Fotoreportáž v praxi aneb fotografovali jsme 20. výročí Sametové revoluce - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Digitální fotografie  

25. listopadu 2009, 00.00 | V úterý 17. listopadu proběhly oslavy 20let, které uplynuly od Sametové revoluce, jenž v roce 1989 ukončila více než 40leté panování komunistické totality. Pro všechny fotografy, které baví žánr dokumentární fotografie to byla skvělá příležitost pořídit zajímavé snímky. Ve víru oslavného dění jsme byli i my a tak vám v našem článku zprostředkujeme několik rad a triků, které se váží k fotografování podobných akcí. Součástí článku je také několik fotografií, které ilustrují atmosféru zmíněných oslav.

Státní svátek je vítaná příležitost pracovního oddechu a je možné jej využít k realizování bezpočtu aktivit. Nákupy, lenošení, tiché relaxování u televize či počítače, domácí práce a zábava všeho druhu. Nicméně 17. listopad a s ním spojené masivní oslavy 20letého výročí pádu komunistického režimu, určitě zbystřily pozornost nemálo fotografů, kteří se věnují žánru dokumentární fotografie.

Představa pestré palety rozjitřených emocí, různých konfliktů, rétorické agitky a samozřejmě také zábavy, jenž se na podobných „davových“ akcí na ulici běžně objevují, proto vytáhla do ulic nejednoho fotografa, který si danou příležitost nechtěl nechat ujít. Půvab masové demonstrace nenechal v klidu ani nás a tak jsme se do víru dění vypravili s fotoaparátem. Pokusíme se vám v našem článku zprostředkovat některé naše zkušenosti a postřehy z fotografování demonstrace, které mohou být užitečné například pro začínající fotografy.

Co si vzít s sebou

V oblasti fotografické kompozice se často užívá heslo „méně je více“, které v případě fotografování demonstrace platí i na celkový objem vybavení, jenž si fotograf vezme s sebou.

Na prvním místě je třeba si uvědomit, že je nutné si zachovat pohyblivost, abyste se mohli v demonstraci rychle přemisťovat a snímat ji z různých míst. Původně jsme si chtěli vzít s sebou velký fotobatoh, ale tuto myšlenku jsme zavrhli, protože prodírat se davem s velkým batohem na zádech je obtížné. Navíc existuje riziko, že vám někdo v davu v nestřeženém okamžiku něco z batohu zcizí. Vzali jsme si proto jen fotografické pouzdro a dva fotoaparáty, deštník a malou utěrku na osušení fototechniky, protože předpověď počasí na daný den věštila déšť.

Nezapomněli jsme si také vzít obranný sprej pro případ, že bychom byly napadeni nějakým radikálem, který by nelibě nesl pozornost médií.

Jaký fotoaparát a objektiv
Není asi třeba příliš diskutovat o tom, že pro účely fotografování demonstrace je vhodné upřednostnit fotoaparáty s větším formátem snímače (DSLR), před obyčejnými kompakty. Důvod je prostý: rychlost přístroje a možnost při fotografování používat vyšší hodnoty citlivosti ISO.

Bylo nám jasné hned na začátku, že když demonstrace začala v 15h, tak za zhruba 2 hodiny bude tma. Vzali jsme si tedy s sebou digitální zrcadlovku (FujiFilm S5 Pro) s jedním širokorozsahovým objektivem (Nikkor 18 – 200 mm f3,5 – f5,6; po přepočtu na kinofilm dává tento objektiv rozsah ohnisek cca 28 – 300 mm) a jako záložní fotoaparát nám posloužil fotoaparát Panasonic GF1 s "palačinkovým" objektivem 20 mm f1,7, který momentálně prochází naším redakčním testem.

Širokorozsahový objektiv má velkou výhodu ve svém univerzálním použití, protože s ním pořídíte jak širokoúhlé záběry, tak i záběry zblízka. Není proto nutné měnit při fotografování objektivy, což nemusí být v atmosféře davové akce úplně nejsnadnější. Nicméně rozhodnutí si vzít s sebou širokorozsahový objektiv je určitým kompromisem, protože toto sklo nenabízí zrovna nejoptimálnější světelnost. Dlužno dodat, že většina profesionálů téměř výhradně používá světelné objektivy, které mají minimálně světelnost f2,8 (větší světelnost objektivu umožňuje používat při fotografování nižší hodnoty citlivosti ISO).

