Okénko do historie 2. - Nikon - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

18. května 2007, 00.00 | Japonská společnost Nikon Corporation je ve světě známá jako profesionální výrobce kvalitních fotoaparátů. Ale mezi jejími produkty jsou také dalekohledy, skenery, brýle, mikroskopy, vyměřovací přístroje a další vybavení. Jak firma vznikla a co ji provázelo, než se stala tím, jak ji známe dnes, se dozvíte právě zde. Nabízíme vám průřez historií a připomenutí hlavních mezníků, které pro Nikon vždy znamenaly velký krok kupředu.

Japonská společnost Nikon Corporation je ve světě známá jako profesionální výrobce kvalitních fotoaparátů. Ale mezi jejími produkty jsou také dalekohledy, skenery, brýle, mikroskopy, vyměřovací přístroje a další vybavení. Jak firma vznikla a co ji provázelo, než se stala tím, jak ji známe dnes, se dozvíte právě zde. Nabízíme vám průřez historií a připomenutí hlavních mezníků, které pro Nikon vždy znamenaly velký krok kupředu.

Jak to začalo

Kořeny společnosti Nikon sahají až do roku 1917, kdy se tři malí výrobci optiky (Iwaki Glass Seisaku-sho, Fujii Lens Seizo-sho a Tokyo Keiki Seisaku-sho) spojili a založili společnost známou jako Nippon Kogaku K.K.. Firma Iwaki Glass Seisaku na trhu působila již od roku 1881 a jejím zaměřením byla výroba výstroje pro japonskou armádu, kde hlavním produktem byly od 1914 do 1917 60cm a 75cm světlomety. Wada Kahei, tehdejší hlava Keiki Seisaku, byl vybrán, aby stál v čele Nippon Kagaku K.K. jako prezident společnosti. Tato nově konsolidační společnost začínala s 200 zaměstnanci a od roku 1918 zde začal vývoj optického skla pro vědecké, armádní a průmyslové vybavení. Z počátku šlo o rané projekty a společnost Nippon požádala německou firmu Carl Zeiss o technickou pomoc, ale všechna vyjednávání skončila fiaskem. Přesto NK (Nippon Kogaku) pozvala 8 německých techniků, aby pracovali pro nezralou optickou firmu. Němečtí inženýři přijeli v lednu 1921 a podepsali pětiletý kontrakt na spolupráci v NK. Tím začalo včlenění německého designu a výrobního postupu, díky kterým se mohl NK vyrovnat vysoce úspěšným německým firmám Leitz a Zeiss. Společnost NK rozšířila výrobní produkci přesné optiky a mezi produkty byly dalekohledy, mikroskopy, dálkoměry a vyměřovací technika. S pomocí německých inženýrů mohl NK uvést na trh kompaktní prismatický dalekohled Mikron 4x a 6x (pouhých 90g u modelu 6x) s ultra-malým hranolem. Ve stylovém kovovém těle se ukrýval 15mm objektiv, který nabízel velmi jasný a ostrý obraz. Mikron poté následoval model Orion 6x24, 8x26 a v roce 1923 série Nova. Následovalo ještě spoustu dalších modelů, ale Micron byl populární ještě v roce 1950 a další popularity se dočkal v roce 1997, kdy si Nikon jeho znovuzrozením připomněl 80. výročí svého vzniku. Provoz výroby byl 1. září 1923 kvůli velkému zemětřesení (8,3 stupně) zastaven. Jako první se vzpamatovalo japonské námořnictvo, pro které byla zásoba optické výzbroje rozhodující, a okamžitě zařídilo rekonstrukci Nippon Kogaku. V polovině října se tak v Oimachi opět rozjíždí výzkum optického skla.

Kompaktní dalekohled Micron 6x15 (1921)

Kompaktní dalekohled Orion 6x24 (1922)

Roku 1925 Nippon Kogaku uvádí na trh mikroskop JOICO, o kterém se toho sice moc nepíše, ale jistě stojí za zmínku uvést, že nizozemský historik Hans Braakhuis v minulém roce navštívil Tokio, kde se setkal se zástupci Nikonu a v japonském stylu s nimi diskutoval o prvních produktech Nikon. Jednání se týkalo také již zmíněného mikroskopu JOICO, který vidíte na následujících náhledech.

