Perspektiva a kompozice - 3. Zdůrazněná perspektiva - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

12. května 2008, 00.00 | V reálné fotografické praxi vzniká potřeba se přímo na scéně rozhodnout, jak bude zpracována perspektiva - kdy perspektivu potlačit, či naopak kdy ji zdůraznit? Jaké faktory mají na perspektivu kladný vliv a kdy a jak je použít?

Stojíte-li na scéně, tak ač si to možná neuvědomujete, vždy nějak pracujete s perspektivou. Vždy zvolíte nějaké ohnisko, nějakou snímací vzdálenost a fotografujete nějakou kompozici různě vzdálených prvků. Přitom vhodnou volbou těchto faktorů je možné perspektivu velmi účinně zdůraznit, a to i na 2D fotografii, anebo naopak potlačit. Konkrétní rozhodnutí je jako vždy podřízeno záměru tvůrce.

Správné použití perspektivy zanechá dojem prostoru a správný pocit vzdáleností, rozměrů a proporcí na snímku.

Zdůrazněná perspektiva
Perspektiva (zmenšování objektů do dálky, sbíhání linií atd.) bude zdůrazněna, když budete snímat nějaký objekt na velmi krátkou vzdálenost a když se současně ve snímku vyskytnou objekty velmi vzdálené. Snímáte-li na krátkou vzdálenost (např. 50 cm) a chcete-li mít na snímku také něco jiného než malý kousek předního objektu, musíte použít širokoúhlé ohnisko. Důvod je ten, že široký zorný úhel tohoto ohniska umožní nevyplnit celé políčko snímku jen předním objektem, a tak se dostane i na vzdálené předměty. Perspektivu tedy zdůrazní současné použití širokoúhlého ohniska společně s velmi krátkou vzdáleností k přednímu objektu.

Pro zdůraznění perspektivy a pocitu prostoru na fotografii se vždy snažte najít nějaké popředí, o kterém nebude pochyb, jak bylo veliké a jak bylo blízko.

Aby perspektiva na snímku byla maximální, tak je třeba, aby scéna perspektivní vůbec byla! Musí tedy obsahovat blízký předmět a současně předměty co možná nejdále, přičemž přední předmět a pozadí by měly tvořit fyzický nebo logický celek. Měly by to tedy být části stejné postavy, budovy či krajiny s "nepřetrženou" kompozicí.

Perspektiva bude tím silnější, čím kratší bude B (snímací vzdálenost k přednímu objektu) a současně čím dále budou zadní objekty (vzdálenost A). Dostat oboje současně do snímku však vyžaduje použít širokoúhlý objektiv.

Perspektiva a ohnisko
Samotné použití jakéhokoliv ohniska (ač se to traduje) perspektivu nijak nemění. Ohnisko provede jen výřez části scény podobný ořezu fotografie v PC (crop). Podstatné pro perspektivu na snímku tedy není ohnisko, ale poměr A:B. Z logiky kompozice snímku si to ale vynutí krátká ohniska (např. 17 mm), a proto se masově traduje, že perspektivu mění ohnisko a že právě krátká ohniska perspektivu zdůrazňují. Ohnisko však perspektivu nijak nemění, mění ji vzdálenost snímání, a ta je pro krátká ohniska typicky také krátká, čímž se perspektiva zdůrazní. Použití krátkých ohnisek při perspektivně bohatém snímání je vhodné i z důvodu hloubky ostrosti. Krátká ohniska ji mají přirozeně velikou, proto není problém udržet jak blízké, tak vzdálené předměty ostré.

Ukázka velmi silně zdůrazněné perspektivy. Bylo toho docíleno velmi krátkou snímací vzdáleností – cca 15 cm od čumáku k přední čočce objektivu, současně zobrazením nohou psa (cca metr) i ještě vzdálenějších stromů (desítky metrů). Aby mohlo být vše na snímku současně, vyžaduje to použití ultraširokoúhlého ohniska (zde 15 mm rybí oko) a vysokou hloubku ostrosti.

Kácení linií
Použití širokoúhlého ohniska a snímání zblízka je velmi citlivé na kácející se linie. Pamatujte proto, že linie se nebudou kácet u blízkých ani dalekých předmětů, když budete snímat vodorovně (přesněji řečeno v rovině kolmé na čelní stranu předmětů, což bývá většinou vodorovně). Ke správné kompozici proto není možné použít náklon fotoaparátu, ale jen a pouze snímací výšku od země - fotoaparát je třeba udržovat stále vodorovně. To komplikuje situaci na scéně, ale na výsledných snímcích to oceníte.