Dobrou volbou může být rovněž pevné sklo s ohniskovou vzdáleností 50 mm (ekv. kinofilmu), který má výhodu vysoké světelnosti (obvykle to bývají hodnoty světelnosti f1,8 či f1,4). Takový objektiv rovněž poskytuje obrazový záběr, který je přirozený lidskému vidění.

Ultraširokoúhlé objektivy (tj. skla, která disponují ohniskovými vzdálenostmi pod 24 mm) jsou efektní pro různé dynamické záběry z neobvyklých úhlů pohledu (například záběry ze „žabí perspektivy“ či nadhledu. Nicméně takových záběrů zase nepořídíte na demonstraci moc velké množství, takže je samozřejmě na vašem uvážení, zda se vám bude chtít s sebou na demonstraci vláčet ještě jeden ultraširokoúhlý objektiv navíc.

Při běžném focení byste si měli při fotografování na demonstraci vystačit s rozpětím ohniskových vzdáleností od cca 28 mm až 100 mm (eventuálně ohniskovými vzdálenostmi do 300 mm, kterými můžete pořizovat detailní záběry lidí v davu).

Má smysl si s sebou brát tripod?
Na fotografování demonstrace nemá moc velký smysl si s sebou brát klasický tripod, protože je velká pravděpodobnost, že vám někdo z davu o stativ zakopne a srazí vám ho i s nasazeným fotoaparátem dolů k zemi. Navíc si musíme uvědomit, že u davu pohybujících se lidí nemá smysl (pokud to ale není vysloveně váš tvůrčí záměr...) používat dlouhé expoziční časy, protože výsledkem by byly neostré „šmouhy“ siluet lidských postav.

Určité řešení představuje monopod, který je oproti tripodu více skladnější. Monopod může dobře posloužit například při fotografování s teleobjektivy, které nejsou opticky stabilizované. V našem případě jsme monopod nepotřebovali, protože jsme používali objektiv, který nabízel výhodu optické stabilizace. Tím, že s sebou nemusíme vláčet monopod, se nám rovněž uvolnily obě ruce pro fotografování.

Rezervní baterie a bohatou zásobu paměťových karet
Před každou velkou akcí, na které je pravděpodobné, že na ní pořídíte velké kvantum snímků, se rozhodně vyplatí se předzásobit rezervními bateriemi a dostatečným množstvím paměťových karet.

Z vlastní zkušenosti můžeme potvrdit, že i jedna plně nabitá baterie k DSLR není zárukou, že vám zrovna v „tom nejlepším“ nedojde „šťáva“. Proto nenechávejte nic náhodě a pořiďte si k vašemu fotoaparátu další baterii. Fotografování venku při nižších podmínkách navíc znatelně snižuje výdrž baterií (nemluvě o zvýšené spotřebě energie při používání systému optické stabilizace objektivu), takže nemít s sebou rezervní akumulátor je tak trochu hazard. Záložní baterii je vhodné si dát do kapsy, kde ji svým teplem udržujete v optimálním stavu.

Fotografování pouličních akcí většinou vyústí ve stovky pořízených snímků, neboť často není čas průběžně promazávat nepodařené snímky. Ke všemu při fotografování do surového RAW formátu (viz dále) se prudce snižuje použitelná kapacita na paměťové kartě, takže i karta s kapacitou 8 GB se často velmi rychle zaplní. Proto není od věci si s sebou vzít na fotografování více paměťových karet a neřešit tak případný problém zaplněné karty zrovna v rozhodujícím okamžiku. My jsme si s sebou vzali hned tři paměťové karty (1x 8GB, 1x 4GB a 1x 2GB) a rozhodně jsme toho nelitovali.

Externí blesk, ano či ne?
Vzít si s sebou na demonstraci externí blesk vyžaduje určité zvážení. Ano, externí blesk je mnohem výkonnější, než tomu je v případě interního blesku, nicméně dokáže na snímku změnit zásadním způsobem světelnou atmosféru, což nemusí být vždy žádoucí. My jsme se rozhodli raději s sebou blesk na demonstraci nebrat a spolehnout se tak pouze na světlo, které bylo na místě k dispozici. Vzali jsme také v úvahu fakt, že externí blesk zasunutý v sáňkách zrcadlovky je v podmínkách davové demonstraci přeci jenom poněkud zranitelnou součástkou, kterou vám může někdo snadno poničit. Nicméně samotné rozhodnutí si s sebou vzít či nevzít externí blesk je čistě na vás.

