Canon EOS 1D - digitální lahůdka I. - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Canon EOS 1D recenze

Canon EOS 1D recenze

15. dubna 2002, 00.00 | Dnes zahajujeme náš miniaturní seriál, který vznikl na základě dvoutýdenního mazlení s nejvyšším modelem digitálního fotoaparátu značky Canon. Tentokrát se zaměříme na funkčnost a ergonomii.

Fotoaparáty kategorie 1Dčka se k nám do redakce nedostávají zas tak často, aby byly pro nás denním chlebem. Z tohoto pohledu bylo posledních 14 dní vskutku svátečních a EOS 1D nezahálel ani chviličku. Na druhou stranu máme praktickou zkušenost s celou řadou profesionálních digitálních zrcadlovek včetně poměrně dobře srovnatelných Kodaků a Nikonů, takže jsme se měli při testování oč opřít. Kde začít? Přece u technického popisu.

Základní charakteristika
EOS 1D je vybaven poměrně velkým CCD snímačem s plochou 28,7 x 19,1 mm. Tato plocha sice nedosahuje formátu kinofilmového políčka, ale koeficient ohniska x1.3, který způsobuje není vůbec špatný s ohledem na to, že fyzicky na trhu není lepší řešení (dnes). Snímač s fyzickým rozlišením 4,48 mil. bodů produkuje snímky s maximální velikostí 2496 x 1662 bodů (Canon zvolil poměr 3:2). Z technických informací o snímači ještě Canon uvádí použití primární, tedy RGBG barevné masky a nízkofrekvenčního filtru umístěného před snímačem a je fixní.
Tělo vážící úctyhodných 1250 g bez baterie má rozměry 156 x 157,6 x 79,9 mm. Je vybaveno bajonetem pro objektivy Canon EF, hot-shoe paticí s podporou E-TTL ovládání pro blesky řady SpeedLight, dvěma stavovými displeji, jedním LCD displejem, hledáčkem a celkem osmadvaceti ovládacími prvky. Jako paměťové médium slouží jedna karta formátu CF I nebo II a samozřejmostí je i podpora IBM Microdrivu.
Snímky se ukládají buď v JPEGu či v 12bitovém RAWu. Absence klasického TIFFu je u fotoaparátu této kategorie poměrně překvapivá, na druhou stranu přístroj nabízí možnost paralelního zápisu v obou formátech současně. Použít lze jako výchozí barevný prostor buď sRGB či Adobe RGB (1998) a to v celkem čtyřech mutacích. U JPEGu lze volit i kompresní poměr. Snímky z fotoaparátu přímo do počítače lze přenášet prostřednictvím rozhraní FireWire.

Výstupní formáty podrobněji
Fotoaparát snímá nejen v plném rozlišení, jak bývá u těchto přístrojů zvykem, ale nabízí i poloviční rozlišení. To v praxi znamená, že uživatel může volit mezi dvěma kompresemi JPEGu v plném rozlišení (2,5MB a 0,9MB), polovičním rozlišením v JPEGu (0,6MB) a cca 4MB RAW souborem. Velikosti souborů jsou hrubě orientační. Smysl polovičního rozlišení je pro nás poměrně záhadný, protože degradovat fotoaparát této kategorie na 2MPix s poměrně nevýznamnou úsporou paměti je skoro až hřích a kromě toho v plném rozlišení přístroj neztrácí ani na rychlosti, ani na funkčnosti. Na druhou stranu tato volba uživatele nic nestojí, takže proč ne. Mnohem zajímavější je, že v položce "Parametrs" lze najít možnost posunu komprese JPEGu, takže fotoaparát může nabídnout extrémní variabilitu výstupu.
Přenos po FireWiru je příjemně rychlý a je dnes jediným uznávaným opravdu profesionálním řešením. Kdo není vybaven tímto rozhraním, nechť použije čtečku paměťových karet. Mimochodem dvířka k paměti jsou opravdu fortelná, chráněná zámkem a svědčí o tom, že toto často kritické místo konstrukce Canon nepodcenil.
Pokud se fotograf rozhodne pro RAW formát, může si zvolit zda snímky budou ukládány pouze v tomto formátu, či zároveň v JPEGu. To je velmi praktická funkce, pokud disponujete velkou paměťovou kartou.

Základní ovládání

Měření expozice
EOS 1D v souladu s dobou nabízí již tolik sofistikovaných funkcí pro automatické či poloautomatické měření expozice, že b člověk až skoro řekl, že zkušený fotograf již není potřeba. To samozřejmě není pravda, ale i poměrně nezkušený uživatel může s 1Dčkem udělat velmi pěkné snímky. Základní režimy expozice jsou tradiční P, Av, Tv, M, Bulb a DEP. Měření probíhá pochopitelně TTL způsobem s využitím 21zónového SPC. K dispozici jsou celkem čtyři způsoby měření (poměrové s možností vazby, středové, bodové a plošné se zdůrazněným středem). Nechybí možnost kompenzace, bracketingu, vazby na E-TTL měření záblesku a další sofistikované funkce.
Samotné expozice vychází z volitelné citlivosti snímače v rozsahu 200 - 1600 ISO a elektronické závěrky s rozsahem 1/16000 až 30 sekund. V personálních nastevních lze zvolit i citlivosti ISO 100 a ISO 3200! Od 1/15 s se automaticky aktivuje redukce šumu a k dispozici je i X-sync při 1/500s.
Uživatel je o expozici plně informován jak na stavovém displeji, tak i v hledáčku.

