které nabídly (díky větší konstrukci) luxus, jenž si kompakty nemohly dovolit – velký rozsah zoomu. Tyto modely běžně disponovali ohniskovými vzdálenosti s 10x, 12x, nebo dokonce až s 20x optickým zoomem (např.: Olympus SP-570 UZ s ohniskový rozsahem 26-520mm - po přepočtu na 35mm kinofilm). Kvalita v případě takových objektivů však prudce klesá, neboť zde opět platí pravidlo - čím složitější objektiv, tím hůře lze dosáhnout rozumných optických vlastností (ne nadarmo používají profesionálové skla s pevným ohniskem). Na druhou stranu, amatéři – tedy daná cílová skupina, toto řešit většinou nemusí a pokud ano, přejdou logicky na “vyšší level” (tj.: DSLR).

Olympus SP-570 UZ: 10MPix, 20x optický zoom.

DSLR pro masy
V posledních letech vzniká nový fenomén a tím je pronikání “profi-techniky” (DSLR) mezi širokou veřejnost. Jelikož trh s kompakty se již zahltil, bylo třeba hledat nové směry a mezery na trhu a toto bylo jen dalším logickým krokem. Výrobci tím zabili hned dvě mouchy jednou ranou. Jednak má nyní každý možnost, vlastnit nejmodernější technologické novinky – perfektně vybavené fotoaparáty, druhak si tím firmy garantují další příjmy v budoucnu. Právě DSLR totiž – na rozdíl od kompaktů, umožňují/vyžadují další příslušenství jako jsou: objektivy, blesky, filtry, předsádky, redukce, mezikroužky atd. Masové rozšíření "pravých zrcadlovek" však na druhou stranu pomalu ale jistě vytlačuje z trhu právě EVF přístroje, protože nač kupovat "náhradu zrcadlovky", když za stejné peníze lze již běžně pořídit "zrcadlovku pravou"?! Pro mnohé uživatele (fotografy) je tento trend stále trnem v oku, neboť nese i svá úskalí. Dříve nedostupná technika (jen pro "pár vyvolených") je tak nyní přístupná defakto každému, což jednak tlačí ceny za fotografické služby prudce dolů – mnohdy na úkor kvality, a svým způsobem tak trochu degraduje fotografii jako takovou (ono kouzlo fotografie se vytrácí, fotoaparáty samotné se stávají spotřebním zbožím). Nicméně je to naprosto přirozený vývoj a pokrok nelze zastavit - nač tedy naříkat nad rozlitým mlékem?!

Pentax K100D (DSLR Samsung vycházejí konstrukčně ze "zrcadlovek" Pentaxu)

Někdo holky, jiný vdolky
Ne každému vyhovuje DSLR, stejně tak jako ne každý se spokojí s (omezenými) možnostmi kompaktů. Zrcadlovky jsou sice výborně vybavené, nabízejí spoustu manuálních režimů, kvalitnější výstupy (díky větším snímačům), možnost výměny objektivů, přidání externích blesků, filtrů (a dalšího příslušenství). Na druhou stranu jsou pořád relativně velké a těžké. Naproti tomu kompakty se vejdou do kapsy, téměř nic neváží (což oceníte například v terénu, na kole - kde se každý gram počítá), ale ruku v ruce s tím jdou negativa v podobě malého snímače, blooming (“přetékání” náboje z malých světlocitlivých buněk snímače), vysoký digitální šum, nemožnost pracovat s hloubou ostrosti, omezení v případě nastavení expozice atd. Proto obojí má svá pro i proti a každý má požadavky jiné. Samozřejmě je však i spousta těch, kteří využijí jak DSLR, tak kompakt – coby malou a skladnou alternativu v případech, kdy kvalita fotografie není určující.

