Networked Graphic Production Partners chtějí implementovat omezenou specifikaci JDF - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

jdf

jdf

22. října 2003, 00.00 | Standard pro job tikety JDF se ještě ani nedostal do fáze širšího nasazení a již jsou
zde snahy o jeho omezení. Jaký význam má takovýto požadavek?

Jednou ze zajímavých událostí letošního Graph Expo bylo vystoupení subjektů, sdružených v rámci iniciativy Networked Graphic Production, deklarující zájem o vytvoření omezené specifikace nastupujícího standardu pro job tikety JDF. Podpora takto upravené verze JDF by měla být implementována v řešeních členů iniciativy, a to tak, aby již na veletrhu Drupa 2004 bylo možno demonstrovat první výsledky tohoto snažení. I když pro většinu našich čtenářů budou JDF i Networked Graphic Production (dále jen NGP) zatím spíše neznámá označení, může být přesto zmíněná iniciativa velmi důležitým krokem, ovlivňujícím tvář celého publikačního průmyslu, především pak polygrafie. Proč? O odpověď na tuto otázku bychom se rádi pokusili v tomto článku.

JDF a jeho význam

JDF, neboli Job Definition Format, je formát pro tzv. job tikety, postavený na standardu XML. Posláním uvedeného standardu je řízení a kontrola polygrafické produkce ve všech jejich fázích: předtiskové přípravě, tisku, dokončovacím zpracování, distribuci i ekonomice. Za vývojem standardu stojí organizace CIP4, jejímiž zakládajícími členy jsou významní výrobci polygrafických řešení, tj. společnosti Adobe, Agfa, Heidelberg a MAN Roland. (Činnost této organizace navazuje na dřívější aktivity, spojené s obdobnými standardy CIP3, PJTF a PPF.) Členem CIP4 se pak mohou za různých podmínek stávat další subjekty, působící v dnešní polygrafii - k dnešnímu dni má CIP4 již přes 150 různě významných členů (viz tento přehled). Ty se mohou podílet na formování JDF především tím způsobem, že vznášejí požadavky na podporu specifik svých výrobních postupů a technologií v rámci uvedeného standardu. Specifikace JDF proto již dnes pokrývá skutečně různorodé požadavky nejrůznějších polygrafických oblastí.

Specifikace JDF je skutečně obsáhlý, mnohosetstránkový dokument.

Zavedení JDF do publikačního průmyslu by mělo přinést především podstatně automatizovanější a lépe sledovanou produkci než doposud. Základní představa spočívá v tom, že dobře sestavený job tiket v JDF bude schopen řídit činnost většiny či všech aplikací a zařízení, nasazených v rámci daného workflow, a to včetně těch, které patří do sféry managementu a ekonomie daného provozu. Ziskem by tedy měly být podstatně vyšší rychlost zpracování, úspora lidské práce, bezchybnost a mnoho dalších kladů.

Proč JDF omezovat?

K tomu, aby takováto vize opravdu fungovala, je ovšem zapotřebí , aby polygrafické nástroje JDF podporovaly. O zabudování takovéto podpory do svých produktů se dnes snaží celá řada výrobců: mimo zmíněných zakladatelů CIP4 to jsou například společnosti HewlettPackard, Fuji, EscoGraphics či Creo. (Dílčí přehled implementací lze najít zde.) Problémem při této implementaci je ovšem výše zmíněná rozsáhlost specifikace JDF. Fakt, že je daný produkt označen za JDF kompatibilní tedy obvykle znamená, že umí pracovat pouze s určitou omezenou částí specifikace JDF, a to tou, která se nějak váže k jeho poslání (v skládacím zařízení například nebudou implementovány instrukce pro barevné natiskování apod.). To ovšem značně snižuje interoperabilitu jednotlivých zařízení, použitých v rámci workflow. V důsledku to může znamenat, že pro skutečně fungující workflow, postavené na JDF, bude zapotřebí využít sadu produktů téhož výrobce, který v nich dokáže příslušným způsobem takovéto dílčí implementace JDF provázat. A to samozřejmě značně ubírá celé technologii na otevřenosti, která je přitom jejím hlavním kladem. Myšlenka omezit specifikaci JDF na určité "společné minimum", které by bylo možno jednotně a hlavně rychle implementovat v co nejširší škále produktů různých výrobců se tedy snaží takovémuto kroku zabránit.

NGP a její JDF iniciativa

Je ovšem zapotřebí se dotázat, mohou-li právě členové iniciativy kolem NGP vytvořit takovou implementaci JDF, která bude pokrývat skutečně široké požadavky dnešní polygrafické výroby. Zde je vhodné podívat se na samotnou iniciativu. Za jejím vznikem stojí společnost Creo, která ji před více jak dvěma lety uvedla coby cestu k automatizaci publikační produkce "od myšlenky k doručení". Významnou roli hrají v rámci NGP nejen JDF, ale též další otevřené standardy, především PDF a XML. Konkrétní instancí NGP jsou dnes zejména produkty Creo, označené přívlastkem Synapse: Synapse Prepare zde zajišťuje kontrolovanou tvorbu PDF, Synapse InSite zajišťuje online preflight a konečně Synapse Link se stará o přenesení údajů, potřebných pro vyčíslení nákladů zakázky, do správního systému podniku. Využití JDF v uvedených aplikacích spočívá například v tom, že se do PDF, vytvářeného v Prepare, vkládá job tiket v uvedeném formátu, sloužící k řízení software pro archovou montáž Preps v další fázi zpracování.

Takto prezentuje Creo NGP v jednom ze svých materiálů.

Je samozřejmě otázkou, nakolik je celá NGP spíše jen snahou Creo zviditelnit se na vlnách módních trendů. Každopádně se jí ale za tzv. NGP Partners podařilo získat mnoho významných subjektů, jako jsou například Adobe, MAN Roland, KBA, Komori, Xerox a zejména dodavatelé systému pro management výroby (tzv. MIS systémy), jako například CERM či Hiflex. Důležitější jsou tedy spíše jména těch, kdo v seznamu nejsou: těmi jsou především Agfa a Heidelberg, společnosti, které jsou v implementaci JDF ve svých řešeních zatím zřejmě nejdále, ale právě spíše s ohledem na provázání vlastních produktů a nikoli na obecnou interoperabilitu. Dále v seznamu nenalezneme například EskoGraphics, Presstek či Screen.

I přes takováto omezení opravňuje složení současných členů NGP iniciativy k naději, že by implementace naznačené omezené podoby JDF (o jejíž konkrétní podobě zatím ovšem není příliš mnoho známo) mohl vést ke skutečně funkčním řešením. Ideální by přitom bylo výraznější zapojení zmíněných MIS dodavatelů, jež by přineslo pokrytí skutečně nejširší škály výrobních požadavků. Demonstrovaná interoperabilita by pak mohla podnítit výrazně zájem zákazníků o využití JDF v jejich provozech, a o ten zde běží především.

Závěrem

S postupnou digitalizací polygrafické výroby se začínají elektronické formáty stávat ústředním bodem, od kterého se odvíjí tvorba prakticky všech zařízení a aplikací, používaných ve zmíněné oblasti. Dobrým příkladem nám může být dění kolem formátu PDF (vznik "bezpečných" verzí PDF/X), které přináší skutečně hmatatelné a reálné výsledky (PDF/X podle testů garantuje opravdu vyšší spolehlivost při výměně podkladů). Bude-li takto úspěšný i naznačený vývoj kolem JDF lze v této chvíli posoudit jen těžko, určitě se ale i v této oblasti dočkáme lecčehos zajímavého a pro polygrafickou výrobu obecně užitečného.