Samozřejmě výkonný blesk vám může poskytnout dobrou službu v přisvícení osob v popředí. Jenže zde je nutné s nastavením blesku zacházet velmi opatrně, abyste si popředí snímku s bleskem rušivě nepřepálili. V tomto případě je nejlépe nechat nastavení blesku v TTL režimu a v případné kolizi s přepaly na snímku na blesku použít zápornou korekci EV. Samozřejmě nám v tomto případě může podobnou službu zajistit také interní blesk na fotoaparátu, takže externí blesk není úplně nezbytné pro tento účel s sebou nosit.

Větší službu nám může externí blesk poskytnout v situacích, kde je na místě jen velmi slabé osvětlení a vy si potřebujete například posvítit zábleskem na stojící dav. V daném případě fotografujte pouze na režim blesku „Slow sync.“, který je synchronizován s delšími expozičními časy. Dosah blesku můžete maximalizovat zvyšováním citlivosti ISO.

Je dobré vzít v potaz také aspekt toho, že použitím blesku se vy jako fotograf okamžitě prozradíte, takže si vás hned všimne fotografovaný objekt a případný další záběr již ztratí kouzlo své bezprostřednosti.

Nastavení citlivosti ISO
Fotografování demonstrací, které se odehrávají za podmínek nevyhovujícího osvětlení, se neobejde bez nutnosti používat vyšší hodnoty citlivosti ISO. Vyšší ISO s sebou bohužel nese i vzestup šumu v obraze, což se nepříznivým způsobem podepíše na obrazové kvalitě snímků. Je tedy nutné se hned na začátku zamyslet, pro jaký účel pořízené fotografie použijeme.

Pokud chceme fotografie použít na tisk ve větším formátu, tak bychom neměli jít s citlivostí ISO výše než jsou hodnoty 800 -1 600 ISO (platí pro standardní amatérské zrcadlovky). V našem případě jsme věděli, že pořízené fotografie použijeme pouze v malém rozlišení na web, takže jsme si mohli dovolit snímat i na citlivost 3 200 ISO.

Obecně je tedy nutné si z vlastní zkušenosti zjistit, při jaké citlivosti lze z vašeho fotoaparátu snímek ještě vytisknout a kdy již to možné není. Tímto zjištěním se pak v reportážní praxi při nastavování citlivosti ISO řiďte. Obecně v dokumentární fotografii platí nepsané pravidlo, že je pořád lepší mít nějaký zajímavý záběr, byť na silně zašuměném snímku, než nemít fotografii žádnou.

Při fotografování ve špatných světelných podmínkách je dobře nezapomenout deaktivovat (pokud je používáte) různé režimy digitální optimalizace dynamického rozsahu, protože tyto funkce při fotografování například v noci znatelně zvyšují výskyt šumu ve tmavých oblastech snímku.

Vyvážení bílé barvy
Když fotografujete pouliční akci v podmínkách přirozeného osvětlení, tak při dnešní technické úrovni fotoaparátů není důvod nevěřit režimu automatického vyvážení bílé. Problémy s kalibrací bílé většinou nastávají při fotografování za pouličního osvětlení, kdy většina fotoaparátů má tendenci tíhnout k teplejšímu podání tónů barev.

V normálních fotografických situací, kdy nespěcháte a venku svítí jen jeden zdroj světla není nic jednoduššího, než využít v nabídce fotoaparátu některého z příslušných presetů pro kalibraci bílé (například režim „Žárovka“) či s použitím např. šedé tabulky provést manuální nastavení bílé barvy. Jenže při fotografování demonstrace nemusí být na podobné laborace čas a navíc v místě, kde se míchá dohromady několik zdrojů umělého osvětlení stejně nebude vyvážení bílé na snímku úplně optimální.

Z naší zkušenosti proto doporučujeme ponechat vyvážení bílé na automatice, vyjma případů, kdy při fotografování používáte blesk (v tomto případě nastavte kalibraci bílé na režim „Blesk“, jinak byste na snímku měli nepříjemný barevný kontrast mezi světlem blesku a barvou pouličního osvětlení).

Celou problematiku ohledně vyvážení bílé si pojistíme tím, že fotografujeme do surového formátu RAW, takže v případě potřeby můžeme kalibraci bílé barvy ve sporných situacích provést až doma na počítači.

Volba expozičního režimu
V oblasti tvůrčí fotografie je asi zbytečné podotýkat, že byste se měli vyhnout slepému důvěřování režimům plné automatiky. Pro dilema, který expoziční režim máme při fotografování demonstrace použít, nám tak zbývají pouze dvě možnosti: Poloautomatické režimy (priorita clony nebo času) a plný manuál.

