Fujifilm FinePix 6800Z - do stejné řeky nevstoupíš. - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Fujifilm FinePix 6800Z

Fujifilm FinePix 6800Z

30. dubna 2001, 00.00 | V ČR se objevil první sériový kousek nového fotoaparátu Fujifilm FinePix 6800Z. Jedná se o přístroj nové generace, který přesto nápadně připomíná svého předchůdce. Podařilo se Fuji vstoupit dvakrát do stejné řeky?

Jakožto první novináři v ČR jsme měli možnost velmi krátce testovat první sériový kousek nového digitálního fotoaparátu Fujifilm FinePix 6800Z. Po dvou dnech si sice nemůžeme dovolit připravit komplexní a vyčerpávající recenzi, přesto jsme se rozhodli napsat jakési "preview", tedy první dojmy, postřehy a zkušenosti. Hned v úvodu musíme konstatovat, že 6800ka nás příjemně překvapila prakticky ve všech směrech a předčila naše očekávání vycházející z prvních kontaktů se vzorky na výstavách.

Design s podpisem mistra
Když byly zveřejněny první informace o tomto modelu na veletrhu PMA 2001, bylo k dispozici pouze několik ne příliš kvalitních fotografií a vzorek, který se bohužel od výsledného sériového modelu poměrně značně lišil. Není proto divu, že náš původní dojem byl poměrně rozpačitý. Přes anoncovaný podíl známého návrháře F. A. PORCHE na redesignu přístroje, nám připadalo tělo přístroje prakticky stejné jako u předchozích modelů. Nicméně zdání klame a první sériový model nás beze zbytku přesvědčil o tom, že design se opravdu povedl.
Vnější plášť přístroje je vyroben z lehkých kovových slitin, které dodávají fotoaparátu nejen odolnost, ale hlavně velmi příjemný pocit poctivého dílenského zpracování. Zejména drobné detaily, jako precizní vroubkování otočného voliče či zámku paměťového slotu, dodávají celému provedení na preciznosti. Příjemná je skutečnost, že opravdu celý plášť a základní kostra přístroje jsou metalické, takže vše přesně sedí a tělo působí velmi robustním dojmem.
Designér se kromě základního tvaru, který zůstal koncepčně zachován, zaměřil zejména na ovládací prvky. I drobné změny v tvarování tlačítek sebou přinesly zpřesnění ovládání a zlepšení subjektivního pocitu. Prostě Finepix 6800Z je navržen a vyroben s hodinářskou přesností, která přístroji opravdu svědčí.
Jedinou nepříjemnou novinkou je skutečnost, že přístroj tak trochu přibral. Přístroj je proti předchůdcům trochu baculatější (36,6 mm), přestože váha zůstala velmi dobrá (258 g). Inu, nová technologie si zřejmě vyžádala víc prostoru.

Technické parametry
Jak značení napovídá, fotoaparát je vybaven SuperCCD snímačem druhé generace s výstupním rozlišením 6 mil. bodů. Nicméně u SuperCCD je to s rozlišením trochu komplikované. Tento snímač se skládá reálně z 3,3 mil. plástvových snímacích buněk s R-G-B barevným filtrem. Data získaná z těchto buněk jsou přepočítána, rotována a interpolována na uvedená výstupní rozlišení, či na některé z nižších rozlišení dle nastavení fotoaparátu. Fuji se u tohoto modelu výrazně soustředilo na kvalitu výstupního obrazu a ve srovnání s předchozí generací snímačů zvolilo několik nových postupů. Jednou z novinek je 36bitová barevná hloubka interního zpracování. Výstup je klasicky 24bitový, přesto přesnější záznam je dobrým podkladem pro interpolaci. Dalším krokem směrem ke kvalitě je opuštění režimu ISO 800, který produkoval již značné množství šumu. Nově tedy fotoaparát nabízí buď automatické či manuální nastavení v rozsahu 100, 200 či 400 ISO.
FinePix 6800Z je i přes svoje velké výstupní rozlišení fotoaparátem střední třídy. Tomu odpovídá celá řada parametrů. Například chybí nekomprimovaný formát, fotoaparát dává na výběr pouze tři úrovně komprese JPEGu. Pro ukládání snímků slouží již tradičně SmartMedia karta a ve standardní dodávce je bohužel opět 16 MB verze.
Velkým překvapením není ani objektiv. Trojnásobný transfokátor s rozsahem 36 -108 mm se i přes poměrně malé rozměry může pochlubit velmi slušnou kresbou. Světelnost F2.8 - F4.5 podobně jako makro režim od 20 cm sice neoslní, ale patří ke slušnému průměru. Velice nás potěšilo jemné a přesné manuální ostření, kterému lze vytknout snad jen poměrně komplikované zaostřování na základě obrazu na LCD displeji. I přes velmi precizní mechanismus zaostření tak fotoaparát nemůže nabídnout komfort SLR zrcadlovek.
Možná trochu překvapením může být velmi jednoduchý expoziční systém. Fotoaparát nenabízí ani plně manuální nastavení expozice, ani prioritní režimy. Buď lze zvolit plně automatický režim, případně režim s možností posunu expozice, nastavení citlivosti a dalších parametrů. V tomto ohledu je fotoaparát jednoznačně cílen na amatérské fotografy. Tomu koneckonců odpovídá i pouze dvoupolohová clona.
Příjemnou vlastností, kterou fotoaparát zdědil po svých předchůdcích, je velmi rychlá elektronika. Máme na mysli nejen režim záznamu fotografií rychlostí 5 snímků za sekundu, ale i celkové chování přístroje. Nechybí pochopitelně ani záznam videa či samostatného zvuku.
Poslední, trochu spornou položkou ve výčtu parametrů, je napájení akumulátorovým článkem. Fuji opět použilo svůj notoricky známý Li-Ion akumulátor NP-80, který bohužel se svojí kapacitou 1300mAh stále citelněji začíná pokulhávat. I u modelu FP 6800Z je sice napájení z akumulátoru příjemné, ale jeho výdrž již není příliš adekvátní současným možnostem.

