Fotografujeme na koncertech I. - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

2. března 2009, 00.00 | Rockové ale i jiné koncerty, divadelní představení, balety, předtančení na maturitních plesech - to vše jsou pro fotografy velmi obtížné scény. Černé pozadí a typicky bodově nasvícené popředí vytváří vysoký kontrast i prudce se měnící světelné podmínky. A společně s různými barevnými efekty tvoří přímo fotografické peklo. Přesto vše se ale dají pořídit krásné snímky!

Pořizování snímků lidí při různých představeních za nízké hladiny osvětlení, navíc vysoce kontrastního a barevného, rozhodně patří mezi fotografické výzvy. A nezáleží tolik na tom, zda se jedná o rockový koncert, divadlo či například balet. Strategie se pochopitelně mění pokud máte lístek do 50.řady a nemáte oficiální povolení k fotografování či naopak zda jste oficiálním akreditovaným fotografem s volným pohybem. Jenže je to zbraň dvousečná - v tom druhém případě máte sice mnohem větší možnosti ale také výrazně větší zodpovědnost - snímky prostě pořídit musíte!

Pojďme si projít celou strategii na případové studii snímků z koncertů muzikálové zpěvačky Ivy Marešové (divadlo TaFantastika, alternace Lucie Bílé v řadě muzikálů), která se svojí skupinou 999 právě vydala sólové debutové album "Na křídlech koní". Snímky byly pořízeny na jejích koncertech u příležitosti uvedení CD na trh a koncerty byly i plné různých hostů - například Michala Pavlíčka, Davida Krause, Václava Noida Bárty, Vojty Dyka a dalších. Snímky včetně MP3 vzorků muziky lze nalézt na jejich webových stránkách zde. Vedle koncertů jsou použity i snímky z jiných akcí ilustrující jednotlivé situace.

I když světelné podmínky na koncertech bývají velmi obtížné, při respektování určitých zásad se dají pořídit dobré snímky.

Na blesk většinou zapomeňte
Hned v úvodu je třeba upozornit na velké nebezpečí, které se týká použití blesku. Sice jeho použití není možné zcela vyloučit, ale v drtivé většině případů je zcela nevhodné. Jednak bývá z logických důvodů často zakázaný ale zejména blesk zcela zlikviduje světelnou atmosféru. Navíc barva blesku se typicky neshoduje s barvou použitých světel na scéně a tak blesk snímky barevně zcela "zabije". Paradoxní ale je, že automatika jej vždy zapne! Uvažuje totiž poměrně jednoduše: "Je-li málo světla, zapni blesk". Proto automatiku nejen z tohoto důvodu obvykle použít nelze.

Proto když zapnete blesk, tak pamatujte:

• Blesk velmi ruší hudebníky i publikum a často není dovolen.
• Přímý blesk nasměrovaný vpřed nedokáže dobře exponovat na jednom snímku různě vzdálené předměty. Jinými slovy - přímým bleskem lze dobře exponovat jen jednu vzdálenost, obvykle popředí.
• Dosah přímého blesku v metrech je:
                  Směrné číslo blesku / Aktuální clonové číslo * ISO faktor
  kde ISO faktor je 1 pro ISO 100, 1.4 pro ISO 200, 2 pro ISO 400, 2.8 pro ISO 800 a 4 pro ISO 1600.
• Přímý blesk na větší vzdálenost rozzáří cigaretový kouř a prach a výsledek je často velmi špatný.
• Blesk odrazem potřebuje bílý (nebo alespoň světlý) strop v rozumné výšce a na rozdíl od přímého blesku vysvítí celý prostor rovnoměrně, což bývá ale často velmi nepěkné.
• Dosah odraženého blesku o strop je několikanásobně menší, záleží na vzdálenosti a odrazivosti stropu.
• Jakkoliv použitý blesk je velmi silné světlo bílé barvy které se do scény přidá a tím často potlačí či zcela "přepláchne" původní světelnou atmosféru.

Použít blesk je problematické z mnoha důvodů. Jednak obvykle svým výkonem nedokáže vysvítit rovnoměrně celý prostor, ale zejména zcela zabije atmosféru a původní barvy. Navíc osvítí cigaretový kouř a prach a snímky vypadají jako za záclonou. Blesk proto funguje dobře jen na krátké vzdálenosti.

Body uvedené výše lze shrnout tak, že blesk lze použít spíše na krátké vzdálenosti (například 3 metry), kdy je cílem osvítit bezpečně popředí (snímek je nutný, něco se tam děje) a kdy není nutné zachovat světelnou atmosféru. Příkladem může být vlastní akt křestu CD při koncertě, kdy nejde o světelnou atmosféru, ale dokument/reportáž.

U tohoto snímku z fyzického křestu CD nebyla cílem atmosféra, ale ryzí dokument. Byl proto použit blesk, navíc v tomto okamžiku hudebníky ani publikum nijak výrazně nerušil. Blesk ale funguje jen na popředí - pozadí je opět tmavé.