Asi na první pohled nejideálnějším režimem se zdá mód plného manuálu, ale to nemusí platit ve všech situacích, zvlášť když fotíte dynamické akce. V tomto režimu máme plně pod kontrolou veškeré expoziční parametry a nejsme vydáni napospas občasné „libovůli“ expoziční automatiky, což je jeho nesporná výhoda.

Nejdříve si pomocí AV režimu priority clony naměříme pro danou scénu odpovídající expoziční čas, který posléze nastavíme spolu s danou hodnotou clony v režimu plného manuálu. Výhodou tohoto postupu je pak stejná expozice snímků i při fotografování scény, která obsahuje elementy, jenž mohou zmást expoziční automatiku.

Automatika fotoaparátu s celoplošným měřením expozice nemusí optimálně stanovovat expozici například u převahy bílých objektů (podexponovaný snímek) v záběru nebo v momentě, kdy se nám do obrazu dostane nějaký další zdroj světla (například lampy veřejného osvětlení či reflektory na demonstraci=výsledkem je rovněž podexponovaný snímek). Převaha tmavých objektů v záběru zase může automatiku přístroje vést k totální přeexpozici například dobře nasvícených elementů, které na snímku zabírají menší plochu.

Výše zmíněné neduhy automatiky, které patří mezi nevýhody používání poloautomatických režimů priority času a clony, tedy řeší manuální režim. Nicméně režim plného manuálu vyžaduje dostatek času, aby bylo možné kontrolovat náhledem na histogram na displeji, zda byl snímek naexponován dobře či nikoliv. Proč? Protože nevýhodou manuálního stanovování expozice je to, že poskytuje konstantní expozici snímků při nezměněných světelných parametrech scény. Jenomže při fotografování demonstrace, či jiných akcí, nemůžete předpokládat neměnnost scény. Demonstrace je totiž dynamickou akcí, kdy fotografujete děje, které se odehrávají v řádech sekund a tak často nemáte vůbec čas neustále ladit a kontrolovat manuální expozici. Jak tedy lze vyřešit dilema v rozhodování, kdy použít poloautomatiku a kdy plný manuál?

Nám se v reportážní praxi osvědčil následující postup. V situaci, kdy dominovalo přirozené světlo, kterého ovšem nebylo příliš, jsme nejčastěji používali režim Priority času spojený s automatickou volbou hodnoty citlivosti ISO s nastaveným limitem 800 ISO (eventuálně 1 600 ISO). Nastavili jsme si hodnoty expozičního času, o kterých bezpečně víme, že spolu se stabilizací objektivu povedou k pořízení nerozmazaného snímku (v našem případě to nejčastěji hodnoty mezi 1/80 až 1/25 s.). Obecně se říká, že na „zmražení“ pohybu normálně pochodují osoby by se neměl volit čas delší, než je 1/80 s.

Režim priority clony se nám v případě horších světelných podmínek příliš neosvědčil, protože nám často „házel“ delší expoziční časy, které vedly ke vzniku neostrého snímku. K našemu rozhodnutí samozřejmě přispěl fakt, že jsme používali univerzální objektiv s neúplně optimální světelností f3,5 – f5,6. Při záběrech vybraných osob v davu nám režim priority času stejně volili minimální clonová čísla, jenž se nám hodila pro „vypíchnutí“ zvolené osoby z davu pomocí malé hloubky ostrosti.

V případě, že by se na dané scéně v ten moment nějak rapidně změnily světelné podmínky (například nějakým reflektorem v záběru), tak by zakročila automatika formou nastavení nižší citlivosti ISO či volbou vyššího clonového čísla.

Pro záběry celého davu, kde jsme chtěli operovat s větší hloubkou ostrosti, jsme přiclonili v režimu AV Priority clony (používali jsme clonová čísla F5,6, F8 či F11. Nicméně těchto záběrů nebylo příliš. Do doby, než se setmělo, jsme tedy nejvíce používali režim Priority času.

Poté co se setmělo a na ulicích zavládlo světlo z lamp veřejného osvětlení, jsme v terénu kombinovali režimy Priority času a plného manuálu. Plný manuál se osvědčil ve většině situacích, kdy se nám prudce neměnily světelné podmínky (například pochod demonstrantů v ulicích. Nicméně na koncertě na Národní třídě se díky různým reflektorům měnily záběr od záběru světelné podmínky natolik, že jsme raději fotografovali pomocí režimu priority času.

