Canon PowerShot G1 X v testu - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

canon_g1x_test130px

canon_g1x_test130px

15. března 2012, 00.00 | PowerShot G1 X je od základu po detaily koncipován tak, aby uspokojil potřeby a představy náročných fotografů. A vzbudil velkou pozornost, neboť tím „základem“ je velký obrazový snímač, téměř tak velký, jako jsou snímače formátu APS-C, používané u amatérských a poloprofesionálních zrcadlovek Canon EOS.

Už v prvním článku, ve kterém jsme PowerShot G1 X podrobněji představili, jsme v této souvislosti uvedli, že výrobce použil velký senzor proto, aby příznivě ovlivnil kvalitu celkové reprodukční charakteristiky obrazu. Kladný vliv na obrazovou kvalitu má i obvod s procesorem DIGIC 5 s technologií iSAPS a také nový objektiv. Ten má sice kratší rozsah ohniskové vzdálenosti, ale je zřejmé, že i to je určitá daň za zvýšení kvality obrazu. Zatímco G12 má pětinásobný zoom 6,1–30,5 mm 1:2,8–4,5 a u formátu kinofilmu odpovídá rozsahu 28–140 mm, nový G1 X má čtyřnásobný zoom 15,1–60,4 mm 1:2,8–5,8 a po přepočtu na 35mm formát odpovídá rozsahu 28–112 mm. Koeficient pro přepočet ohniskové vzdálenosti s ohledem na menší formát snímače ve srovnání s políčkem kinofilmu je přibližně 1,855×.

Obrazový snímač typu CMOS s efektivním rozlišením 14,3 Mpx má rozměry aktivní plochy 18,7 × 14 mm. Senzory formátu APS-C u zrcadlovek jako EOS 7D, 60D nebo 600D mají rozměry 22,3 × 14,9 mm. Velikost pixelů a struktura je stejná jako u 600D a plocha je přibližně 6,3× větší než u modelu PowerShot G12 (1/1,7 palce a 7,44 × 5,58 mm). Rozdíl je také u poměru stran obrazu. Zatímco zrcadlovky mají „kinofilmový“ 3:2, snímač u G1 X má stejně jako u G12 poměr „digitální“ 4:3. Senzor G1 X je tedy o 20 % menší než senzory APS-C u zrcadlovek Canon, ale také počet pixelů je přibližně o 20 % nižší než u 18megapixelového snímače zrcadlovek Canon. Jeho konstrukce i základní řešení pixelů jsou tedy vhodně sladěny. A pro širší srovnání: senzor G1 X je více než dvakrát větší než palcový snímač fotoaparátů Nikon 1, o 16 % větší než jsou snímače 4/3 standardu používané ve fotoaparátech Olympus a Panasonic, více než čtyřikrát větší než snímač ve fotoaparátu Fujifilm X10 a více než šestkrát větší než snímač předchozího modelu PowerShot G12.

Faktem je, že PowerShot G1 X můžeme brát jako odpověď výrobce na otázku, která „visela ve vzduchu“ minimálně od posledního veletrhu Photokina, zda také Canon rozšíří svoji nabídku o kompaktní modulární systém. Je zřejmé, že nyní zvolil jiné řešení: nabídl kompaktní fotoaparát s pevně připojeným objektivem, který díky velikosti a typu snímače a dalším základním systémům přiblížil svým zrcadlovkám pro amatérské fotografy, typicky modelu EOS 600D. A faktem je, že řada uživatelů požaduje výkonný, bohatě vybavený fotoaparát, umožňující pořizovat technicky kvalitní snímky, který má pružné a pohotové ovládání a není u něj třeba měnit objektivy. Není třeba dokupovat různé objektivy. Někteří jej přirozeně mají jako doplnění pro svou zrcadlovku či zrcadlovky EOS a systémové vybavení včetně externích blesků, které jsou koneckonců použitelné i ve spojení s G1 X, ale je zřejmé, že bude i řada těch, kdo si nový fotoaparát pořídí namísto zrcadlovky EOS nebo kompaktu s výměnnými objektivy od některého z konkurenčních výrobců.

