FUJI FinePix 4900 v každodenní praxi - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Fujifilm FinePix 4900

Fujifilm FinePix 4900

12. října 2001, 00.00 | Nejde sice o žádnou žhavou novinku, ale fotoaparát je na trhu, cena pomalu klesá a časový odstup nám dal prostor pro podrobné zhodnocení chování přístroje v každodenní praxi. Jaké mušky jsme objevili?

Přestože FUJI FinePix 4900 už nepatří k absolutním hitům letošní sezóny, je stále zajímavou nabídkou digitálu vyšší střední třídy a nejeden náročnějšího fotoamatér jeho pořízení zvažuje. Časový odstup mi umožňuje shrnout konkrétní praktické poznatky a subjektivní dojmy z každodenní praxe. Nejedná se tedy o nějakou systematickou recenzi, kterých již byla napsána celá řada, ale o více či méně nesourodý výčet některých, podle mne chvály či výtky hodných, vlastností aparátu.

Vnější provedení
Ačkoli vzhled není z funkčního pohledu to nejdůležitější, je přesto na první pohled zřejmé, že se jedná o výrobek pozoruhodný. Tělo aparátu je z velké části plastové, ale v kombinaci s dominujícím kovovým tubusem objektivu působí solidně, a technicky zajímavě. I váha tak nějak odpovídá očekávání. Držení fotoaparátu je spolehlivé a stabilní. Při šestinásobném optickém zoomu a koncepci mnoha samostatných ovládacích prvků, je promyšlená ergonomie nezbytností. Solidní dojem z aparátu podtrhuje i široký, důvěru vzbuzující popruh. Je vhodně uchycen, takže zavěšený fotoaparát zaujme přirozenou a stabilní polohu. Kryt objektivu je jednoduchý ale účelný. U takovéhoto objektivu si lze jen obtížně představit jinou ochranu, než klasickou krytku. Budiž opět pochváleno, že krytka na objektivu dobře drží a nechybí jí ani nezbytná závěsná šňůrka, o kterou někteří výrobci zarputile své výrobky šidí.

Další pozitivní vlastností je provedení všech odklápěcích dvířek. Zejména kryt paměťové karty a víčko napájecího akumulátoru jsou velmi solidní, ale ani relativně subtilnější kryt konektorů pro připojení zdroje, televize a počítače zdaleka nepůsobí dojmem, že po několika otevřeních upadne. Opět to bohužel není vždy samozřejmostí a tyto detaily bývají překvapivě často Achilovou patou řady jinak zdařilých digitálů.

Koncepce přímého ovládání důležitých funkcí sice vyžaduje větší počet ovládacích prvků, přesto je ale zřejmější že tato strategie se fotoaparátů vyšší třídy prosazuje stále zřetelněji. Osobně pokládám za nejlepší duplicitní ovládání většiny funkcí jak přímo, tak přes menu. Asi tak, jako u každého složitějšího programu z počátku, nebo pro výchozí nastavení, používáme programovou nabídku, ale pak podle druhu aplikace v rutinním provozu používáme přímé ovládání pomocí tzv. "horkých kláves". Jedno bez druhého je vždycky jen poloviční řešení.

Myslím, že tvůrci tohoto aparátu vykročili správnou cestou i když, jak uvedu dále, k ideálnímu cíli ještě kousek chybí. Co se mechanického provedení týče jsou na můj vkus a neohrabanou ruku některá tlačítka až příliš drobná a svědčila by jim drsnější úprava. Inu Braillovo písmo bych asi příliš nezvládal.

Při hodnocení vnějšího provedení aparátu se ještě musím zmínit o možnosti připojení další rozšiřující optiky nebo filtrů. Standardizovaný závit o průměru 55 mm není součástí vlastního objektivu, ale je umístěn na jeho vnějším tubusu , ze kterého po zapnutí objektiv vyjíždí. Znamená to tedy, že je pro všechny doplňky nutno vždy použít speciální nástavec. Toto uspořádání bývá předmětem kritiky. Podle mého názoru je to však moudré řešení, protože jemný mechanizmus výsuvu objektivu není namáhán žádnou další zátěží. Objektiv se vysunuje do stabilní polohy a veškeré pohyby optiky při ostření a zoomování se zvenku neprojevují. Z mechanických vlastností nutno také pochválit kovové provedení a vyvážené umístění stativového závitu.

