Perspektiva a kompozice - 11. Kompozice prakticky II. - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

18. srpna 2008, 00.00 | V minulém díle jsme popsali jednoduchá základní a nenáročná pravidla aplikovatelná snadno i začátečníky. V závěrečném díle našeho seriálu se podíváme na složitější problémy kompozice, kde chybují často i pokročilí fotografové.

Cesty
Velmi častým, elegantním a účinným způsobem jak vést oko diváka záběrem je nějaká cesta na snímku. Může to být silnice, řeka, potok, kláda atp. O tom, že by tato cesta neměla nikde opustit okraj snímku ani se ho dotknout, jsme již hovořili v díle o kompozičních prvcích. Cesty mají ale ještě více nebezpečí.

Cesta by měla neomylně navést oko diváka na hlavní objekt nebo na sekundární hlavní objekt (má-li snímek předměty zájmu dva). Často se ale v reálném světě cesta mine a navede oko mírně stranou. Divák potom musí okem "přeskočit" a i když navedení funguje a přeskok je podvědomý, je nepříjemný. Někdy pomůže změna stanoviště, někdy je ale nemožné přinutit cestu, aby mířila tam, kam potřebujeme.

Na tomto snímku vede cesta oko jinam, než je umístěn druhý hlavní objekt (hora vlevo), na který by se oko pravděpodobně také chtělo podívat. Není to sice velká chyba ale sami vidíte, že je nepříjemná. Cesta je navíc velmi rychlá a nudná jak bude pojednáno dále. Jižní Island blízko oblasti Landmannalaugar.

Další častý problém je, že cesta dobře vede oko diváka po snímku, ale dovede ho tam, kde není nic moc zajímavého. Takový snímek bude mít bezpochyby svoji informační hodnotu a bude i v zásadě dobře komponován, na kalendář či vernisáž ale nebude. Objevíte-li takovou scénu, je nutné si položit otázku, zda se to dá vyřešit změnou stanoviště, jiným výřezem (ohniskem) přímo na scéně či zda samotná cesta by se dala ztvárnit jako hlavní objekt snímku.

Hezká a i správně zakomponovaná cesta do snímku. Bohužel ale sama o sobě je málo a na konci cesty se nic moc neděje. Stačila by výrazná oblačnost, která je v náznaku v horní části snímku. Azorské ostrovy, ostrov Sao Miquel, okolí města Furnas.

Přímé a výrazné cesty, na kterých se ale nic neděje, vedou oko diváka snímkem velmi rychle. Divák tak rychle skončí na konci cesty u hlavního objektu, který ale potom musí stát za to. Rychlou cestou je proto možné i relativně pěkný hlavní objekt "shodit". Použití širokoúhlého objektivu navíc hlavní objekt v dálce silně zmenší a tím mu dá na snímku malý prostor. Je proto lepší zkusit spíše delší ohnisko, které cestu i hlavní objekt velikostně vyrovná nebo najít zcela jinou zajímavější a pomalejší cestu.

Rovné a nezajímavé cesty vedou oko diváka snímkem velmi rychle. Ten tedy spodní část snímku velmi rychle přečte a potom se zabývá již jen vrchní částí, která je ale díky širokému ohnisku (zde 24 mm) moc malá. Stálo by za úvahu použít delší ohnisko, které provede výřez části scény jak je naznačeno červeně nebo žlutě.

Nezajímavé plochy
Častým kompozičním problémem také je, že umístíte vše do snímku správně ale na snímku vám vyjde velká nezajímavá plocha. Ořezem tento problém řešit nelze, protože by zasáhl do žádaných prvků. Opět platí, že dokumentární hodnotu snímek mít bude, ale na výstavu nejspíše nepůjde.

Plošně velká šedá a nudná obloha vpravo nahoře tomuto snímku rozhodně nesluší, i když je kompozičně proveden v zásadě správně. Malíř by tam namalovat oblaka či ptáky, což ale fotograf nemůže. Buď počkáte na lepší počasí nebo se spokojíte se snímkem tak, jak je. Právě z tohoto důvodu je šedivá obloha na snímcích krajin spíše nevhodná, i když např. na portréty či reportáž  produkuje téměř ideální světlo. Azorské ostrovy, ostrov Sao Miquel, okolí města Furnas.

Horizont a vertikála
Asi není pochyb o tom, že horizont na snímku by měl být přísně vodorovný a vertikály domů, stromů atp. svislé. Obzvláště citlivá na tento problém je hladina moře, které jak známo do kopce neteče. Srovnání horizontu je poměrně jednoduché - na scéně stačí na tento problém myslet a potom doma u PC je mnoho nástrojů, jak horizont/svislice doladit. Situace je však často složitější, protože psychologické srovnání snímku nemusí být shodné s vodorovným horizontem.

Problém může nastat v okamžiku, kdy jsou na snímku dvě silně dominantní linie, jedna je horizont a druhá je šikmá. Člověk má potom tendenci tyto linie nějak vyrovnat na kompromis a horizont často končí šikmý. A naopak - při strojovém srovnání horizontu snímek subjektivně padá. Je obtížné tento problém nějak rozseknout. Padající horizont je špatně, zejména má-li snímek výrazný rám a subjektivně padající snímek je také špatně. Pravá příčina tohoto problému je totiž v chybné kompozici snímku, která tento problém primárně vyvolala.

Dvě šikmé linie spolu soupeří o pozornost a tak horizont končí často subjektivně nakloněný, zejména zaujímá-li jen malou část na snímku.

Srovnání horizontu je v zásadě správně (moře být šikmé nemůže) ale snímek může potom subjektivně padat.