Ovládání a vybrané detaily
PowerShot G1 X je ovšem především třeba srovnávat s předchozím modelem G12. Pro základní porovnání lze využít tuto ilustraci, porovnávající ve dvou řadách oba modely při pohledu zepředu, zezadu a shora. Je zřejmé, že G1 X je trochu větší a ještě robustnější než G12. A není to jen kvůli velikosti čipu, zvětšeno je úchopové madlo s elegantněji zapuštěným předním otočným kolečkem pro změny základních parametrů expozice i rychlé volby nabídek, ale hlavně mnohem větší je objektiv a jeho objímka. A i když má G1 X obdobné rozložení ovládacích a kontrolních prvků jako G12, změny jsou zřejmé na první pohled.

U G1 X zmizel kruhový ovladač korekce expozice z levé horní části. Byl přesunut na jednu osu s voličem režimů expozice, kde nahradil otočný volič základní řady hodnot citlivosti. Hodnoty citlivosti se komplet volí pomocí vyhrazeného tlačítka na zadní stěně, které je součástí souboru ovladačů, tvořících určitý typ „multifunkčního voliče“.

Vlevo nahoře má G1 X umístěný výsuvný blesk s posuvným ovladačem, G12 má blesk pevně uložený a ovládací tlačítko součástí multifunkčního voliče. Samozřejmostí jsou standardní sáňky Canon pro externí zábleskové jednotky Speedlite EX a další kompatibilní externí příslušenství. Na pravé straně také zůstalo tlačítko pro zapnutí a vypnutí přístroje, které zeleně svítící diodou indikuje, že je fotoaparát zapnutý, a nově tvarovaná spoušť s prstencem ovladače zoomu.

Zoomující optický průhledový hledáček je řešen obdobně jako u předchozího modelu, včetně dioptrické korekce. Podle mě by mu slušela měkká očnice a mohl by být „posazen“ výše nad úroveň displeje pro pohodlnější použití. Nicméně je výborné, že ho fotoaparát má, usnadňuje snímání v situacích, kdy to je s použitím displeje možné jen s obtížemi, třeba za ostrého svitu slunce, nebo naopak za nízké hladiny osvětlení, anebo „jen“ pro úsporu elektrické energie.

Hledáček je jako u předešlého modelu poměrně malý, poskytuje asi 80% zobrazení snímané plochy a v základním nastavení až asi do nastavení 70mm ohniska zabírá částečně i objektiv. Vedle okuláru jsou opět dvě LED, které indikují stav přístroje. Horní zeleným svitem potvrzuje zaostření, spodní přerušovaným oranžovým svitem upozorňuje, že zaostření selhalo, a stálým svitem indikuje připravenost blesku.

Nový barevný monitor je stejného typu, tedy PureColor II VA TFT LCD, ale je o něco větší než u G12, a hlavně má vyšší rozlišení. Předešlý model má displej s délkou úhlopříčky 7 cm (2,8 palce) a s rozlišením cca 461 kpx, G1 X má úhlopříčku 7,6 cm (3 palce) a rozlišení cca 920 kpx (VGA). Oba poskytují přibližně 100% pokrytí záběru, mají funkci Quick-bright LCD – jas nastavitelný v pěti úrovních a široký pozorovací úhel. A v obou případech jsou obrazovky pro maximální pružnost využití umístěny na výklopném a otočném panelu.

Displej umožňuje různá zobrazení včetně živého histogramu a pomocných linií pro přesnou kompozici. A také elektronickou vodováhu – umělý horizont, umožňující správně polohovat fotoaparát. Podle polohy indikátoru na displeji, který používá informace ze senzoru lineárního posunu, můžeme pohotově kontrolovat a ovládat vychýlení fotoaparátu. Na stupnici je 15 dílků vpravo a vlevo od středové polohy, každý dílek odpovídá přibližně jednomu úhlovému stupni. Jak vidíte z připojených pohledů na displej, je-li dosaženo vodorovné polohy, v centrální části indikátoru se zobrazí výrazná zelená ploška. Indikátor polohy fotoaparátu je třeba zkalibrovat.

