Ještě k té Praze - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

22. dubna 2003, 00.00 | Nové komentáře k loňské soutěži na nový vizuální styl hlavního města Prahy odkazují k obecnějším otázkám české současnosti - demokracie, právo, solidarita, kompetentnost, sebereflexe. O tom si rád mnohý Čech či Češka potlachá.

V druhém čísle časopisu TYPO byl z několika stran komentován průběh a výsledky soutěže na nový vizuální styl hlavního města Prahy (dále jen VS a HMP). Redakci se podařilo shromáždit příspěvky podnětné a závažné, že stojí za to se k této kauze ještě vrátit.

Autoři článků, respektive na dotazy redakce odpovídající, jsou osoby s velkým odborným kreditem. Některé jejich závěry a soudy jsou proto pro mne překvapivé.

Vzhledem k tomu, že hodnocení vítězného návrhu dotazovanými odborníky nebylo jednoznačné, tak formulace, že vybraný návrh je nejlepší z předložených návrhů, nevyznívá také zrovna jednoznačně. V odpovědích členů odborné komise jsem nenalezl jediné jednoznačné vyjádření, že vybraný návrh splňuje zcela zadání, že je výtvarně jedinečný a má žádoucí obsahové přesahy, prostě, že je to vynikající návrh sám o sobě a to z těchto a těchto důvodů. Zákon o veřejných soutěžích (viz. dále) však zdůvodnění vyžaduje; u takto funkčně silně zatížené grafiky je množství výstupů přesně pojmenovatelných a zjistitelných, to nemá být slohový úkol o superlativech…

Autor vítězného návrhu pan Najbrt se ptá, proč nikdo neklade otázky po výsledcích jiných soutěží - Národní galerie, summit NATO, Praha 2 000. Ale to nám, závistivcům a hnidopichům křivdí. Zrovna o Národní galerii, tedy jejím logu, jsme vedli debatu koncem minulého roku, necelý měsíc před debatou o VS HMP na tomto serveru

Je příznačné, že pan Najbrt mluví o kladech svého návrhu a neplýtvá silami na v podstatě akademickou debatu bez vlivu na vlastní byznys. Tomu se u něho můžeme jen učit. Volil správná slova na správném místě - nešťourá se v záporech, podobnostech nebo inspiracích, ale řekne rovnou, že jeho "logo také symbolizuje víru ve schopnosti a nápady současných generací, ne věčné spoléhání na to, co vytvořili naši předkové." Taková slova musí magistrátním úředníkům znít velmi libě, natož aby něco namítali proti! Jen se na ty dva obdélníky s písmeny podívejte, tam ta víra je napsaná černě na bílém, vlastně žlutě na červeném, promiňte. Trochu to tady asi zlehčuji, ale kdo se podobných vysvětlovaček klientovi zúčastnil, tak ví, jak je nutné zákazníkovu představivost vybudit, podporovat (a masírovat a mašlovat). Ale na odborné úrovni to působí, no, řeknu raději jen, že nepřiměřeně. Že se A. Najbrta redaktoři časopisu nezeptali, mne udivuje, ale možná tam tu víru viděli…

To, že pan Najbrt zná své papennheimské, potvrdil pan R. V. Novák, grafik a člen poroty, když hodnotí vybraný vizuální styl Prahy a nový styl Londýna, který se Novákovi líbí více, ale u pražských radních by neměl šanci na úspěch.

Vzletná slovíčka se objevují shodně u dalších příspěvků: jak pan Zajíček za HMP tak pan prof. R. Baur jako mezinárodní člen odborné části poroty používají k hodnocení značně literární obratů.

Pan prof. Ruedi Baur, m. j. autor vizuálního stylu města Nancy, s logem, jaká náhoda!, (také) čistě letristickým, byl s vítězným logem HMP "spokojen, protože klade důraz na vícejazyčnost, která je pro město (Prahu) typická". Obávám se, zda si to pan Baur neplete s cenami, ty jsou mnohde u nás v Čechách vícejazyčné, ale jazyk, ten úřední, je jen jeden; to na jižním Slovensku jsou povinně názvy obcí dvojjazyčné, belgická metropole je také - a nejen úředně - dvojjazyčná a je několik měst v Evropě, kde mimo "evropské" jazyky musíte umět i arabsky a čínsky, abyste se vůbec ve městě orientovali, takže tento argument mi moc průkazný nepřipadá. Ostatně Praha jako město více jazyků, potažmo kultur, byl fenomén prvorepublikový; český, německý a židovský živel vytvářel opravdu ne běžné soužití, to je ale pryč, jako je pryč mimořádná směska tří kultur v bývalém Sarajevu, tam by bylo více jazyků namístě. Když už se mluví o jazycích, všechny použité jazyky na vítězném návrhu jsou evropské, respektive na bázi latinky. Hebrejština, která se z tohoto popisu vymyká, na logu chybí. Nebo že by tam byla zakódována v podobě dvou desek Zákona-Desatera? Porovnejte tyto dvě značky:

Logo HMP

Logo Židovského muzea Praha, autor Z. Ziegler

[K úvaze A. Záruby o nemožnosti symbolů nahradit význam loga (logotypu) jenom podotýkám, že symboly (obrazové značky) mají oproti logotypům (písmovým značkám) výhodu "čitelnosti" jak negramoty, tak jinojazyčnými "čtenáři".]