Mikroskop JOICO (1925)

Hans Braakhuis na setkání v Tokiu (2006)

Hans Braakhuis a nákresy Joica (2006)

Přichází Nikkor

Německý inženýr Heinrich Acht se v Japonsku zdržel až do roku 1928, kde zatím pracoval na návrhu vytvoření objektivu pro fotoaparáty. Když odešel, tak jeho práci převzal Kakuya Sunayama, který byl vedoucím konstrukčního oddělení a dále se pokoušel vyrobit funkční objektiv. Po nespočetných pokusech Sunayama v roce 1932 nakonec uspěl a vytvořil vysoce kvalitní objektiv. Zbývalo vymyslet název, který vznikl zkrácením Nippon Kogaku K.K. a přidáním písmene R. Tím vznikl zvučný název Nikkor, který je používán dodnes. Bohužel Nipponu scházelo tělo fotoaparátu, které by mohlo nést jeho objektiv. Jednoho dne si ke dveřím Nipponu našel cestu jeho dlouholetý rival Canon, který po krátkém jednání v roce 1934 dospěl k dohodě o spolupráci s tím, že Nippon Kogaku K.K. bude Canonu dodávat objektivy pro jejich těla fotoaparátů. V roce 1935 byl vyroben první japonský 35mm fotoaparát Canon Hansa s objektivem Nikkor 50mm f/3.5. Objektivy Nikkor využíval Canon až do roku 1948, než Nippon přišel se svým prvním fotoaparátem Nikon 1. Je skutečností, že tehdy ještě Nippon a Canon nebyli soupeři, ale šli společnou cestou za vytvořením kvalitního fotoaparátu. Popularita Nippon Kogaku rostla a roku 1939 se společnost dostala na tokijskou burzu s cennými papíry.

Nikon v armádě

V září roku 1940 japonská vláda uzavřela smlouvu tří mocností, ve které bylo Japonsko, Německo a Itálie, které měly vytvořit pořádek v Evropě, resp. ve východoasijském prostoru, který mělo Japonsko plně pod kontrolou. Vláda rozhodla, že Nippon Kogaku bude armádu zásobovat optickou výstrojí a rostoucí firmě tak narušila plány druhá světová válka. Proto musel Nippon soustředit výrobu na vojenské vybavení, jako zaměřovače pro bomby, zlepšení optiky pro navigaci atd. Toto rozhodnutí pro NK a jeho soupeře Minoltu znamenalo, že se obě společnosti staly hlavními dodavateli výbavy pro armádu. Z původních 200 zaměstnanců bylo najednou 19 továren a 23 000 zaměstnanců. Spojení s Německem zvýšilo odbornou pomoc japonským firmám, které byly zařazeny do válečného programu, a NK tím získal další odbornou znalost, z čehož dobře prosperoval. Po druhé světové válce došlo k reorganizaci společnosti a výroba se mohla zaměřit na civilní sektor, což bylo doprovázeno snížením počtu zaměstnanců na 1 400 a pouze jednu továrnu. Roku 1948 Nippon Kogaku K.K. uvádí na trh vlastní fotoaparát Nikon 1, který jako první oficiálně nese název Nikon. Nikon 1 využíval menší formát 24mm x 32mm namísto standardu 35mm, objektiv Nikkor 50mm f/3.5 a rychlost clony byla od 1/20 přes 1/30 k maximu 1/500. Některé zdroje hovoří, že Nikonu 1 se vyrobilo více než 750 kusů, ale skutečnost je asi jiná, jak říká Robert Rotolini (zakladatel historického sdružení Nikon). Prodalo se přibližně 400 kusů, dalších 90 kusů neprošlo jakostní kontrolou a 200 kusů se neprodalo. To mělo na svědomí právě použití malého formátu 24mm x 32mm, který zabránil exportu do USA, kde standard 35mm už nabízel Kodak.

Nikon 1 (1948)

Příběh Nikonu 1

Je rok 1974 a v Kalifornii začíná hezký víkendový den jako stvořený pro tzv. garážový prodej, který býval jakousi americkou tradicí, kdy lidé o víkendu prodávali staré zboží, které vystavili na trávníku nebo na příjezdové cestě před garáží. Někteří inzerovali v novinách a jiní jen dávali letáky na roh ulice, kde se předháněli v cenách. Je konec odpoledne a k jedné garáži míří dvě dámy, které se dotazují na hodinky, které zde byly na prodej. Rozechvělý prodavač jim nabídl hodinky Rolex za $100, ale Rolexky se nakonec ukázaly jako Seiko. Dámy byly právě na odchodu, když jedna z nich otevřela starou skříň na víno, která byla opřená na zahradě o strom. Uvnitř bylo jen pět starých fotoaparátů. Majitel chtěl za všechny $100 s tím, že prý jeden z nich je velmi hodnotný. Dámy nevěděly nic o fotoaparátech, ale riskly to a ujednaly cenu na $75. Druhý den ráno zavolaly přítele, který byl expert na fotoaparáty, a začaly mu diktovat čísla obsažená na přístrojích. První čtyři z nich byly jen pouhá veteš a ony doufaly, že snad ten poslední jim vrátí oněch $75, které investovaly. Poté, co mu nadiktovaly sériové číslo posledního přístroje, tak muž na druhém konci telefonu prý spadl ze židle, protože dámy koupily fotoaparát Nikon 1 za $15.