A ještě dvě sady ukázek, jaká zobrazení displej nabízí. Poslouží při volbě ostřících bodů systému automatického zaostřování AiAF, jejich polohy i velikosti, a to s využitím FlexiZone AF/AE (velikosti jsou dvě, normální a malá). Přístroj má 9 ostřicích bodů, funkci detekce obličeje v záběru, jednobodové ostření, u něhož je dostupná jakákoli pozice, pevný rámeček i výběr a sledování obličeje, přičemž pak je AF rámeček detekce obličeje spojen s poměrovým měřením expozice, nabízí režimy po jednom snímku, při souvislém snímání, Servo AF/AE a Tracking AF pro sledování objektu v pohybu. Nechybí pomocný paprsek AF – velkou, bíle svítící diodu vidíte na snímku u okénka průhledového hledáčku. K dispozici je také funkce automatického posouvání zaostření – autobracketing zaostření (přístroj má také expoziční bracketing, pro vyvážení bílé tuto funkci nenabízí).

Přístroj umožňuje i ruční ostření. A také v tomto funkčním režimu sehrává zobrazení na displeji důležitou úlohu, zejména pro zvětšení vybrané oblasti záběru pro realizaci přesného zaostření, ale rovněž pro grafické znázornění nastavené zaostřovací vzdálenosti. Připomeňme si, že nejkratší zaostřovací vzdálenost je 20 cm od předního členu objektivu v režimu makro a se zoomem v oblasti širokých úhlů zobrazení.

U ovládacích prvků na zadní straně je největší změnou nové, typicky označené tlačítko pro zahájení a ukončení natáčení videozáznamu. Je umístěno v pravém horním rohu místo tlačítka pro blokování AE/FE, které je posunuto níže místo tlačítka pro volbu režimu měření expozice... Umístění vyhrazených tlačítek pro video a pro volbu citlivosti ISO spustilo jakýsi „malý kulový blesk“ přesunů tlačítek, jak je vidět na připojené srovnávací ilustraci. Samostatná volba ručního ostření byla přidružena k samostatné volbě makrorežimu a místo nezbylo na přímé tlačítko pro aktivaci samospouště, respektive volby způsobu snímání. Tato volba je dostupná v nabídce funkcí, která se vyvolává stiskem středového tlačítka FUNC/SET.

Na svých místech jsou tlačítka pro prohlížení snímků a tlačítko 'S' přímého přístupu s uživatelsky stanovenou funkcí. Jen se po zvýšení počtu volitelných funkcí z deseti u G11 na 18 u G12 nyní zase jejich počet snížil, a to na 15, pokud nepočítáme volbu bez přiřazené funkce. Jaký je výběr, ukazuje sejmutá obrazovka. Kromě volby Nepřiřazeno je to i-Contrast, Vyvážení bílé, Uživatelské vyvážení bílé 1 a 2, Mé barvy, Režim snímání, Samospoušť, ND filtr, Poměr stran obrazu, Typ obrazového souboru (RAW/JPEG), Servo AF, Stabilizace obrazu, Blokování AF, Digitální telekonvertor a Vypnutí displeje. Důležité funkce jsou přirozeně dostupné také prostřednictvím nabídky funkcí.