Hledáček a LCD displej
Kromě standardního nevýklopného, dobře čitelného displeje je aparát vybaven elektronickým hledáčkem. To není z hlediska uživatele nic jiného než další miniaturní displej, opatřený gumovou očnicí, takže jeho čitelnost není ovlivňována vnějšími světelnými podmínkami. Mezi oběma displeji lze přepínat a oba zobrazují tytéž informace. Kromě přesného zobrazení skutečného obrazu tak jak jej vidí světlocitlivý snímač, zprostředkovávají displeje veškerou komunikaci s aparátem a zobrazují všechny dostupné intimnosti jeho útrob. A že je v tomto směru FUJI 4900 skutečně tak štědrý, až je v některých situacích obtížné některý z údajů nepřehlédnout. Samozřejmě je možno pracovat ve zcela automatickém režimu, kdy je informací méně a lze je, snad kromě počtu zbývajících snímků a případné indikace vybití baterie, nevnímat.

Řešení s elektronickým hledáčkem přináší zjevné výhody. Poskytuje pravdivý obraz snímané scény jako u zrcadlovky ovšem při daném rozsahu zoomu podstatně snáze zvládnutelnými prostředky. Ale něco za něco platí i tady. Hledáček představuje určitý (i když samozřejmě proti velkému displeji nižší) odběr proudu. Také subjektivní vnímání záběru přes optický hledáček pravé zrcadlovky je v porovnání s elektronickým provedením těžko porovnatelné.

Proto musím připustit, že alespoň pro mne představuje elektronický hledáček asi nejhůř stravitelné sousto z dortíku FinePixu 4900. Přestože pro rámcové posouzení záběru jeho rozlišení postačuje, drobné detaily záběru se ztrácí, v šeru je hledáček takřka nepoužitelný. Zároveň musím ale poctivě přiznat, že je to právě elektronický hledáček, který aparát posouvá do kategorie zrcadlovek. Pokud bych se měl rozhodnout, mezi klasickým, nepřesným a přídavnou optiku nezohledňujícím průhledovým hledáčkem a tímto, ne ideálním, ale funkčním provedením, volil bych elektronický hledáček. Cenově nejbližší pravá zrcadlovka Olympus E10 stojí takřka dvojnásobek. Pro usnadnění manuálního zaostření je k dispozici funkce dvojnásobného zvětšení středu obrazu. Bohužel však stisk příslušného ovládacího tlačítka při současném ručním ostření vyžaduje obratnost zkušeného ekvilibristy. Vůbec nechápu proč toto tlačítko (a podobně tlačítko aretace měření expozice AE-L) není ovládáno jako ostatní tlačítka (MAKRO, SERIE). Jedním stiskem zapnuto, druhým stiskem, nebo po expozicí obrázku vypnuto. Pak by to byla skutečně velmi významná pomoc. Takhle je to spíš pro zlost.

Častou výtkou v recenzích bývá absence optické korekce hledáčku. Patřím k čeledi brýlovců. Z vlastní praxe můžu potvrdit, že bez brýlí jen obtížně nalézám samotný fotoaparát, tím méně jeho ovládací titěrnosti. Při focení tedy prostě nemůžu brýle odložit. Koukání hledáčkem s brýlemi není nejlepší ale je možné. Ovládání aparátu bez brýlí, podle mne, u lidí s významnější oční vadou, možné není. U všech aparátů co jsem měl v ruce zůstala nakonec korekce hledáčku stejně nevyužitá.

Ve snaze minimalizovat odběr proudu nabízí menu celkem běžnou volbu automatického vypnutí. To lze nastavit na 2 nebo 5 minut. Méně obvyklé je ale to, že při použití této funkce přejde aparát po 15 vteřinách do stavu spánku (Sleep mode) a displej zhasne. Ačkoli jej lze snadno probudit namáčknutím kteréhokoli tlačítka, zdá se mi tento čas až příliš krátký a nelze jej změnit. To někdy skutečně dost obtěžuje.

Poslední poznámka k displeji se týká zamrznutí obrázku ve fázi automatického zaostřování. To je vcelku nepříjemná vlastnost. I když se obrázek po zaostření opět rozpohybuje, takže spoušť lze domáčknout již na reálně sledovaném objektu, komplikuje tato vlastnost dost významně použití aparátu pro svižné reportážní záběry. Na obranu konstruktérů je ovšem nutno připustit že je tato necnost u takto koncipovaných aparátů dost běžná. Použitím ručního zaostření se doba zamrznutí obrázku sníží na sotva postřehnutelné minimum. Musí být ovšem dostatek času předem zaostřit na místo očekávané akce. Řekl bych, že minimalizace této prodlevy bude častějším důvodem pro použití ručního ostření, než skutečná potřeba zásahu do dobře pracující automatiky. K zaostřování se ještě ale vrátím v dalším odstavci.

