Sto a tři rady pro lepší fotografie (8. část) - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

103rad_8_100px

103rad_8_100px

27. května 2011, 00.00 | Jedním z nejčastějších objektů nejen na amatérských fotografiích jsou lidé, ať už kamarádi či příbuzní na rodinných snímcích, nebo náhodní kolemjdoucí na záběrech z dovolené. Sem tam vidíme dokonce známé osobnosti, zachycené na koncertech, sportovních utkáních a veřejných akcích. Bohužel typický průměrný výsledek málokdy odpovídá záměru či očekávání. Kromě mnoha technických znalostí se hodí i předvídavost a postřeh.

6. rada – Lidé kolem nás

Jde o téma mimořádně rozsáhlé. Však mu budeme věnovat ještě dostatek pozornosti jinde. Nějak ale začít musíme. Zkusme se tedy zpočátku nezatěžovat složitými pravidly záměrného svícení, líčení a aranžování. Budeme fotografovat při existujícím světle a zaměříme se zejména na přirozený, nekřečovitý, živý výraz. Nebudeme nutit objekt k pózování a k pohledu do objektivu, ale dáme přednost záběrům při práci, sportu či jiné činnosti, která odvede jeho pozornost od fotoaparátu a zabrání vzniku případné trémy.

Jak názorně ukáže jedna z dnešních ilustrací, pro živou fotografii jsou zoomové objektivy obecně vhodnější než pevná ohniska. K získání odstupu dobře poslouží delší ohniskové vzdálenosti, nejčastěji 80 mm až 135 mm EQ. Tím zároveň získáme menší hloubku ostrosti, která je výhodná k „odpíchnutí“ objektu od pozadí, a v neposlední řadě se vyhneme nezáměrné perspektivní deformaci, způsobené rozdílnou vzdáleností jednotlivých částí (končetin) postavy.

Ti odvážnější a komunikativnější naopak zvolí co nejširší ohnisko a s výhodou prakticky nekonečné hloubky ostrosti půjdou do akce „prsama“, fotografujíce na vzdálenost 1-3 m. I u objektivů s automatickým ostřením se přitom vyplatí vypnout autofokus a nastavit zaostřenou vzdálenost předem manuálně, aby se náhodně nezměnila v nevhodný okamžik třeba nechtěným namířením do světelného zdroje. Při rozumném zaclonění si můžeme předem snadno odvodit, co všechno a v jaké vzdálenosti bude ležet v zóně ostrosti, a získáme daleko větší pohotovost. Navíc pak nemusíme pokaždé držet fotoaparát u oka a budeme rázem ještě „nenápadnější“.

Nejsnadnější práci budeme mít s přáteli, známými a rodinnými příslušníky, kteří se dokáží před naším objektivem většinou uvolnit bez problémů a naopak tak nějak očekávají, že jim na večírku, na společenské nebo sportovní akci nějaké fotografie zhotovíme. U cizích a neznámých lidí je to složitější, můžete se setkat s odmítnutím, které je třeba respektovat. Vždycky ale záleží na konkrétní situaci. Ptát se každého zvlášť a předem na souhlas je možná společensky nejohleduplnější, spolehlivě se tak ale připravíte o většinu spontánních a atraktivních momentek.

Pro umělecké nebo dokumentární účely souhlas fotografovaných na veřejných místech nepotřebujete (ale pozor, třeba obchodní pasáž v hypermarketu nebo sportovní stadion není z tohoto pohledu soukromé místo a majitel objektu může vyhlásit vlastní pravidla), neměli byste ale jejich chování dezinterpretovat nebo snižovat jejich osobní důstojnost. Zcela jiná je situace při plánovaném komerčním využití takto pořízených záběrů. Pro jiné než přísně dokumentární účely (s neutrální popiskou „stalo se toto tehdy a tam“) je vyžadován souhlas fotografované osoby (dokonce často i majitele neživého předmětu typu automobil nebo dům), téměř vždy.