V prosinci roku 1950 byl Nikon 1 vystřídán modelem Nikon M. Ten už disponoval mírně větším formátem 24mm x 34mm a následně Nikon M Synchro, který už obsahoval také synchronizaci blesku. Většina byla produkována ve stříbrné barvě, ale na objednávku bylo vyrobeno i pár kusů v černé barvě. Větší slávu však udělal až model Nikon S z roku 1951, který byl méně nákladný mladší bratříček Nikonu 1 a Nikonu M. Vyrobeno bylo více jak 36 700 kusů a prodával se za zlomek ceny předešlých modelů. Nikon S byl první oficiální fotoaparát od Nipponu dovážený do Ameriky, a to i přesto, že stejně jako Nikon M obsahuje nestandardní formát 24mm x 34mm a objektiv 50mm f1.4. Společně s ním přicházejí objektivy RF-Nikkor 85mm f/1.5 a Nikkor 250mm f/4. V New Yorku deník Times představuje skvělé rysy fotoaparátů Nikon a objektivů Nikkor.

Nikon S (1951)

Nikon S byl v prosinci roku 1954 nahrazen Nikonen S2. S2 byl zcela přepracován a od základu nabízel formát 36 x 24mm, zlepšena byla rychlost clony na 1/1000, vylepšené převíjení filmu a 1:1 hledáček. Série S pokračovala dále a roku 1957 přichází model Nikon SP, který nabízí zcela nové vlastnosti a nové charakteristické rysy. Začněme ale od začátku. Nikon 1 až do Nikonu S2 disponoval hledáčkem, který byl určen výhradně pro použití standardních objektivů. Vždy když došlo ke změně vzdálenosti hledáčku od předmětu, tak musela být kalibrována korekce paralaxy. To bylo ovšem velmi komplikované. Objektivy se ale změnily a oddělený hledáček musel být jinak upevněn. Cílem bylo vyvinout hledáček, který by překonal výkon proměnného hledáčku, jaký používala Leica M3. To byl velký krok, který už na první dojem dával jistotu výkonného fotoaparátu. Není tajemstvím, že než Nikon SP dostal finální podobu, předcházelo mu 10 prototypů. Fotoaparát získal spoustu nových mechanismů, jako např. samospoušť, automatickou korekci paralaxy, o 20 % rychlejší clonu, než měla S2, možnost zvolit 6 objektivů od 28mm do 135mm, bateriový pohon, pomocí něhož bylo možné exponovat 3 snímky za sekundu. Nikon SP se stal vlajkovou lodí Nipponu a byl určen samozřejmě profesionálům.

Nikon S2 (1954)

Nikon SP (1957)

V září 1957 se nejprve v Chicagu, potom v New Yorku a současně v Tokiu konalo prohlášení, kde byla určena maloobchodní cena Nikonu SP. Cena přístroje s objektivem 50mm f/1.4 a koženým pouzdrem byla 98 000 jenů. V Japonsku se vedle Tokia konala ještě v dalších čtyřech městech velká přehlídka pro novináře a obchodní domy. Tři velké americké časopisy (Popular Photography, Modern Photography a U.S. Camera) ocenily jeho rysy, včetně jedinečného mechanismu, výkonnou clonu ve fokální rovině a motorový pohon. Televize NBC vysílá po Americe reportáž a představuje prezidenta Nagaoka Masao z Nipon Kogaku K.K., který stál před kamerou a pyšnil se japonským fotoaparátem, který předčil německé fotoaparáty. Na následujícím obrázku můžete vidět Nikon SP z roku 2005, který byl jen v limitované sérii 2500 kusů a nikdy se nedostal za hranice Japonska, tedy alespoň se to tvrdí. Nemusím zdůrazňovat, že se po něm jen zaprášilo. Model z roku 2005 je téměř až na malé detaily totožný s originálem z roku 1957. Tento kousek byl v Japonsku k dostání za 690 000 jenů.

Nikon SP (2005)