Při fotografování na noční scéně v podmínkách městského osvětlení je důležité vědět, že největším problémem bývá paradoxně přeexpozice, než podexpozice. Riziko vzniku nehezkých přepalů je způsobené velkým rozpětím kontrastů mezi tmavými partiemi a zdroji umělého osvětlení. Navíc si musíme uvědomit, že při používání vyšších citlivostí ISO, ke kterému nás nutí nedostatek světla, se znatelně snižuje dynamický rozsah digitálních fotoaparátů.

Proto, pokud vás netlačí nedostatek času, si na LCD displeji kontrolujte histogramy pořízených snímků, přičemž si aktivujte zobrazení přepálených oblastí na snímku. V případě výskytu výrazných přepalů na snímku (vyjma zdrojů umělého osvětlení, které bývají vždy přepálené) pak adekvátně upravte nastavení expozičních parametrů (zvýšit hodnoty clony či času nebo snížit citlivost ISO anebo použít negativní kompenzaci expozice).

Postprocessing
Pravděpodobně největším problémem vašich fotografií, pokud jste fotografovali ve špatných světelných podmínkách, bude jejich zašuměnost v důsledku používání vysokých hodnot citlivosti ISO.

Pokud jste snímali fotografie v surovém RAW formátu, tak máte výhodu v tom, že můžete u snímků provést efektivnější redukci šumu až doma na počítači. Redukci šumu můžete provést buďto přímo v RAW editoru (například Lightroom, Aperture, Bibble Pro, Phase One, Zoner Studio 12 apod.) či použít některé specializované odšumovací programy, jako jsou například Nik Software Dfine, Noise Ninja, Neat Image, Noiseware apod.

Při odšumování snímku bychom měli klást prioritu na odstranění barevné složky šumu v obraze, která je nejvíce rušivá. Pokud je zašuměnost vaší fotografie nad síly odšumovacího softwaru, tak někdy pomůže převést snímek do černobílé podoby, kdy bude šum na fotografii spíše připomínat monochromatické zrno kinofilmových materiálů.

Zašuměné fotografie rovněž ztrácí ostrost v detailech, takže je můžete rozumně doostřit (například selektivně ve vrstvách aplikace Adobe Photoshop či Lightroom, kdy ostření aplikujete pouze na vybrané části v obraze). Nezapomeňte ovšem na to, že doostření fotografie musíte provést až na konci všech úprav snímku.

Reportážní fotografie také často vyžadují ořez, díky kterému je možné se na fotografii zbavit rušivých prvků, jenž odvádějí pozornost diváka od hlavního objektu. Při ořezu snímku je třeba dbát na to, aby vám po ořezu zůstalo dostatečné rozlišení fotografie pro její případné vytištění (pokud tedy zamýšlíte fotografii vytisknout). To znamená, že by rozlišení finálního snímku nemělo klesnout pod 2 Mpix (cca 1 600 x 1200 pixelů).

Na co se při fotografování demonstrace zaměřit

Poznámka:
Všechny níže uveřejněné snímky mají v textu článku pouze ilustrační roli.

Snažte se přijít o něco dříve
Na místo ohlášené demonstrace je vhodné přijít o něco dříve, než daná akce začne. My jsme se na demonstraci 17. listopadu na Albertově dostavili už přibližně ve 14.15h (akce měla oficiálně začít až v 15h). Díky dřívějšímu příchodu jsme měli čas si obhlédnout místo a popřemýšlet z jakých pozic poté budeme demonstraci fotografovat.

Je dobré si dopředu uvědomit, že po zahájení demonstrace se zde objeví velké masy lidí a fotograf bude mít pak notně ztíženou možnost dalšího manévrování. Proto ty záležitosti, které můžeme udělat dříve, neodkládejme na později, neboť potom už nemusí být možnost fotografickou „obhlídku“ zrealizovat.

Další výhodou brzkého příchodu na místo konání demonstrace je možnost zachytit přípravy a organizátory uvedené akce. Fotograf tak může pořídit snímky, které mohou dokumentovat spěch, stres či laškování organizátorů. Rovněž tak můžeme zachytit postupný nárůst demonstrujících lidí apod..

Hledejte v davu zajímavé tváře a prvky
Fotografování davových akcí je vždy tak trochu oříšek, neboť ve velké skupině lidí je obtížné separovat hlavní motiv od rušivých prvků. Proto je vhodné nejdříve v davu hledat lidi, kteří něčím z davu vystupují.

Odlišujícím elementem nějakých osob od ostatních lidí, může být například atypický výraz, charisma tváře, netradiční oblečení či jednání, kterým se daný člověk či skupina osob na sebe snaží upoutat pozornost. Typickým příkladem jsou jedinci, kteří někomu sedí na zádech a vyčnívají tak z davu.

