Působivý efekt jednoduchými prostředky - VODA - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

voda

voda

3. února 2003, 00.00 | V dnešním tutorialu si ukážeme, jak lze pomocí pouhého "airbrush" nástroje, cesty a několika selekcí dosáhnout relativně uspokojivého a univerzálně použitelného výsledku. Pracovat budeme v Adobe Photoshop verze 6.0.

Tak toto by mělo být finálním výsledkem naší práce

Efekt vodní kapky patří díky svému atraktivnímu vzhledu k relativně oblíbeným metodám; forma může být různá - od nejjednodušších samostatných kapek přidaných někam, kde předtím chyběly, až po složitější motivy, kdy grafik sám  určuje tvar, který pak "vymodeluje" do podoby jakési "kultivované louže". V obou případech se však jedná o principielně stejný postup, a co je pro grafika důležité, uspokojivého výsledku lze dosáhnout relativně prostými a úspornými prostředky. Zjednodušeně lze říct, že vždy jsou to vlastně jen dvě věci, díky kterým ve výsledné podobě grafikova snažení voda vypadá jako voda: jsou to tvar a modelace světel a stínů ... 

Na našem obrázku si ukážeme, jak lze pomocí pouhého "airbrush" nástroje, cesty a několika selekcí dosáhnout relativně uspokojivého a univerzálně použitelného výsledku.

Ještě malá technická poznámka - tutorial není koncipován pro úplné začátečníky; vychází z předpokladu, že čtenář má již jakousi elementární znalost prostředí, ve kterém budeme pracovat - tj. měl by mít alespoň rámcovou představu o práci s cestami a selekcemi (ukládání, načtení) a o možnostech nástroje "aibrush" (nastavení velikosti stopy, režimu prolnutí, odeznění stopy apod.) To znamená, že např. v případě, kdy je potřeba vytvořit výběr/selekci, uvádím pouze: "vytvoříme výběr/selekci" namísto podrobného demonstrování jednotlivých dílčích kroků, kudy se k vytvoření selekce dostaneme .. A co se týká používaných termínů - pracuji v anglickém prostředí, budu proto i tady používat anglické termíny (názvy položek menu aj.); český význam, pokud ho uvádím, nemusí být přesným ekvivalentem v české verzi programu, slouží tu jen pro upřesnění. 

Takže k ukázce. Rozhodneme-li se pro práci s "vodou", ještě než se do práce pustíme, měli bychom si uvědomit její charakteristické vlastnosti. V první řadě - voda je především průhledná. Tento "objev" sám o sobě příliš převratný samozřejmě není, ale je dobré s ním při práci počítat už od samého počátku a s intenzitou krytí používaného "aibrush" nástroje šetřit (já jsem při práci s nástrojem používala převážně nastavení krytí max. 10 %, a to i v případě stínování); přesto, že nástroj "airbrush" s průhledností souvisí jen nepřímo (průhlednosti ve skutečnosti dosahujeme prostřednictvím jiného prostředku), je přesto poměrně důležité s nástrojem zacházet spíše úsporně než naopak. Jinak bychom se mohli totiž docela lehce sami připravit o výslednou prostorovost, která je obzvlášť v případě průhledného materiálu docela důležitá. 

Dalším důležitým znakem je tedy "objem". Ať už tvarujeme jedinou samostatnou kapku nebo jakýkoli jiný nepravidelný tvar - vždy musíme počítat s objemem - a tedy se světly a stíny. I průhledná voda má kromě svých světel a lesků i svůj stín. V reálné situaci záleží správné (a tedy věrohodné) rozložení světel a stínů na mnoha okolnostech, při napodobováni v počítači však není možné všechny tyto vlivy zahrnout, omezíme se proto jen na podstatné znaky,  stíny (nejtmavší místa), polotóny a světla (odlesky). To znamená, že při práce použijeme jen jakýsi univerzální, zjednodušený model - princip rozmístění těchto základních částí, který jsem ve své ukázce použila, jsem naznačila na následujícím zjednodušeném obrázku:

Dalším nezanedbatelným faktem je, že voda je bezbarvá - ani my tedy nebudeme žádnou barvu (mám na mysli barvu ve fyzikálním smyslu) používat. Vše, s čím si vystačíme, bude bílá a černá. Taky si už na počátku stanovme směr světla (to znamená: určeme, kam budou směřovat odlesky, kam stíny); ať už se rozhodneme jakkoli, toto počáteční rozhodnutí pak musíme dodržovat v celém průběhu práce. 