V praxi to nebývá zvlášť u nás tak horké (na rozdíl od vyspělých západních zemí nebo naopak exotických oblastí se zcela odlišnou kulturou), většina lidí se fotografuje ráda, zejména, dopadne-li výsledek pro ni lichotivě. V dnešní medializované době se navíc spousta lidí snaží naopak až přehnaně zviditelnit za každou cenu a bude vděčná za každý obrázek v novinách či na webu. Toto nadšení a souhlas se ale postupem času může na základě různých životních peripetií změnit, a tak se alespoň dodatečný souhlas, vyjádřený třeba jen posunkem, může hodit. Pokud nefotíte zrovna pouliční demonstraci nebo jinou velkou skupinu neznámých, nic vám neudělá ani poděkování ve formě kontaktu a pozdějšího zaslání podařené fotografie.

Tohle je snadné. Dav diváků čeká na zahájení koncertu, s přítomností fotografa počítá a chová se víceméně přirozeně. Běžná reportážní fotografie, dokumentující nějakou událost. Technické detaily: Nikon Coolpix 5700.

Tohle je těžší, ale výrazně zajímavější. Ne každý zákazník podobnou subjektivní momentku skousne, pokud ale ano, považuji si jí mnohem víc. Chce to ostřejší lokty a proniknout do „kotle“, dobře načasovat okamžik stisku spouště a ještě zároveň hlídat světlo a kompozici. O dané události a její atmosféře ale záběr vypovídá o hodně intenzivněji. Zrnitost a světelná syrovost k podobné situaci patří. Technické detaily: Nikon Coolpix 5700, ISO 400. Zvýšená zrnitost a barevná saturace optimalizovány v počítači.

7. rada – Vždy ve střehu

Mít s sebou fotoaparát ještě neznamená, že je po ruce přesně v okamžiku, kdy je právě potřeba. Představte si třeba situaci, kdy se procházíte po rušné kolonádě v Nice, když v tom se těsně vedle vás otevřou automatická vrata hotelové garáže a z ní se v červeném ferrari vyřítí Pamela Anderson se svým nejnovějším milencem. Pokud strnete v němém úžasu a z otevřených úst vám vypadne umělý chrup, uvidíte stále ještě o trochu více než ten, kdo začne horečně hledat po taškách foťák a zakládat prázdnou kartu, popřípadě osočovat manželku, že mu ho nechala v autobusu. Vedle vás stojící reportér z místního plátku bude ovšem připraven. Pouze namíří objektiv správným směrem, stiskne a podrží spoušť. Při rychlosti 9 snímků za vteřinu, bleskově zapisovaných na ultra rychlou kartu mu ani váš zoufalý výraz nezabrání ve vítězném pokřiku, až vzápětí poběží do redakce (dnes už daleko častěji pouze zahájí satelitní přenos dat přímo z přístroje). Ze záplavy souborů vybere dva až tři povedené záběry a utržený honorář investuje do ještě rychlejšího vybavení nebo roční dovolené.

Pomineme-li tuto trochu extrémní situaci, stačí se řídit jednoduchým skautským heslem: „Buď připraven“. Jestliže vás zajímá pouliční kolorit, momentky ze života a lidi vůbec, nic jiného vám ani nezbývá. Ideální je trvale zapnutý fotoaparát bez pouzdra, zavěšený na řemínku kolem krku, pochopitelně prázdná karta uvnitř, vhodně nastavené rozlišení a expoziční režim, sundané víčko z objektivu. Nesmějte se, jde o vteřiny. Moderní kompakty jsou v tomto ohledu již téměř zcela „blbovzdorné“, vy ale máte určitě daleko „dokonalejší“ zrcadlovku, byť třeba jen EVF. Problémem digitálů ale je, že nejsou rády trvale zapnuté, většinou se po nějakém, předem nastaveném čase vypnou, aby šetřily baterie. A náběh po zapnutí, snad s výjimkou lepších pravých zrcadlovek, trvá stále ještě pro naše účely věčnost. Zlaté filmové přístroje, kde stačilo mít nataženou závěrku! Kdo se bojí o přední čočku objektivu, používá trvale UV či skylight filtr.

