Sto a tři rady pro lepší fotografie (11. část) - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

17. června 2011, 00.00 | Není nic nudnějšího, než návštěva u známých, při níž vás hostitelé pomalu a trpělivě uspávají tunami stále stejných, nenápaditých fotografií. Diváka, který danou rodinu nezná, nezaujmou dvě hodiny popisování, jak jsou pro ně ten kluk s Alíkem nebo babka s rohlíkem významní, pokud to nebude vidět přímo z obrázků.

10. rada – Povinnost zaujmout

Nesmějte se! O tuhle věc by vám, jako tvořivému autorovi, mělo jít především. Proto je tak důležité, JAK něco vyfotíte, a ne už tolik CO. To stále nemohou pochopit čtenáři nejrůznějších časopisů, když posílají do redakcí stovky a tisíce fotografií z exkluzivních dovolených a diví se, proč nejsou otištěny: „Vždyť tohle jsem fotil až ve Vietnamu, v Austrálii, v horoucích peklech, a šíleně jsem u toho riskoval!“ O tom to není. Západ slunce je nepochybně krásný, ale byl tu už před milionem let a, dá-li Bůh či Matka Příroda, bude tu i po nás. A nejste ani zdaleka první, kdo ho vyfotografoval. Jeho standardní záznam bude proto zajímat asi jen vás. Ale čím se vaše snímky liší od ostatních? Čím jste je vylepšili? Co jste vymysleli nového? Proč bychom se my nebo čtenáři zmíněných časopisů měli dívat zrovna na tyhle?

Někdy stačí opravdu málo. Jako pozadí pro tuto módní fotografii jsem nezvolil obyčejnou oblohu, jak by se prvoplánově nabízelo, ale její odraz ve vypouklé a lesklé jednobarevné reklamní tabuli. Pozadí efektně ztmavlo, díky sníženému kontrastu navíc nehrozí takové nebezpečí přepalů. Tím, že okraje tabule nejsou vidět, navíc i nakloněním svislic do diagonály a zajímavým odrazem světla, získal jinak běžný snímek nádech záhadnosti a netuctový kompoziční účinek. Technické detaily: Nikon Coolpix 5700, ohnisko 38 mm EQ.

Podobně nakloněný horizont, ale tentokrát zcela reálné prostředí i barevnost. Přesto je fotografie opět nějak jiná, opět netuctová. Tady pomohly vlající vlasy a hodně extrémní podhled, zachycující v popředí jednotlivá stébla trávy. V podobné situaci budete vděční za vyklápěcí displej svého fotoaparátu, jinak se před modelkou budete muset plazit po břiše. Nepoužitelný je tu, mimo pravé zrcadlovky, pohled hledáčkem, který je zvlášť u snímání takto blízkých prvků zatížen značnou paralaxou (posunem obrazu, který vidíme my v hledáčku a tím, který „vidí“ čip objektivem). Ve výsledku bychom proto jen těžko předem odhadli, nebude-li slečna jako hlavní motiv záběru nějakým stéblem nevhodně zakryta. Technické detaily: Nikon Coolpix 5700, ohnisko 38 mm EQ, clona 5,6, čas 1/90 s.

I na třetím záběru je stejná slečna. Tím spíš je nutné něco vymyslet, jednotlivé fotografie odlišit, abychom udrželi pozornost rozmazleného diváka. Hodně fotografů i amatérských modelek to řeší neustálým převlékáním nebo změnou prostředí či make-upu. To pomůže jen částečně a album nebo fotokniha pak připomíná spíš katalog oblečení nebo cestovní kanceláře. Změnit a vymyslet se toho dá mnohem víc. Zkuste jiné světlo, pozadí, úhel pohledu, ohnisko objektivu, výraz, ořez, formát, barevnost, celkový kontrast, příběh… Tady jsem třeba založil kompozici na lehce odvážném těsném ořezu, zvolil jsem přesně vybrané barevně ladící prostředí, celkovou barevnost jsem v postprodukci snížil po celé ploše fotografie s výjimkou dominantního jasně červeného trička. Technické detaily: Nikon Coolpix 5700, ohnisko 50 mm EQ, clona 5,6, čas 1/125 s.

11. rada – Dokumentárně, nebo „umělecky“?

Tolik se snažíme být tvůrčí, výtvarní a umělečtí, až občas pohrdáme „obyčejným“ dokumentem. Máme vytvářet krásné, byť nepravdivé či nekonkrétní obrazy, anebo raději zachycovat skutečnost nevyumělkovaně pro případné budoucí zájemce? Nejde tu přitom o nějakou vyšší a nižší metodu. Názor na toto dilema a na vhodnost užití jednoho či druhého způsobu v konkrétní situaci se navíc výrazně mění i během doby a s časem, uplynulým od okamžiku stisku spouště. Například nad takzvaně „uměleckými“ a tehdy vysoce hodnocenými aranžovanými snímky z doby před sto lety se dnes spíše usmíváme. Přitom stejně staré čistě dokumentární záběry věcí, lidí a míst, která dnes už neexistují či vypadají úplně jinak, mají pro nás stále větší hodnotu. S dnešními snímky to za čas zřejmě nebude jiné.