Pro uklidnění některých emocionálnějších povah opakuji, že Studio Najbrt (a kdokoliv jiný, nechápu, proč se tomu pan Najbrt vyhýbá) má právo být inspirován čímkoliv. Nedávný televizní dokument o Jiřím Kolářovi ukázal, že tento legendární básník a výtvarník se nerozpakoval inspirovat nápady svých kolegů z poslední sedánky ve Slávii a nikdo mu ty výpůjčky nevyčítal; byl totiž Múzami políbený veliký realizátor a hlavně to zrealizovával bravurně. Takže prosím zděšené a rozhořčené čtenáře nedávné debaty o VS HMP, ať si přečtou můj starší článek na toto téma znova a zjistí, že nepoužitá bruselská obdoba byla pouze ilustrací toho, že ten pražský návrh byl diskutabilní!!! Tohoto podstatného si ale málokdo z komentátorů všiml. O to vášnivěji se pak debatuje a naprosto nesouhlasí se svou vlastní představou podloženou citacemi, bohužel neexistujících vět, např. o "autorskoprávním znevěrohodnění", že.

V časopisu mne nejvíc zaujal článek pana A. Záruby, mimo jiné svědectvím o soutěži na VS města Rotterdamu. Ač se jednalo "pouze" o VS města jako kulturního centra Evropy 2001, vyšla k této neveřejné(!) soutěži publikace, která obsahuje požadovanou vizi VS, rozbory předchozích VS, vyhodnocení každého návrhu odbornou komisí, zdůvodnění výběru vítězného návrhu, atd. Publikaci si v Holandsku může koupit kdokoliv. Vše pod veřejnou kontrolou. Žádné protesty nevyzvaných studií. Čím to může být? Že by dostatkem salátu, takže mlaskání ostatních slimáků přes to své neslyšíte?

V porovnání s přístupem rotterdamských měšťanostů, pražská soutěž přes nespornou snahu organizátorů o její zdárný průběh, snahu na české poměry jistě nadstandardní, měla svá nejasná místa.

A. Záruba považuje za velký problém především přehodnocení základních principů soutěže v jejím průběhu. Souhlasím. Souhlasím také s jeho tvrzením, že vysoký odborný kredit komise má vést k respektování jejího rozhodnutí. Nicméně respektování neznamená nekritizovatelnost či mlčení bez práva na vysvětlení, když už komisaři opominuli znění zákona, které zrovna v tomto případě odpovídá ideálnímu rotterdamskému modelu.

Při shánění informací z nejkompetentnějších organizátorských míst jsem dostal, jistěže v dobré víře, odpověď: "Co se týče Vaší žádosti o písemná hodnocení jednotlivých návrhů od členů komise, zápisy ze zasedání komise žádné hodnotící zprávy od jednotlivých členů neobsahují, protože jsme je nevyžadovali - jednání komise byla pečlivá a několikahodinová. Myslím, že kredit odborníků, kteří v komisi zasedali, je dostačující k tomu, aby neexistovaly žádné pochybnosti o schopnostech komise vybrat skutečně kvalitní návrh".

Jo, dobré úmysly mohou být cestou neschůdnou. Bohužel až dnes jsem dolistoval ve Sbírce zákonů k "zák. 199/1994 Sb. O veřejných zakázkách § 37 Zpráva o posouzení a hodnocení nabídek (1) Komise pořídí o posouzení a hodnocení zprávu, která obsahuje……. h) výsledek hodnocení jednotlivých nabídek a zdůvodnění výběru nejvhodnější nabídky"

Není snad o čem dumat, v Rotterdamu už vědí, že vysoký kredit neznamená výjimku ze zákona.

Pro zvědavce, proč byla odměna vítěze taková, jaká byla ( dva miliony korun českých) možná bude odpověď ležet opět v dikci zákona:
"§ 49b Veřejné zakázky malého rozsahu. U veřejných zakázek do výše budoucího peněžitého závazku 2 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty může zadavatel rozhodnout o přímém zadání veřejné zakázky za cenu obvyklou v místě plnění."

Čili magistrát vypisovat veřejnou soutěž ani nemusel, přesto to (osvíceně) učinil - a naběhl si.

Poslední aspekt soutěže, na který poukázal jak R. V. Novák, tak A. Záruba i A. Najbrt, je totiž klíč, podle kterého mají být vybíráni účastníci soutěže. Je to širší problém, a proto se spíš ptám:
domníváte se, že (designérské) soutěže mají být jen pro zvané nebo mají být otevřeny každému, kdo splní jasné zadání / pravidla soutěže?

Může mi pak někdo vysvětlit, proč se zveřejňují ve všech možných médiích vypsání soutěží, které jsou stejně jenom pro vyzvané? To jako aby se mohlo protestovat? Proč se pak divíme, že se protestuje?

Byl protest předsedy Svazu výtvarných umělců doc. K. Míška proti způsobu výběru účastníků soutěže oprávněný? Vyjádření tohoto odborníka v paletě názorů zjevně chybí.

Také v tomto směru investigativci z TYPO mají ještě pole nezorané.