Microstock fotobanky (II.): S čím nejlépe na trh? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

9. dubna 2010, 00.00 | Poté, co jsme se v minulém dílu naseho seriálu seznámili se základními fakty a všeobecnými informacemi o microstock fotobankách, se můžeme začít danému tématu věnovat poněkud konkrétněji a podívat se na druh a kvalitu fotografií, se kterými je dobré vyrazit na trh.

Než začneme prodávat své fotografie prostřednictvím microstock galerií, měli bychom si ujasnit několik základních věcí. V první řadě je třeba si vybrat, zda budeme šířit své prodeje prostřednictvím bank několika, nebo jen jedné. V případě prvním máme zaručen menší procentuální příjem z každého prodeje, typicky okolo 20ti až 30ti procent z ceny, ale zase obsáhneme větší část trhu a můžeme si tedy ztrátu procent vynahradit množstvím prodaných kopií. Ve druhém případě podepíšeme smlouvu pouze s jednou fotobankou, která nám však přislíbí větší procento, okolo 40ti až 50ti procent, z prodané částky, výměnou za exkluzivitu. Těžko říci, která z nabízených možností je lepší. Pravděpodobně nejpoužitelnější radou je začít distribuovat přes více fotobank a časem část fotografií zkusit tu a tam nabídnout jen pod výhradní licencí. Koneckonců je třeba si uvědomit, že pro úspěšné vydělávání větší než zanedbatelné částky prostřednictvím microstocku se naše portfolio musí pohybovat v řádu stovek až tisíců jednotlivých snímků, což určitě přináší dostatečný prostor pro pokusy s licencemi a druhy prodeje.

Potenciálních distributorů vašich fotografií existuje hodně.

Trpělivost. To je bohužel vlastnost, kterou se musíme vybavit ve velkém. Výhodou fotografů obecně bývá, že takovou vlastností v nadměrné míře disponují. Přesto je třeba upozornit na její nezbytnost. Časová náročnost distribuce přes microstock je poměrně vysoká. Začněme zřízením účtu na microstock galerii. Přihlašovací proces trvá až několik týdnů. Následné schválení každé nahrané fotografie není otázkou minut, ale dní až týdnů podle vytíženosti personálu fotobanky. Také samotné prodeje nevyskočí hned na plnou hodnotu. Může trvat i měsíce než se podaří prodat první snímek, i když to obecně bývají spíše dny. A s nějakou lepší než zanedbatelnou částkou můžeme počítat klidně až po několika letech usilovné práce. Na druhou stranu, při systematickém postupu a krátkodobější usilovné práci, jsme schopni dosáhnout zajímavých výsledků určitě v řádu několika měsíců. Je každopádně potřeba si uvědomit, že celý proces bude trvat dlouho, bude plný čekání a také různých dílčích zklamání.

Vysoká technická kvalita by měla být samozřejmostí. Takto by to určitě nešlo.

Jako v každém jiném obchodním procesu, i zde záleží téměř výhradně na podpoře vlastního prodeje. Vyrobit technicky dobrou fotografii dnes zvládá samozřejmě velké množství fotografů. Diskuze na téma poměru množství kvalitní dostupné fotografické techniky a nízkého počtu kvalitních snímků si necháme na jindy. Platí nicméně, že pokud vymyslíte kvalitní nápad, vždy je možné sehnat dobrého fotografa, který je schopen snímek zrealizovat v dostatečné kvalitě. Bohužel také platí, že existuje velké množství technicky připravených a dokonale vybavených fotografů, kterým bohužel kvalita nápadů dost pokulhává. V tomto momentě je třeba zdůraznit, že kvalitní nápady vhodné pro fine art jsou většinou naprosto nevhodné pro stock foto. Ve fotobankách jsou vítané fotografie, které většina fotografů s přehledem nazve kýčovitými nebo dokonce opovrženíhodnými.

Svět na nás nečeká s otevřenou náručí.

Při volbě druhu obrázků, jež nám mají zaručit pozdější vysoké zisky při prodeji přes microstock banky, je třeba dbát zvýšené ostražitosti. Rozdíl mezi krásnými obrázky a prodejnými obrázky je veliký. Na toto téma byly již napsány stohy knih, přesto se pokusím zjednodušeně naznačit, o co se asi jedná.

