Vše o světle - 6. Barevná harmonie a psychologie barev - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

2. března 2007, 00.00 | V předchozím článku jsme popsali a zavedli několik barevných modelů. A možná, že někteří fotografové váhají nad užitečností uvedených informací pro fotografickou práci. Podívejme se proto na praktickou aplikaci modelu HSB při úvahách o barevné harmonii. Ta se hodí jak při rozmýšlení kompozice fotografie, tak při návrhu webových stránek, presentací, letáků atp.

::Vše o světle - 1. Co je to světlo
::Vše o světle - 2. Světlo, oko a mozek
::Vše o světle – 3. Intenzita (jas) světla
::Vše o světle – 4. Barva světla
::Vše o světle - 5. Barevné modely
::Vše o světle - 6. Barevná harmonie a psychologie barev
::Vše o světle – 7. Barva předmětů a vyvážení bílé
::Vše o světle - 8. Kvalita světla
::Vše o světle – 9. Světlo a senzor digitálních fotoaparátů
::Vše o světle – 10. Správa barev (color management)
::Vše o světle - 11. Měření světla a expozice
::Vše o světle - 12. Kontrast
::Vše o světle – 13. Histogram
::Vše o světle – 14. EV hodnota

Bezpochyby existuje spousta lidí, kteří mají přirozený cit pro barevnou harmonii a nemusí nad ní vůbec přemýšlet. Zcela intuitivně uspořádají grafické prvky v presentaci, letáku, na webu či na fotografii tak, aby lahodily lidskému oku. I jim však velmi pomůže, pokud svůj přirozený talent zasadí do kontextu exaktního uvažování a chtě nechtě v dnešní době i do kontextu počítačové reprezentace barev. A potom jsme tu i my ostatní, kteří svému talentu potřebují znalostmi trochu pomoci...

Každá fotografie by měla být něčím zajímavá alespoň pro určitou skupinu lidí. Může to být silný obsah například typu sociálního dokumentu (podívejte se např. na World Press Photo, kde je řada takových fotografií), může to být zachycení jedinečného okamžiku (sport), může to být dokument z přírody, zajímavá rodinná fotografie či zajímavá hra světla. Možností je samozřejmě obrovské množství a jedním z nástrojů je i barva.

Vymyslet fotografii tak, aby byla zajímavá pro co největší okruh diváků, je klíčovou úlohou. Jedním z možných nástrojů je právě barva.

Barevný plán
Při úvahách o barvách na fotografii se čas od času vyplatí udělat si z fotografie její barevný plán. Ideální nástroj je opět Adobe Photoshop. Nejprve je užitečné aplikovat příkaz Vyrovnat (Equalize) (Obraz/Přizpůsobení/Vyrovnat), který změní rozložení hodnot jasu v obrazových bodech celého snímku tak, aby rovnoměrněji reprezentovaly celý rozsah úrovní jasu. Příkaz Vyrovnat přemapuje hodnoty obrazových bodů, nejjasnější hodnota potom reprezentuje bílou a nejtmavší hodnota reprezentuje černou. Mezilehlé hodnoty se rovnoměrně rozloží po celé stupnici šedých.

Po vyrovnání jasu (ten nás totiž příliš nezajímá, a tudíž je užitečné se ho příkazem Vyrovnat zbavit) se aplikuje filtr Vystřižení (Cutout) s parametry např. Počet úrovní 4, Zjednodušení okrajů 4, Věrnost okrajů 2. Nyní je vidět, jak to na obrázku vypadá z hlediska barev, a nejsme rušeni přílišnými detaily. V případě potřeby je ještě možné příkazem Odstín a sytost (Ctrl+U) zvýšit sytost barev. Jejich odstín (Hue) se tím nijak nezmění, obraz však může být názornější.

Barevný plán snímku výše vytvořený příkazem Vyrovnat a filtrem Vystřihnout.

Barevná harmonie a barevná schémata
Najít kombinaci barev, která lahodí lidskému oku a je tedy harmonická, je úloha stará jako umění samo. Již dávní malíři tyto dovednosti aplikovali, zřejmě více na bázi svého instinktu než exaktních znalostí. Moderní poznatky týkající se lidského vidění a vnímání barev a moderní metody popisu barev pomocí barevných modelů daly těmto dovednostem jistá pravidla a nazvaly je barevnými schématy. Extrémně praktický pro podobné úvahy je přitom právě model HSB. Je však třeba zdůraznit, že se vždy jedná jen a pouze o subjektivní lidské hodnocení, a tak nic není nařízeno a nic není zakázáno.

Jednobarevné schéma
Jednobarevné schéma používá varianty jedné barvy a jednotlivé prvky se tak liší jen světlostí či sytostí. Toto schéma působí velmi čistě, jednoduše a elegantně. Jednu barvu není problém vzájemně kombinovat a vhodnou volbou barvy je možné výrazně ovlivnit náladu obrázku. Dobře působí zejména varianty modré, žluté či zelené. Zvolenou barvu je možné vhodně kombinovat s neutrálními barvami, jako je šedá či černá. V tomto schématu je však obtížné dosáhnout výrazného kontrastu pro zdůraznění významných prvků.