Snímání vodorovně (kolmo na svislé předměty - zdi, cedule, stromy atd.) zachová linie, které se nebudou kácet. Záběr je tak možné komponovat jen snímací výškou, nikoliv náklonem fotoaparátu.

Řadu vysokých budov atd. není možné snímat s vodorovným fotoaparátem. Stojíte-li na zemi a blízko budovy, je nemožné dostat celou budovu do záběru bez náklonu fotoaparátu vzhůru. Pomohl by výrazný odstup, avšak to vzhledem k překážkám v okolí nebývá možné. Druhé řešení je snímat ze střední výšky fotografované budovy, což ale vyžaduje jinou dostupnou budovu v okolí. Posledním řešením je použití speciální Tilt-Shift objektivu, který je ale dosti nákladný.

Tzv. Tilt-Shift objektivy umožňují naklápět a posouvat objektiv relativně k Fotoaparátu, a tím srovnat linie i při snímání z podhledu. Další jejich funkcí je možnost naklápět rovinu ostrosti. Vzhledem k jejich ceně budou ale doménou jen specializovaných profesionálů.

Když není možné kácení linií zabránit, je třeba z nich udělat ctnost, a to nejlépe vhodnou kompozicí. Nebude to tedy ryzí dokument, ale mnohdy spíše výtvarné pojetí snímku. Často však zaujme více než fotografie typu "jak to tam vypadalo".

Z podhledu nikdy masivnímu kácení linií nezabráníte. Rovnání linií v PC (korekce perspektivy) je sice možné, ale u masivního kácení také selže. Nezbývá tak, než z nouze udělat ctnost, perspektivu (kácení linií) přijmou a naopak zdůraznit. Často to může vytvořit velmi zajímavé obrázky.

Popředí
V mnohém typické – při snaze zdůraznit perspektivu – je snímání "přes něco", co vytvoří popředí. Klíčové je najít takové snímací místo, aby popředí ve vztahu k pozadí vytvořilo kompozičně harmonický celek. To dá chvíli popobíhání po scéně a hledání správného místa, někdy je potřeba popředí i trochu poklidit, pootočit, nastavit. Snímání velkého záběru scény také komplikuje expozici. Na velké ploše může být velmi rozdílné světlo, a tak je někdy problém zvolit, podle čeho a jak exponovat. Je tedy obvykle třeba hledat či čekat na to správné světlo, protože velké tonální rozdíly mezi různými místy (dynamický rozsah scény) jsou na fotografii obtížně zachytitelné. K řešení často pomáhají polarizační filtry či přechodové filtry, nepředstavují ale žádné "zázračné" řešení.

Typické snímání "přes něco" pro zachycení silného dojmu prostoru a perspektivy. Jak kompozičně začlenit popředí do pozadí, aby k němu mělo logický vztah, je to nejtěžší, a nejlepším nástrojem jsou nohy.

Lidé a perspektiva
Při snímání lidí je třeba na perspektivu dát velký pozor. Pokud přeženete perspektivu lidské tváře nebo postavy, je to hodnoceno velmi záporně a snímky působí až směšně! Hovoříme potom o tzv. perspektivním zkreslení, i když striktně řečeno se o žádné zkreslení nejedná. Je to jen logický důsledek zdůrazněné perspektivy, a je to tedy stejný efekt, jako že vzdálený strom je menší než blízký, že se sbíhají linie architektury atp.

Podobné obrázky možná pobaví, ale jako vážné výsledky fotografické práce se opravdu nehodí. Nejsou ale ničím jiným, než důsledkem aplikace zákonů perspektivy na lidské tělo.

Při přirozeném snímání mírně z nadhledu (stojící fotograf) a použití velmi širokoúhlého ohniska je snímací vzdálenost k nosu (ten je přirozeně nejblíže fotoaparátu) výrazně malá (B), kdežto vzdálenost k ramenům, či dokonce nohám je významně větší (A). Perspektiva tedy udělá jen svou práci – nos zvětší a ramena či nohy zmenší. A člověk potom vypadá jako hlavonožec. Při snímání lidí je tedy vhodné spíše perspektivu potlačovat, jak bude uvedeno dále.

Přirozenou perspektivu lidské tváře a postavy vytvoříte, když perspektivu spíše potlačíte. To znamená snímat mírně z dálky (2 metry a více) a použít střední teleobjektiv (70 mm a více).

