Paint on Surface 1.6, jednoduše a efektivně, první díl - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

2. července 2009, 00.00 | Umístit nějaké instance na povrchu objektu je otázkou naprosto praktickou, avšak bez modulu MoGraph, či jiných nástrojů (stará Jenna, například, ale i Thinking Particles a další), poněkud pracnou. Tuto oblast velmi efektivně řeší plugin Paint on Surface německého vývojáře Daniela Schilda, který ale řeší i jinou oblast, retopologizaci povrchu přímo v CINEMĚ 4D.

Zase standardně, o autorovi a nástroji. Prostě CV.

Popisovat si dnes budeme nástroj Paint on Surface ve verzi 1.6, což je verze která spatřila světlo světa 5. června 2009. Jedná se tedy v plném rozsahu o nový nástroj. Bohužel, plugin je nástrojem komerčním, avšak s cenou stanovenou velmi rozumně na 32,50 EUR. Ano, nástroj to není zadarmo, avšak domnívám se, že jsou jeho schopnosti velmi slušné a tak není cena přehnaná.

Plugin je k dispozici od C4D verze 9.1, přičemž verze 11 má separátní instalační soubory, logicky je k dispozici jak pro Mac OS, tak pro platformu WIN nedbaje na to, zda je systém 32 a nebo 64 bitový.

A ještě k autorovi. Již jsme se zmínili o tom, že autorem je německý vývojář a grafik Daniel Schild, který mimo této své hlavní akvizice připravil i další zajímavé nástroje. A to zdarma plugin EdgeSweep, příjemný pomocníček, který nám umožní vytvořit ze zachovaného výběru hran na objektu virtuální křivku, po které může být normálním způsobem protažen nějaký profil (podstatné v tomto případě je, že tato generovaná cesta je stále závislá na zachovaném výběru hran, a tak v případě, že mateřský objekt animujeme, deformujeme také tuto cestu, a protažený profil je tak stále uchycen na mateřském objektu).

I druhý plugin je zdarma, jedná se o jednoduchoučký UnitSetter, který může pomoci s konverzí velikostí objektů při přenosu dat na jinou instalaci C4D.

Veškeré informace, plugin ke stažení (do dema C4D) a volně použitelné nástroje najdete na stránkách www.dns-plugins.de

Instalace a demo

S demo verzí dnes popisovaného nástroje je to poměrně divoké, neboť vlastně neexistuje. Jedinou možností, jak si nástroj otestovat, je si stáhnout z Maxonu demo verzi CINEMY 4D a do této demoverze přehrát (do adresáře plugins) stažený a rozbalený adresář pluginu. Ano, je to nepříjemné, bohužel jinak není demo k dispozici.

Koupě pluginu probíhá standardní internetovou cestou a procesem, který je shodný pro mnoho C4D nástrojů. Tedy platba skrze Paypal a podobné systémy, při koupi je nutno zadat číslo CINEMY 4D (prvních jedenáct znaků) a na základě tohoto čísla Vám Daniel zašle vygenerovaný klíč pro aktivaci pluginu.

Po nainstalování plugin najdeme tam, kde jej očekáváme, tedy v menu Pluginy, ve kterém je položka Paint on Surface 1.16 obsahující dva nástroje. Prvním je samotný Paint on Surface 1.16 a druhým nástrojem je PolyPaint. První slouží k interaktivní distribuci instancí a druhý, jak asi tušíte, k retopologizaci povrchu. Oba nástroje jsou přitom výrazně rozdílné a tak si je budeme probírat samostatně.

Paint on Surface 1.16

Paint on Surface 1.16 (označení 1.16 se vztahuje ke konkrétnímu nástroji, nikoliv verzi pluginu) je bezesporu primárním nástrojem tohoto pluginu, o tom nemůže být diskuze. Práce je s tímto nástrojem přitom na první pohled poměrně snadná s tím, že jeho možnosti jsou i přes počáteční vizuální jednoduchost dost značné. Nejdříve si tedy musíme vybrat polygonový objekt (a to je podmínka), na který chceme nanášet instance, a nebo také na kterém chceme generovat křivku (říkám, umí více než je patrné na první pohled). Následně si vybereme příkaz pro aktivaci nástroje, čímž se do okna Správce nastavení otevřou jeho parametry. Pro první užití nás asi bude zajímat zejména odkazové pole Paint Object. Kliknutím a tažením myši, a nebo ještě lépe tabletu, který je poměrně široce podporovaný, budeme v editačním okně nanášet nové a nové instance. Jak snadné.