Autofokus
Automatické ostření využívá speciální CMOS snímač a metodu TTL-AREA-SIR. To v praxi neznamená nic jiného, než detekci kontrastu s pracovním rozsahem EV 0-18 při nominálu ISO100. Pokud toto nestačí, lze použít emitor infra paprsků na vybraných blescích SpeedLight, což jsme v praxi s úspěchem vyzkoušeli s modelem 550EX. K dispozici je celkem 45 nezávislých bodů ostření uspořádaných na vnitřní elipse s hranicí 15x8 mm.
Co se ostření týče jsou k dispozici tři základní režimy. Jednorázový AF, inteligentní servo AF a Manuální ostření. U automatických režimů lze dále volit mezi automatickou detekcí roviny ostrosti či selektivní volbou zaostřovacího bodu. Vše je zobrazováno přímo na matnici vč. červeně zvýrazněných bodů použitých pro ostření a dokonce i následně při prohlížení snímků pro zpětnou kontrolu. Pro úplnost je nutné podotknout, že u některých objektivů mohou být funkce limitovány jejich konstrukcí.

Další funkce
1Dčko je fotoaparát profesionální, tudíž nenabízí řadu nadbytečných funkcí. Přesto toho umí opravdu hodně, takže to vezměme velmi rychle. Mezi základní funkce patří AWB včetně možnosti manuálního nastavení balance či jejího změření a bracketingu. Zde je využíváno kombinace hodnot z CCD a externího snímače umístěného vpravo nad objektivem. Bracketing lze provádět nejen v expozičním nastvení, ale i v balanci barev či citlivosti. Pro odpálení expozice je možno použít samospoušť (2 nebo 10 s.) či dálkovou spoušť s konektorem N3. Nechybí pochopitelně sekvenční snímání s rychlostí 3 snímky za sekundu či 8 snímků za sekundu s 16 či 21 snímky do série. Zaznamenat lze kromě obrazu i zvukové poznámky.

Akumulátor

Ergonomie
Kdo někdy držel v ruce klasickou EOS 1V s powergripem, tak tomu není potřeba 1Dčko příliš představovat. Tělo váží se standardní baterií něco málo přes kilo a půl. To dává tušit nejen seriózní konstrukci, ale i adekvátní stabilitu. Tvarování těla vychází z osvědčené tradice, nabízí možnost plnohodnotného vertikálního i horizontálního držení včetně duplicity všech potřebných ovládacích prvků. Pouze při natočení je nutné počítat s odlišnou polohou těla vůči hledáčku, který je vyosen vlevo.
Všechny důležité funkce a nastavení je možné provádět pomocí dvoj či trojkombinace ovládacích prvků. Přímo lze volit citlivost, typ měření, kompenzaci blesku, způsob zaostřování, Drive, režim expozice, korekci expozice, bod měření/ostření, balanci bílé, kvalitu a pochopitelně čas a clonu v manuálních režimech. I dvouhmaty kombinované s rolerem lze provádět rychle i v terénu, takže počet ovládacích prvků je relativně malý, pokud si uvědomíme plnou duplicitu pro rotaci těla. Do systémového menu se chodí opravdu jen zřídka a tomu odpovídá jeho jednoduchost. Pro ovládání je vždy potřeba současné stisknutí tlačítka + roler, což snižuje riziko nechtěných změn.
Hledáček je v případě EOS 1D doslova skvostný. Nabízí vše co od SLR zrcadlovky vybavené polopropustným zrcadélkem lze očekávat. Počínaje výměnnými matnicemi, přes dioptrickou korekci, 100% pokrytí efektivního pole snímku, zobrazení všech důležitých parametrů, až po zobrazení hloubky ostrosti. V hledáčku je k dispozici celkem patnáct základních údajů, se kterými si bez problému vystačíte.

Schéma informací v hledáčku

Zhodnocení I.
Tělo fotoaparátu Canon EOS 1D je precizní ukázkou toho, kam až dospěl vývoj profesionálních SLR zrcadlovek za spoledních deset let. Přístroj má rozumnou váhu zaručující skvělou stabilitu, špičkovou ergonomii ověřenou mnoha předchozími modely z kinofilmových řad a velmi robustní konstrukci včetně zvýšené odolnosti vůči vnějším vlivům. Právě detaily jako dvojitý zámek baterie, tvarování ergonomických doplňků či použité materiály odlišují tento fotoaparát od třídy PROSUMER a dodávají ji tu pravou eleganci. Ne náhodou Kodak používá v podstatě identická těla a ani Nikony se svou koncepcí příliš neliší. Zejména při rychlé manipulaci v terénu se 1Dčko ukázalo ve vynikajícím světle.
Asi jedinou praktickou výtku bychom měli k ovládání menu. To je vzhledem k nutnosti různých dvoukombinací ovládacích prvků nepřirozeně komplikované a vyžaduje určitý cvik. Na druhou stranu potřeba práce s menu je minimální.

V příštím díle miniseriálu se podíváme na sekvenční snímání a reportážní schopnosti fotoaparátu. V závěrečném se pak soustředíme na kvalitu snímků a možnosti nasazení fotoaparátu v dalších oblastech.