Encyklopedie publikačních formátů: IPTC, Exif a XMP - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

formaty

formaty

11. října 2004, 00.00 | Byť do značné míry rozdílné, mají formáty IPTC, Exif a XMP společné poslání: napomoci
využití metadat v publikačním průmyslu. Jak uvedené formáty fungují? A co vlastně jejich
nasazení do publikačního průmyslu přináší?

V oblasti publikačního průmyslu se v posledních letech stále více akcentuje nasazení metadat. Tyto "informace o informacích" totiž představují důležitý prostředek, usnadňující a zefektivňující do značné míry využití digitálních dat. S pomocí metadat lze především řešit prohledávání, katalogizaci či organizaci souborů, ať už mají podobu webovských stránek, kancelářských dokumentů, digitálních fotografií, PDF souborů, hudebních či video nahrávek atp. V publikování pak narůstá poptávka po nasazení metadat zejména při digitální správě zdrojů (digital asset management), publikování napříč médii (cross-media publishing) či automatizaci workflow.

K reprezentaci metadat je samozřejmě potřeba odpovídajících formátů. Těch vzniklo postupně celá řada. My se v tomto díle naši encyklopedie zaměříme na ty metadatové formáty, které se v publikačním průmyslu využívají nejvíce. Naše pozornost bude takto patřit jak zavedeným platformám IPTC a Exif, tak nastupujícímu XMP.

IPTC (IIM)

Zavedeným formátem pro metadata v oblasti publikování je Information Interchanges Model (jinak též pouze zkratka IIM), známý spíš pod nepřesným označením IPTC. Uvedený formát byl v devadesátých letech minulého století (v návaznosti na odpovídající snahy datovatelné od konce sedmdesátých let) vyvinut díky spolupráci organizace IPTC (International Press and Telecommunications Council) a sdružení Newspaper Association of America (NAA) coby prostředek pro výměnu zpravodajských podkladů. I když se jedná o formát v podstatě univerzální (s jeho pomocí lze popsat textové či grafické dokumenty stejně dobře jako video či zvuk), prosadil se nejvíce při popisu elektronické grafiky resp. digitální fotografie.

Metadata, která lze vyjádřit s pomocí IIM, dovolují zachytit status zdroje v rámci publikačního workflow (především vydávání periodik). Celkem 33 metadatových typů je zde určeno pro položky, jako jsou autor, datum a čas vytvoření, klíčová slova, kategorie, urgence, kontakt, copyright, redaktor apod. Masovějšímu využívání formátu napomohla zejména společnost Adobe, když v polovině 90. let minulého století zabudovala podporu IIM do svého Photoshopu a dovolila tak vkládání dat v uvedeném formátu (tzv. IPTC headers) do obrázkových souborů. S uvedeným typem informací se pak naučily pracovat mnohé další programy, mimo grafických editorů především obrázkové prohlížeče či systémy pro správu obsahu, populární je IIM také například při popisu obrázků v různých online databankách.

Ukázka IPTC informací (použita aplikace PixVue)

Nasazení IIM sebou přináší různé problémy. Některé jsou poplatné době vzniku formátu: příkladem nám může být problematická podpora národních znakových sad (resp. diakritiky) mimo angličtinu. Uvedený problém se projevuje například při přenosu informací v uvedeném formátu mezi platformami. IPTC headers jsou navíc v různých aplikacích implementovány nejednotně a lze je využívat pouze v rámci některých formátů (Photoshop, JPEG, TIFF). Zásadní problém je ovšem podle kritiků samotná struktura metadatových typů, nedovolujících dostatečně dobře popisovat publikační zdroje. Stávající trend navíc vyžaduje, aby metadata byla kódována s pomocí XML (viz dále), což opět původní specifikace formátu nedovoluje. Z těchto důvodů se dá předpokládat, že IIM bude nahrazen (resp. struktura jeho metadat zahrnuta) do jiných, nově nastupujících formátů (NewsML, XMP) - od roku 1997 je vývoj formátu zmražen.