Snadné, snadné, to ano, ale v tomto primárním případě se pohybujeme jen v jednom jediném editačním režimu tohoto objektu, přičemž režimy jsou k dispozici hned tři a tak by asi bylo správné si jejich užití a případně i nastavení rozdělit.

Počáteční případ je aplikací režimu Paint mode / Object, tedy režimu, ve kterém volně, podle tahu myši či tabletu, rozmisťujeme po objektu instance. Druhým modelem je režim Row, řada, ve kterém generujeme instance rozmístěné po úsečce v zadaném počtu instancí (perfektní pro různé řady šroubů na plechu a podobně). Posledním modelem je režim Splines, tedy křivky, ve kterém je na mateřském povrchu generovaná křivka, jejíž body leží přímo na povrchu mateřského objektu. Opět velmi zajímavá volba, která zdánlivě nesouvisí se dvěma předešlými. To ale není pravdou, protože tímto „omalováním“ povrchu nám mohou vznikat cesty, po kterých již standardním postupem můžeme generovat instance.

Paint mode / Object

V prvním a hlavním režimu volně nanášíme instance. To jsme si řekli, a popisem parametrů si demonstrujeme, jaké že máme možnosti. Samozřejmě, že při tomto popisu potkáme parametry společné i pro další dva režimy, ale to nevadí, alespoň si tím u jejich popisu zkrátíme cestu.

Záložka Basic

Prvním podstatným parametrem je nastavení režimu, o tom žádná, jedná se o parametr záložky Basic, Paint mode se zmíněnými možnostmi Object, Row a Splines. Dalším podstatným parametrem je hodnota Clone – count, kterou definujeme množství, respektive v případě úvodního režimu hustotu nanášených instancí. Pevné množství má svůj význam zejména v případě nastavení režimu Row. V případě parametru Object se jedná vskutku o hustotu generovaných instancí.

Nezbytným parametrem pro úspěch operace je odkazové pole pro zadání nanášeného objektu Paint object, do kterého přenášíme jméno kopírovaného objektu. A nebo také jméno skupiny objektů.

Při nanášení je asi žádoucí, aby byl objekt nějak orientován v tom smyslu, že jeho osa X, Y, Z (nehodící se škrtněte) byla zarovnána s normálou plochy, na které instance vznikla. Toto nastavení je tedy posledním zadáním sekce Basic.

Záložka Adjust

Touto záložkou definujeme základní parametry generovaných instancí a to v několika ohledech. Podotýkám ale, že další podrobné úpravy můžeme editovat ještě v dalších oddílech nastavení nástroje.

Obecně má tato záložka tři numerické parametry a jeden přepínač. V případě numerických hodnot se jedná o nastavení globálního posunu skupiny instancí (na slovní spojení „skupiny instancí“ pozor, neboť se jedná o dosti podstatné sousloví) ve směru normály každé „mateřské plochy“ té které instance.

Další parametr definuje globální velikost prvků skupiny, respektive přesněji řečeno její měřítko, a poslední číselný parametr ovlivňuje natočení okolo osy rovnoběžné s normálou mateřského povrchu všech generovaných instancí dané skupiny.

Zcela ve spodní části této záložky můžeme nalézt parametr, přepínač, affect last group only, který má souvislost s jednou podstatnou, prozatím nezmíněnou, vlastností. Instance se totiž generují ve dvou formách. Buďto každým kliknutím a nanášením myši vytváříme novou skupinu objektů/instancí, která je obohacována novými prvky tak dlouho, dokud nanášíme nové a nové instance. Druhou možností je, že se nám objekty vytváří do poslední aktivní skupiny. V případě prvního režimu pak můžeme zmíněnou volbou definovat, zda chceme upravovat velikost všech instancí, a nebo jen těch, které patří do poslední editované skupiny.