Objektiv G1 X má velký průměr, neuzavírá ho tudíž lamelová automatická krytka jako u G12, ale „klasická“ samostatná krytka s uchycením typu „klip“ a opatřená poutkem, které zabraňuje jejímu pádu a ztrátě. Součástí konstrukce objektivu je systém optické stabilizace obrazu nejnovější verze, umožňující snímat z ruky časy o 4 EV delšími, než které by bylo třeba použít bez stabilizátoru, a nabízející inteligentní řízení v režimu Smart Auto. Nejvyšší clonové číslo je 16 v celém rozsahu zoomu, hodnota nejnižšího clonového čísla se liší v závislosti na ohniskové vzdálenosti: u 28 mm je 2,8; u 35 mm je 3,5; u 50 mm je 4,5; v rozsahu 85 až 110 mm je 5,6; u 112 mm je 5,8. K dispozici je vestavěný tříkrokový šedý neutrální filtr, který kupříkladu umožňuje použít delší časy závěrky pro záměrné výrazné rozostření pohybujících se objektů, typicky tekoucí vody v potoce.

Objektiv nemá závit pro přímé připojení snímacího filtru. Jak je u fotoaparátů PowerShot řady G standardem, také u G1 X je opatřen ochranným krytem, který lze po stisku tlačítka vlevo dole uvolnit a sejmout. Ukrývá bajonet, který umožňuje připojit adaptér FA-DC58C a teprve k němu lze připojit standardní 58mm filtry. Canon nabízí kruhový polarizační filtr PL-C B, neutrální šedé filtry ND4X-L a ND8X-L, ochranné a UV filtry, Softmat č. 1 a 2. Dokoupit je možno také sluneční clonu. Škoda, se připojuje stejně jako filtry, tudíž ji nelze používat současně s filtrem. Připojit je možno také makroblesky Canon: k dispozici je redukce MLA-DC1 umožňující použít kruhový makroblesk nebo dvojitý blesk ze systému EOS. Připojit lze případně i kompatibilní předsádkové čočky.

Jako zdroj energie je použita 7,4V dobíjecí lithio-iontová baterie NB-10L s kapacitou 920 mAh, což představuje „energii“ 6,8 Wh. Má o 13 % nižší kapacitu než baterie NB-7L používaná v G12. Přitom G1 X má větší snímač a mírně větší displej s vyšším rozlišením. Každopádně na plné nabití je možno pořídit méně snímků: asi 250 oproti 370 u G12 (podle normy CIPA). Dokoupit je možno adaptér pro napájení z elektrické sítě ACK-DC80. Pro kabel je připraven otvor zakrytý miniaturním posuvným segmentem na boku přístroje, viz detaily v červených oválných rámečcích. Jak vidíte ze snímku spodní části se zavřeným krytem prostoru baterie a paměťové karty, závit pro stativ je usazen hned vedle tohoto krytu, tedy jednak výrazně mimo podélnou osu objektivu, ale hlavně to znamená, že pokud je fotoaparát upevněn ke stativu, není možné kryt otevřít a dostat se k baterii a ke kartě, aniž by byl fotoaparát ze stativu sejmut, respektive odpojen od rychloupínací destičky. A o tom je dobré předem vědět.

Konektory jsou pod jedním pevným krytem. Nahoře je kombinovaný digitální konektor sdružující USB 2.0 a výstup AV (PAL/NTSC), uprostřed zdířka pro kabelovou dálkovou spoušť RS-60E3 a dole výstup mini HDMI kompatibilní s CEC, tudíž přehrávání videoklipů a prohlížení obrázků na HDTV lze řídit jen pomocí dálkového ovladače televizoru.

Výběr zkušebních fotografií z uživatelského testu

Celková obrazová kvalita je výborná. Struktury jsou velmi kvalitní, se zanedbatelným třepením, hrany jsou prakticky bez zvýšeného kontrastu. Ten je v defaultním nastavení celkově vyšší. Na to je třeba myslet a „ohlídat si“ správnou expozici, pro což je ovšem fotoaparát bohatě vybaven. K dispozici jsem měl předprodukční, ale "ostrý" přístroj s firmware 1.0.

Obraz z reálného prostředí pro posouzení ostrosti a prokreslení jemných detailů obrazu při dvou hodnotách citlivosti. Vlevo ISO 200 (čas expozice 1/6 s), vpravo ISO 1600 (čas 1/50 s); clona byla 6,3 a ohnisková vzdálenost 32,46 mm.

