CINEMA 4D R 11, opravdu, ale opravdu zblízka (1) - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

21. srpna 2008, 00.00 | Nová CINEMA 4D R 11 je počin do značné míry natolik zásadní, že mnoho z nás, uživatelů, může s touto aktualizací spojovat víru v lepší kvalitu své vlastní práce. A co více, určitě máme v tomto ohledu pravdu. Abychom ale dokázali pojmout celý potenciál nové verze, budeme se po několik dalších následujících článků potkávat nad popisy všech základních novinek, které jedenáctka přináší. Dnes začneme rozhraním, správci, tokem práce a také systémem aktualizace.

CINEMA 4D R 11 jádro, po instalaci

První novinkou vlastně pro každého, kdo si novou C4D nainstaluje bude, že se nebude muset o nic starat. To považuji za opravdu výjimečné, i když dnes už docela běžné ulehčení každodenního života.

Proč že? Protože program obdržel mimo jiného docela slušný aktualizační systém (který mimochodem většinou jede z docela živého serveru, takže zatím jsem neměl potíže s přenosovou rychlostí, uvidíme však, jak bude situace vypadat v okamžiku, kdy budou aktualizace stahovány „ad blok“ mnoha stovkami uživatelů najednou). Tento systém se inicializuje po každém spuštění aplikace a ve své nabídce vždy předvede, cože by se mohlo Vám, jako uživateli, hodit a cože vlastně ještě nemáte stažené. Pokud si chcete věřit situaci kdykoliv v běhu aplikace, stačí vyvolat okno automatické aktualizace pomocí menu Nápověda / Zjistit aktualizace. Tímto příkazem otevřete okno, které Vás propojí skrze internetové připojení s centrálou Maxonu a zjistí jak stav dat na této centrále, tak také stav položek, které jsou pro Vás (a Vaší licenci) k dispozici.

Okno aktualizace je rozdělené celkem do tří částí. Do položek Aktualizace, Volitelné (knihovny, jazykové mutace a podobně) a nakonec Historie, to abychom se v tom neztratili. Systém stahuje veškeré aktivní položky a poté restartuje C4D s tím, že po restartu jsou všechna načtená data aktivní. Já vím, že tohle je dnes nutnost, ale systém zpracování mi přijde velmi příjemný (na rozdíl třebas od Adobe updateru a nebo MacOS updateru – kterému pravda, až tak nerozumím).

A proč že se mi tento systém tak líbí? Důvody jsou dva. Zaprvé positivně hodnotím zobrazení jednotlivých dat ke stažení, souhrnu historie a podobně – mám rád pořádek už proto, že s ním mám tak často potíže. A zadruhé, zadruhé že není otravný.

Pokud by náhodou i tak aktualizační systém otravoval k zbláznění, není problém. Stačí jej v nastavení programu, položce Online aktualizace, vypnout a nadále můžeme aktualizace řídit sami.

Drobnou novinkou pro začínající uživatele je volba Okno / Rozvržení / Uzamknout rozhraní, kterou zamezíme jakékoliv nechtěné změně rozhraní, kterou bychom náhodou mohli spáchat.

Další vskutku minoritní změnou rozhraní jsou ikony nástrojů. Ano, ikony nástrojů se sem tam zobrazovaly, ale ne u všech nástrojů a všech operací. Nyní se zobrazují skutečně za každé situace a to není špatné, jen si na to musíme občas zvyknout, protože se tím trochu roztřišťuje pozornost od místa působení nástroje...

Nastavení renderingu

Co ale považuji za velmi přínosné, s ohledem na ergonomii, je změna rozhraní nastavení renderingu. Tyto změny jsou jednak poměrně vizuálně markantní, ale hlavně nám umožňují zálohovat jednotlivé položky do Prohlížeče obsahu a tím přenášet různá nastavení na různé scény  a to bez toho, že by bylo nutné přenášet opravdu celé nastavení. Lze tak dokonale vytvářet nastavení například nového GI pro exteriér a interiér a zásadně tak eliminovat nutnost nastavení při tvorbě nové scény. Ostatně, univerzálnost nového GI systému si o takovou knihovnu GI nastavení přímo říká.