V březnu 1958 nastupuje Nikon S3, což je zjednodušená verze modelu SP, ale i přesto mohl využívat jeho příslušenství, např. objektivy nebo motorový pohon. Nikonu S3 existovaly 2 verze, kde jedna měla látkovou clonu a druhá clonu z titanu. Speciální černá verze s objektivem Nikkor 50mm f/1.4 byla vytvořená, aby připomněla XVIII. letní olympijské hry konané v Japonsku. Zvláštní na tom bylo to, že vznikla až rok po olympijských hrách a v omezené edici 2000 kusů. Není to tím, že by Nippon zameškal olympijské hry, právě naopak. Každá olympiáda je sledována celým světem a každý výrobce fotoaparátů vyvíjí veškeré úsilí, aby právě jeho funkcemi našlapaný aparát mohl reprezentovat nadcházející hry. Nippon Kogaku už v roce 1952 reprezentoval model Nikon S jako fotoaparát pro olympijské hry v Helsinkách. Roku 1956 se konala olympiáda v Austrálii, kde ostatním konkuroval Nikon S2. Další hry jsou roku 1960 v Itálii a většina novinářů a zpravodajů má kolem krku Nikon SP. Zvláštní pozornost měl teleobjektiv Nikkor 8.5 - 25cm f/4 - f/4.5, který demonstroval výjimečný výkon. Roku 1958 firma Nippon Kogaku K.K. získala vedle ocenění Grand-Prix zlatou, stříbrnou a bronzovou medaili na výstavě World Expo v Bruselu. Pro úplnost uveďme, že výstavy se zúčastnilo 40 zemí, a ceny jmenovitě: zlato za objektivy Nikkor pro fotoaparáty, stříbro za objektiv Nikkor pro TV kameru a bronz za mikroskopy Nikon. Nikon S3, resp. Nikon S3 Y2K se ještě jednou na přelomu tisíciletí vrátil jako replika v limitované sérii.

Nikon S3 (1958)

Posledními fotoaparáty ze série S byly Nikon S4 a Nikon S3M. V roce 1959 Nippon Kogaku K.K. představuje ekonomickou verzi fotoaparátu Nikon S4, který byl samozřejmě odvozen od S3, ale byl ochuzen o hlavní funkce (např. samospoušť, motorovou jednotku). To se také bohužel odrazilo na jeho prodeji. Joe Erenreich z EPOI (Erenreich Phot-Optical Industries) jako jediný distributor fotoaparátů Nikon pro USA odmítl model Nikon S4 dovážet do Ameriky. Cítil, že S4 by nepřidal celkovému prodeji, ale mohl by naopak uškodit dobrému odbytu Nikonu S3. Joe Erenreich samozřejmě také věděl, že se blíží Nikon F, kterému bude patřit budoucnost. Nikonu S4 bylo vyrobeno 5 898 kusů, které se prodaly převážně v Japonsku. Nikon S3M přišel v roce 1960 a je pro sběratele ohromná vzácnost, nejen že byl poslední ze série S, ale celková produkce dosáhla pouhých 195 kusů v černém i chromovaném provedení. S volitelnou motorovou jednotkou S72 mohl Nikon S3M dosahovat rychlosti ohromných 12 snímků za sekundu. O přidaném písmenu M v názvu se v diskusích šířily dvě teorie. Jedna, že M znamená obsaženou motorovou jednotku, a druhá, že je určen pro mikroskop. Vy už ale víte, že správná je první teorie. Pro mikroskopy byly fotoaparáty s poloviční konstrukcí a označení bylo M-35 a M-35S.

Nikon S4 (1959)

Nikon S3M (1960)

Série Nikon S (1948 - 1960)

Příchod zrcadlovky

Prvním SLR fotoaparátem z Nippon Kogaku byl Nikon F, který přišel na trh v červnu 1959. Tento profesionální fotoaparát pokračoval v lineární sérii, kde po dalším modelu Nikon F2 následoval Nikon F3 až F5. Je zajímavé, že z počátku se měly jmenovat Nikkormats (Nikomats v Japonsku), ale nakonec nesly jméno Nikon. Přesto se postupem času a změnou technologických vlastností objevily modely Nikkorex F, řada F Photomic a Nikkormat FT. My se však budeme v zájmu rozsahu článku věnovat řadě F. Nikon F byl představen při své premiéře v únoru 1959 s automatickým objektivem Nikkor 50mm f2 spolu se dvěma teleobjektivy – Nikkor-P 105mm f2.5 a Nikkor-Q 135mm f3.5. Později byl ještě doplněn Nikkor-S 50mm f1.4. Tyto velmi dobře zpracované objektivy byly určeny pro fotografování krajin, portrétů a pro novináře. Veřejností byla nová řada Nikon F už od začátku považována za začátek moderní fotografie. Systém s vyměnitelným hledáčkem a plným motorovým pohonem byl zachován až do roku 1974 při celkovém celosvětovém prodeji více jak 1 mil. kusů. Spolu s Nikonem F2 roku 1971 přichází i všestranný AI objektiv Nikkor-H 50mm f2.0 s vynikajícím barevným podáním. F2 měla horizontální závěrku ve fokální rovině s titanovou clonou a rychlostní rozsah od 1 do 1/2000. 10sekundovou samospoušť a synchronizaci s bleskem od 1/80. K dispozici byly dvě barevné varianty, buď černý s chromem anebo celočerný. Tento 730g profi fotoaparát byl celých 9 let vlajkovou lodí Nipponu.

