Perspektiva a kompozice - 4. Potlačená perspektiva - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

19. května 2008, 00.00 | Ne vždy je perspektiva a tím způsobená deformace předmětů žádoucí. Mnohdy je vhodné perspektivu spíše potlačit, a tak zachovat opravdový, přirozený vzhled. Jaké faktory mají na perspektivu potlačující vliv a kdy a jak je použít?

Potlačená perspektiva
Z čím větší dálky fotografujete, tím méně se budou vzdálené části předmětu/scény zmenšovat a tím bude perspektiva více potlačena. Např. fotografujete-li z větší dálky dva různě vzdálené stromy, tak rozdíl v jejich vizuální velikosti bude malý, a proto bude dojem prostoru potlačen. Snímání z dálky ale obvykle vyžaduje teleobjektiv, protože při snímání z dálky širokoúhlým objektivem by všechny předměty byly příliš malé. Příčinou potlačení perspektivy ale není samotné dlouhé ohnisko, nýbrž vzdálenost! Ohnisko provede jen výřez scény, a tím zvětšení objektů.

Perspektiva se potlačí vždy, když budete snímat z velké dálky. To si vyžádá dlouhé ohnisko, aby předměty na snímku nebyly  moc malé. Čím menší bude poměr vzdáleností A : B (čili čím budete dál a předměty blíže u sebe), tím slabší perspektiva bude.

Nejen dva různě vzdálené předměty, ale i jeden samotný trojrozměrný předmět se bude chovat podle výše uvedeného pravidla. Horní obrázek ukazuje, jak bude vypadat perspektiva krychle při snímání zblízka, kdy se její perspektiva silně zdůrazní, a díky tomu bude deformována. Spodní obrázek ukazuje, jak bude vypadat krychle při snímání z velké dálky, vůči které je rozměr krychle zanedbatelný. Perspektivní zkreslení bude velmi malé, čímž bude perspektiva potlačena.

Použijete-li širokoúhlý objektiv a budete-li s ním fotografovat vzdálenou scenérii bez popředí, tak v souladu s větou výše dojde k potlačení perspektivy. Snímky budou sice obsahovat velkou část scény (např. hory), ale protože snímáte z velké dálky, perspektiva bude potlačena a snímky budou ploché, nezáživné, nudné. V takovém případě je dvojnásob nutné umístit do snímku nějaké lidem důvěrně známé měřítko, které záběr velikostně "zkalibruje". Bez měřítka totiž nepoznáte, jak velká originální scéna vlastně byla!

Použijete-li širokoúhlý objektiv (zde 24 mm) a zaberete-li široké lány bez popředí a měřítka, výsledky bývají velmi často zklamáním. I když scéna byla úžasná, tak na snímku bude chybět prostor a scéna bude plochá, o ničem. Širokoúhlé objektivy je proto třeba při snímání z dálky, bez měřítka a bez výrazného a blízkého popředí používat jen velmi obezřetně a spíše výjimečně!

I na tomto snímku, pořízeném objektivem 80 mm z dálky a bez popředí, je prostor velmi stlačen. Navíc předměty nejsou od sebe odděleny ani jasem ani barvou, a tak na snímku vznikl "zmatek". Z původní nádherné scenérie i působivé úhlopříčné kompozice cesty tak nezbylo skoro nic.

Použijete-li teleobjektiv, tak zakomponovat nějaké popředí do snímku bývá obtížné, ba nemožné. Jednak je problém vyladit snímací pozici tak, aby kompozice popředí i pozadí na snímku byla rozumná, ale také je problém s hloubkou ostrosti. Přirozeně malá hloubka ostrosti teleobjektivů neumožňuje udržet různě vzdálené předměty všechny ostré, a z toho důvodu se celý efekt perspektivy "zhroutí". Navíc vylaďování vhodné polohy popředí a pozadí na snímku je velmi silně závislé na pozici fotografa. Proto se tento způsob vyjádření prostoru u delších objektivů nepoužívá a prostor se vyjadřuje spíše jasovým či barevným kontrastem, hloubkou ostrosti, zákrytem či vzdušnou perspektivou - o všech bude řeč dále.