Abychom učinili recenzování zadost, podívejme se poněkud podrobněji na to, jak toto nové okno nastavení renderingu vypadá. V zásadě je rozdělené na tři vizuální části. Na seznam položek, které jsou vlevo, na okno nastavení aktuální položky jak jsme byli zvyklí dříve (vpravo) a pak zejména na knihovnu předvoleb, která je dole.

Začneme od seznamu vlevo. Ani ten nebyl ušetřen změn. Jednotlivé efekty se načítají ze seznamu efektů, který se skrývá v tlačítku Efekty a nebo v kontextovém menu, které vyvoláme kliknutím pravého tlačítka myši nad volnou oblastí. Každý načtený efekt lze klasicky zapínat a vypínat podle potřeby. V tomto ohledu nic nového. Zkusme si ale kliknout pravým tlačítkem myši nad nějakou skupinou nastavení – záložkou, a najdeme v zde mimo jiné i možnost uložit dané nastavení do knihovny. Z této knihovny pak můžeme nastavení kdykoliv načíst (pozor, je nutné načíst celou položku, tedy je nutné nemít položku v seznamu a načíst ji místo ze seznamu efektů z knihovny).

To co jsme si řekli o jednotlivých efektech platí i o multi pass renderingu, tedy renderingu do vrstev. I rozhraní tohoto systému bylo změněno a to ve shodě s výše popsaným principem. Jaké jsou jeho výhody? Zejména přehled „na první pohled“.

Přepracování se nevyhnula ani oblast „parametrů“ vpravo. Jiné je hned první okno, kde je navíc možnost aktivace systému CINEMANA (Renderman renderer) a kamsi zmizely základní parametry renderu (aktivace refrakce, stínů apod. přesunuly se jinam).

Hlavní změny, které možná nejsou ihned patrné, se ale odehrály v nastavení výstupu. V tomto okně je celá škála přednastavených formátů pro tisk, obrazovku, film a podobně, můžeme nyní definovat velikost výstupu i v jiných jednotkách než bodech (včetně DPI) ve vztahu k nastaveným jednotkám. Máme tak tedy podstatně vyšší komfort a přehled v oblasti požadavků na velikost výstupu než kdy dříve. Jen pro názornost si srovnejme možnosti nastavení R10.5 a R11, ihned si všimneme, jak zásadní změny v této oblasti jsou.

Aktualizace se dotkla také základních voleb nastavení renderingu. V prvé řadě se sem přesunuly základní parametry (zmíněná aktivace stínů, refrakce, odrazivosti...). Jsou tu ale také nové volby, jako volba pro aktivaci rozostření odrazů a průhlednosti (a to je skvělé, protože tato volba v systému skutečně chyběla zejména z důvodu zkrácení délky testovacích renderů) a volba pro rendering zakreslení, tedy poznámek nakreslených ve scéně (což je jeden z nových nástrojů).

Zmínili jsme se, že okno nastavení renderingu má tři části. Poslední z nich najdeme v levém spodním rohu. Je zde jedno velké tlačítko „Nastavení renderingu“ a po tímto tlačítkem najdeme základní příkazy archivace a administrace nastavení renderingu. Můžeme pomocí tohoto tlačítka vytvářet nové zápisy do knihovny, můžeme vytvářet hierarchickou strukturu těchto nastavení a podobně. Vytvořené předvolby (a načtené) jsou uvedené v seznamu nad tímto tlačítkem, kde můžeme stejnou ikonou jakou najdeme u kamer scény přepínat, které že nastavení renderingu má být vlastně aktivní. Tento systém se zdá možná jako nadbytečný, ale při optimalizaci renderingu a nastavení scény je to velmi výhodné, připravíte si pár verzí téhož nastavení, otestujete kvalitu a čas a máte jistotu, že si vyberete správně a že se správně rozhodnete (a také že na žádný z parametrů nezapomenete...).

Správce nastavení

Na všech svých hodinách, pokud se jedná o začátečníka nezapomenu nikdy zmínit, že Správce nastavení je dynamickým správcem, který se mění vždy podle toho, co je právě aktivní. Že je dokonale přizpůsobivý, ale pokud by se náhodou stalo, že zobrazuje jiná data než potřebujeme, že jej lze vždy pomocí nastavení parametru Režim přepnout. Dnes jej lze přepnout také do nastavení renderingu a to je poměrně příjemné... Nejedná se ale o automaticky aktivovaný režim!

