Jak pracovat s hloubkou ostrosti? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

23. listopadu 2005, 00.00 | Hloubka ostrosti je jeden ze základních pojmů fotografie, které se vyplatí znát velmi dobře. Nestačí však vědět o co jde, ale především s ní správně pracovat. K tomu nám slouží živý náhled hloubky ostrosti u zrcadlovek nebo specializované programy, které nám všechny parametry vypočítají. Vysvětlíme si, co přesně dělá tlačítko náhledu hloubky ostrosti a představíme si několik programů pro výpočty.

Hloubka ostrosti je jeden ze základních pojmů fotografie, které se vyplatí znát velmi dobře. Nestačí však vědět o co jde, ale především s ní správně pracovat. K tomu nám slouží živý náhled hloubky ostrosti u zrcadlovek nebo specializované programy, které nám všechny parametry vypočítají. Vysvětlíme si, co přesně dělá tlačítko náhledu hloubky ostrosti a představíme si několik programů pro výpočty.

Co je hloubka ostrosti
Podrobně se téma rozebíralo v tomto článku, ale pro zkratku si základy zopakujeme. "Hloubka ostrosti je rozsah vzdáleností, uvnitř kterých jsou objekty přijatelně ostré". Pokud tedy zaostříme například na vzdálenost 3 metrů, tak nebudou ostré pouze objekty v této vzdálenosti, ale v určitém rozsahu. Představme si rovný zahradní plot s kůly vyfotografovaný teleobjektivem z úhlu 45°. Jestliže zaostříme na prostředek, budou ostré pouze některé kůly. Tento jev můžeme ovládat. Nejedná se o žádný parametr daný objektivem nebo fotoaparátem, ale pouze jej ovlivňují. Nemůžeme s libovolným fotoaparátem a objektivem vytvořit jakoukoliv hloubku ostrosti (Depth Of Field, neboli DOF). Zde se tedy dostáváme k tomu, co vlastně DOF ovlivňuje. Je také nutno dodat, že hloubka ostrosti je poměrně subjektivní věc. Neexistuje přesná hranice mezi ostrým a neostrým objektem na fotografii, a tak je to do určité míry věcí vkusu.
Pokud tedy pomineme fakt o subjektivním hodnocení ostrosti, můžeme se přesunout k parametrům, které DOF ovlivňují. Je to clona objektivu, vzdálenost fotografovaného objektu, ohnisková vzdálenost a velikost plochy snímače (tu však měnit nemůžeme). Zvýšením clonového čísla (zmenšením průměru clony) získáme větší hloubku ostrosti, ovšem za cenu úbytku světla, které na snímač dopadne. Musíme proto buď prodloužit čas expozice, zvýšit citlivost, nebo zvýšit intenzitu osvětlení. V ateliéru pracujeme většinou s osvětlením a v běžném prostředí bez světel pak s časem expozice a citlivostí. Snížením clonového čísla (zvětšením clony) pak analogicky hloubku ostrosti zmenšujeme. Čím blíže jsme objektu, tím hloubka ostrosti klesá a naopak. Zvětšováním ohniskové vzdálenosti (zoomováním) se objekt přibližuje a DOF klesá. Zmenšováním ohniskové vzdálenosti se DOF naopak zvětšuje. Pokud tedy chceme dosáhnout nízké hloubky ostrosti, měli bychom sáhnout po teleobjektivu.
Začínající fotografové často zapomínají na to, co ovlivňují clonovým číslem, a tak mu nevěnují příliš pozornosti. Nastavení expozice je však alchymie tří různých proměnných, z nichž každá ovlivňuje intenzitu dopadajícího světla, ale také jiné důležité parametry (šum, DOF, pohybová neostrost apod.).
K čemu vlastně pracovat s hloubkou ostrosti? V běžném fotografování můžeme narazit na několik příkladů, například fotografování portrétu, kdy chceme oddělit popředí od pozadí. Jinými slovy, obličej fotografované osoby chceme mít ostrý a pozadí rozostřené. Zde budeme zřejmě požadovat co nejmenší hloubku ostrosti. Precizní práci s DOF také využijeme u makro fotografování, kde je její zvládnutí zcela nezbytné, jinak nebude vše ostré, nebo naopak bude ostré vše, což může působit rušivě.

