Jak se dělá stativ: Reportáž z továrny Manfrotto a novinky z Photokiny - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

15. října 2008, 00.00 | Mezi laiky panuje stále rozšířenější mýtus, že stabilizace obrazu v kompaktních fotoaparátech a zrcadlovkách eliminuje nutnost používat stativ. Podíváte-li se však do brašny profesionála, vždy tam tuto pomůcku najdete. Pravda je jako obvykle někde uprostřed. Jsou situace kdy je stabilizátor pohotovější, ale v některých oblastech se bez stabilní opory prostě neobejdete. Proto se stojí za to podívat, jak takový stativ vzniká.

Výrobky společnosti Manfrotto mají mezi fotografy dobrý zvuk a přestože nepatří k nejlevnějším, své zákazníky si nalézají už desítky let. Díky laskavosti tuzemského zastoupení firmy Hama, která k nám sortiment italského výrobce dováží, jsme mohli v létě navštívit výrobní haly, kde vznikají stativy značek Manfrotto, Gitzo a Avenger.

Sídlo společnosti Manfrotto najdete v italském Bassano del Grappa, výrobní závody pak ve městech Feltre a Mogliano

Kořeny a současnost
Na východním okraji Dolomit najdete městečko Bassano del Grappa rozložené na obou březích řeky Brenta. Tady v šedesátých letech 20. století vyrobil fotoreportér Lino Manfrotto lehký, ale robustní stojan na fotosvětla a položil tak základy dnešní firmě nesoucí jeho jméno. V roce 1974 byl vyroben první fotostativ, o 12 let později už společnost vlastní šest výrobních hal v Bassanu a staví dalších pět ve 44 km vzdáleném Feltre. Roku 1989 prodává zakladatel svůj podíl britskému koncernu Vitec Group. Současné portfolio značky se dělí na dvě základní skupiny: stojany nesoucí světla a řešení určená pro fotoaparáty a kamery. V každé oblasti najdete široké spektrum modelů pokrývajících potřeby nejrůznějších uživatelů a situací.

Zkušební hliníkové odlitky stativových hlav a dalších částí v konstrukčním oddělení

Výroba
Fotografický stativ se skládá z vlastní trojnožky a hlavy, k níž se připevňuje aparát obvykle pomocí rychloupínací destičky. Většina slušných výrobců umožňuje poměrně variabilní kombinaci obou prvků a tím nechává na uživateli, aby si sestavil nejlepší řešení přizpůsobené vlastním potřebám. Profesionálové navíc obvykle vlastní několik hlav a také stativů, které kombinují podle toho zda jdou fotit do přírody (kde záleží na rozměrech a hmotnosti) nebo zůstávají v atelieru. Život stativu začíná pochopitelně v konstrukčním oddělení, dříve na rýsovacích prknech, dnes už spíše v počítačích inženýrů. Zdánlivě jde o jednoduchý mechanický výrobek nekomplikovaný přítomností elektroniky, ale mají-li všechny části celku zapadnout do sebe a spolehlivě fungovat, nevystačíte s tužkou, svářečkou a kusem trubky.
Manfrotto používá k výrobě foto- a videostativů jako základní suroviny hliníkové a hořčíkové slitiny, uhlíková vlákna, plast a gumu. U stojanů pro osvětlovací techniku pak kraluje hliník a ocel. V kategorii fotostativů pro pokročilé amatéry a profesionály pracující v terénu převažuje tlak na co nejmenší hmotnost při zachování pevnosti a robustnosti. Základem jsou proto trubky z hliníku nebo uhlíkových vláken, které do továrny ve Feltre přicházejí v několikametrových délkách a různých průměrech. Automat je nařeže na stanovený rozměr, podle potřeby opatří závitem a další stroj se postará o první čištění jejich povrchu. Mezitím jsou v další hale z hliníkové nebo hořčíkové slitiny odlévány díly spojující nohy v horní části a zejména základní součásti stativových hlav. Používá se klasické nebo tlakové lití s důrazem na eliminaci nehomogenity materiálu a minimalizaci praskání v důsledku namáhání.