Lidé a reportáž
Existuje jedna typická situace, kdy se i lidé snímají širokoúhlými objektivy, a tou je reportáž. Při reportáži je často vhodné člověka zasadit do prostředí, v němž se nachází, a proto je vhodné stavět se k postavě jako k popředí a současně širokoúhlým objektivem zachytit okolí. Je to tedy strategie "krajina", kde člověk tvoří "popředí". Znamená to ale stejně jako u krajiny jít k popředí (lidem) velmi blízko, jít do scény, do děje. Typická snímací vzdálenost je cca jeden metr.

Aby ale lidské tělo nemělo deformovanou perspektivu, je nutné udržovat fotoaparát vodorovně. Člověk stojí nebo sedí v 99 % svisle (gravitace), proto vodorovný fotoaparát nebude kácet linie lidské postavy, a tudíž ji nebude deformovat. V případě, že dodržíte toto pravidlo a použijete ohniska ne kratší než cca 24 mm, snímky nebudou vykazovat žádné výrazné perspektivní zkreslení osob.

Typický vzhled reportážních snímků pořízených širokoúhlým objektivem udržovaným vodorovně - zde 24 mm při snímací vzdálenosti pod jeden metr. Perspektiva není deformována a člověk je zasazen do okolního prostředí.
 

U tohoto ateliérového snímku je naopak mírná deformace perspektivy použita zcela záměrně, aby zdůraznila obličej a jeho výraz.

Produkty a perspektiva
Při fotografování produktů platí, že skutečný "nedeformovaný" vzhled předmětu bude zachován při fotografování z roviny předmětu (tzv. „en face“). Předmět se díky tomu perspektivně nijak nedeformuje a ukazuje se takový, jaký ve skutečnosti je. Snímání z podhledu deformuje předmět, který se potom zdá být větší, než ve skutečnosti je, zatímco snímání z nadhledu předmět spíše zmenšuje. Efekt je tím silnější, z čím kratší vzdálenosti fotografujete.

V praxi se však perspektiva často využívá jako nástroj, který má zdůraznit chtěné a potlačit nechtěné prvky. Perspektiva také pomůže snímek identifikovat s cílovou skupinou - například silně zdůrazněná perspektiva může vytvořit dojem síly, agrese, kvality, moci.

Ukázka využití silné perspektivy při reklamní fotografii rozptylky na blesk. Díky perspektivě byla upoutána pozornost právě na rozptylku a vlastní blesk je de facto potlačen.

Rybí oko
Velmi výrazného dojmu perspektivy se dá docílit objektivem typu rybí oko. Řada lidí by se mohla domnívat, že právě rybí oko perspektivu silně zdůrazňuje (a tím deformuje), ale není tomu tak. Rybí oko je zcela normální objektiv, který se jen nebrání soudkovitému zkreslení. Při snímání z dálky tedy produkuje normální obrázky se zakřivenými okraji.

Snímáte-li s objektivem typu rybí oko běžně z dálky, žádná výrazná perspektiva na snímku nebude. Jen se ohýbají okraje snímku.

Jeho extrémně široký úhel záběru  (diagonálně až 180°) vás však přinutí snímat velmi zblízka, protože se v hledáčku zdá vše velmi malé. A díky tomu se perspektiva silně zdůrazní! Rybí oko je v tom tedy nevinně, za vše opět může tentokrát extrémně krátká snímací vzdálenost.

Výrazná perspektiva se objeví teprve v okamžiku, kdy snímáte velmi z blízka, a to perspektivně bohatý objekt.

Praktické rady pro zdůraznění perspektivy
Shrňme tedy faktory, které perspektivu na snímku zdůrazní:

• Fotografujte zblízka cca jeden metr i blíže.
• Použijte širokoúhlý objektiv cca 24 až 30 mm, v extrému i širší, výjimečně rybí oko.
• Zejména u záběrů lidí udržujte fotoaparát vodorovný.
• Blízké popředí najděte takové, jehož rozměr divák jednoznačně zná, a které tedy vytvoří dobré měřítko.
• Umístěte dostatek pozadí do snímku, nejlépe také s nějakým známým měřítkem.
• Snažte se najít pozadí co nejvzdálenější.
• Udržte logický i prostorový vztah mezi popředím a pozadím.
• Udržte na snímku vše alespoň rozeznatelně ostré.
• Výrazné sbíhající se linie dojem perspektivy silně umocní.