Naopak jít do tohoto snímku z bleskem by bylo ryzí šílenství. Blesk by zcela přepláchl jevištní světla a snímek by byl nepoužitelný. Navíc snímek byl pořízen poměrně z dálky a tak by cigaretový kouř a prach napáchaly na snímku již nepěkné škody. A do třetice, blesk z dálky by osvítil i pozadí (rozdíl vzdálenosti mezi pozadím a popředím není velký), což rozhodně není cílem, snímku tato přirozená atmosféra sluší.

Stativ, monopod či zcela bez nich?
Velké nebezpečí je pohyb. Nikdo nedokáže udržet fotoaparát zcela v klidu a stativ obvykle není z praktických důvodů možné použít. Jednak výrazně komplikuje reportážní pohotovost, ale také diskrétní a inkognito pohyb po scéně velmi komplikuje. Jeho roztažené nohy ve tmě rády sráží všechno možné včetně kabelů, nehledě na časté prostorové i časové omezení. Jistou službu by mohl poskytnout monopod, ale i on je jen kompromisem. Největší svobody pohybu, nejmenší riziko nehody i největší diskrétnosti tak dosáhnete logicky bez nich, z ruky.

Monopod má výrazně vyšší reportážní pohotovost než stativ a přitom výsledky jsou překvapivě dobré. Nejvyšší svobody ale dosáhnete z ruky.

Pozor na expoziční čas při práci z ruky
Při práci bez stativu a monopodu je ale třeba řešit a nepodcenit rozhýbání snímku. Z ruky se dá udržet cca převrácená hodnota ohniska, máte-li možnost se opřít rameny o zeď či lokty o pódium možná udržíte čas cca 3x delší. V každém případě ale 70 mm ohnisko vyžaduje nejvíce 1/20 sec a 200 mm ohnisko alespoň 1/60 sec. Počítejte ale s tím, že tyto časy jsou již výrazně za bezpečným časem (!) a tak mnoho snímků může být na vyhození a na snímky je třeba se velmi pečlivě soustředit a maximálně se všude možně opírat.

Stabilizátor obrazu
Výše popsanou situaci může výrazně zlepšit stabilizátor obrazu a je vcelku lhostejné zda je v objektivu nebo v těle přístroje. Nepřeceňujte ho však! Sice umožní používat delší časy z vašeho pohledu (zastaví chvění vašich rukou) ale nijak nepomůže s omezením pohybu hudebníků či herců na scéně! Jinými slovy - stabilizátor vyřeší vás, ale ne pohyb fotografovaných objektů. Máte tedy o starost méně, ale celkový problém vyřešen rozhodně není.

Jak se hýbou hudebníci/herci
Na koncertu, divadle atd. rozhodně nefotografujete nehybnou scénu, ale naopak velmi dynamické a pohyblivé objekty - hudebníky/tanečníky/herce! A ty nedokáže zastavit žádný stabilizátor obrazu ale jen a pouze krátký expoziční čas. Pamatujte, že na běžně se pohybující lidi (žádné skoky, otočky či prudké pohyby) potřebujete alespoň 1/60 či lépe 1/80 sec.

Světelnost
Pro podobné obtížné světelné podmínky je pravým požehnáním světelný objektiv. A stabilizátor v tomto případě světelnost nenahradí, protože není možné prodlužovat expoziční čas nad zmíněnou 1/60 - 1/80 sec. Jinými slovy - stabilizátor by umožnil fotografovat z ruky delším expozičním časem, ale to by se zase rozmazali hudebníci svým vlastním pohybem. Světelnost na rozdíl od stabilizátoru umožní exponovat kratším časem a tak vyřeší jak pohyb fotografa (třes rukou) tak pohyb hudebníků.

Objektivy
Otázkou zůstává, zda je lepší použít pevná ohniska - například vynikající a levný objektiv 50 mm/1.8 nebo například 20 mm/1.8 - či spíše zoom objektivy, které ale v nejlepším případě dosáhnou světelnosti jen 2.8 - například klasický rozsah 24-70 mm/2.8 nebo 70-200 mm/2.8. Kompromis je jasný - skvělá světelnost pevných ohnisek výměnou za pohotovost zoomu. Máte-li dost času například po celou dobu koncertu, je dobré vystřídat oboje. Díky vynikající světelnosti pevných ohnisek vám sice vyjdou kratší časy a nižší ISO, díky absenci zoomu můžete ale minou zajímavý záběr.

Světlo
Většina koncertů, baletů atp. má vcelku standardní nasvícení - bodové světlo (spot) na hlavního aktéra (např. zpěváka kapely) a dále "trochu" světla na zbytek. Uvedený zbytek scény je často nasvícen barevně, různě intenzivně a buď se pohybují aktéři, takže se na nich světlo mění podle jejich pohybu, nebo se pohybují světla. V každém případě se ale jedná o vysoce kontrastní a nestálé světlo různé barvy. Navíc i přes relativní sílu reflektorů je ho pro fotografii zoufale málo. Je tedy plně na místě hovořit o fotograficky velmi obtížných světelných podmínkách.

Příště se podíváme na expozici, barvy, ostření, hloubku ostrosti a kompozici snímků.