Při snímání teleobjektivy (zde 480 mm) je popředí spíše na závadu. Blízký list, který se připletl do snímku, je možné sice považovat za popředí, ale dojem perspektivy nevytvoří, spíše velmi ruší. Navíc je obtížné, ba nemožné, udržet u teleobjektivů vše ostré. Proto se tato metoda pro vyjádření prostoru u delších objektivů nepoužívá.

Typické pro teleobjektivy (zde 175 mm) je popředí zcela vynechat a hlavní objekt od pozadí jasově, barevně či hloubkou ostrosti vhodně oddělit. Tím de facto dojde také k vyjádření prostoru, ale jinými prostředky než u krátkých ohnisek.

Snímek pořízený teleobjektivem 135 mm z velké dálky, kdy také došlo k silnému potlačení perspektivy. Díky tomu jsou i hory v dálce přijatelně velké a na snímku pozorovatelné. Širokoúhlý objektiv by sice prostor vyjádřil lépe, ale hory v dálce by byly velmi malé. Prostor zde je proto vyjádřen sbíháním linií a vhodnou kompozicí.

Přesně v souladu s fakty uvedenými výše použití teleobjektivů zvětší Slunce v záběru. Čím delší totiž použijete objektiv, tím méně se vzdálené věci zmenšují.

Optická korekce perspektivy
Perspektivní zkreslení mohou velmi dobře potlačit speciální Tilt-Shift objektivy (někdy jen  tzv. Shift objektivy), které dokáží posunout objektiv relativně k senzoru. Snímáte-li ze země např. velkou budovu, je velmi obtížné umístit ji do záběru celou bez naklopení fotoaparátu. Přitom právě naklopení fotoaparátu způsobí perspektivní zkreslení. Posunem čočky objektivu se vhodně upraví zorný úhel a budovu je možné vyfotografovat celou, a to i bez naklopení fotoaparátu.

Nakloněním fotoaparátu sice umístíte budovu celou do záběru, ale v souladu s perspektivou se budou sbíhat její linie, a budova tak bude do "flašky" (1). Řešením je fotoaparát ponechat vodorovný (nenaklápět ho), což ale obvykle neumožní budovu umístit do snímku celou (2). Posunem objektivu relativně k senzoru se spojí obě výhody a budova bude na snímku celá a nedeformovaná (3). To právě provádí Tilt-Shift objektivy.

To, že se budovy směrem vzhůru zužují, když je snímáte odspoda, asi každý ví. Je to jen stejný důsledek deformace perspektivy jako u krychle zobrazené výše a obvykle není problém najít i úběžník - tedy bod, kam se nahoře všechny přímky sbíhají. Řešením je velký odstup nebo snímání ze střední výšky budovy, což je ale v praxi často nemožné. Zcela stejný problém stíhá i interiéry.

Že se sbíhání linií u budov výrazně zlepší při snímání z velké dálky, dokládá tento snímek, kde žádné výrazné zkreslení není vidět (snímek je zcela bez úprav). Samozřejmě je ale obtížné najít takovou polohu, kdy je budova z dálky vidět celá a nic kolem ní neruší. Navíc v interiérech toto řešení nebývá možné.

Korekce perspektivy v PC
Mnohdy je žádoucí perspektivu potlačit, ale okolnosti snímání to neumožňují. Nezbude potom nic jiného, než opravit snímek v PC. Většina editorů na to má přímo určené funkce (Zoner má dvě funkce a říká jim Upravit kolinearitu a Perspektiva), případně je možné využít obecné funkce Transformace snímku (Adobe Photoshop). Avšak korigovat  opravdu masivní sbíhání linií je obvykle nemožné, a tak tato metoda funguje jen u mírného zkreslení.