Každý fotograf se přitom stejně nakonec jistě přikloní ke způsobu, který je mu bližší. Digitální techniku můžeme totiž velmi dobře využít v obou úlohách. Ponechme pro tentokrát stranou problém malé trvanlivosti barevné a zejména na neoriginální média tištěné fotografie oproti té klasické černobílé. Zálohujme cenná data na externí média (CD, DVD, pevné disky) a modleme se. Ne proto, aby šla ještě za sto či dvě stě let přečíst, ale aby existoval přístroj, na kterém to bude možné. Aby člověk, který je najde v krabici s pozůstalostí, si ještě pamatoval, že kdysi sloužila i k jinému účelu, než jen k podkládání hrnku s kávou.

Smějete se tomu zbytečnému skepticizmu? To asi ještě máte doma gramofon na šelakové desky s jehlami na jedno použití a dokážete je běžně přehrát, že? Jejich éra přitom ještě ani zdaleka není sto let vzdálená, přičemž vývoj technologií, jakož i obměna formátů zápisu dat se od té doby zrychluje geometrickou řadou. Jistě, můžete pro jistotu každých pět let přepalovat svůj rychle rostoucí archiv na něco modernějšího, můžete kupovat každé tři roky nový počítač, novou zapisovací mechaniku, můžete k tomu nabádat své děti a v závěti své pravnuky… Třeba jde právě o tohle. Přesto ale nepřestaňte kromě umění i dokumentovat!

Tahle fotografie si nečiní žádné výtvarné ambice, i když ani ona by neměla pomíjet základní kompoziční a technická pravidla. Její hlavní smysl je však v zachycení a dokumentování historické skutečnosti: Tehdy a tehdy byla osoba na snímku tady a dělala tohle a prostředí přitom vypadalo přesně takhle. Nemusím snad připomínat, že v podobných případech by pozdější počítačové zásahy, výrazně měnící barevnost nebo kompozici, či dokonce maskující nevhodné předměty a osoby, mohly být hrubou chybou! Záleží ovšem na užití fotografie. Na zdi v obýváku nebo ve svém albu chceme mít obrázek co nejhezčí a klidně u něj vygumujeme třeba rušící horskou chatu. Ale pozor! Odstranění dalších osob, doplnění vypáleného nebe z jiného záběru a podobné větší zásahy by se u dokumentu, otištěného v médiích a tvářícího se jako dokument mělo trestat doživotím a rozšlapáním použitého fotoaparátu! Povolené jsou pouze mírné úpravy barev a kontrastu, vylepšení kompozice ořezem bez zásadní změny smyslu sdělení (pozor na to, je to snadné), nebo třeba retuš prachu na snímači. Ani popiska příslušného záběru by neměla obsahovat poezii na úkor pro budoucnost důležitých faktů. Nikdy nezapomeňte na přesné datum! Tedy ne „Velebné ticho hor“, ale raději například „Josef Novák, severní stěna Dachsteinu, 26. červen 2001“. Technické detaily: Olympus AF-1 twin, objektiv 35 mm, negativ naskenován v minilabu, retušováno v PC od škrábanců a drobných poškození filmového originálu.

Tohle nemá být dokument, ale prostě jen „hezká“ fotka. Je tedy jedno, kde a kdy jsem ji fotil, a rozhodující je jenom, jestli se líbí - přesněji, jestli zaujme. Byla téměř úplná tma, stativ jsem neměl a slunce už téměř zapadlo. Tvarově mě scéna zaujala, zoufale ale chyběl dostatek světla a jakékoliv barvy. Rezignoval jsem tedy na realitu a posvítil si na blízký člun slabou baterkou. I to stačilo při zcela odcloněném objektivu ke zkrácení expozičního času na „pouhou“ vteřinu, kterou jsem udržel opřením fotoaparátu o kmen stromu. Navíc bylo najednou i na co koukat. Technické detaily: Canon PowerShot G6, čas 1 s, clona 2.

Docela trapná fotka, ne? Ty nohy nemusely být uříznuté a není na ní z hlediska výtvarného skoro nic zajímavého (i když se mi docela líbí ta pochmurná barevnost, pocit chladu a neobvyklé množství sněhu, to je ale jistě jen moje úchylka). Nikoho nezajímá, že byla focená na samospoušť, že fotoaparát nebylo kam dál umístit atd., atd., blablabla. Takhle se umí vymlouvat kdekdo. Jestliže ale víte, že je na tom snímku váš otec týden před tím, než se s maminkou zle rozhádali a rozešli, popřípadě si vzpomenete, jak se jmenuje ten kopec a jaké bylo datum jejího pořízení, bude mít pro vás časem tahle obyčejná fotka možná větší cenu, než váš celoživotní cyklus „akty v majonéze“. A pokud je ten pán navíc třeba Jiří Paroubek, tak i pro lidstvo! Technické detaily: Canon Power Shot G6, samospoušť, fotoaparát vratce zapřený o kámen, vybitý akumulátor (značky Canon:-), zima jako v psírně.

Praktická část spojená se soutěží o věcné ceny

:: Partneři soutěže "100+3 rady"