A ještě k tvaru, který jsme se rozhodli vodě dát (v našem případě slovo "voda"). Ať modelujeme jakýkoli tvar, musíme už ve svém prvním návrhu respektovat "viskozitu" kapaliny, tzn. všechny tvary musí být oblé. Navržený objekt musí mít plynulé, oblé okraje, aby modelovaný tvar byl skutečně věrohodný, nemůžeme nechat žádný ostrý úhel.
A ještě jedna doporučená zásada při práci s programem - docela se mi osvědčilo pro každou důležitou část obrazu vytvořit vždy samostatnou vrstvu; tou důležitou částí mám na mysli oblast se stejnými / podobnými vlastnostmi. V ukázce jsou takovými samostatnými celky (kromě pozadí) např. stíny, lesky, polotóny, odlesk pod kapalinou atd. Má to své opodstatnění - jednotlivé vrstvy tak lze jak v průběhu, tak hlavně dodatečně, samostatně kdykoli upravovat, aniž by provedená úprava nechtěně ovlivnila současně i jinou část obrazu.

Tak. Začínáme návrhem tvaru, který chceme vymodelovat. Ten jsem si předběžně načrtla na papír, abych se měla čeho držet. Připomínám - nezapomeňme na oblé tvary.

Podle naskenované skici si vyrobíme (a uložíme!) cestu (Path), která pro nás bude základním vodítkem a současně jakýmsi mustrem, ze kterého budeme dál vycházet při vytváření výběru (Selection). 
(V ukázce budeme pracovat na neutrálním pozadí, kde budou dobře patrná jak světla, tak i stíny, abychom průběh práce měli stále pod kontrolou.) 

Celý objekt, který chceme vymodelovat, se bude skládat ze tří částí (tedy vrstev) - polotónů, stínů a lesků + ještě jedna část navíc - odraz kapaliny na ploše. Tím začneme, protože budeme postupovat odspodu nahoru. Cestu, kterou jsme vytvořili (a uložili), zduplikujeme a mírně posuneme do polohy, ve které bychom chtěli mít odraz. Z označené cesty vytvoříme selekci (paletka Path - místní menu: Make Selection) a poté mírně změkčíme okraje (Menu: Select/Feather = 2pt) Ještě než začneme, nezapomeňme na novou vrstvu. Při práci bychom si měli nechat viditelnou cestu s původním tvarem, abychom neztratili orientaci.

Konečně máme vše připraveno.

Zvolíme nástroj "airbrush" (nast. barva: bílá, pro zvýraznění je poté možná i černá) a upravíme jeho parametry: to, co chceme udělat, je jen lehké naznačení odrazu na ploše (tzn. použijeme přiměřenou velikost nástroje s krytím max 10 %, režim "Normal") Není třeba se touto fází příliš trápit.  

Tak. A teď přichází na řadu vlastní "výroba kapaliny". Vytvoříme novou vrstvu a v ní si zobrazíme připravenou cestu základního tvaru, který budeme modelovat. Začneme s polotóny. Musíme z cesty provést výběr (paletka Path - místní menu: Make Selection), pak lehce nástrojem "airbrush" (barva: bílá, krytí max 10%, režim "Normal") vyznačíme základní podobu našeho budoucího tvaru. Měli bychom dostat základní přibližnou prostorovou podobu našeho objektu. 

(Během práce jsem použila nejprve velikost nástroje odpovídající přibližně tloušťce písmen, pro modelování světla ve středních částech mezi okraji jsem zvolila o něco menší velikost; v obou případech bylo krytí cca 8%; postupným nanášením takto slabého krytí lze citlivěji docílit požadované podoby "stínování"). Tím bychom ukončili práci s polotóny.  Malá poznámka - zatím se může zdát, že mé původní zdůraznění důležitosi zachování průhlednosti se poněkud míjí účinkem a že s průhledností naše dosavadní práce nemá moc společného ... Zatím je ale - přesto - vše v pořádku. Je totiž docela užitečné mít v průběhu práce přehled o tom, kam a jak stopu nanášíme - takže pokud si zachováme prostorovou modelaci (tzn. udržíme rozdíly v intenzitě nanášení např. uprostřed a na okrajích) a pokud se nám podaří vyvarovat se toho, abychom celou vybranou plochu prostě jednolitě "zaplácli barvou", pak je vše tak, jak má být a o výsledné zachování průhlednosti nemusíme mít obavy.