Trubky z uhlíkových vláken jsou základem moderních stativů. Jsou pevné, ale lehké

Poté co jsou základní komponenty vyrobeny a opatřeny povrchovou úpravou (černění, lakování, potažení gumou), přichází ke slovu lidské ruce. Kompletace stativů je totiž manuální, aby byla zajištěna vysoká kvalita. Probíhá v několika krocích na různých pracovištích a na konci samozřejmě nechybí důkladná výstupní kontrola, nezbytné přeleštění a uložení do transportního obalu. Podíl ruční práce byl jedním z překvapení při návštěvě továrny, neboť v dnešní počítači přesycené době se zdá, že se o vše postarají roboty. Během výroby panoval v halách klid a soustředění, jen málokdy byl slyšet hovor a typicky italský vzrušený dialog spojený s živou gestikulací si zaměstnanci zřejmě nechávají na doma nebo na polední přestávku. Ostatně odjezd pracovníků na oběd vzbuzoval údiv. Při sledování vozidel opouštějících bleskurychle, leč s nevídanou přesností a koordinací, parkoviště u hal máte pocit, že se díváte na obyvatele mraveniště stěhující se ze svého příbytku.
Náhradní díly ke stativům Manfrotto zůstávají ve výrobě přinejmenším pět, ale mnohdy také 10 nebo 15 let, což jejich uživatelé oceňují. Vždy se totiž podaří něco ztratit nebo zničit a oprava bývá v tomto případě levnější než nákup nového kusu. Vzhledem ke kontinuitě vývoje navíc můžete i po uplynutí delší doby zjistit, že na váš starší model se hodí díly z právě uvedené novinky (příkladem budiž třeba stejné závity u pojistných šroubů). Ruční výroba, kvalita a robustnost jsou také důvodem vyšší ceny výrobků. Odměnou by však měla být spolehlivost a dlouhá životnost.

Valná část montáže v závodě Feltre probíhá ručně

Uhlíková vlákna a hořčík
Kolekce fotostativů, představená na letošním veletrhu Photokina, klade mimo jiné důraz na použití trubek z uhlíkových vláken. Ty se pro tyto účely vyrábí dvojí technologií: rolováním z desek (rolling table) a splétáním za pomoci tlaku, tepla a tekutého pojiva (pull-winding/poltrusion). Manfrotto používá druhý ze zmíněných postupů, neboť zajišťuje kontinuální strukturu trubek, zabraňuje rozlepování, umožňuje automatizovanou výrobu, lepší spojení vrstev a možnost křížení vláken v různých úhlech. To vše by mělo, ve spojení s vysokým podílem uhlíkových vláken na úkor skleněných, zaručovat vysokou pevnost, trvanlivost a odolnost trubek. Držíte-li v ruce hotový stativ, působí trubky z uhlíkových vláken pocitově podobně jako hliníkové nebo ocelové. Při návštěvě továrny jsme však měli možnost vyzkoušet samotné nařezané trubky. Pocit při držení v ruce byl však podobný spíše plastu. Tam kde by plastová trubka dávno praskla, se uhlíková vlákna pouze prohnou a vrátí zpět, což platí pro příčný i podélný lom. Nejsou samozřejmě nezničitelné, ale při svém průměru, tloušťce stěny (1 až 1,5 mm) a především hmotnosti je jejich odolnost bezkonkurenční. Hořčíková slitina se podobně jako uhlíková vlákna používá v mnoha odvětvích. Ve fotoprůmyslu třeba pro konstrukci těl profesionálních digitálních zrcadlovek. Oba materiály mají podobné vlastnosti, tedy především poměrně vysokou pevnost v poměru ke hmotnosti. U stativů nahrazuje slitina hořčíku především hliník používaný na odlévané díly hlav. Díky tomu lze dosahovat dalších úspor hmotnosti bez negativního vlivu na robustnost celého výrobku.