Pohled
Je-li na snímku obsažen pohled, měl by směřovat do snímku. Není-li to možné, je nutné ponechat na okraji trochu místa, aby to nevypadalo, že člověk či zvíře zírá z blízka právě na rám snímku. Na tento problém je třeba myslet již na scéně, protože chybějící pozadí je jen obtížné v PC doplnit.

Pohled ven ze snímku a blízko okraje působí velmi nepřirozeně.

Není-li zbytí a pohled míří ven, je třeba ponechat před očima trochu místa. Všimněte si, že ocas blízko okraje vpravo (nesmí se ale dotýkat) nijak nevadí.

Nejlepší ale je nasměrovat pohled jinam a nejlépe někam dovnitř snímku.

Dva objekty
Skupiny lidí, zvířat atp. je lepší vytvářet s lichým počtem. Pokud chcete fotografovat pár, je lepší mají-li oba jinou pozici případně velikost tj. hlavu v jiné výšce.

Jiná poloha a/nebo hlava v jiné výšce je dobrý způsob, jak uspořádat pár na snímek. Jinak platí, že lichý počet osob nebo zvířat vypadá lépe než sudý.

Náklon
Je-li na snímku něco nakloněného, vždy je lepší ponechat to nakloněné směrem do snímku a ne ven ze snímku. Důvod je ten, že náklon směrem dovnitř vtahuje zájem diváka do snímku, kdežto náklon ven ho odtahuje. Přísně svislé umístění rovnoběžné s okrajem také často nepůsobí esteticky.

Nakloněné objekty je vždy lepší naklonit směrem do snímku a ne ven. Tím je zájem diváka uzavřen do snímku a není odtahován ven.

Technická kvalita
I technická kvalita snímku je velmi důležitá. Velmi nepěkně působí přepaly bílé barvy na snímku, což je problém expozice. Špatně zaostřený snímek nebo snímek rozhýbaný může splnit dokumentární účel, ale perfektní již nikdy nebude. Taktéž vady obrazu - různé nečistoty na senzoru nebo optice musí být pečlivě retušovány, u portrétů je nezbytná též retuš pleti. Nejedná-li se o reklamní snímky s vysokým požadavkem na věrnost barev, je možné barvu chápat jako kreativní nástroj, nicméně na odstín pleti je divák velmi náchylný a sebemenší odchylky od normálu hodnotí jako velmi nepěkné. Všechny tyto technické vady velmi silně přitahují pozornost a tím se stávají de facto kompozičním prvkem.

Azorské ostrovy, ostrov Sao Miquel, okolí města Furnas. Ohnisko 50 mm, 1/125 sec, f/18, ISO 200.

Závěr
Správná kompozice je jako vaření. Můžete do dortu přidat vše dobré a přesto dobrý dort nevznikne. Stejné je to i s kompozičními prvky a kompoziční teorií. Pokud vše důsledně a striktně dodržíte, stejně nemusí vzniknout dobrý snímek. Může mu totiž chybět duše, myšlenka či to pověstné NĚCO, co dělá pěkný snímek pěkným.

Dobrá zpráva ale je, že kompozice a fotografické kompoziční vidění se dá naučit. Je ale nutné o snímcích přemýšlet a uzavírat z každého i nepovedeného snímku zpětnou vazbu. Každý takto rostoucí fotograf začne proto pořizovat snímků čím dál tím méně, protože již bude dopředu vědět, že to stejně nemá smysl fotografovat, protože to prostě nevyjde.

Island, sopečná oblast Námafjall. Ohnisko 27 mm, 1/125 sec, f/13, ISO 100.

Úplně stejný problém řeší muzika a umělci a skladatelé v hudebním průmyslu. Kompozice je pro ně hudební nauka - harmonie, rytmy, frázování, intonace atd. a jejich formalizovaný zápis, tedy noty. Tato znalost ale také sama hit nesloží. A naopak se čas od času najde člověk, který i bez jakékoliv znalosti hit složí.

Proto fotografujte, přemýšlejte, hodnoťte a nechte si hodnotit snímky s otevřenou myslí. Jen tak člověk roste a zdokonaluje se. Co včera neviděl, dnes již vidí a příště proto již tuto chybu neudělá. Dobré světlo za redakci IDIFu!

Island, vodopád Godafoss. Ohnisko 24 mm, 0,2 sec, f/8, ISO 250. Snímek byl snímán do RAWu, následně dvakrát vyvolán odděleně na světla a stíny a poté spojen do jednoho snímku.

Linky na další zdroje o fotografické kompozici
V českém jazyce toho o kompozici bohužel příliš mnoho nevyšlo a ani knižní tituly nám nejsou známy. Proto linky které přikládáme vedou na anglicky psané weby, kde se přeci jen o kompozici dá najít mnoho užitečného. Něco málo se dá najít i na Wikipedii, byť převážně opět jen anglicky (hesla Composition (visual arts), Perspective (graphical), Golden ratio, Fibonacci number atd.).

Landscape Composition Rules
Kompoziční pravidla pro malíře při malování krajin. Dá se tam ale najít mnoho užitečného i pro fotografy.

Composition & the Elements of Visual Design
Skvělý článek o kompozičních prvcích a kompozičních pravidlech.

Composition
Čtyřdílný článek o kompozici ve fotografii.

Principles of Design
Web sice věnovaný designu, ale popisující skvěle, jednoduše, názorně a na příkladech všechny kompoziční pravidla a prvky.

Art & Oil Painting Lessons
Web věnovaný malířům a kompozici obrazů ale opět velmi dobře použitelný i pro fotografii.