Exif

S digitálními fotografiemi, jejichž nasazení v publikačním průmyslu je čím dál tím významnější, souvisí i další metadatová platforma, kterou je formát Exif (EXchangeable Image File). Jedná se o prostředek, dovolující využít metadata v rámci digitálních fotografií, tedy souborů ve formátech JPEG a TIFF. Autorem formátu je japonské sdružení JEIDA (nyní JEITA), které s první verzí Exifu přišlo v roce 1996. Metadata ve formátu Exif jsou určena především k pořízení informací, souvisejících s nastavením digitálního fotoaparátu v čase expozice daného snímku. Uvedeným způsobem se tedy k digitální fotografii připojí údaje například o čase a datu jejího pořízení, nastavení blesku, rozměrech a rozlišení, kompresi, barvovém prostoru, vzdálenosti fotografovaného objektu či GPS pozici (disponuje-li přístroj odpovídajícími funkcemi): tyto i další obdobné údaje vkládá automaticky, obvykle při pořízení snímku, do souboru fotoaparát. Navíc je možno v rámci Exif informací nastavit například autora, copyright či klíčová slova a připojit zvukovou poznámku: v případě takovýchto metadat se tedy Exif mírně protíná s IIM, jinak se ovšem jedná o formáty spíše komplementární.

S podporu Exif informací se dnes setkáme v prakticky každém digitálním fotoaparátu. Od toho se odvíjí poměrně silná podpora uvedeného formátu v softwarových aplikacích, jako jsou zejména editory a prohlížeče grafiky, systémy správy obsahu či specializované prostředky. V poslední době lze vysledovat tendence, usilující o nahrazení Exif (resp. odpovídající zachycení jeho metadat) s pomocí dále popsané platformy XMP, dá se ovšem předpokládat, že výrobci budou zatím i nadále Exif využívat.

Exif data zobrazená v programu IrfanView

XMP

Nové nároky na využití metadat v publikačním průmyslu volají po standardu, který by byl využitelný univerzálně (IPTC i Exif pokrývají pouze určité dílčí oblasti, totéž lze říct i o některých dalších metadatových formátech) a lépe (připomeňme například výše zmíněné problémy, spojené s používáním IPTC). Ambice stát se takovýmto prostředkem dnes má zejména XMP (eXtensible Metadata Platform) společnosti Adobe. Univerzálnost a snadnou implementaci by mělo zajistit především založení uvedeného formátu na standardu XML, přesněji řečeno jazyce RDF (Resource Description Framework), vyvíjeném konsorciem W3C coby univerzální metadatová platforma vůbec.

XMP dovoluje uživatelům popsat v podstatě libovolná metadata, a to s pomocí tzv. schémat. V rámci stávající specifikace se přitom nabízí řada přednastavených schémat, umožňujících kódovat například Exif informace, specifika PDF a Photoshop souborů, údaje spojené s ochranou autorských práv aj., pracuje se na zabudování podpory IPTC. XMP informace lze vložit do souborů prakticky libovolném formátu - Adobe dnes přitom bezplatně nabízí odpovídající nástroje a postupy například pro JPEG, TIFF, PNG, HTML či SVG.

Dialog pro práci s XMP metadaty v Adobe InDesignu CS

Zásadní pro nasazení XMP je samozřejmě odpovídající podpora v aplikacích. Prim zde hrají produkty Adobe, zejména balík Creative Suite, v jehož rámci staví na využití XMP především aplikace pro správu obsahu Version Cue. Možnosti nasazení XMP v rámci kreativních aplikací poskytují také zajímavé nástroje společnosti PoundHill Software, v případě správy digitálních fotografií lze využít například bezplatný PixVue. Stále propracovanější je podpora XMP v aplikacích pro digital asset management či content management. Uvedená podpora ovšem zatím není doplněna odpovídajícími workflow scénáři, o užitečnosti XMP a jeho schopnosti nahradit (resp. "zastřešit") stávající metadatové standardy pro oblast publikování se dá každopádně jen málo pochybovat.

Závěrem

Nasazení metadat v oblasti publikačního průmyslu má před sebou nesporně velkou perspektivu. Vývoj na poli odpovídajících formátů a k nim přidružených nástrojů a postupů nicméně poměrně dobře naznačuje, že ještě chvíli potrvá, než se prosadí skutečné "killer" aplikace. V potaz je přitom třeba brát skutečnost, že efektivní nasazení vyžaduje v případě metadat obvykle poměrně odlišný přístup ke zpracovávaným informacím než doposud (nutnost promyšlené katalogizace apod.).