Nový objektiv vykazuje menší optické zkreslení obrazu u nejkratší ohniskové vzdálenosti než objektiv u dvou předchozích modelů, G12 a G11. A u nejdelšího ohniska je zcela minimalizované, ale to bylo i u předešlého objektivu s delším rozsahem ohniskové vzdálenosti. Dobře optimalizované je i tmavnutí obrazu směrem do rohů a minimalizovaná je také barevná odchylka na hranách, přechodech jas/stín, zejména v okrajových oblastech obrazu.

Barevné podání je při standardním nastavení a za běžného osvětlení v exteriéru realistické. Žluté žárovkové světlo automatika vyvážila s velmi malým posunem k teplejšímu podání, režim Žárovka byl vcelku přesný, s lehce chladnějším nádechem. Příjemné je uživatelské řešení pro jemné doladění vyvážení, a to i u plně automatického režimu – včetně indikace použití předního otočného voliče.

Pro vyvážení bílé barvy a tedy i celkového barevného podání slouží plná automatika s tím, že je k dispozici i vyvážení bílé s detekcí obličeje a v režimu Smart Auto široká korekce vyvážení, a připraveno je sedm přednastavených režimů: Denní světlo, Zataženo, Žárovka, Zářivka, Zářivka H, Blesk, Pod vodou. Základní nastavení lze jemně korigovat, a to i u plně automatického režimu. Možné je také provést vyvážení ručně a uložit dvě vlastní nastavení. Podání barev lze samozřejmě upravovat také s využitím nabídky fotografických efektů Mé barvy. Není však možné přímo nastavit barevnou teplotu v Kelvinech, což může některým uživatelům chybět.

Systém fotoaparátu zvládá obrazový šum výborně, drží ho na velmi nízké úrovni a dává mu přirozený, nerušivý charakter. S jeho projevy je třeba počítat až u vysokých hodnot citlivosti a více se samozřejmě projevuje v tmavých oblastech. Výraznější je až u nejvyšších hodnot, 10 000 a 12 800 ISO.

Snímek z reálného prostředí pro možnost posoudit míru a charakter šumu při dvou různých hodnotách citlivosti. Vlevo 200 ISO (čas 1 s, clona 6,3), vpravo 1600 ISO (čas 0,5 s, clona 11). Ohnisko bylo 38,56 mm.

Volba hodnot citlivosti se realizuje z nabídky, která se zobrazí po stisku vyhrazeného tlačítka na zadní stěně. Rozsah ekvivalentu citlivosti ISO je extrémně široký – od 100 do 12 800. Uživatel má možnost při nastavení vysoké citlivosti použít funkci se třemi stupni míry snížení šumu. Není možné zcela ji vypnout, nabídka je: snížení nízké, standardní a vysoké. Jak se jednotlivé stupně snížení šumu projeví na výsledném obrazu, to lze posoudit na připojených zkušebních tabulkách.

První je výsek ze základní tabulky s částí neutrální šedé škály. Citlivost byla na maximální hodnotě ISO 12 800. Nahoře je pruh při nízkém snížení šumu, uprostřed při standardním a zcela dole při vysokém. Čas expozice byl 1/400 s, clona 6,3 a ohnisko 32,46 mm.

Druhým příkladem je výřez ze záběru na hřbety knih s různou texturou a barvou. Citlivost byla opět ISO 12 800. Nahoře je snímek pořízený s nízkým snížením šumu, uprostřed se standardním a dole s vysokým. Čas expozice byl 1/400 s, clona 6,3 a ohnisko 32,46 mm.

A jako třetí příklad jsem použil další záběr z reálného prostředí, který dlouhodobě používám jako standardní a lze jej tedy s výhodou používat jako referenční. Citlivost jsem použil opět maximální, ISO 12 800. Vlevo je snímek pořízený s nízkým snížením šumu, uprostřed se standardním a vpravo s vysokým. Použil jsem tentokrát clonové číslo 11, čas expozice byl 1/15 s a ohnisková vzdálenost 38,56 mm.