Nový dock alias kolébka
Majitelé kapesních počítačů možná již tuší, o čem je řeč, ostatním se pokusíme přiblížit princip kolébky. Jednou z nevýhod prakticky všech přenosných zařízení je nutnost neustálého připojování a odpojování kabelů. V případě digitálního fotoaparátu se jedná zejména o napájení a datový kabel. Manipulace s nimi je nepříjemná a navíc vede k opotřebovávání konektorů a později jejich nefunkčnosti. I FinePix 6800Z má na svém boku klasické konektory: mini USB, napájení a A/V výstup. Nicméně na spodní stěně fotoaparátu je umístěn ještě jeden systémový konektor, ve kterém je duplicitně také soustředěno jak napájení, tak i datový konektor. Díky tomu lze fotoaparát umístit do takzvané kolébky -docku, ze které vedou patřičné kabely do počítače a elektrické sítě. Výsledkem je pohodlnější manipulace s fotoaparátem v domácím prostředí, kde stačí přístroj volně položit do kolébky, ze které se automaticky dobíjí akumulátor a zároveň je možné komunikovat s počítačem. Navíc je na kolébce i tlačítko pro spuštění či vypnutí založeného fotoaparátu a co je velmi důležité, kolébka je v ceně přístroje na rozdíl od některých konkurenčních řešení.
Použití kolébky samozřejmě není převratnou novinkou, protože existuje již dlouhá léta, přesto v digitální fotografii jde v podstatě o krok novátorský. Skutečnost, že i konkurence se vydala touto cestou, svědčí o tom, že myšlenka to není špatná a naše zkušenost jednoznačně potvrdila praktičnost tohoto řešení.

Vyladěné ovládání
Jednou z předností modelu Finepix 6800Z je příjemně dotažené ovládání. Již u předchozího modelu FP 4700Z byl použit prakticky stejný princip ovládání, ale vývojářům se podařilo dotáhnout drobné maličkosti a výrazně tak zlepšit funkčnost fotoaparátu. Základem je opět otočný volič režimů, na kterém je celkem šest pracovních režimů.
Samostatnou položkou je diktafon, který sice se záznamem digitální fotografie příliš nekoresponduje, ale příjemně rozšiřuje využití přístroje zejména pokud disponujete paměťovou kartou s dostatečnou kapacitou. Následuje záznam videa, který funguje tak, jak jsme zvyklí u digitálních fotoaparátů. Největším limitem je pochopitelně kapacita paměti fotoaparátu a potažmo i maximální rozlišení 320 x 240bodů. Nicméně jako doplněk k fotografické funkci se záznam videa stal velmi populárním.
A již se dostáváme k fotografickým režimům. Prvním je režim "SP", tedy takzané kreativní expoziční režimy. Seznam nabízených expozičních šablon asi nikoho nepřekvapí. Portrét, krajinka či noční snímek jsou funkce, na které jsou amatérští fotografové prostě zvyklí a u tohoto přístroje fungují přesně tak, jak se očekává. Navíc je v podstatně omezena možnost ručního nastavení, čímž je zajištěno, že nemůže uživatel lidově řečeno nic pokazit. Podobně funguje režim AUTO, ve kterém je princip "blbovzdornosti" dotažen do důsledku. V tomto režimu fotoaparát funguje jako klasický "point&shoot", tedy plný automat. Uživatel může pouze zvolit rozlišení snímků, jejich kompresi a základní parametry fungování fotoaparátu.
Pro tvořivější jedince je určen režim "M", který je jakousi náhradou za manuální expoziční režim. Při volně tohoto způsobu práce dostává uživatel možnost pracovat s expozicí, balancí bílé barvy či manuálním ostřením. Volby jsou ukryty v menu, které je rozděleno do tří logických celků. Nastavení jsou většinou pouze několikapolohová s výjimkou manuálního ostření. Bohužel fotoaparát nenabízí možnost přímého nastavení expozice, které někteří konkurenti v této kategorii nabízejí.
Poslední volbou je sekvenční snímání, které funguje opět tradičním způsobem.