Nikon F (1959)

Nikon F2 (1971)

Motorový pohon F36 je určený pro první model Nikon F a je rozšířenou verzí z pohonu S36, který poprvé používal Nikon S2. Motorová jednotka dodala standardnímu F tělu o 27 mm výšky a 275 g váhy navíc. K motoru bylo přidáváno bateriové pouzdro, které dodávalo 12V DC, 400mA a o spojení s motorem se staral kabel. Později vznikly ještě další typy motorových jednotek, které vždy přinesly další zrychlení. Náhled ukazuje tělo Nikonu F i s motorovou jednotkou a popis druhého náhledu je následující. (1) tři polohy nastavení – jednotlivé snímky, sled snímků za sebou a uzamčení proti nechtěné expozici. (2) volič pro rychlost expozice s volbou 2, 2.5, 3 nebo 4 snímky v jednom sledu – jednotlivé snímky můžou být pořízeny v každém nastavení. (3) ukazatel zbylých expozic na filmu.

Nikon F s motorovou jednotkou

Popis motorové jednotky F36

V roce 1980 nastupuje Nikon F3, který byl třetí generací profesionální třídy 35mm SLR fotoaparátů. S tvořivou myslí slavného italského průmyslového návrháře Giorgetta Giugiara dostala F3 moderní vzhled. Nikon F3 byl tedy první fotoaparát z Nippon Kogaku K.K., který opustil tradiční východní vzhled. Dřívější modely Nikonu F si získaly výbornou reputaci a jejich majitelé byli zpočátku neochotni přejít na nový model F3. Tento fenomén se trochu překvapivě objevil také při přechodu z Nikonu F3 na Nikon F4. Řada Nikonu F3 měla nejvíce modelových variací oproti ostatním z řady F. U Nikonu F3 výrobce upustil od mechanického ovládání clony a nahradil jej elektronickým řízením. Poprvé se také objevil LCD displej, který v hledáčku zobrazoval parametry nastavení. Rodina objektivů Nikkor se rozrůstá a objektivy z F2 nahradily zcela nové a lehčí modely s pokročilými funkcemi. Série MF 50mm f/1.4, 50mm f/1.8 a série E 50mm f/1.8 připravené na nové funkce automatického ostření a priority clony. Další generací je Nikon F4, který přichází roku 1988 a rozšiřuje už tak vynikající řadu Nikonů F. Přesto je Nikon F4 nejvšestrannějším profesionálním modelem, který je schopný použít všechny typy objektivů, vyrobené od roku 1959, včetně objektivů s AF (automatické ostření). Nikon F4 měl ještě další tři varianty, které byly rozšiřitelné o bateriový modul. Pětici vlajkových lodí kinofilmových SLR fotoaparátů završuje v roce 1996 Nikon F5. Možná si říkáte – dalo ještě vůbec něco vylepšit, vždyť předešlé verze nabízely vše potřebné? Odpověď je samozřejmě ano. Bateriová Ni-MH jednotka sekundovala vysokorychlostnímu ostření a umožnila pořídit 8 snímků za sekundu. Čtyři expoziční režimy a ještě odolnější tělo. Celá série kinofilmových zrcadlovek Nikonu F vyhlíží jako tzv. plný systém. To znamená, že každé tělo fotoaparátu slouží jako modulový střed pro ohromné množství doplňků, které rozšíří jeho schopnosti, aby mohly vykonávat jakoukoliv úlohu, kterou fotograf požaduje. Je bezpochyby, že první série F představovala důležitou roli ve vývoji a historii moderní fotografie a vedle klasických fotoaparátů Nikon tak vznikla velká legenda a velmi přesné přístroje z Nippon Kogaku K.K. Japonsko.

Nikon F3 (1980)

Nikon F4 (1988)

Nikon F5 (1996)

Nikon F4 - chtěli byste takovou stavebnici?