Jednobarevné schéma je založené na jednom odstínu a jeho prvky se liší jen světlostí a sytostí.

U fotografie odpovídá toto schéma černobílým fotografiím či fotografiím kolorovaným do nějakého odstínu - typicky do oblíbených sépiových barev, což jsou odstíny blízké žluté.. Takové fotografie působí obvykle velmi jemně, dekorativně, čistě a hodí se jako dekorace téměř do každého interiéru. Je však obtížné tímto typem fotografií dosáhnout "agresivního" vzhledu, což koresponduje s výše uvedeným malým kontrastem.

U fotografií se za jednobarevné schéma dá považovat černobílá fotografie, případně tónovaná do nějakého odstínu. Oblíbený je odstín sépie, což odpovídá zhruba odstínu (Hue) 32 (oranžová) a sytosti kolem 25 %.
 

Jednobarevné schéma se často a přirozeně vytváří v zimě – typicky zimní krajina. Snímky mohou mít barevný nádech, ale ten je obvykle vytvořen jen úmyslně či nevědomky nepřesným vyvážením bílé barvy (white balance). Tím se de facto vytváří jednobarevné schéma.

Schéma založené na blízkých barvách
Blízké barvy jsou barvy v bezprostředním okolí na barevném kole. Jedna barva bývá použita jako dominantní a barvy kolem ní na barevném kole schéma obohacují. Toto barevné schéma je podobné jednobarevnému schématu, dává však přeci jenom více prostoru pro tvořivost.

Schéma založené na blízkých barvách má jednu dominantní barvu a další barvy vhodně zvolené těsně kolem ní na barevném kole.

U fotografie odpovídá toto schéma fotografiím v jednobarevném stylu. Nejedná-li se o počítačovou manipulaci, tak přirozenost světa a bohatost jeho odstínů bude vždy produkovat určitý rozsah barev v okolí dominantní barvy. Je samozřejmě otázkou, kdy je "chudost barev" tak malá, že fotografie přejde do jednobarevného schématu. Reálný svět ale málokdy nabídne takovou scénu.

Skvělým polygonem blízkých barev je podzim. Nevíme, jestli o tom podzim ví, ale jeho typické barevné schéma je založené na blízkých barvách v okolí žluté.
 

Ukázka, jak se fotografie změní, když se v počítači převede do jednobarevného schématu se stejnou primární barvou jako fotografie výše. Čím menší je rozdíl, tím menší okolí primární barvy bylo použito.

Doplňkové barevné schéma
Doplňkové barevné schéma je založeno na barvách, které jsou přibližně na opačné straně barevného kola – jejich rozdíl je tedy 180°. Typické uspořádání je například červený hlavní objekt na zeleném pozadí, žlutý objekt na modrém pozadí atp.

Doplňkové barevné schéma je založeno na doplňkových barvách, tedy barvách na opačné straně barevného kola.

Doplňkové barevné schéma poskytuje maximální kontrast barev, často ale vyžaduje, aby barvy byly velmi syté. Je obtížné ho rozumně vybalancovat, jsou-li barvy hodně desaturované. Zcela přesné doplňkové schéma založené jen na dvou doplňkových barvách je možné použít v grafice, na fotografii obvykle vede jen do přibližného uspořádání. Předmět v popředí tvořen skupinou blízkých barev je umístěn na pozadí, které je tvořeno skupinou doplňkových barev. Velkého barevného kontrastu lze dosáhnout, i když barvy nejsou přísně naproti v kruhu. Stačí dostatečný odstup – například zelená a červená.

Fotografie obvykle pracuje s jistým rozmezím barev, a tak se doplňkové schéma rozšiřuje i o blízké barvy.
 

Příklad přibližně doplňkových barev na fotografii. Barva kamenů má odstín kolem 60°, barva moře kolem 210°. Rozdíl tedy není přesně 180°, ale barvy jsou dostatečně daleko.
 

Jiná ukázka doplňkového schématu na fotografii. Ani tady není rozdíl přesně 180° - barva květů je kolem 350°, zatímco zelené listy v pozadí mají odstín 90°.

Tradiční barevné schéma
Tradiční barevné schéma používá tři barvy, které jsou stejně vzdálené na barevném kole. Mezi těmito třemi barvami je tedy stejný a přitom maximální odstup. Poskytuje velký kontrast, dostatek prostoru pro různě barevné prvky a přitom působí vyváženě a harmonicky.

3 barvy se stejným odstupem na barevném kole mají velký kontrast a přitom harmonii. Je to tedy tradiční "agresivní" barevné schéma.

Fotografie se málokdy tvoří tak, že se předepíší 3 barvy, které ji vytvoří. I když v reklamní tvorbě – například studiové snímky módy – ani tento cílený záměr není vyloučen. Tradiční schéma tak povede spíše k barevně bohatým fotografiím.