Záložka Switches

Tato záložka je plná plničká jen pouze přepínačů. Přitom ale významných přepínačů. Jmenovitě se jedná o parametry Create instancies, Create groups, Paint random child, Paint on selection only, Avoid sibling overlap a nakonec Stack clones.

A pěkně od začátku. Při tvorbě instancí se, jak jsme se zmínili již tolikrát, generuje skupina, či skupiny, a ta obsahuje instance původně nalinkovaného objektu. A tato volba řídí, zda se generují skutečné instance a nebo kopie vybraného objektu.

Create groups jsme již zmínili, tedy krátce. Můžeme postupně generovat jednotlivé kopie do skupin, kdy každá nová editace vytvoří novou skupinu. Pokud je tato volba vypnutá, budou se nové kopie vytvářet do poslední skupiny.

Paint on Surface má jednu docela báječnou vlastnost. Je jí schopnost nanášet různé instance jedním tahem kurzoru (skvělé pro kameny a podobné vylomeniny). Stačí jen, pokud do pole pro odkaz načteme skupinu obsahující více podřízených objektů a aktivujeme volbu Paint random child.

V úvodu článku jsem vyhrožoval tím, že Paint on Surface toho umí více, než by se mohlo zdát. Kupříkladu MoGraph má jistá omezení a mezi ně patří to, že jen těžko lze řídit možnost vymezení jedné kopie od druhé, aby se neprolínaly. Paint on Surface toto umí a to do jisté míry dobře. Stačí aktivovat tuto volbu.

Poslední skupinou je volba Stack clones. Je to volba zajímavá, protože nám umožňuje „přidávat“ jednotlivé instance k mateřskému povrchu a to tím způsobem, že nové instance jsou aplikovány na povrch instancí starších. Jsou na sobě navrstvené. Aktivace této volby je spouštěcím klíčem k popsané funkci. Mimochodem, představme si tuto funkci spolu s funkcí Metaball...

Step Variation

Další záložkou je záložka Step Variation obsahující jen dva parametry. Oba dva ale nejsou v pravém smyslu slova variacemi, jako spíše aditivními přísadami a to definovanými krok od kroku. První z těchto hodnot definuje rotaci (Rotation) a druhá měřítko (Scale).

Abych vysvětlil svou poněkud kostrbatou definici, použiji příklad rotace. Instance 1 bude při tahu myši mít úvodní rotaci, instance 2 bude mít rotaci instance 1 + zadanou hodnotu natočení, instance 3 bude mít hodnotu natočení instance 2 a opět plus natočení zadané a tak dále a tak dále.

V principu se tedy nejedná o variaci jako takovou a tak mi připadá, že název mate. To mne poněkud mrzí a patří to k osamoceným výtkám uvedeného pluginu. Nevhodný název občas umí zamotat testerovi hlavu.

Random Variation

V případě této oblasti se jedná již vskutku o variace, ale první parametry variací není a je zde vlastně, podle mého, tak trochu omylem. Proč omylem? Jednoduše proto, že se jím definuje poloměr nanášení, což je podle mého osobního názoru natolik zásadní kritérium nástroje, že by si zasloužilo býti asociované v úvodní záložce Basic.

Po tomto zásadním parametru zde najdeme tři vskutku variační parametry Variation Rot, Variation Scale a nakonec také Variation Aligment. První z nich řídí skutečnou míru variace natočení okolo osy rovnoběžné s normálou povrchu místa, ve kterém je instance umístěna, druhý řídí velikost, respektive měřítko a třetí ovládá odklon od normály povrchu místa, ve kterém je pozice instance. Je tak skutečnou hodnotou náhodnosti směru instance.

Záložka Random Variation má ještě jeden příkaz. Je jím tlačítko Recalculate Clones, kterým se přepočítají vytvořené klony, přičemž se nemění jejich pozice.

A co na příště?

Příště si prosvištíme slovíčka a také další režimy nanášení nástroje Paint on Surface. Ale nejenom to, nezapomeneme ani na retopologizaci povrchu pomocí nástroje Poly Paint.