Než se vrhneme do digitální oblasti, tak u kinofilmového Nikonu řady F ještě chvíli zůstaneme a budeme navazovat na další úspěšný model Nikon F60 z roku 1998, který nahradil F50 z roku 1994 a byl cílen pro nižší spotřebitelský trh. V době svého uvolnění to byla nejlevnější kinofilmová zrcadlovka. Nové tělo z polykarbonátu a kovu bylo buď ve stříbrném, nebo černém provedení. Roku 1999 přivádí Nikon na trh nový model Nikon F100, jenž byl jakousi nižší verzí Nikonu F5 a předchůdce špičkového Nikonu F6, kterým ukončíme kinofilmové zrcadlovky. F100 byl výjimečný fotoaparát, postavený na pevném hořčíkovém těle s pogumovaným protiskluzovým gripem. Jeho klíčovými rysy bylo pořízení až 5 snímků za sekundu, automatické ostření a spousta uživatelských nastavení. V lednu 2000 nastupuje Nikon F80, který byl následníkem F70, ale obsahoval pokročilé funkce z F100. Na předešlé modely se od uživatelů vznesla i kritika, jako např. že F50 byla nevýrazná, F60 měla problém při stisku tlačítka pro exponování, F65 nedovolovala použití starších AI-S objektivů a F70 prý obsahovala špatné uživatelské rozhraní. Osobně to nemohu potvrdit, ale ani vyloučit, přesto jsem toho názoru, že každý fotoaparát má své mouchy, ale SLR Nikon už na první pohled budí dojem profesionála. Každopádně s uvedením F80 je vše jinak a trh zaplňuje tzv. zlatý střed, i když je F80 jen takový chudší bratříček F100. Už na první pohled se zdá o něco menší, což způsobilo menší odolnost vůči vlivům počasí. Jako horší vlastnost se dá označit nemožnost použití objektivů AI a AI-S, což F100 umožňovala. Důležité rozhodnutí udělal sám Nikon, který F80 vybral pro pozdější základ populární DSLR D100. Krátkým popisem jednooké zrcadlovky Nikon F6 ukončíme dlouhou sérii kinofilmových fotoaparátů Nikon. Nikon F6 byl vyrobený v roce 2004 a zároveň byl poslední kinofilmový přírůstek do rodiny Nikon. Je zcela pochopitelné, že jeho specifikace se superlativy jen hemží, takže jen stručně. Nové tělo vyrobené ze slitiny hliníku a kevlaru, doplňují funkce: redukce vibrací při exponování, 11zónový autofokus, snímání 8 snímků za sekundu, 41 uživatelských nastavení a kompatibilita s velkým množstvím příslušenství. To je jen malá část, čím se může F6 pochlubit, a nejsem si jistý, zda by s ní mohl vůbec někdo v kategorii kinofilmových zrcadlovek soupeřit. I zde si možná řada z vás klade otázku, proč je ještě v roce 2004 vyráběn kinofilmový fotoaparát, když trh válcují digitální přístroje. Ikeno Tomohisa (z vývojového oddělení Nikonu) říká: „Museli jsme pečlivě uvážit, co současný trh vyžaduje. Když byl F6 ve stádiu vývoje, tak jsme řešili několik faktorů, jako výhody a nevýhody kinofilmových fotoaparátů oproti digitálním. Nakonec jsme zjistili, že je tam málo věcí, které by rozhodly, který je lepší. Zjistili jsme ale, že u digitální verze je problém s rychlostí clony. Pokrok šel ale dál a my jsme tento problém uzavřeli s tím, že bychom si neměli dělat příliš mnoho starostí s tzv. nevýhodami, které se stávaly méně významné.“ I když digitální technologie je s námi už nějaký pátek a obsahuje více či méně pokročilé funkce, tak se najde spousta uživatelů, kteří nedají na kinofilm dopustit. Nová F6 tedy uzavírá kinofilmovou dráhu Nikonu a my se budeme dál zabývat už jen digitálními přístroji.

Nikon F80 (1998)

Nikon F100 (2000)

Nikon F6 (2004)

Přichází

Nové logo Coolpix s jemnými křivkami a písmo s ostrými,
tenkými linkami symbolizuje mistrovskou dovednost a kvalitu produktů Nikon.

Začátkem letošního roku, konkrétně 20. února, Nikon oslavil 10. výročí digitálních kompaktů Coolpix – v roce 1997 představil prvního zástupce pod jménem COOLPIX 100. Za svými malými rozměry, které spíše napovídaly, že jde o dálkové ovládání k televizi, se schovával slušně vybavený fotoaparát. Vestavěný blesk, samospoušť, makro režim a malý informační LCD. S 0.3 milióny pixely si mohl dovolit na 1MB flash paměť vměstnat 21 snímků v pěkné kvalitě nebo 42 snímků v normální kvalitě. Se svým maximálním rozlišením 512 x 480 sice kvalitou neoplýval, ale dokázal to vyvážit jinými funkcemi. Používal pohodlné PCMCIA rozhraní, kde stačilo oddělit baterii od fotoaparátu, který se zasunul do notebooku a rázem z něj byl pevný disk. Pak už samozřejmě se zpracováním snímků nebyl žádný problém. Coolpix 100 zaznamenal velký ohlas, který odstartoval závod na dlouhou trať kompaktů řady Coolpix. Nebudeme si zde všechny popisovat, takže opět stručně. Pro bližší informace můžete kdykoliv navštívit stránky Nikonu. Nikon pro Coolpixy zpočátku používal značení pomocí trojmístného čísla např. Coolpix 300, Coolpix 600 až po Coolpix 995, který toto značení v roce 2001 zakončuje. V případě Coolpixu 995 se už jednalo o 3.2 milionů pixelů, které doprovázely unikátní funkce. Ještě téhož roku nastupuje Coolpix 5000 a označení už naznačuje počet obsažených megapixelů. Coolpix 5000 vyhlíží jako fotoaparát určený pro vyšší třídu a zařadil se mezi čtyřku výrobců (Nikon Coolpix 5000, Minolta DiMAGE 7, Sony DSC-F707 a Olympus E-20), kteří tehdy měli k dispozici 5megapixelový fotoaparát. Tato číslovaná série šla až do 8800, kterou zastoupil vynikající 8.0 megapixelový COOLPIX 8800, který byl představen na výstavě Photokina 2004. Svými parametry, jako 10x násobný zoom, nový systém stabilizace pro snižování vibrací nebo použití řady úspěšných objektivů Nikkor ED, dává jasně najevo, že je konstruován pro vášnivé fotografy, kteří žádají maximální kvalitu. Jak asi jistě všichni víte, tak další značení série Coolpix bylo písmeno za jeho názvem, které označuje: P (Performance) - je svou výbavou určen pro skutečné fotografy, S (Style) - který nabízí elegantní vzhled a snadné ovládání a model L (Life) - zaručuje skvělé výsledky při každodenním fotografování. Letos spolu se změnou loga přišlo i 7 nových Coolpixů. Řadu P zastupuje model P5000, řadu S vyplňuje S50c, S500 a S200 a konečně v řadě L to jsou L12, L11 a L10. Rodina slavných Coolpixů se neustále rozrůstá, a fotografové tak mají možnost zvolit si takový fotoaparát, jaký potřebují.

