Jak (ne)kupovat digitální foťák (2. díl) - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

23. září 1999, 00.00 | Jak dopadl nákup nového zájemce o digitální fotoaparát?

V první části článku jste si mohli přečíst o výběru parametrů, které má kupovaný fotoaparát splňovat a o hledání vhodných typů na stránkách prodejců a výrobců. Skončil jsem ve chvíli, kdy jsem si myslel, že už mám dva přístroje vybrané...

Rozumím tomu vůbec?

Kvůli dalším pracovním povinnostem jsem vše nechal půl dne "ležet". Když jsem se k seznamu vytipovaných "digitálů" vrátil, napadla mne otázka, jestli dostatečně rozumím tomu, co dělám. Praxe s běžnou zrcadlovkou a zpracováním obrazových dat v počítači je jedna věc, ale digitální fotoaparát, přeci jen, věc druhá, odlišná. Proto jsem se rozhodl "poradit" se s odborníky.

Na dvou českých serverech, které se digitálním fotoaparátům věnují, jsem sice nalezl různě obsáhlé recenze, ale to mi stále nestačilo. Nakonec jsem se na jednoho z jejich autorů (Ondřeje Neffa) obrátil s přímým dotazem. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se z odpovědi dozvěděl, že jeden z typů považuje za nepříliš povedený a druhý, vzhledem ke stáří konstrukce, za "slabé eso, které za rok bude absolutně passé hadr". Obratem jsem se octl téměř na začátku celého martiria.

Výběr podle Internetu II.

Zopakoval jsem si prohlídku stránek prodejců i výrobců (k dosavadním kritériím přibylo stáří konstrukce) a nakonec jsem si "vybral" jiné tři fotoaparáty. Sice méně vybavené funkcemi, ale mladšího vývojového data a mírně dražší - jejich cena se pohybovala mírně pod či nad stanovenou hranicí. A protože jsem nebyl příliš spokojen ani s platebními podmínkami a běžnými termíny dodání, které prodejci udávali, rozhodl jsem se je oslovit přímo, pomocí e-mailu.

Smlouvání o ceně a platbě

Následujícího dne (to už byl pátek) jsem na osm adres rozeslal poptávku, kde jsem charakterizoval všechny požadované parametry a uvedl jsem v ní i názvy všech tří předběžně vytipovaných modelů. Splnění všech podmínek by sice dle většiny ceníků překročilo limit 40 tisíc korun, ale čekal jsem, jak prodejci zareagují na přímé oslovení.

V následujících dnech jsem obdržel šest odpovědí. Většinou jen potvrzovaly (případně korigovaly) informace uvedené na WWW stránkách, pouze dva prodejci byli vstřícní a slevili. I díky tomu se cena u stejných modelů lišila až o několik tisíc korun. Dokonce byli někteří "internetoví" prodejci dražší než "kamenné" obchody.

Během upřesňování dalších podmínek (požadovali jsme platbu fakturou a co nejrychlejší dodání) jeden z "finalistů" odpadl a bylo rozhodnuto. Nákup jsme realizovali následující den odpoledne. A protože jde vývoj v oblasti "digitálů" rychle kupředu a výrobce zakoupeného modelu mezitím avizoval novinky, dostali jsme základní balení obohacené o"BonusPack.

Co z toho plyne?

Především pocit deziluze o kvalitách českých internetových obchodů. V podstatě žádný neposkytl vyčerpávající data k nabízenému zboží, stránky většinou obsahovaly jen opis údajů od výrobce (a někdy ani to ne). Mnohé informace byly dokonce nepřesné, zavádějící či zastaralé - například nikdo nebyl schopen pružně reagovat na změny v baleních. Někteří prodejci se snažili udat (byť za zajímavou cenu) zastaralé modely. Z pohledu kupce je ale příjemný fakt, že ceny se pohybují poměrně rychle a směrem dolů. Což však při procházení několik měsíců neaktualizovanými stránkami ani nezjistíte.

Pokud bych byl po celou dobu hledání informací připojen modemem, asi by se mi foťák pěkně podražil. Vždyť jsem kvůli němu na síti strávil nějakých 16 hodin (což může představovat až 1250 Kč). Takový výdaj však může kompenzovat fakt, že "smlouváním" lze ušetřili třeba i dva tisíce korun. Ekonomická recese a velká konkurence nahrává kupujícím.

Abych vám alespoň trochu usnadnil práci, tady jsou odkazy na stránky prodejců, výrobců i odborných serverů, jejichž "služeb" jsem využil (jsou řazeny dle abecedy, posouzení obsahu ponechávám na vás):

My jsme nakonec koupili Kodak DC240 ZOOM.

ČRo 1 - Radiožurnál