Chcete-li zdůraznit barevnost snímku, tradiční schéma obsahující kontrastní barvy tomuto záměru velmi pomůže.
 

Stejně tak je možné volit méně kontrastní (agresivní) metodu se spíše pastelovými barvami. I tady jsou ale obsaženy kontrastní barvy daleko od sebe na barevném kole, pouze s nižší saturací a vyšší světlostí.

Psychologie barev
Barvy silně ovlivňují naši náladu. Na barvy máme napojenu celou řadu emocí a barva je tak schopná v nás tyto emoce vyvolat. Logicky je ale konkrétní účinek silně závislý na kultuře a individualitě každého jedince. Přesto se v naší západní kultuře dají vypozorovat určitá pravidla, jak na nás barvy působí či jak se typicky používají.

Černá je jednoduše řečeno absence světla a je spojována s autoritou, silou, elegancí, formálností, smrtí, strachem a tajemstvím (černá díra). Často má negativní význam (černý humor, blacklist). Ve fotografii se jí dá snadno dosáhnout, není-li film či senzor dostatečně exponován.

Černé pozadí často vytváří vysoký kontrast. U světlých a lesklých předmětů to bývá někdy až na závadu, protože to komplikuje "čtení" snímku.
 

Černá často působí tajemně, zlověstně a evokuje v nás strach a na tomto snímku je nám zvířete skoro až líto. Paradoxní je, že snímek byl pořízen za jasného slunného dne, voda byla ztmavena polarizačním filtrem a bylo exponováno na světla – tedy jasný hřbet.

Bílá je "barva" neobsahující žádnou barvu, tedy mající vyrovnané všechny barevné složky. Přesto hraje velmi důležitou roli v každém snímku. Je obvykle chápána jako barva laskavosti, nevinnosti, sterility a čistoty. Je často spojována též s perfekcí a v reklamě je často považována za studenou, protože připomíná sníh.V digitální fotografii se dosahuje bílé rovnoměrnou expozicí v červeném, modrém i zeleném kanále a ideálně tak, aby bílá právě tyto kanály exponovala na maximum. Pokud je bílá přeexponuje, hovoříme o přepálené (klipující) bílé.

Podobné snímky kladou velké nároky na správnou expozici a na vyvážení bílé. Špatné vyvážení bílé totiž posune vnímání bílé obvykle do červena nebo do modra, což je u podobných snímků velmi silně vidět.

Červená – je velmi emotivní až agresivní barva ohně a krve. Je to tedy barva energie, války, nebezpečí a síly, ale také touhy a lásky. Červená okamžitě poutá pozornost a je dobře, až dráždivě vidět. Proto se často používá jako STOPka.

U podobných snímků je třeba dát pozor na přeexpozici červeného kanálu. Automatika často chybuje, protože vyhodnocuje černobílý jas snímku, a takto silný barevný posun nepředpokládá. Podobně bude chybovat automatické vyvážení bílé.
 

Všimněte si, že i když červená zabírá na snímku směšně malou plochu, tak okamžitě poutá pozornost jako agresivní a dominantní barva.

Zelená je barva přírody a symbolizuje harmonii, čerstvost a bezpečí. Má uklidňující a stabilizující účinek. Lidské oko je na ni nejvíce citlivé, a tak člověk rozliší největší počet barevných odstínů zelené. Po oku se opičí i senzory digitálních fotoaparátů, a tak díky tzv. Bayerově masce umístěné před senzorem je i digitální senzor na zelenou nejvíce citlivý. Zelený kanál, případně zelená barva, bude proto nejméně zašuměna a bude mít i nejostřejší kresbu.

Tento snímek syté zelené barvy není problém najít v českém lese. Naopak v sušších oblastech bude vzácností. Zelené se prostě daří tam, kde často prší.

Modrá je barva nebe, vody a moře. Vytváří často dojem hloubky a stability, symbolizuje důvěru, diskrétnost, inteligenci a přesnost. Modrá uklidňuje a působí studeně. Často si ji proto dávají do loga či názvu technické firmy. Modrá působí jako poměrně tmavá barva, a tak obvykle v malé ploše nepoutá pozornost. Na fotografii je zcela obvyklá jako barva vody (moře) či oblohy (nebe). Nebe bývá ale často velmi světlé, což snižuje sytost jeho modré barvy, a proto se často ztmavuje za použití polarizačních či přechodových filtrů.

Modrá často a ráda působí tmavě a studeně, na druhou stranu stabilně a klidně. Zdůraznění modrého nádechu se dá také docílit úmyslně mírně špatným vyvážením bílé.

Podobně by bylo možné prozkoumat ostatní barvy na barevném kole. U každé bychom snadno našli, jak tato barva ovlivňuje naši náladu a jak její sledování na nás na fotografiích působí. Například u žluté bychom zjistili, že nemá tmavé odstíny a i když připravíte barvu, která např. podle RGB hodnot bude tmavě žlutá, nebudete ji tak vnímat.