Nikon Coolpix 100 (1997)

Nikon Coolpix 8800 (2004)

Nikon Coolpix P5000 (2007)

Digitální zrcadlovky

Zrcadlovky (SLR i DSLR) se už od svého vzniku vždy vyznačovaly tou nejvyšší možnou třídou a obsahovaly nejdokonalejší funkce určené profesionálům, kteří požadovali maximum. Jako začátek éry digitálních zrcadlovek Nikon lze považovat rok 1991, kdy byla jeho těla využívána Kodakem pro svůj vývoj DSLR. Zatímco se Kodak zabýval, jaké tělo si pro své aparáty vybrat, tak Nikon tiše spolupracoval se svým krajanem Fuji, se kterým mohl vyvíjet první tělo pro digitální SLR. Toto partnerství mělo pro oba velký význam, protože se mohli podílet na počátečních výdajích, které tento vývoj vyžadoval. Společným úsilím v roce 1995 vzniká fotoaparát Nikon E2/E2s, který na své rukojeti nese také jméno Fujix. Nikon E2/E2s obsahoval CCD snímač s 1.3 megapixely a nabízel dobré barevné podání, automatické ostření a plnou kompatibilitu s AF objektivy Nikkor, včetně teleobjektivů. O ukládání dat se staralo rozhraní PCMCIA typu I, na které bylo možné ukládat dva komprimované formáty JPEG a jeden nekomprimovaný formát TIFF. 15 června 1999 Nikon přichází se svou digitální zrcadlovkou Nikon D1, kterou dává jasnou odpověď Kodaku, jenž měl nadvládu na trhu s profesionálními zrcadlovkami. To znamenalo velký krok v historii digitálních SLR a uživatelé si na D1 pochvalovali zejména perfektní rozmístnění ovládacích tlačítek, dobrou výbavu a především rozumnou cenu, která byla o poznání menší, než nabízel Kodak. D1 se však dočkala i kritiky, jako např. pomalé ukládání do formátu RAW, podání pleťových barev, špatně viditelný LCD a hlavně malá výdrž baterií. Přesto se stala jasnou volbou pro novináře, kteří si D1 pochvalovali, ale i ti brzy začali toužit po větším rozlišení a lepším barevným podáním. Nikon musel reagovat a v roce 2001 přichází nejprve s 2.66 megapixelovým Nikonem D1H, který se chlubil vyšší pracovní rychlostí, jež dovolila exponovat až 5 snímků za sekundu a až 40 snímků v sérii za sebou. A novým Nikonen D1x, který si představíme trochu blíže. D1x měl snímač CCD 5.33 megapixelů s obdélníkovým rozvržením bodů místo čtvercovým a kvůli tomu muselo přímo ve fotoaparátu docházet k interpolaci. Nikon to argumentoval tím, že na výstupu nebude viditelná žádná degradace. Pokud jste majiteli D1x, tak víte, jak to je doopravdy. Uživatelé však museli řešit závažnější problém, protože Nikon od modelu D1 neudělal žádnou změnu v konstrukci, a tak se i Nikon D1x potýkal s prachem, který dělal snímači velké problémy. Naopak chválu si zasloužil za skvělou výdrž baterií, která dovolila pořídit až 250 snímků střední kvality JPEG. U D1 bylo možné v lepším případě pořídit na jednu sadu max. 70 snímků, a to se jednalo o poloviční velikost souborů. Digitální zrcadlovky řady D1 si našly své místo především v reportážní fotografii, pro kterou byly také určeny.