Ovládání funkcí a voleb fotoaparátu
Jestliže jsem s potěšením kvitoval správnou cestu diversifikace ovládání funkcí do samostatných prvků, mám pocit, že tato koncepce nebyla dostatečně dotažena do konce. V menu přístroje sice nezbývá mnoho parametrů k nastavování, ale přesto by bylo milé, kdyby se i k nim dalo přistupovat bez hledání v nabídce. Přímé nastavení způsobu měření expozice, (průměrové, bodové, multi), citlivosti snímače, bracketingu, korekce intenzity záblesku, či vyvážení bílé by nevyžadovalo nic víc, než promyšlenější software.

Poměrně dominantně umístěné tlačítko SHIFT je použito pouze k nastavení jasu displeje, a přímému vstupu do volby formátu uložení snímku. (Tato možnost je v návodu pečlivě ukrytá jako bezvýznamná poznámka) V režimu prohlížení pak slouží k alternaci funkce kurzorového kolečka. Je zřejmé, že tady došel tvůrcům software trochu dech, nebo čas. Nemohl by být problém podobně řešit podobně i ostatní volby. Nepoužitých kombinací ovládacích tlačítek se SHIFTem je víc, než dost. A k softwaru ještě něco. Naprosto nepochopím, proč menu není cyklické. Když například zapomenu, že nastavení bracketingu je vlevo od výchozí nabídky, prolezu všechny nabídky doprava a zase zpátky, abych se k němu dopracoval.

Jinak je ovládání všech funkcí docela příjemné a při troše praxe bezproblémové. Za zvláštní zmínku rozhodně stojí třístupňová volba Auto Bracketingu a u fotoaparátů FUJI již standardně nabízená volba uložení či neuložení právě nafoceného snímku. V režimu prohlížení je to pak možnost zvětšení náhledu v neuvěřitelně velkém rozsahu. Zajímavě je rovněž doplněna volba vyvážení bílé o možnost přímé kalibrace. Je-li použit blesk, je i ten brán v úvahu a při kalibračním snímání si zableskne.

Tolik k funkcím, které existují a lze je lépe či hůře ovládat. Musím se ještě pozastavit nad tím, že aparát nenabízí žádnou volbu způsobu zaostřování (na více oblastí, bodové a podobně. Velmi nepříjemný je také fakt, že automatika nedokáže zaostřit při slabém, ale ještě relativně použitelném osvětlení a samozřejmě už vůbec ne v případech, kdy je nutno použít blesk. Kdyby bylo ruční ostření nastavitelné v metrech, situaci by to řešilo. Ostatně při popisovaných problémech s hledáčkem by takové ovládání bylo přínosem i za dobrého osvětlení. Ve světle těchto skutečností je absence podpory panoramatických záběrů již nepodstatná. Panoramatický záběr lze samozřejmě docela uspokojivě poslepovat, je to otázka šikovného software (například vynikající Stitch dodávaný s aparáty CANON). Z důvodů dodržení konstantních expozičních hodnot je však třeba pracovat v plně manuálním režimu. Také odhad správné návaznosti záběrů a dodržení roviny je daleko obtížnější, než u speciálního panoramatického režimu.

Dosažené výsledky
Finálním měřítkem kvality aparátu je bezesporu konečná kvalita snímku. Bez toho je každá sebevětší sofistikovanost na nic. Srdcem FUJI FINEPIX 4900 je Super CCD snímač - specialita firmy FUJI. Nemíním rozhojňovat řady úvah o tom zda "plástvové" uspořádáni buněk je pouze reklamním trikem či se jedná o skutečný převrat v konstrukci světlocitlivých prvků. Fotoaparát nabízí nejvyšší rozlišení 2400x1800 bodů, což odpovídá čtyřmegovému čipu. Fyzický počet buněk snímače je ovšem pouze 2,4 mil. Kloním se k závěru, že pravda je, jak už to většinou bývá, někde uprostřed. Při maximálním rozlišení a šetrné kompresi jsou dosažené výsledky lepší než u čistě dvoumegapixelového fotoaparátu a jsou srovnatelné s třímegáčem. Je třeba ale vzít v úvahu, že rozdíly mezi jedním a dvěma miliony bodů je zásadní, rozdíl mezi dvěma a třemi miliony pixelů už je jen "patrný". Dokonce při porovnání dvou a čtyřmegového přístroje nezjistíme tak dramatický rozdíl. A to nehovořím o vlivu kvality objektivu, který může rozdíly z titulu rozlišení zcela zamaskovat. V každém případě při volbě rozlišení 1600x1200, které by spíše odpovídalo fyzickému počtu buněk snímače, je výsledek při stejném stupni komprese nepatrně horší, než při využití maximální nabízené hodnoty. A slovíčko "nepatrně" je třeba brát opravdu doslova...

