Jak a kdy kontrolovat kvalitu polygrafických filmů? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

6. prosince 2002, 00.00 | Špatné podklady mohou snadno zkazit celou tiskovou zakázku. Přitom ceny osvitu stále klesají a někteří poskytovatelé těchto služeb logicky nemohou osvit poskytovat na stejné úrovni, jako konkurence s novým zařízením. Jak se v takové situaci má vyznat běžný zadavatel?

Nedávná rozsáhlá e-mailová diskuze s jedním našim čtenářem dala vzniknout tomuto dnešnímu tipu určenému především pro méně zkušené zadavatele tiskových prací. Ti si, zejména u menších společností, nakládají na svá bedra poměrně hodně zodpovědnosti, a přes všechna možná úskalí se snaží zajistit co největší díl prací vlastními silami. Na jedné straně tím sice mohou docílit nemalých úspor, na druhé však pokazit i nákladnější zakázky. Původní e-mailový dotaz se týkal špatných filmů, díky nimž pak byla zkažena celá tisková zakázka.

Jak a co tedy kontrolovat na polygrafických filmech, abychom se vyvarovali možným problémům?

Pro jistotu připomeňme, že polygrafické filmy v dnešním procesu výroby tiskových zakázek představují klasický způsob přenosu informací z předtiskové fáze (DTP studio) do tiskárny. Filmy se vyrábějí z dat dodaných studiem na osvitové jednotce, ve které jsou jednotlivé tiskové body přenášeny na film laserovým paprskem (film je exponován). Po vyvolání a usušení je film připraven k přesunu do tiskárny, kde se informace z filmu tzv. překopírují na tiskovou desku, která se poté založí do tiskového stroje a slouží jako tisková forma.
Tento velmi zjednodušený výklad uvádíme proto, aby bylo na první pohled patrné, že filmy jsou v celém tiskovém procesu skutečně extrémně důležitým prostředníkem. Co na filmech je, to bude vytištěno, co na filmech není, vytištěno nebude. A pokud jsou filmy nekvalitní, nemůže být ani výsledný tisk brilantní. Pro přesnost dodejme, že v dnešní době se na řadě míst vyrábí zakázky také cestou CtP, tedy osvitem dat přímo na desky (v procesu se vynechává právě film), ale protože se s filmy dnes stále drtivá většina drobnějších zadavatelů ještě setkává, budeme se v článku věnovat výhradně klasické výrobní variantě s využitím filmů.

Hovoříme-li o radách obecnějšího typu, pak mi nezbývá, než v případě nákladnějších zakázek méně zkušeným zadavatelům skutečně doporučit z procesu polygrafické výroby vystoupit a nechat celou odpovědnost na dodavatelích - buď zadat celou zakázku studiu, které nechť zajistí tisk, nebo jednomu subjektu, který disponuje celou výrobní technologií od pre-pressu po tisk. Nejsnadněji se pochopitelně reklamuje až konečný výrobek = tiskovina, i když i v takovém případě to není často vůbec jednoduché.

Nicméně musíte-li do výrobního procesu vstoupit (ať již jako zadavatel, který zprostředkovává komunikaci mezi studiem či grafikem a tiskárnou, nebo třeba i jako grafik, který příležitostně dodává jako konečný produkt exponované filmy), zde jsou základní rady, které doporučujeme mít na paměti.

Kontrola obsahu
Na trhu dnes existuje velká řada nejrůznějších programů, ovladačů, fontů, RIPů a datových formátů. Nelze se proto divit, že v případě dosud neodzkoušené spolupráce mohou při osvitu filmů z dodaných dat nastat problémy té nejzákladnější podstaty - vypadaná písmenka, chybějící objekty atd. Filmy je proto potřeba velmi podrobně prozkoumat po obsahové stránce na prosvětlovacím stole a zaměřit se i na velmi drobné detaily (jemný bílý text na barevném pozadí atd.). Situaci může komplikovat skutečnost, že výstupem z osvitové jednotky jsou samozřejmě již rozseparované filmy, nejčastěji do CMYK plátů, a je tak třeba kontrolovat více plátů najednou.
A pozor - budete-li do stejného studia zadávat k osvitu zakázku příště, nezapomeňte, že ve studiu mohou mít i několik osvitových jednotek s různými ripy, které mohou generovat zase trochu jiné chyby.

Kontrola filmů
Fakt, že obsah filmů je třeba zkontrolovat je poměrně logický, nicméně obsahové chyby zdaleka neznamenají jediné úskalí! Ač by se totiž mohlo zdát, že exponované filmy se od sebe nemohou po technologické stránce lišit, zdaleka tomu tak není. Naopak - pro kvalitní tisk jsou třeba kvalitní podklady připravené udržovanou a kvalitní technologií.

Jednoduše řečeno - stejně jako mohou v minilabu vyvolat úplné špatné fotky, tak i výstup na filmy může být hodně nekvalitní. Problémy mohou být jako vždy v nekvalitní obsluze, ale bohužel i v již vysluhujícím zařízení. Osvitové jednotky mohou mít problémy např. s opakovatelností (jednotlivé separace exponované postupně může být problém v tiskárně přesně spasovat), jinde nedbají na nutnost zařízení pravidelně linearizovat a kalibrovat (chyba se projeví až v barevnosti konečného tisku), problémy mohou být se starým spotřebním materiálem, někdy jsou výstupem dokonce hrubě poškrábané filmy atd.

Závěr
Kromě snadno vizuálně odhalitelného poškrábání a obsahových chyb, jsou bohužel popisované problémy takové podstaty, kterou nemůže běžný zákazník na místě odhalit (není-li problém skutečně extrémní). Proto doporučujeme - zejména u barevně náročných zakázek (např. tisk publikací s fotografiemi), se nenechte zlákat pouze nízkou cenou osvitu (někde až extrémně nízkou) a mějte na paměti, že i osvit je služba skýtající řadu možných úskalí a podle typu zakázky je nutné zvolit vhodného dodavatele.