Nikon E2/E2s (1995)

Nikon D1x (2001)

Roku 2003 přichází Nikon D2H, který je označován jako příští generace digitálních zrcadlovek. Jeho výjimečné parametry jej předurčily pro práci v reportážní fotografii, kterou je schopen pořídit úctyhodnou rychlostí 8 snímků za sekundu a až 40 snímků v jednom sledu za sebou. Obrazový snímač JFET (nikoliv CCD) se 4.1 miliony pixelů, 11bodový autofokus, rychlé USB 2.0 a volitelný systém WT-1 802.11b pro bezdrátový přenos. Dalo by se ještě pokračovat, ale my se zaměříme na zmiňovaný snímací čip JFET (Junction Field Effect Transistor) s označením LBCAST (Lateral Buried Charge Accumulator and Senzing Tranzistor Array), který je od návrhu až po výrobu vlastní technologií Nikonu. Ve srovnání s technologií CCD a CMOS podává vynikající výkon, barevnou reprodukci a nižší spotřebu. Vlastnostmi má ale přeci jen blíže k typu CMOS. Rychlík D2h měl mohutné hořčíkové tělo s příměsí slitiny, dobrou odolnost, ale kdo měl malé ruce, mohl mít problémy, protože ovládací tlačítka nebyla tam, kde by měla být. Snímač JFET se v roce 2005 do DSLR Nikon ještě jednou vrátil, a to v podobě vylepšeného D2H s přívlastkem s, tedy Nikon D2Hs. Tím vylepšený myslím doslova, protože došlo ke spoustě změn. Je sice zvláštní, že výrobce použil ten samý snímací čip o stejné velikosti obrazových bodů, tedy 4.1 milionů bodů, ale to svědčí o jeho kvalitě a o tom, že na počtu megapixelů záleží až v poslední řadě. Nebo že by se ze snímače typu JFET nedalo více vymáčknout? Změna se týkala zrychlení vyrovnávací paměti, což umožnilo pořídit více snímků v sekvenci (50 Jpeg / 40 Nef) oproti modelu D2H (40 JPEG / 25 NEF), nový systém měření expozice 3D Matrix II, LCD s větším rozlišení atd. Tento reportážní rychlík byl představen na PMA 2005, ale žádného převratného úspěchu se nedočkal. Mnozí fotografové doufali, že Nikon přijde s něčím lepším, a prvotní radost se změnila ve zklamání a otázky jako: A to je všechno? Kde je větší rozlišení? D2Hs si však své uplatnění samozřejmě našel a ti, kteří nebyli spokojeni s malým rozlišením, mohli sáhnout po vlajkové lodi Nikonu.

Ta se objevila v roce 2004 a pod jménem D2x ukrývala snímací čip CMOS 12.4 megapixelů. Její úctyhodné parametry také dovolily 8 snímků za sekundu, ale pouze v režimu High-Speed Crop (je zaznamenán oříznutý snímek), jinak 5 snímků za sekundu. Pro doplnění informací ještě dodám, že použitý snímací čip CMOS vyrobila firma SONY. Současnou nejlevnější DSLR Nikonu je model D40x z letošního roku, kterým ukončíme dnešní představování profesionálních fotoaparátů. O D40x jste se už mohli dočíst, třeba na serveru Grafika, nebo ti šťastnější byli přímo při jeho oznámení na PMA 2007 v Las Vegas, takže jen zběžně. Na PMA se samozřejmě ukázal i konkurent Canon se svým EOS 400D, který byl s D40x porovnávám. Ostatně tak tomu bylo v jejich souboji vždy. Nakonec se zmíním o použitém 10.2 megapixelovém snímači CCD, kterým D40x disponuje a jehož výrobcem je opět SONY. To jen pro upřesnění, abychom měli jasno, že Nikon ve svých zrcadlovkách použil 3 různé typy snímacích senzorů. Uvidíme, čím nás v budoucnu Nikon ještě překvapí. V každém případě v jeho rozsáhlé nabídce je z čeho vybírat.

Nikon D2H (2003)

Snímací čip CCD vs. JFET Nikon D70 vs. Nikon D2H

Nikon D40x (2007)

Shrnutí

Nikon si za dobu své existence vydobyl silné postavení. V jeho historii se toho událo opravdu dost a snad vám právě náš článek mohl přiblížit klíčové události tohoto profesionálního výrobce optických zařízení. Kdo bude v příštím okénku, vám samozřejmě neprozradím, ale snad napovím, že i do třetice to bude japonský výrobce. Máte pravdu, vždyť v Japonsku jich je více než tři.