Fotoaparát nabízí bohatý výběr možností pro tvůrčí úpravy barevnosti obrazu. Vedle sady Mé barvy je to i sada digitálních filtrů a dva nástroje pro změnu vybrané barvy a zdůraznění vybrané barvy ve zvolené sytosti v rozsahu ± 5 kroků s tím, že vše ostatní systém převede do neutrální šedé škály.

Pro ukázku možných úprav barevného podání obrazu jsem vybral režim Živé barvy a právě efekt dosažený pomocí nástrojů pro změnu a zdůraznění barvy. Citlivost byla 320 ISO, čas expozice 1 s, clonové číslo 7,1 a ohnisková vzdálenost 38,56 mm.

Na druhé ukázce lze posoudit převod barev do neutrální šedé škály, a to standardní, nebo s využitím filtru, který představuje černobílou fotografii s výrazně kontrastním podáním a se zvýšeným šumem, který simuluje zrnitost „klasické fotografie“, plus sépiově hnědé a modré zbarvení. U standardního monochromatického a sépiově hnědého podání byla citlivost 320 ISO, čas 1 s a clona 7,1. U modrého a černobílého zrnitého podání byla citlivost 1600 ISO, čas 1/8 s a clona 5. Ohnisková vzdálenost byla shodně 38,56 mm.

Trojice snímků s využitím blesku k prosvětlení drobného objektu. I přes omezenou nabídku možností pro použití blesku lze dospět k požadovanému výsledku. Výkon blesku byl redukován, ohnisková vzdálenost byla 25,43 mm, citlivost 160 ISO, clona 4,5 a časy expozice 0,8 s, 1 s a 1,3 s. Vše nastaveno ručně.

Digitální filtr s efektem objektivu typu „rybí oko“. Uživatel může základní obrazové zkreslení jednoduchým pootočením kolečka dvakrát zesílit. Ohnisková vzdálenost 38,56 mm, rychlost závěrky 1/8 s, clona 5 a citlivost 1600 ISO.

Stejný režim s digitálním filtrem „rybí oko“. A současně doklad konstatování v úvodu této části recenze: u kontrastních scén je třeba obzvlášť si „ohlídat“ správnou expozici. Větší část labutě je přesvětlena a zcela bez kresby. Ohnisková vzdálenost 60,40 mm, čas 1/160 s, clona 5,8 a citlivost 200 ISO.

A „rybí oko“ do třetice, tentokrát ve srovnání se stejným motivem pořízeným s využitím programu s preferencí clony, a to 7,1. Čas byl 1/50 s a citlivost 100 ISO. A vedle toho stejný záběr v režimu „Rybí oko“: čas 1/160 s, clona 5,8 a citlivost 200 ISO. Ohnisková vzdálenost byla v obou případech 60,40 mm.

Srovnání obdobných snímků s tím, že ten vlevo byl pořízen s využitím scénického režimu Krajina (100 ISO, 1/125 s a 5,6), kdežto druhý s využitím efektového režimu Dětský fotoaparát (100 ISO, 1/100 s a 5,6). Ohnisková vzdálenost byla v obou případech 15,10 mm.

Efektový režim Dětský fotoaparát samostatně a se stejnou volbou barevného podání „dozelena“. Citlivost 100 ISO, čas 1/160 s, clona 5,6 a ohnisko 33,55 mm.

„Dětský fotoaparát“ a ukázka všech tří barevných režimů, které lze vybírat pouhým pootočením předního kolečka. Citlivost 100 ISO, čas 1/500 s, clona 5,8 a ohnisko 60,40 mm.

Efektový režim Miniatura. Citlivost 100 ISO, čas 1/200 s, clona 5,8 a ohnisko 60,40 mm.

Kachny. Ohnisková vzdálenost 60,40 mm, čas 1/160 mm, clona 5,8 a citlivost 400 ISO. Úprava expozice o 1/3 EV. Režim s ručním nastavením parametrů expozice.