Děti
Děti v demonstrujícím davu lidí jsou pro fotografa jedním z vděčných tématických prvků. Je to dáno tím, že děti se ještě neumějí příliš přetvařovat a dokáží být přirozeně bezprostřední. Na demonstraci se většinou ocitnou díky rodičům, kteří je na ni vzali a tak se buď při „dospělácké agitce“ znaveně nudí anebo vyvádějí všelijaké „skopičiny“. Z fotografování dětí na demonstraci proto mohou vzniknout zajímavé snímky.

Při komponování snímku s dítětem není občas od věci také vyzkoušet úhel záběru, který odpovídá perspektivě dětského pohledu. V praxi to například znamená si lidově řečeno „dřepnout“ s fotoaparátem směrem dolů, abychom se na děti nedívali jen z „dospěláckého“ nadhledu.

Fotografujte symboly a transparenty demonstrujících
Různé transparenty a symboly jsou obvyklým koloritem snad každé demonstrace. Vyjadřují názory protestujících či oslavujících lidí a z davu vizuálně výrazně vystupují. Transparenty navíc jasným způsobem spoluutvářejí atmosféru a ladění celé demonstrace a zároveň ji dobově zasazují do určitého rámce, který může být srozumitelný i pro nezúčastněného diváka, jenž si bude třeba pořízené fotografie po letech prohlížet. Byla by proto škoda si transparentů na demonstraci při fotografování nevšímat a nezačlenit je do portfolia pořízených snímků.

Zachyťte čas konání demonstrace
Pokud se Vám naskytne možnost na snímku zachytit informaci, přibližující čas či datum konání demonstrace, tak neváhejte a danou skutečnou zdokumentujte na fotografii. Datum či čas konání akce můžete nalézt například na nějakém plakátě, který se k dané demonstraci váže, či je dobré na snímku zachytit třeba hodiny. Tímto snímkem zvýšíte dokumentární hodnotu vašich pořízených fotografií.

Emoce
Emoce zúčastněných lidí k demonstraci patří a výrazným způsobem spolu ilustrují atmosféru demonstrace. Oslavy 20. výročí Sametové revoluce pochopitelně vyvolávaly na tváří přítomných lidí pestrou škálu emocí, takže by bylo nedostatkem tyto nálady veřejnosti nevyfotografovat. Proto dav lidí bedlivě pozorujte a snažte se najít osoby, ze kterých doslova „sálá“ určitá nálada a emoce a „zvěčněte“ je na svých fotografiích.

Hlavně nenápadně...
Pamatujte, že když fotografujete jednotlivce v davu, tak to musíte dělat tak, abyste přitom nebyli spatřeni ještě před pořízením snímku. V momentě, kdy si vás fotografovaný subjekt všimne, tak je veškerá emoční autenticita snímku pryč. Fotografovaný subjekt se na vás buď začne usmívat či na vás upře nechápavý pohled typu „proč mě fotí?“ anebo vám dokonce začne nasupeně spílat do „šmírujících ničemů“.

Při fotografování se snažte držet fotoaparát tak, abyste měli ruce pokud možno co nejvíce u těla. Jakmile totiž dáte při fotografování ruce příliš od těla, tak si vás fotografovaná osoba periferním viděním hned všimne.

Když plánujete fotografovat vybranou osobu davu zblízka, tak není dobré se k ní hned „okatě“ a přímočaře vydat. Lepší je se k vybranému člověku blížit v nenápadných obloucích, aby vás hned s fotoaparátem v ruce nezaregistroval. Poté, kdy jste od fotografovaného objektu v žádoucí vzdálenosti, jakoby ledabyle namiřte fotoaparát úplně jiným směrem, než se daná osoba nachází. Daná osoba si vás sice všimne, že fotografujete, ale protože si myslí, že fotografujete něco jiného, tak vás ignoruje. Za okamžik na danou osobu rychle namiřte fotoaparát, proveďte kvapně kompozici a stisknete spoušť a pak zase namiřte fotoaparát jiným směrem. Ve většině situací vám tato „finta“ vyjde a vy si budete bez problémů odnášet ve fotoaparátu kýžený snímek.

Pokud jste při fotografování zpozorováni, tak je dobré zachovat chladnou hlavu a na dotyčného se příjemně usmát. Ve většině případů tím zmírníte eventuální negativní rozpaky, které jste mohl u fotografované osoby vyvolat. Případně můžete dotyčnému slušně vysvětlit, že jste umělecký fotograf, a že jste ho fotografoval proto, že vás na něm zaujalo to a to apod..