zde se nám hodí malá hloubka ostrosti pro oddělení od pozadí

Film vs. digitál
U digitálních kompaktů je rozdíl od filmu nejpatrnější. Díky používání snímačů s výrazně menší plochou než políčko kinofilmu se používají objektivy s menší fyzickou ohniskovou vzdáleností, což znamená, že mají výrazně větší hloubku ostrosti. Amatérům tento fakt může vyhovovat, protože se musí méně starat o to, kam zaostřili, nebo zda-li se od doby zaostření o kus nepohnuli. Na druhou stranu jim to u krátkých zoomů ztěžuje kreativní práci, kdy chtějí dosáhnout malé hloubky ostrosti, například u portrétů.
Digitální DSLR zrcadlovky jsou na tom o něco lépe, protože mají větší snímač (většina používá cca 23 x 15 mm), ale stále je zde určitý rozdíl. I u DSLR lze však dosáhnout extrémně malé hloubky ostrosti, pokud zakoupíme objektivy s ohniskem 50 mm. Ty jsou k dostání se světelností F1,8 nebo F1,4 za rozumnou cenu.
V době DF si každý může vyfotit testovací snímek a prohlédnutím zjistit, jak je na tom s hloubkou ostrosti, což ovšem není vždy zcela profesionální přístup. Jsou také ale situace, kdy pro toto experimentování není příliš mnoho času, například při fotografování neposedného hmyzu, apod.

zde oceníme větší hloubku ostrosti

Náhled hloubky ostrosti
U digitálních DSLR zrcadlovek můžeme najít tlačítko označené jako "náhled hloubky ostrosti" apod. I když jej začátečníci mohou zpočátku ignorovat, jedná se o velmi užitečný nástroj, který nám poskytne živý náhled scény tak, jak bude vypadat. V praxi pracuje DSLR tak, že při komponování a zaostřování je objektiv nastaven na nejmenší clonové číslo a pracujeme tedy s nejnižší hloubkou ostrosti (v závislosti na cloně). Při expozici se ovšem objektiv patřičně zacloní podle nastaveného parametru a výsledek je jiný, než jak jsme scénu viděli my přes objektiv.
Právě proto můžeme po nastavení clonového čísla, nebo i při používání automatiky stisknout tlačítko náhledu (umístěné zpravidla u bajonetu objektivu) a objektiv se zacloní. V závislosti na ohnisku a vzdálenosti zaostření nyní můžeme pozorovat, že se hloubka ostrosti zvětšila. Můžeme si to otestovat, pokud teleobjektivem zaostříme na blízký objekt a nastavíme vysoké clonové číslo. Takto můžeme poměrně rychle testovat, co ještě ostré je a co není. Tímto tlačítkem jsou vybaveny prakticky všechny zrcadlovky a pokud tomu tak není, tak nabízejí alespoň možnost nastavit tuto funkcí některému z programovatelných tlačítek.
Jev, který určitě nepřehlédneme, je patrné ztmavnutí obrazu v hledáčku. To je samozřejmě logický důsledek většího zaclonění. Pokud tedy fotografujeme v šeru a nastavíme vysoké clonové číslo, tak můžeme mít při náhledu problémy něco vidět. Na druhou stranu lze tohoto efektu využít při komponování snímku velmi jasných objektů, nebo když je záběru slunce.

Programy pro výpočet hloubky ostrosti
Výše uvedená metoda je účinná, ale stále se jedná o subjektivní hodnocení okem, které rozhodně není dokonalé. Na výpočet hloubky ostrosti samozřejmě existuje i vzorec, který zahrnuje i proměnnou, která reprezentuje onu toleranci, co je ještě ostré (tzv. kruh rozostření, nebo "circle of confusion" o něm více v článku zde).
Programy nejen umožňují zadávat ohnisko, vzdálenost, clonu a toleranci ostrosti, kdy nám vypočítají hloubku ostrosti (od-do), ale také umožňují zadat hloubku ostrosti a pomohou nám najít vhodné nastavení ostatních parametrů. Takto si můžeme dopředu připravit scénu bez pouhého "cvakání" a testování pomocí prohlížení snímku na displeji. Existují webové formuláře, programy do PC, Pocket PC nebo Palm přístrojů.

Webové kalkulátory:
http://www.dobre-svetlo.cz/dof.php?volba=1 - česky
http://www.dofmaster.com/dofjs.html - anglicky
http://www.photozone.de/3Technology/demos/depth.htm - anglicky
http://www.shuttercity.com/DOF.cfm - anglicky

Programy pro PC:
http://www.dofmaster.com/custom.html - anglicky

Programy pro Pocket PC a Palm:
http://www2.olympus.cz/consumer/dslr_7246.htm - Pocket PC a Palm OS
http://www.dofmaster.com/custom3.html - Palm OS

Program pro MAC OS X:
http://www.fuerstentum.net/Widget/