Městská krajina I – celkový pohled. Ohnisková vzdálenost 15,10 mm, čas expozice 1/200 s, clona 5,6 a citlivost 100 ISO. Program Krajina.

Městská krajina II – výřez z celkového záběru pomocí zoomu na 60,40 mm. Čas 1/160 s, clona 5,8 a citlivost 200 ISO. Program Krajina.

Městská krajina III – detail domu z popředí celkového záběru. Zoom na 60,40 mm, čas 1/125 s, clona 7,1 a citlivost 100 ISO. Automatický režim.

Městská krajina IV – jiný celkový pohled. Ohnisková vzdálenost 15,10 mm, čas 1/60 s, clona 3,2 a citlivost 100 ISO. Program Krajina.

Městská krajina V: ohnisko 60,40 mm, čas 1/30 s, clona 5,8 a citlivost 400 ISO. Úprava expozice o -1/3 EV. Režim s ručním nastavením parametrů expozice.

Východ slunce I. Ohnisko 60,40 mm, čas 1/640 s, clona 7,1 a citlivost 400 ISO. Úprava expozice o -1/3 EV. Program s prioritou clonového čísla.

Východ slunce II. Ohnisko 60,40 mm, čas 1/125 s, clona 16 a citlivost 100 ISO. Režim s ručním nastavením parametrů expozice.

Stručně na závěr
Canon PowerShot G1 X je robustní, výborně ergonomicky řešený kompaktní fotoaparát koncipovaný pro poměrně široké použití – od vytváření snímků a videoklipů „na památku“, fotografování na nejrůznějších akcích s přáteli či rodinou, na cestách a výletech, až po realizaci promyšlené digitální tvorby. Jeho uživatel se může fotografováním bavit, ale také zábavně experimentovat. Stejně jako předchozí modely řady G je řešen důmyslně a s ohledem na příjemné, snadné a pohotové použití, a to díky kombinaci „klasického“ i moderního provedení a rozmístění ovládacích a kontrolních prvků včetně šikovného předního voliče, přehledné uživatelské nabídce, displeji na výklopném a otočném panelu a koneckonců i díky optickému hledáčku.

Také skladbou nabídky režimů a praktických i hravých funkcí oslovuje široký okruh potenciálních uživatelů. Spolehlivost, přesnost a možnosti základních systémů jako je automatické ostření a měření expozice uspokojí i náročné fotografy. Ti také ocení, jaké možnosti nabízí poměrně výkonný zabudovaný blesk, ale hlavně nejrůznější externí blesky připojené do aktivních sáněk. A při preferenci maximální kvality a individuálního přístupu je možné využít soubory RAW s tím, že v prodejním balení je samozřejmě program Canon Digital Photo Professional.

Největším přínosem je přirozeně obrazový snímač, ale kladem je i nový objektiv s inteligentním systémem optické stabilizace obrazu, sníženým optickým zkreslením u nejkratší ohniskové vzdálenosti a celkovým zlepšením reprodukčních vlastností. Kombinace senzoru a objektivu spolu s navazujícími systémy činí z G1 X velmi zajímavou alternativu pro kompaktní přístroje s výměnnými objektivy a také pro amatérské digitální SLR a SLT fotoaparáty se snímači formátu 4/3 palce i APS-C, používané v kombinaci se základními setovými zoomy.

Výrobce se také zaměřil na zlepšení možností v oblasti natáčení videa. Zatímco u G12 řadě uživatelů chybělo vyhrazené tlačítko pro zahájení a ukončení natáčení a možnost používat optický zoom s automatickým přeostřením, u G1 X jsou tyto důležité „detaily“ napraveny. Možná jen někomu bude chybět snímková frekvence 30 obr./s. U maximálního rozlišení videa je stále jen 24 obr./s. K dispozici jsou ale kupříkladu funkce s velmi zpomaleným záběrem videa, efekt Miniatura a iFrame Movie v rozlišení HD/720p.