První exkluzivní praktický test Camedie E-20P - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Olympus Camedia E20

Olympus Camedia E20

15. října 2001, 00.00 | Ještě před zahájením Invexu se nám podařilo získat na několikahodinové testování jeden z mála dostupných evropských kusů nového Olympusu Camedia E-20P. Jaké jsou naše bezprostřední dojmy a první postřehy?

Invex 2001 nám ještě ani pořádně nezačal a už pro vás máme připravenou jednu exkluzivní lahůdku. V rámci tiskové konference, která se konala včera na skoro dokončeném stánku Olympusu, se nám podařilo získat jeden z mála funkčních kusů Camedie E-20P v celé Evropě. Ano, na Invex nám dorazilo to málo, co je v celé Evropě k dispozici a redakce Grafiky.cz dostala jako jediná možnost tento fotoaparát několik hodin testovat ještě před zahájením veletrhu. Zde jsou naše bezprostřední dojmy.

Čelní pohled je prakticky shodný s E-10kou.

Rychlé zopakování faktů
Olympus Camedia E-20P je jednou z posledních novinek, se kterými se společnost Olympus pochlubila veřejnosti. Fyzicky je k dispozici pouze několik desítek kusů v celé Evropě a reálné dodávky zřejmě začnou až koncem října. Konstrukčně je fotoaparát v podstatě shodný s předchozí dobře známou E-10kou. Rozdíl je pouze v použitém snímači a vylepšeném firmwaru. Fyzicky od sebe E-10ku a E-20ku poznáte pouze podle typového označení. E-20P má všechny nápisy zlacené, na rozdíl od E-10ky, která měla nápisy stříbrné. Jinak tělo, objektiv i barevnost jsou zcela totožné. I rozmístění ovládacích prvků a informací na stavovém displeji je totožné. Kromě označení na vnější podobě fotoaparátu lze najít jedinou takřka mikroskopickou odchylku, kterou je výstupek kolem tlačítka expoziční kompenzace. Jeho význam nám zůstal záhadou.

• Bližší technické informace o modelu Camedia E-10 najdete v naší recenzi.
• Bližší technické informace o modelu Camedia E-20P najdete v článku o uvedení produktu.

Nový snímač je trochu záludný
To, čím je E-20ka unikátní, jedinečná a tak trochu záludná, je nový CCD snímač, který je schopen pracovat jak v prokládaném, tak i progresivním režimu. Teoreticky vzato jde nejen o unikátní, ale i velmi výhodné řešení. Nicméně naše první zkušenosti ukázaly, že i uživatel musí dávat moc dobrý pozor na to, jak je fotoaparát nastaven.
Kromě rozlišení a kvality záznamu (TIFF + 3 úrovně JPEGu) se u E-20ky ještě nastavuje režim snímače. Na výběr jsou IS mód, PS mód a Noice Reduction. V každém se fotoaparát chová zcela jinak výsledek je velmi silně odvislý od konkrétního nastavení. Co tedy který režim přesně dělá?

IS mód neboli prokládaný záznam
V tomto režimu se fotoaparát chová de facto stejně jako původní E-10ka. To znamená, že se využívá plná plocha snímače s postupným prokládaným čtením informací. V plném rozlišení 5 mil. bodů se tedy neprovádí žádná interpolace či jiná drastická úprava obrazové informace a kvalita fotografií odpovídá tomu, nač jsme od Olympusu zvyklí. Bohužel v tomto režimu lze exponovat nejméně 1/650 sekundu, tedy stejně jako u E-10ky. Na to si mnoho fotografů z praxe stěžovalo, protože pro rychlé či hodně exponované scény je tento čas příliš dlouhý.

Složený výřez dvou snímků v rozlišení 5Mp. Vlevo IS režim, v pravo PS režim s interpolací.

PS mód neboli progresivní záznam
V tomto režimu se snímač chová podobně jako u modelu Camedia C2500L. To znamená, že informace je přečtena ze snímače najednou a tudíž výrazně rychleji. Tento potenciálně lepší režim však fotoaparát dokáže použít pouze při polovičním rozlišení (cca 2,5 Mp). Díky čtení každého druhého bodu, navíc v progresivním režimu, lze provést i extrémně krátkou expozici 1/18000 sekundy!
Potud je vše ještě poměrně průzračné. Prostě uživatel si zvolí buď vysoké rozlišení 5 mil. bodů a pomalejší expozici či poloviční rozlišení a rychlejší expozici. Bohužel v PS módu lze zvolit i rozlišení 5 Mp a v celku bez varování fotoaparát interpoluje z 2,5 na 5 Mp, což se pochopitelně podepíše na kvalitě snímků. Navíc lze uživatelsky předefinovat význam zkratek TIFF/SHQ/HQ/SQ, takže bez kontroly v systémovém menu fotoaparátu nemáte moc jistotu, v jakém rozlišení fotografujete a zda se interpoluje či nikoli.