Zdá se mi, že ve většině případů je rozumným kompromisem mezi kvalitou a velikostí dat rozlišení 2400*1800 při kompresi "NORMAL". Pro obrázky prioritně určené k náročnému tisku komprese bych volil kompresi FINE. Ale ani rozlišení 1600x1200 a komprese "NORMAL" nedává výrazně horší výsledky , zato významně šetří paměť. Na obrázcích určených k prohlížení na obrazovce, nebo tisku 10x15 cm se použití vyšší kvality neprojeví. Jenže člověk nikdy neví, jak bude obrázek nakonec prezentován a tak pro jistotu fotí všechno stejně v té, o trochu lepší a o dost méně úsporné, variantě.

Nepodařilo se mi zjistit žádný rozdíl v kvalitě mezi nekomprimovaným formátem TIF (snímeček spolkne cca 13 MB) a málo komprimovaným formátem FINE JPG (snímek cca 1,7 MB). Jestliže se mi zdá, že ani komprimace NORMAL nedává postřehnutelně horší výsledky, pak komprimace BASIC znehodnocuje snímek již zřetelně. Pro větší úsporu paměti je již lépe použít formát 1600x1200 v komprimaci NORMAL, nebo dokonce formát 1280x960.

Na závěr ještě poznámku k režimu makro. Je už skoro pravidlem, že se v recenzích vyzdvihuje možnost fotografovat "už od dvou centimetrů" a podobně. Přitom tento údaj vůbec neříká, jak velká plocha je snímkem zabírána. Ve většině případů by byla správnější formulace "bohužel musíte se přiblížit k objektu až na dva centimetry, má-li být na fotografii vidět". Ideální objektiv pro makrofotografii by podle mne byl takový, který by umožnil nafotit mravence na celou plochu snímku ze vzdálenosti půl metru. Pak si nestíním a neporážím fotografovaný předmět nosem. Režim makro je z tohoto pohledu u FUJI 4900 velmi slušný. Největšího makroefektu dosahuje při zoomu nastaveném na maximum. Navzdory udávaným technickým parametrům, lze při plném zoomu zaostřit takřka na stejnou vzdálenost jako při základním ohnisku. Při nejmenší zaostřitelné vzdálenosti (cca 12 cm ) zabírá snímek plochu asi 45 x 35 mm, tedy přibližně právě okénko kinofilmu. Zkoušel jsem takto zdigitalizovat diapozitiv z kinofilmu a výsledky nebyly špatné. Hodně záleží na použitém prosvětlení. Ideální je lehce zamžená slunečná obloha.

Shrnutí
Na závěr stručné shrnutí podle mne nejvýznamnějších nedostatků a předností:

• málo jemný elektronický hledáček
• při špatných světelných podmínkách není jak zaostřit
• nedotažené přímé ovládání funkcí
• menu není cyklické
• absence variantních způsobů ostření
• fixní prodleva přechodu do režimu SLEEP
• tlačítko funkce lupy hledáčku se musí trvale tisknout
• obdobně špatně použitelná funkce přidržení expozice (AE-L)
• chybí podpora pro panorama snímky

• tvarově a mechanicky pěkně zvládnutý aparát
• vynikající optika
• velký rozsah volby citlivosti snímače
• dobře fungující 6x optický zoom
• velké možnosti ovlivnění snímku
• nastavitelný a dobře fungující bracketing
• svižné sekvenční snímání
• rychlé zapínání aparátu
• dobře fungující makro
• excelentní možnosti zvětšení náhledu

Pokud se zdá, že jsou někde v mé minirecenzi příliš zdůrazňována negativa, pak je to paradoxně jen proto, že tento aparát je skutečně vynikající a je s ním radost pracovat. O to víc zamrzí maličkosti, které by bylo možno, při zachování koncepce a tedy i ceny, snadno odstranit. S výjimkou kvalitnějšího hledáčku by se jednalo vesměs jen o doladění software (pro puntičkáře firmware).