Součástí ovládání je i multifunkční čtyřpolohový ovladač soustředěný kolem kulatého displeje. Funkce je opět stejná jako u předchozího modelu. Ke všem čtyřem tlačítkům ovladače se na displeji zobrazují ikonky s aktuální funkcí. Ta se kontextově mění podle zvoleného režimu či konkrétní funkce. Spolu s tlačítky MENU a BACK slouží zároveň pro práci se všemi výběry.
Trochu překvapivě na fotoaparátu nenajdete tlačítko SHIFT, které k této řadě fotoaparátů již tradičně patřilo. Škoda, jednalo se o poměrně praktický nástroj urychlující práci s fotoaparátem.

Praktické zkušenosti
První zkušeností, kterou nelze nezmínit, je celkově velmi dobrý pocit z konstrukce přístroje. Drobné úpravy tvaru přístroje, posunutí vestavěného blesku a mírné přeuspořádání ovládacích prvků přineslo své ovoce. Přístroj se výrazně lépe drží zejména lidem s větší rukou, na čemž se podílí i větší tloušťka přístroje.
Co se týče samotné funkčnosti fotoaparátu, zde máme několik pozitivních i negativních postřehů. Například nový displej se může pochlubit velmi dobrým kontrastem a kresbou, ale bohužel mu chybí kvalitnější antireflexní vrstva. Při přímém slunečním svitu je velký 2" LCD prakticky nečitelný.
A nyní již ke kvalitě fotografií jako takových. V technické části jsme hovořili o snaze po zvýšení kvality záznamu a zejména o potlačování šumu, který doposud SuperCCD trápil. Ve srovnání s předchozím modelem je nutné konstatovat, že se konstruktérům podařilo situaci výrazně zlepšit, i když šum zcela eliminován stále není. Ve srovnání s konkurenčními značkami se zejména barevné podaní zcela vyrovná všem fotoaparátům střední kategorie a směle může soutěžit i s některými fotoaparáty vyšší třídy. Úroveň šumu je stále o trochu vyšší ve srovnání například s Olympusy, ale situace již není kritická.
Samostatnou kapitolou je ostrost snímků, která přímo souvisí s technologií záznamu obrazu. V maximálním rozlišení 6Mp nejsou snímky zcela ostré a pro dosažení špičkové ostrosti je nutné zmenšit snímek na rozlišení cca 4Mp. To je i odpovědí na srovnání s konvenčními CCD. Dle našich sice poměrně krátkých zkušeností odpovídá ostrost a přesnost záznamu cca 4Mp snímači, tedy o trochu většímu než je reálný počet snímacích buněk SuperCCD.

Hodnocení
Fujifilm FinePix 6800Z je důstojným následovníkem modelu 4700Z. Přináší celou řadu technologických vylepšení, další zjednodušení ovládání a jasnější zacílení na náročnější amatérské fotografy. Zachovává hlavní výhody vertikální konstrukce Fuji, kterými je vysoká mobilita, praktické uspořádání ovládacích prvků a zejména precizní dílenské zpracování. K tomu nově přibyl opravdu precizní design od F. A. PORCHE a poměrně lákavá cena. Na český trh přichází tento stříbrný benjamínek za 41.990 Kč vč. DPH, což zejména s ohledem na předchozí cenovou politiku Fuji znamená krok správným směrem. Škoda, že zatím fotoaparát neprolomil psychologickou bariéru 40.000 Kč, ale k tomu pochopitelně může poměrně rychle dojít.