Ne všichni fotografovaní lidé musejí být nekonfliktní povahy. Na demonstracích se můžete setkat i se členy radikálních hnutí, kteří často nemají k násilí daleko (zvlášť, když jsou „posílení“ alkoholem apod.). Je proto bezpečnější se těmto jedincům buďto vyhnout, nebo je fotografovat z uctivé vzdálenosti. S určitou mírou nadsázky by si fotograf v těchto situacích měl počínat podobně jako „odstřelovač“, který musí splnit „úkol“ jednou „střelou“ a jenž po „výstřelu“ okamžitě mění svoji pozici, aby nebyl zpozorován.

Nadbíhejte demonstračnímu davu
U nestatických demonstrací, při kterých průvod lidí někam směřuje podle určitého plánu, je dobré se snažit davu, poté co se vydá na pochod, různě nadbíhat, abyste byli na určitých místech o něco dříve, než tam dorazí čelo průvodu demonstrantů. Užitečnou pomůckou je přitom samozřejmě znalost plánované trasy průvodu a jeho časový harmonogram. K tomuto účelu je ideální použít různých místních zkratek a používat mapu, která vám případně napoví, kudy se nejlépe vydat.

Skutečnost, že budete na určitém místě o krok napřed, než průvod demonstrujících lidí, vám poskytne cenný čas, který můžete využít volbou a následným „obsazením“ nějakého vyvýšeného místa, ze kterého „plynoucí řeku“ demonstrantů budete nerušeně fotografovat.

V případě námi fotografované akce byly na několika místech zřízeny zastávky, které kopírovali průběh původního pochodu před 20. lety, který předcházel nechvalně proslulému zákroku proti demonstrantům na Národní třídě. Na některých „záchytných bodech“ průvodu bylo tak možné ještě před příchodem hlavního proudu demonstrantů zachytit organizátory akce a některé zajímavé účastníky, kteří tam na čelo průvodu čekali (např. na Albertově poblíž botanické zahrady). Atmosféra „napjatého čekání“ byla příjemnou příležitostí zde pořídit několik fotografií.

Když pozorovatel fotí pozorovatele
Nikde není psáno, že na demonstraci musíte notoricky fotografovat pouze demonstrující lid. Fotograf je svým způsobem od přírody pozorovatel a tak může být vizuálně záhodné snímat i ty lidi, kteří demonstraci zvědavě pozorují (například lidé v oknech či na vyvýšených místech).

Velké demonstrace obvykle provázejí různé uzávěrky a tak není špatné obrátit objektiv aparátu také na lidi, které konaná demonstrace nějak omezuje a frustruje (například čekající kolony aut a jejich „nerudní“ řidiči apod.).

Buďte ve střehu a hledejte akci
Davová demonstrace je velmi živelným procesem, který téměř každou chvíli předkládá fotografovi širokou paletu potencionálních rozhodujících okamžiků. Tyto děje, jejichž „režisérkou“ bývá často sama „náhoda“, trvají jen velmi krátce. Proto, aby tyto rozhodující okamžiky fotograf nezmeškal, je nutné, aby byl fotograf neustále ve střehu a v případě, že se něco stane, byl schopen se na místo daného incidentu rychle přemístit. Spolehlivými „indikátory“ nějaké „akce“ můžou být například blikající majáky záchranné služby či vozidel policie.

V našem případě jsme, v půli cesty k Národní třídě (zhruba v oblasti Galerie u Mánesa), uslyšeli detonaci a posléze viděli, jak po náplavce vltavského nábřeží zběsilou rychlostí uháněla policejní auta směrem k Železničnímu mostu na Výtoni. Na nic jsme tedy nečekali a pustili se rychlým sprintem na dané místo. Díky tomu jsme mohli být svědky doznívajícímu zákroku policejních těžkooděnců vůči konfliktní skupině pravicových radikálů. Byla to sice záležitost „štěstí“, ale tím, že je fotograf ve střehu a je připraven rychle jednat, se naplňuje podstata lidového rčení, že „štěstí přeje připraveným...“.

Volba dobrého pozorovacího místa je klíčová
Dav demonstrujících lidí je efektní snímat z nějakého vyvýšeného místa, ze kterého vidíte nad hlavy demonstrantů a můžete na snímku zachytit masu davu jako takovou. Ne vždy je ovšem snadné přímo na místě takovou vyvýšenou pozici najít hned napoprvé (pokud tedy s sebou nemáte přímo „štafle“...).

