e-books očima odborníků - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Ondřej Neff e-books

Ondřej Neff e-books

15. května 2001, 00.00 | Jak dopadla diskuze o elektronických knihách? Jak je v současné době typické: nic se
nevyřešilo, ale nakousnutých témat bylo víc než dost. Zájem velkých vydavatelů
je minimální, o to víc se snaží ti alternativní.

Letos proběhl už sedmý ročník Mezinárodního knižního veletrhu. Kdo by v roce 2001 čekal velké zastoupení elektronických knih, elektronického publikování nebo alespoň elektronické distribuce, byl by jistě zklamán. Zřejmě nejvýraznější akcí byl diskusní pořad “Knihy na Internetu – konec knihy nebo jiná budoucnost?”, což je na tak velkou akci málo. Abych řekl pravdu, od loňského roku není v oblasti “e-“ žádný posun. Veletrh nebudeme hodnotit, ale zaměříme se pouze na zmíněný diskusní pořad.

Zleva Jiří Kudelka, Pavel Knapp, Ondřej Neff a Pavel Machek

Toho se zúčastnili Ondřej Neff, Pavel Machek (Neknihy), Pavel Knapp (Computer Press – Internet Shops, Vltava), Jiří Kudelka (Villusion, Evídky, I like Q) a moderátor Hynek Pekárek z Čro3, Vltavy. Nejprve bych rád pochválil moderátora, který byl na takto vědomostně náročnou akci dobře připraven a nezaváhal ani u nových anglických pojmů a zdařile vedl diskusi jednotlivými tématy.

Moderátor diskuse Hynek Pekárek

Z celé diskuse vyplynul jeden zásadní problém – jak definovat elektronické knihy (e-books)? Jedná se o formátově závislou záležitost, tedy jsou to pouze formáty elektronických knih PDF, Silo, MS Reader nebo všechny možné formáty? Nebo jsou elektronické knihy myšlenkově závislé a jedná se o nové formy a možnosti vyjádření či sdílení myšlenek? První možnost zastávali zejména Pavel Knapp a Jiří Kudelka, druhou pak hlavně Ondřej Neff. Tato základní otázka se táhla celou diskusí jako červená nit, kterou se bohužel nepodařilo rozmotat.

Ondřej Neff ve víru diskuse

Rozhodně nejzajímavější osobou byl Ondřej Neff, který zřejmě většinu lidí přitáhl. Mohl bych říct, že měl anarchistické myšlenky, kdybych něco podobného sám necítil. Například myšlenka, že: “mně zajímá text, dokud ho píšu. Potom si s ním dělejte, co chcete. Jeden čtenář se mně zeptal, zda si může můj text vytisknout. Ať si s ním dělá co chce. Klidně ho může podepsat svým jménem a poslat do časopisu k otištění.” To souvisí s velikostí naší země. Na psaní knih se nedá zbohatnout, pokud za knihy, tedy literaturu, nepovažujeme “díla” o intimnostech paní prezidentové. Autorovi může být téměř jedno, jestli za knihu dostane 10 nebo 50 korun. Na uživení to není, člověk to musí dělat rád.

Neff je naprosto okouzlen elektronickým publikováním a možnostmi Internetu. Jeho nadšení připomíná zajímavé projekty ze začátků Internetu, které většinou špatně skončily. Málokdo je totiž takový “prostitut”, že dokáže dát své texty, ale i myšlenky všanc celému národu. Něco podobného totiž předvádí na serveru Evídky, kde momentálně píše knihu Tma 2. Čtenáři se denně mohou seznámit se stavem psaní, včetně autorských poznámek, škrtů, změn a nepodstatných informací, které si někteří autoři píší do deníku.

Celé je to pro Internet příznačné. Nejzajímavější servery začínali jako one-man-show a jenom některé se z tohoto schizmatu dokázaly vymanit. Neviditelný pes nebo Gentleman sice mají i další autory, ale s jednou centrální autoritou, která ukazuje směr a píše nejzajímavější texty.

Zpět k Ondřeji Neffovi. Ten zastává i jiné názory. Třeba: “Šílenec, kterého za to upálili, si vymyslel háčky a čárky. Teď se to pracně snažíme odstranit. Teď jsem se zúčastnil soutěže v psaní SMS povídek. To je fantatické. Celá povídka se musí vejít do (tuším) 160 znaků. A teď. Vejdou se do toho emoce? Udělám z toho příběh?”

Také v otázce formátů má Neff jasno: “Doba jde dál a co s tím naděláme? Nemůžeme se stále na někoho ohlížet.” Nepřestaneme psát, jenom proto že se dnes k našim textům dostane pouze malá část populace. (To na druhou stranu zajímá vydavatelství, které se snaží na knihách vydělat, proto musí být dostupné co největšímu publiku.)

Je v éře elektronického publikování možné úplně vše? Server Neknihy na to jde jednoduše: publikuje vše (s výjimkou dětské pornografie, podle slov Pavla Machka), každý autor si za své dílo ručí. Díky tomu je server zahlcen balastem, ale každý má šanci prosadit se.

Naopak server E-vidky na to jde obráceně. Nejprve publikují elektronické povídky známých autorů (Neff, Viewegh), později možná otevřou arénu pro všechny. Momentálně mají kolem 10 autorů, kteří splňují určitá kvalitativní kritéria.

Pokud srovnám možnosti obou serverů a ceny, vychází mi lepší Evídky. Na serveru Neknihy je 90 % publikovaných prací balast, u kterého nejde přečíst ani přiložená ukázka. Tomu naprosto neodpovídají ceny 20 – 100 korun. Naproti tomu Evídky přicházejí s mikroplatbami za kvalitní autory, což se odráží na prodejnosti. Zisk na autora (pokud to můžu tak říci) je v obou případech stejný a řekl bych, že do budoucnosti bude na Evídkach dokonce větší.

Prezentace Vltavy byla korektní a standardní. Nejprve začali s prodejem knih, později hudby ve formátu MP3, nyní prodávají také e-books. Ty jsou nabízeny ve formátu PDF, přičemž si je můžete stáhnout přímo nebo nechat vypálit na CD. Zabezpečení je provedeno heslem, které si zvolíte před stahováním (PDF je zaheslováno). Jedná se vlastně o nejjednodušší ochranu, která se snaží zamezit kamarádskému porušování autorských práv. (Na Evídkách se každému zájemci generuje PDF s podtiskem, kde je zaznamenáno jeho jméno.)

Co jsou elektronické knihy? I když to viselo ve vzduchu, nikdo to nevyslovil: e-book je elektronický ekvivalent knihy. Zřejmě nepůjde o jednoúčelová zařízení typu Rocket e-book reader, ale spíše univerzální formát a prohlížeč, který bude dostupný pro velké množství platforem. Experimentální záležitosti psaní textů jsou spíše novou tvůrčí možností, než elektronickou knihou. Většina zájemců e-book chápe jako uzavřenou záležitost, kterou si může vzít s sebou na notebooku, Palmu nebo jiném přenosném zařízení. Proces tvorby díla zajímá pouze malou část lidí. (I když Vieweghovy dopisy “pozvedly” velkou část Pražanů.)