Běžný snímek pořízený zespoda a zblízka, a tudíž s mírně se sbíhajícími liniemi budovy.

Použitím funkce Transformace je možné svislice srovnat a s výhodou se použije i mřížka, která velmi pomůže najít správnou polohu táhel. Obvykle je nutné též obraz o pár procent svisle roztáhnout, protože budova po srovnání svislic působí často jako "spláclá".

Výsledek po srovnání svislic - de facto se jedná o potlačení vlivu perspektivy a umístění horního úběžníku do nekonečna.

Perspektiva a lidé
Lidský obličej ani lidská postava většinou nevypadají příliš dobře, pokud mají zdůrazněnou perspektivu. Důvod je prostý: 99 % lidí potkáváme a vídáme na větší vzdálenost (typická lidská potkávací vzdálenost je cca 2 až 3 metry), a jsme tudíž zvyklí na spíše potlačenou perspektivu lidské tváře a postavy. Pozorování lidí zblízka (pod cca 1 metr) mění vztahy mezi blízkými částmi (nos) a vzdálenějšími (uši, ramena, nohy) a lidé vypadají jinak. To je pro nás neobvyklé, a proto podobné záběry působí divně až žertovně. Závěr - při fotografování lidí je obvykle nutné perspektivu potlačovat, což se zařídí právě dostatečným odstupem, a tím pádem použitím spíše delších ohnisek 70 až 200 mm.

Snímáte-li stojící či sedící lidskou postavu s nenakloněným fotoaparátem (vodorovným), deformace perspektivy bude poměrně malá, a je možné použít dokonce i poměrně širokoúhlá ohniska (např. 28 mm). Pokud však fotoaparát nakloníte a snímáte z nadhledu či podhledu, tak i poměrně dlouhá ohniska způsobí deformaci - zde ohnisko 80 mm a silný "nadhled" dosažený snímáním ležící postavy. Perspektiva ani u ohniska 80 mm zdaleka není potlačena, což byl ale u tohoto snímku cílený záměr.

Portrétní objektiv
Portrétní se říká objektivům s ohniskem kolem 85 mm. Nemají žádnou výjimečnost, jen ohnisko 85 mm zařídí běžný portrét na vzdálenost cca 2 metry, tedy vzdálenost odpovídající běžné potkávací vzdálenosti lidí. Perspektiva lidské tváře bude tedy "normální", a proto se těmto objektivům říká portrétní. V praxi je však běžné z řady důvodů používat na portréty ohniska ještě delší - klidně i 200 mm. Z čím větší dálky totiž fotografujete, tím méně bude obličej/postava zdeformována, a současně to umožní masivně rozostřit pozadí.

Vynikající portrétní objektiv Canon EF 85mm f/1.2 L II USM. Pro portréty na něm ale nic výjimečného není vyjma vhodného ohniska 85 mm a excelentní světelnosti f/1.2. Náš redakční test tohoto objektivu najdete zde.

Praktické rady pro potlačení perspektivy
Shrňme tedy faktory, které perspektivu na snímku potlačují:

• Fotografujte z co největší dálky.
• Použijte spíše delší ohniska.
• Hledejte především plochou scénu a předměty ve směru vpřed/vzad nepříliš daleko od sebe.
• Udržujte fotoaparát vodorovný - přesněji řečeno by senzor měl být rovnoběžný s přední stěnou fotografovaného objektu.
• Vypíchněte hlavní objekt na snímku rozostřeným pozadím či kontrastem.
• Do snímku vždy umístěte vhodné a známé měřítko.
• Udržujte kolmé svislice a rovný horizont.
• Pozor na srostlice, cizí předměty v záběru, nechtěné "popředí" atp.

Tento snímek byl pořízen teleobjektivem 200 mm z velké dálky, a díky tomu je perspektiva silnice zcela zploštěna.