Uživatelská data

Druhá ze základních aktualizací rozhraní se udála v oblasti uživatelských dat a tím pádem vlastně i XPressa. Nevím jak Vy, ale já osobně jsem byl vždy velmi unavován zejména přípravou každého systému XPressa, kdy jsem vždy musel generovat velké množství vstupních uživatelských dat a to dat se správnými jednotkami a také s vhodným rozsahem. A pokud takto musíte připravit  řekněme 20 položek, tak to je již rozsah velmi náchylný na chybu a tak musíte být opravdu pečliví. 

Tedy v čem jsou ony avizované aktualizace? Ve dvou oblastech a začneme tak trochu odzadu. Předpokládejme, že potřebujeme vytvořit uživatelská data pro segmentaci krychle v rozměrech X, Y a Z. Vybereme si tedy tyto parametry u nějaké krychle ve Správci nastavení a pravým tlačítkem vyvoláme kontextové menu. Z něj stačí vybrat příkaz „Kopírovat rozhraní uživatelských dat“ a poté otevřít u libovolného objektu okno rozhraní uživatelských dat (například u nejběžněji používaného objektu Osy). V okně definice uživatelských dat (které se také komplexně změnilo a to je ona první majoritní změna) klikneme znovu pravým tlačítkem myši a vybereme příkaz pro vložení a voilá, data se vloží. A správně, se správnými jednotkami, správným rozhraním, prostě tak jak potřebujeme. Vím, že tohle ocení pouze poměrně malá uživatelská obec, ale pro mne osobně, coby fandu XPressa, se jedná o aktualizaci rozhraní opravdu zásadní.

Vraťme se ale k k samotnému rozhraní uživatelských dat. Nejen že se totiž změnil systém jejich tvorby (tedy přibylo ono vytoužené kopírování požadovaných parametrů), ale přibyly také další možnosti, které najdeme již v okně popisovaného správce. Nově můžeme definovat skupiny (a ty lze „zabalovat“) a také můžeme jednotlivá data řadit do sloupců. Mohu opět jen zopakovat pro ty, kteří k XPressu nepřičichli ani z pohledu uživatelského, že i toto je aktualizace v dané oblasti zásadní. Předdefinovaná Xpresso chování totiž měla často ten „nešvar“, že byla velmi komplexní a tudíž velmi dlouhá. Tím pádem se nevešla do okna Správce nastavení a to znesnadňovalo orientaci uživatele. Popsané změny nám umožní tyto situace eliminovat a připravit vynikající rozhraní. A to není málo.

Editor materiálů

V editoru materiálu potkáme jen drobnou změnu (mimo skla, samozřejmě, ale k tomu se dostaneme příště) a to v systému nabírání barvy, CINEMA 4D nám nyní dává možnost výběru, použít systémový výběr barvy a nebo vlastní výběr CINEMY 4D.

Kamínky u cesty

Domnívám se, že jsme si popsali hlavní změny ve vzhledu programu, tedy míněno v jádře. Ano, ještě tu jsou změny rozhraní a toku práce v BodyPaintu 3D, ale to dá asi na samostatný díl a tak jsem je prozatím nebral v úvahu. Přesto jsme nezmínili vše a tak v této poslední části dnešního dílu zmíním tyto drobné aktualizace.

První v řadě by asi mohlo být odstranění chyby Prohlížeče obsahu, tedy to, že dokázal bez ruční aktualizace zobrazit jen tuším 14 položek. Zatím se jev, že je v pořádku a to je dobře. Mimo to také podporuje pod MacOS přehrávání quicktime videí včetně zvuku, což je docela příjemné.

Poslední co bychom mohli zmínit z oblasti rozhraní je, že Prohlížeč obsahu nám dává možnost popisu uložených dat ve více jazykových mutacích.

Závěrem

Tímto bych dnes ukončil tento díl věnovaný změnám rozhraní a ovládání programu, příště se již zaměříme na novinky ve funkcích a to novinky jádra, samozřejmě. A co to bude? Určitě systém zakreslení, průsvitek, zmíníme nelineární animace a tak dále a tak dále. Určitě je se na co těšit.