A teď stíny. (Nová vrstva.) Stíny budeme vytvářet ve dvou fázích - v první vytvoříme kolem objektu konturu, ve druhé budeme už ručně (nástrojem "airbrush") domalovávat stíny. Pro vytvoření kontury má Photoshop sice svůj vlastní nástroj (Menu: Edit/Stroke ..), a kdybychom ho použili, mohli bychom si ušetřit práci se selekcemi, výsledek je ale  velmi řekněme "sterilní", příliš strojově pravidelný, takže tohoto nástroje v našem případě nevyužijeme. Naopak, zvolíme postup, kdy si sami vyhradíme okrajový prostor, který nás zajímá - pomocí selekcí. 

Budeme vycházet z naší základní uložené selekce (vytvořené z původní cesty), kterou (poté, co ji načteme) zmenšíme o 4 body (Menu: Select/Modify/Contract = 4 pt) a takto vytvořenou selekci pak lehce posuneme k pravému hornímu okraji (právě proto, abychom se vyhnuli kontuře o konstatntní šířce, kterou jsme mohli udělat prvně popsaným postupem, kdybychom o ni stáli) a selekci uložíme. 

Máme teď vše potřebné k tomu, abychom mohli provést to, co potřebujeme: vybrat okrajovou oblast, kterou následně vyplníme stínem. Výběr oné okrajové části pak provedeme prostým odečtením tohoto zmenšeného výběru od našeho původního; takže zůstane jen ta část, která nás skutečně zajímá a po vyplnění černou (Menu: Edit/Fill .. barva černá, režim "Multiply" 40 %) dostaneme přibližně následující výsledek:

Nyní nás čeká druhá, o něco pracnější, fáze stínování, tentokrát ručně (nástrojem "airbrush", barva černá, krytí max 10 %, režim "Multiply"/Násobit): smysl/účel této fáze je v tom, že jednak lehce poopravíme konturu (tzn. místy linku lehce nasílíme) a v neposlední řadě v tom, že dáme našemu objektu objem. Tato fáze je pro výsledný dojem docela důležitá. Je třeba dobře zvážit, kam stín umístíme, aby vypadal přirozeně. Pro tuto fázi bych znovu připomněla zásady, které musíme dodržet - především je třeba dodržet jednotný směr světla (tedy i stínů) a rovněž pamatovat na to, že objekt má svůj objem; stíny by tedy měly být nejen na okrajích, ale také v každém záhybu, který se nachází na odvrácené straně od světla, totéž platí i o ovorech. Vše budeme provádět nástrojem "airbrush" s přiměřenou velikostí (barva černá, krytí max 10 %, režim "Multiply"/Násobit), v ideálním případě s použitím "Fade" (Odeznění stopy) - je to snazší a výsledek je přirozenější. Tato fáze může působit lehké potíže uživatelům myši, zde však můžeme konečně ocenit práci s vrstvami, protože pokud nám nějaký tah "ujede" nebo se nám celý výsledek práce na stínech prostě nezdá úplně uspokojivý, můžeme prostou změnou nástroje "airbrush" za "eraser" (guma) vzniklé nedostatky dodatečně elegantně (a účinně) korigovat, aniž bychom přitom zasáhli do dalších vrstev (pozor! u nástroje "guma" by nastavení "Block" příliš nepomohlo, nastavení hrotu gumy musí být rovněž ve tvaru "airbrush")

Nyní máme už stěžejní část práce za sebou a obraz začíná dostávat konkrétní podobu. Zkontrolujme, jestli jsme spokojeni, případně můžeme ještě něco doplnit (nebo ubrat). Já jsem lehce přidala v polotónech. 

Můžeme začít s lesky. (Nová vrstva.) S lesky bychom neměli plýtvat. Je také docela dobré promyslet, kam lesky umístíme a současně je dobré mít stále na mysli, že naše "louže" je de facto prostorový geometrický objekt ...

... a tomu, chceme-li dosáhnout co největší přesvědčivosti, musí odpovídat i umístění lesků. Takže do toho.

Tak - a všechno podstatné máme za sebou. Vlastně - jsme už téměř hotovi. 
Dáme obrazu už jen "formu" a doladíme barvy. Naskenovala jsem list své pokojové rostlinky a umístila jsem ho pod právě dokončený nápis "voda". 

Zbývá už jen změnit režim prolnutí u vrstvy s polotóny a u vrstvy s odrazem - u obou z původního režimu "Normal" na  "Overlay" (Překrýt)

A ještě barevnost, pokud nejsme spokojeni ... (Já jsem nebyla, takže jsem přidala novou vrstvu, kterou jsem umístila nad všechny ostatní, zabarvila jsem ji zelenofialovým přechodem a nechala jsem ji v režimu "Hue" (Odstín) prolnout s ostatními vrstvami pod ní.) 

Hotovo.