Pokaždé, když se snažíme oslovit trh a něco prodat, nám velmi pomůže, pokud víme komu prodáváme a co prodávající vyžaduje či hledá. Zákazníky fotobank jsou především vydavatelské domy, reklamní agentury a grafická studia. Ti zde hledají materiál vhodný k ilustraci jejich sdělení zákazníkům či čtenářům. Jelikož trh je rozmanitý, můžeme začít třeba jednoduchým příkladem vydavatelství, které vydává několik časopisů se zaměřením na něžnější část naší společnosti. Pokud si kterýkoliv z nich otevřeme, zjistíme, že témata se točí okolo krásy, diet, aranžování životního prostředí, fitness, životního stylu, v poslední době velmi populárního šetření a podobně. U každého článku o dietě je potřeba použít jeden či několik barevných obrázků, které nejlépe vystihují dané téma. A jelikož zobrazení ženského útlého pasu obtočeného metrem je již notně otřepané, poohlížejí se vydavatelé po něčem originálnějším. Typicky je proto nutné obtočit metrem nějakou zeleninu, či ukázat váhu s displejem ve tvaru sympatického úsměvu. Z fotky musí odkapávat jasné sdělení, že se jedná o proces hubnutí. Myslím, že každý jedinec s trošku rozvinutou fantazií je schopen rázem vytvořit deset jednoduchých scénářů, na kterých se hubnutí projeví jako hlavní motiv a každý fotograf je schopen tento nápad velmi záhy převézt do obrazové informace. A spousta jich to také zkusila. Jenže je potřeba jít, koupit zeleninu, koupit metr, zavřít se do ateliéru, nastavit nějaké světlo a nacvakat zeleninu v hubnucím procesu. Pokud si spočteme dobu nutnou na vytvoření takové fotografie, včetně lehké následné úpravy v počítači, snadno se dostaneme na několikahodinový časový limit. Následně je potřeba tento obrázek nahrát do fotobanky, přidat klíčová slova, názvy a projít schvalovacím procesem. Dalších několik slušných minut můžeme tedy připočíst. I tak je možné, že už podobnou zeleninu nafotil někdo jiný a lépe, nebo že se prostě nebude nikomu hodit. Riziko neúspěchu samozřejmě existuje a je dobré s ním od začátku počítat. Na závěr našeho snažení se pak může stát, že kupující odmítne koupit naší fotografii třeba proto, že daný druh zeleniny nemá rád a raději by místo mrkve pohlížel na petržel.

Montáže a různé triky jsou dovoleny a většinou přímo vyžadovány!

Kupující je pro nás osoba důležitá, jejíž zvyky bychom měli znát. Nesmíme se nechat odradit faktem, že náš snímek byl prohlédnut stokrát, ale koupen nebyl ani jednou. Pokud to s prodeji na microstocku myslíme vážně, asi bychom měli zaměřit naši pozornost také na různá diskuzní fóra, která jsou v každé fotobance k dispozici. Je zde možné lépe vyčíst různé zkušenosti kolegů fotografů s různými postupy distribuce. Na české poměry je velmi překvapující, kolik informací si volně předávají konkurenční fotografové. Také je možné najít motivaci pro nové snímky či sledovat poslední trendy. S trochou snahy se lze dopracovat i k popisům chování typických zákazníků dané fotobanky. Dejme si ale veliký pozor, abychom nesklouzli k plagiátorství. Nechat se inspirovat konkurencí je jedna věc, ale pokud se nám stane, že vytvoříme přesně to, co už existuje, bude na nás celý svět pohlížet velmi nepěkně a můžeme být klidně označeni výrazy, které je zde nehodno zveřejňovat. Kromě všeobecné ostudy také můžeme ztratit členství ve fotobance nebo být dokonce hnáni k soudu. Před tvorbou jakékoliv fotografie je tedy dobrým zvykem si ověřit, zda nás s nápadem již někdo nepředběhl. Dá se tak zamezit mnohým zbytečným nedorozumněním.

Můžeme samozřejmě zkusit nabízet prostřednictvím fotobank třeba krajinky, vypiplané do posledního detailu, nebo snímky umělecké. Nicméně potřeba takových snímků pro komunikační účely je velmi malá. Navíc volná licence, přes kterou jsou snímky prodávány, neumožňuje kupujícím jejich přeprodávání. To v praxi znamená, že vydavatelé sice mohou těmito snímky ilustrovat jakékoliv časopisy, nebo reklamní sdělení, není již však možné z těchto snímků poskládat kalendář či použít je jako zarámované umělecké dílo pro další prodej coby bytový doplněk (i když i takové použití fotografií je po další dohodě s autorem možné). Z toho plyne velmi omezená použitelnost a prodejnost takových snímků. Také míra našeho zklamání se v tomto směru zvyšuje. Při představě několikahodinového čekání na světlo v romantickém údolí v mrznoucím ránu, následné několikahodinové retuši a piplání se s fotografií, kterou si pak prohlédnou ročně tři lidé a jeden si ji možná za dva dolary koupí pro nějaký nesmyslný blog o mechu (má omluva všem fandům mechu), při takové představě se rozhodně žádný fotograf asi nenadchne.

Tudy cesta bohužel nevede.

Chceme-li tedy býti úspěšnými při prodeji našich fotografií prostřednictvím microstock bank, musíme zákonitě zůstat kýčovými producenty. Tedy alespoň tou částí našeho já, která tyto snímky prodává. Celý prodej prostřednictvím microstock bank je založen na velkém množství prodaných kopií jednotlivých snímků a nikoliv na jejich umělecké hodnotě. To je skutečnost, kterou je třeba si důkladně pamatovat.

Příště bych se rád zaměřil na konkrétní postup prodeje snímků, jak se stát členem microstock banky, jak postupovat při nahrávání fotografií a na co se při celém procesu zaměřit a připravit. Jakým nástrahám se vyhnout a proč se můžeme dočkat odmítnutí a zklamání i když si to nezasloužíme.