Noise Reduction
Posledním speciálním režimem je redukce šumu, která funguje podobně jako u modelů C 4040Z či C40Z. Po expozici snímku dochází k druhé expozici bez otevření závěrky a k následovnému odečtení šumu z exponovaného snímku. Jak můžete vidět na naší ukázce, výsledek je velmi dobrý, nicméně jeho získání je extrémně časově náročné. Po expozici v plném rozlišení jediný snímek zabere celou vyrovnávací paměť a jeho výpočet a uložení trvá skoro půl minuty. Inu přepočítat několikrát 5 mil. bodů a ještě je uložit v JPEGu na poměrně pomalou paměťovou kartu chvíli trvá.

Noční snímek v režimu NR s expozicí 2 sekundy. V rohu je výřez 1:1.

Další praktické postřehy
První, co nás pochopitelně zajímalo, byla rychlost fotoaparátu, na kterou si uživatelé E-10ky někdy stěžovali. Při srovnatelném rozlišení je E-20ka znatelně rychlejší, což je rozhodně dobrá zpráva. Nejlépe je zrychlení pozorovatelné u náhledů snímků a jejich zvětšování na LCD displeji. Nicméně i ukládání je zejména v PS módu znatelně rychlejší. Bohužel s nárůstem rozlišení vzrostlo i množství přenášených dat, takže u plného rozlišení si také na uložení snímků z vyrovnávací paměti na paměťovou kartu chvíli počkáte. Extrémní prodlevu způsobuje režim Noice Reduction, ale o tom jsme mluvili.
Smutnou zprávou je, že i E-20ka nedokáže paralelně zapisovat data na paměťovou kartu a provádět jakoukoli jinou činnost. Jakmile se začne ukládat, fotoaparát přestane reagovat na vnější podněty a to platí až do uložení celého obsahu vyrovnávací paměti. Škoda, že E-20ka nenapodobila v tomto směru Minoltu Dimage 7, která tento problém nezná.
Další postřeh zatím pouze naznačíme, protože jsme neměli k dispozici manuál. Přesto jsme si při procházení funkcí všimli dvou drobných odchylek. Tou první je funkce tlačítka makro. To v případě modelu E-10 přepínalo mezi makro a standard režimem ostření. V případě E-20ky přibyl ještě symbol předsádky. Druhou změnou je skutečnost, že ze seznamu drive ubyl symbol pro dálkové ovládání, přestože jej fotoaparát viditelně podporuje. Význam obou změn se pokusíme zjistit a doplníme v diskusním foru.
A na závěr ještě jedna dobrá zpráva. V praxi jsme ověřili, že E-20ka opravdu bez problémů pracuje s IBM Microdrive diskem, což opět o něco rozšiřuje její možnosti. I pro E-20ku platí, že s Microdrivem jde vše o něco pomaleji a jeho spotřeba energie je vyšší než s běžnou Flash pamětí, ale 1 GB je 1 GB a za tu cenu...

Jaký je tedy praktický rozdíl?
Odpověď na tuto otázku je poměrně komplikovaná. Tělo, ovládání a většina charakterových vlastností E-10ky a E-20ky jsou shodné. Rozlišení se zvýšilo prakticky o milión bodů, což je rozdíl znatelný, nicméně asi ne fatální. Shodný objektiv znamená bohužel i stejnou maximální clonu, takže nasazení E-20ky se studiovými záblesky je stále dost problematické. Nicméně je zde jedna oblast, kde se rozšířily dramaticky možnosti použití. Touto oblastí je fotografování rychlých scén, popř. reportážní fotografie. Zejména v druhém případě je nižší rozlišení 2,5 Mp bezproblémové a rychlá závěrka a rychlejší série jsou tím, na co uživatelé čekali. V tomto ohledu tedy není nad čím váhat a E-20ka je velmi zajímavou volbou.

Povšimněte si výstupku u tlačítka kompenzace expozice.

Hodnocení
Na E-20ku si ještě chvíli počkáme, ale čekání se dle všeho vyplatí. Zejména pokud uvažujeme o fotografování s krátkými časy, tak není moc co řešit. Nicméně ani stará, dobrá E-10ka neztrácí na své atraktivitě tolik, jak by se dalo čekat.
Oba modely se budou prodávat souběžně. Zatímco za E-20ku český uživatel zaplatí zhruba 95.000 Kč vč. DPH, při nákupu E-10ky ušetří rovných 10.000 Kč, což je rozdíl, který stojí za úvahu.
Pochopitelně po Invexu si Camedii E-20P půjčíme na delší a důslednější testování, ale nyní můžeme zodpovědně prohlásit, že první dojmy jsou veskrze dobré. Snad jen trochu upravit ovládání, by neškodilo. Rozdíl mezi jednotlivými režimy je propastný.