To hlavní se ale odehrává, jako vždy, v hlavě. Správný reportér je vždy tam, kde se něco děje, nebo ještě lépe - těsně před tím, než se to stane. Předem promýšlí vhodnou vzdálenost, úhel záběru a výřez, směry světelných zdrojů, nejvhodnější expozici. Na objektivu, pokud nejde o opravdu rychlý autofokus (a někdy i přesto), má předem nastavenou zaostřenou vzdálenost na dva až tři metry a jeho oči neustále těkají po okolí. Že si přitom příliš neodpočine? A kdo říká, že fotografování je odpočinek?

Vše, co jsme uvedli, chce navíc dlouhodobý trénink. Ten naštěstí nemusíme absolvovat v Nice, postačí i rušné centrum Budějovic nebo Zlína.

Po předchozích dvou záběrech už zbývá jen otočit konečně objektiv směrem na jeviště. Tam jsou přece také lidé, navíc většinou o dost atraktivnější. K veřejným vystoupením se ale ještě dostaneme v dalších tématech, a tak zkusíme ulovit nějakou celebritu přímo na ulici. To už je opravdový adrenalin a bez trénovaného postřehu a konkrétních informací nemáme většinou šanci. Tady jsem ulovil rovnou čackého skoromušketýra D’Artagnana v civilu, jinak slavného herce Michaela Yorka. Všichni pějí slávu na pevná ohniska, na jejich dokonalou kresbu atd. To je pravda, při podobných „rychlovkách“ si ale vzdálenost nevybíráte a snadno se stane, že jste s nimi příliš dlouzí nebo naopak krátcí. Tady by se trochu vzduchu kolem hlavy jistě sneslo, otázka ale stála jinak: Vyfotit takhle, teď hned, nebo měnit objektiv za vhodnější a pak sejmout už maximálně sám sebe, vzteky bez sebe nad promarněnou šancí? Pro příště už vím, že někdy je rychlý zoom nad všechna pevná ohniska! Technické detaily: Nikon F100, objektiv 85/1,8. Foceno na film a následně skenováno z diapozitivu.

A na závěr něco trochu jiného: fotografování lidí a momentek obecně poskytuje ideální příležitost pro vytvoření ucelenější série, jakéhosi mikropříběhu. Takových jsou každodenně ulice i vašeho města plné. Tenhle seriálek by se mohl jmenovat třeba Japonky na mostě a všichni už dávno poznali, že se jedná o pražský Karlův most v podvečer během turistické sezóny. Téměř banální situace, jde ale o to, zachytit přirozené chování neznámých lidí včetně autentického prostředí. Na jedné fotografii je to někdy docela snadné, často pomůže náhoda. Vytvořit ale ucelenější soubor, to už si vyžádá delší čas, nějakou jednotící ideu a po celou tu dobu je třeba zůstat neviditelný nebo alespoň nezpůsobit nežádoucí změnu v chování objektu. V opačném případě hrozí nedokončení záměru, případně monokl na oku a rozšlapaný košíček (fotoaparát). Začněte s podroušenou partou vlastních přátel, vracející se nad ránem z baru, a postupně se propracujte až k naprosto neznámým lidem v nějakém atraktivním prostředí. Tam pak zachyťte řadou vymazlených záběrů nějakou neopakovatelnou událost, a rázem je celebrita z vás samotných. Fotografická. Technické detaily: Canon PowerShot G6, clonové číslo 2, clonová automatika použila automaticky příslušně dlouhé časy. Interní blesk s mírnou podexpozicí. Zvýšené litografické zrno, vinětace a barevná úprava ve stylu lithprint v počítači.

Praktická část spojená se soutěží o věcné ceny

:: Partneři soutěže "100+3 rady"