Při finální kompletaci už se pracuje v rukavičkách

Manfrotto 190CX a 055CX
Mezi nejprodávanější fotografické stativy značky patří modely řady 190 a 055. První z nich jsou určené pro použití s digitálními i analogovými zrcadlovkami kinofilmového a menšího formátu. Poskytují dobrý poměr mezi hmotností, zatížením, rozměry a výškou. Za povšimnutí stojí zejména nový model 190CX, který využívá trubky z uhlíkových vláken ve spojení s hořčíkovými a hliníkovými díly. Vyrábí se ve třech verzích (190CXPRO3, 190CXPRO4 a 190CX3) a první z nich váží pouhých 1,29 kg. Ve srovnání s loňským modelem stativ zhubnul o více než 300 g a při tom vzrostla užitečná zátěž o kilogram na 5 kg. Maximální výška při plném vytažení středového sloupku je slušných 146 cm (bez osazené hlavy), ale zajímavější je minimální hodnota, která činí pouhých 8 cm. To ocení například milovníci makrofotografie, pohybující se často při zemi. Varianta 190CXPRO4 se liší zejména nohama ze čtyř segmentů (namísto tří u 190CXPRO3) a tudíž nepatrně vyšší hmotností 1,34 kg.
Kromě rozměrů a hmotnosti stojí za povšimnutí ještě možnost nastavení každé nohy v několika fixovatelných úhlech a především středový sloupek s možností rychlého sklopení o 90°. Samozřejmostí je vodováha, jejíž bublinka je, jak na náš dotaz poznamenal jeden ze zástupců firmy, zaručeně Made in Italy. Ceny všech tří variant stativů se pohybují v rozmezí 7.490 až 8.490 Kč s DPH. O třídu výš stojí řada 055. Na Photokině představená trojice novinek do jisté míry kopíruje zmíněnou řadu 190. Modely 055CXPRO3, 055CXPRO4 a 055CX3 unesou více (8 kg), při maximálním vytažení dosahují výšky až 177 cm a přichází s nižší hmotností. Ta klesla opět o zhruba 300 g na velmi slušných 1,65 kg v případě 055CXPRO3. Kromě základního 055CX3 najdete u zbylých dvou modelů všechny vlastnosti zmíněné u řady 190CX. Ceny nebyly v době psaní tohoto textu známy, ale lze předpokládat, že se budou pohybovat kolem 9.000 Kč s DPH. Ke stativu patří také kvalitní hlava, jichž má Manfrotto v nabídce přehršel. Kromě standardních třícestných stojí za zamínku také kulové hlavy s hydrostatickým brzděním a regulací přítlaku z řady 468 nebo univerzální kulová hlava s pistolovou rukojetí 322RC2.

Sklad odkud se hotové výrobky expedují do celého světa se brzy přestěhuje do větší haly

Staré časy
Návštěva italské továrny Manfrotto ukázala, že i v dnešní době levných čínských kopii může existovat prosperující evropská společnost kladoucí důraz na kvalitu, inovace a dobrou pověst. Když vidíte jak vážně a s jakou pečlivostí bere každý člověk podílející se na kompletaci stativu svou práci, máte pocit, že se na výsledný produkt můžete spolehnout za všech okolností. Jistě existují kvalitnější modely, ale dojem, který zanechala návštěva Feltre a Bassana evokuje staré dobré časy první poloviny minulého století.

Manfrotto – fakta a čísla
Společnost se sídlem v italském Bassano del Grappa patří do divize Imaging & Staging koncernu Vitec Group PLc (www.vitecgroup.it). Zaměsnává zhruba 1.000 lidí v továrnách ve městech Feltre, Mogliano (Itálie) a dále na Slovensku, Velké Británii, Izraeli, USA a Mexiku. Konsolidovaný zisk za rok 2006 činil 140 milionů euro. Ve stejných výrobních závodech se produkují rovněž špičkové stativy Gitzo (www.gitzo.com), světelné stativy Avenger a několik stativů pod licencovanou značkou National Geographic.

Kata a její 3N1
Izraelská firma Kata patří rovněž do divize Imaging & Staging společnosti Vitec Group. Založili ji v roce 1992 dva bývalí příslušníci elitní bojové jednotky izraelské armády s cílem vyrábět doplňky a části armádní výstroje. I v současnosti najdete v sortimentu značky třeba neprůstřelné vesty či postroje pro přenášení protitankových a protileteckých střel odpalovaných z ramene. Posléze se Kata soustředila na produkci batohů, brašen a dalších zavazadel pro transport foto- a videotechniky. U svých výrobků klade důraz na robustnost, praktičnost, kvalitu a zpracování detailů. Díky nákupu licence produkuje rovněž fotobatohy a brašny pod značkou National Geographic (www.supporthexperience.com). Zatímco vedení společnosti sídlí v Jeruzalémě, obchod je řízen z Itálie a výroba probíhá v Číně (podobně jako u ostatních značek).

Na letošním veletrhu Photokina představil výrobce řadu fotobatohů s názvem 3N1, která obsahuje tři modely lišící se zejména rozměry. Každý z trojice ruksaků lze odepnutím jedné přezky snadno přesunout ze zad na břicho a mít okamžitý přístup k přenášené technice, aniž by bylo nutné zavazadlo sundávat a někam pokládat. Vstupní otvory jsou na obou stranách, takže řešení vyhovuje pravákům i levákům a přístup je samozřejmě možný také shora. Přitom má fotograf k dispozici dva popruhy, stejně jako na běžném batohu, které lze zapnout také křížem a docílit maximální stability. To se může hodit nejen v náročnějším terénu, ale také při jízdě na kole či kolečkových bruslích. Během návštěvy Itálie jsme měli možnost si krátce osahat předprodukční vzorek tohoto batohu a první dojmy byly velice příznivé. Proto se k němu vrátíme v některém z příštích čísel v samostatné recenzi.