Nicméně po troše pátrání lze většinou nějaké vyvýšené místo nalézt. Posloužit mohou v tomto směru například lavičky, stojany pouličních lamp. Improvizovanou pomůckou se v tomto směru může osvědčit i například obyčejný monopod, na který je možné připevnit fotoaparát a pomocí samospouště či dálkového ovládání s ním nad sebou pořizovat snímky davu lidí z nadhledové perspektivy.

V našem případě jsme si po příchodu na Národní třídu, kde se konal závěrečný koncert a jenž již byla z velké části zaplněna lidem, povšimli, že dobré pozorovací stanoviště se nacházelo v prostorách obchodního domu „My“. Nebyli jsme sice sami, koho již tento „spásný“ nápad napadl, nicméně jsme nelitovali, protože jsme měli odtud zaplněnou Národní třídu jako na dlani. Jako další dobré stanoviště pro fotografování jsme použili ozdobný stojan u laviček z boku velkého pódia, kde kupodivu nikdo nestál. Z toho místa jsme mohli pohodlně snímat velkou část obecenstva.

Komponujte, tvořte, experimentujte
U dokumentární fotografie jde v první řadě o obsah a určité sdělení a tak zde vzniká určitá benevolence vůči některým kompozičním přešlapům a případně zhoršené technické kvalitě snímků (například zašuměnost fotografie). Nicméně tato tolerance se vztahuje pouze na situace, kdy je evidentní, že fotograf díky rychlému sledu události či situaci v místě konání akce, neměl čas provést perfektní kompozici. Fotograf by se tedy neměl vědomě či z nedbalosti dopouštět technických chyb ve fotografii, když má možnost a prostor promýšlet budoucí záběr.

Proto, pokud můžete, určitě se snažte v praxi využít pravidla kompozice (např. respektování pravidel zlatého středu, využití dominance kontrastem, technika kompozičního rámování atd.), zkoušet fotografovat z neobvyklých úhlů záběru či různě experimentovat s pohybovou neostrostí (například Panning technika). Vizuálně zajímavé mohou být hrátky s nízkou hloubkou ostrosti a záběry detailů vybraných předmětů demonstrantů (například fotografování detailů odpadků na ulici poté, co z ní demonstranti už odešli atd.) apod..

Nebojte se při fotografování různě experimentovat, využijte výhody digitálních fotoaparátů, kdy vás pořízená fotografie prakticky nic nestojí a můžete tak pořizovat libovolné množství snímků. Díky těmto technikám můžete své snímky znatelně odlišit od „cvakajících momentek" většiny lidí, kteří na daném místě fotografovali bez rozmyslu jen tak pro zábavu.

Závěr

Tento článek si nekladl za cíl problematiku fotografování demonstrace dokonale vyčerpat. Pouze jsme chtěli nastínit a zprostředkovat Vám několik praktických postřehů z oblasti reportážní fotografie, které jsme v „terénu“ načerpali a u kterých nám dávalo smysl je v článku zmínit.

Výše zmíněné tipy a triky se váží spíše k oblasti dokumentární fotografie, než k žánru profesionální reportáže, jejímž úkolem je spíše zdokumentovat demonstraci jako celek. To znamená, že opravdová reportáž by měla zachytit danou akci chronologicky (tzn. např. fotografovat začátek, průběh a konec) a měla by rovněž pokrýt všechny důležité body programů (například to obnáší vyfotit všechny řečníky a vystupující na pódiu; spolupracovat s organizátory; využívat profesionální akreditace, jenž by vám umožnila privilegovaný přístup do zákulisí a na ideální místa blízko pódia apod.).

Pokud bychom měli v duchu profesionální fotoreportáže přistupovat k opravdu serióznímu zdokumentování tak velké akce, jakou oslava 20. výročí Sametové revoluce bezesporu byla, tak by k tomu byla potřeba mít dobře sehraný tým alespoň 2-3 fotoreportérů, jenž by byl rozmístěný na různých místech. To ovšem nebyl náš případ.

Cílem tohoto článku je proto pouze inspirovat začínající fotografy, které láká oblast pouliční fotografie, k fotografování podobných akcí, jenž jsou plné zajímavých situací a dávají fotografovi šanci pořídit vizuálně působivé snímky. Přejeme vám tedy dobré světlo a štěstí při fotografování obdobných pouličních akcí.

Poznámka:
Byli jste na dané demonstraci i vy? Chcete se podělit o své fotografické zkušenosti a dojmy z uvedené demonstrace (či jiné podobné akce) s ostatními čtenáři? Neváhejte a přispějte s nimi do diskuze pod tímto článkem. Děkujeme.