Kodak EasyShare V570: 5Mpix, duální objektiv (fixní – širokoúhlé ohnisko 23 mm + 3x optický zoom 39-117mm)

Historie se opakuje
Co se týče požadavků zákazníků, ty zůstávají víceméně stále stejné. Hlavními kritériemi výběru jsou: jednoduchost ovládání, pěkný design, pro mnohé též značka, praktické, snadno pochopitelné funkce (vycházející z reálných situací – typickým příkladem budiž scénické režimy). Jedním z důležitých kritérií je display. Vedle marketingového lákadla je rovněž praktickým pomocníkem a práci s fotoaparátem může hodně ulehčit. Úhlopříčka 3” již dnes není ničím výjimečným a pomalu se stává spíše standardem. Navíc v posledním roce jsou v segmentu DSLR velké displeje čím dál častěji kombinovány se současným hitem – funkcí “živého náhledu” (Canon EOS 450D/1000D, Nikon D90, Olympus E-520, Panasonic DMC-L10, Pentax K20D aj.).
V rozhodování hraje velkou roli často rozsah zoomu. Zatímco samotných DSLR se to přímo netýká, u kompaktů je to mohdy zásadní. Na rozsah ohniskových vzdáleností lidé slyší a raději vymění klasický 3x zoom, za lepší – 4x, 5x a větší optický zoom. Svého času byly v tomto směru ideální volbou tzv. “ultrazoomy”, které představovaly hlavně EVF kompakty. Těch však v poslední době ubývá, proto různí výrobci hledají jiné možnosti. S praktickým řešením přišel například Panasonic, který implementoval ultrazoom do těla klasického kompaktu – výsledkem byla řada DMC-TZ s 10x optickým zoomem. Také Sony uvedlo svůj kompaktní "ultrazoom" s 10x optickým zoomem - model Cyber-shot DSC-H10.
Dalším faktorem jsou nové funkce – ať už jde o scénické režimy nebo o praktické pomůcky fotografování. Typickým příkladem budiž funkce Rozpoznání tváře, Rozpoznání úsměvu (Face priority, Smile shutter), které dnes již naleznete u většiny značek. Uvedené funkce jednotliví výrobci nadále vylepšují a zdokonalují (rozpoznání až 10 tváří/úsměvů), popřípadě vymýšlejí různé modifikace. Například Sony představilo u jednoho ze svých posledních modelů (Cyber-shot DSC-T77) funkci Prevence mrknutí, což pořídí v rychlém sledu sérii snímků s tím, že uložen bude jen ten povedený.
S fenoménem praktických funkcí jde také ruku v ruce softwarové vybavení, které je (oproti hardwarovým vylepšením) relativně nenáročné a nepříliš nákladné. K dispozici pak máme různé možnosti digitální stabilizace (automatická volba vyšší citlivosti – ISO), odstranění jevu červených očí, “žehlení” snímků (pro odstranění šumu), doostřování, atd. Co na tom, že to vždy nefunguje tak jak má? Co na tom, že většina uživatelů ani neví, jak ta která funkce funguje? Výsledné snímky vypadají většinou barevněji, ostřeji – zkrátka “líbivěji” a to je podstatné.

Canon EOS 1000D: amatérská DSLR, 10Mpix, "živý náhled (Live View)"

Darwin by se radoval
Ač to možná bude znít trochu nadneseně, slavná Darwinova teorie o přirozeném výběru naprosto bez nadsázky platí i v tomto oboru. Přežijí jen ti nejsilnější a to neplatí jen o konkrétních modelech digitálních fotoaparátů, ale i o celých produktových řadách a dokonce i o samotných výrobcích. Někteří z nich mizí z trhu úplně, jiní prodávají svou značku korporacím se silným zázemím, další uzavírají “strategická obchodní partnerství”. Zářným příkladem budiž například úplné ukončení foto-divize společnosti Konica-Minolta, která přešla pod křídla japonského giganta Sony (březen 2006) nebo dále též na spojení Pentaxu se Samsungem (divize vývoje a výroby nových DSLR).
Podobně to funguje i v případě fotoaparátů. Třeba Hewlett-Packard, který se ještě před pár lety též věnoval vývoji a prodeji digitální kompaktů, v poslední době zaměřil své aktivity (v rámci "foto-branže") více na tiskárny, neboť tento trh je pro něj přeci jen (na rozdíl od stagnující divize digitáních fotoaparátů) mnohem lukrativnějším. Světlou výjimku v oboru, představuje japonský Canon, který už řadu let disponuje kompletním řešením pro fotografy. V jeho nabídce jsou jak kompakty, EVF přístroje a DSLR, tak i široká škála foto-tiskáren a skenerů.

Nikon D60: amatérská DSLR, 10Mpix, funkce D-Lightning (automatická korekce chybné expozice – přeexponovaných/podexponovaných míst)

Budoucnost?
A co nás asi čeká v blízké budoucnosti? Digitální HD video bude dost možná za pár let součástí mnoha přístrojů (vč. DSLR). Vše půjde cestou velkého příklonu k multifunkčnosti. Foťák už nebude jen záznamovým médiem fotografií a videa, ale také poslouží coby audio/video přehrávač, vysokokapacitní paměťové médium, budeme s ním moci provádět video-konference, surfovat po internetu, navíc každý bude mít ke svému aparátu zabezpečen přístup pomocí otisku prstu nebo skenu oční duhovky. Otázkou zůstává, zda-li se ještě stále bavíme o digitálním fotoaparátu. Ale vraťme se zpět na zem! Výrobci již dávno narazili na limity snímacích čipů a proto se konečně začali trochu více zaměřovat - namísto neustálého zvyšování rozlišení a ISO, na vylepšování stávajících funkcí a implementaci funkcí nových.

Casio Exilim Pro EX-F1: 6.0MPix, 12x optický zoom, rychlost snímání 60 sn./sek.

Přední firmy v oboru v současnosti zatím spíše jen “sbírají drobky” a přicházejí s různými upgrady svých stávajících vlajkových modelů. Tato situace ještě určitě nějaký čas vydrží, ovšem jak dlouho? Jedno je však jasné už teď! Nově nastolený trend – DSLR pro širokou veřenost, je zde a je to jen dobře. O tom, co bude dál, lze zatím jen spekulovat, nicméně zelenou budou mít nové technologie a určitě se nevyhneme (bohužel/bohudík) ani další 'miniaturizaci'. Majoritní požadavek zákazníku je v tomto směru jasný – co nejměnší produkt s co největším výkonem, čemuž jasně odpovídá i současná nabídka tzv.: “entry-level” DSLR. Jednou z vlaštovek je např. nový standard micro 4/3 (Four/Thirds) – systém vyvíjený společně Olympusem a Panasonicem (vycházející z jejich společného stávajícího Four/Thirds systému). Výsledkem by mělo být ještě menší tělo fotoaparátu, při současném zachování optimální kvality výstupů. Zatím je však předčasné, dělat v tomto ohledu jakékoli závěry.

Samsung i85: 8.1Mpix, 5x optický zoom, audio (WAV, MP3) a video (MPEG, AVI, MOV, WMV, ASF) přehrávač, int. paměť 450 MB.

Resumé
V té velké honbě za technologickou dokonalostí čím dál častěji opomíjíme to hlavní – a sice samotnou fotografii. Občas je třeba zapomenout na všechny ty “nuly” a “jedničky”, dokonalé obrazové snímače, post-procesing, live view, perfektní hledáček se 101% pokrytím, vysoce kontrastní displeje, Face priority, Smile shutter atd... A soustředit se na to jediné podstatné – na dobrou kompozici a správnou expozici. Není to technika (která má v celém procesu vzniku fotografie minimální - cca 10% podíl), co dělá fotografii fotografií, jsou to především ruce, oko a mozek. Technika je jen dobrý sluha, ale zatraceně špatný pán – a na to bychom neměli zapomínat.